neděle 5. března 2023

Vlakem i pěšky od západu k východu.( Díl 1.) Ašsko. Hity měsíce března : Farmářské trhy, Morana a Den mělnického podzemí, aneb Den nejširší středověké studny. Byl to neslavnější den mělnických sklepů.

 

Rozhledna Háj  u Aše. https://cs.wikipedia.org/wiki/Bismarckova_rozhledna_(H%C3%A1j)

Člověk se liší od stroje, nebo počítače tím, že neustále  prožívá nějaké určité emoce. Samozřejmě je krásné, když převládají spíše emoce kladné, které nám přinášejí radost a pohodu, nebo se na něco blízkého zvlášť těšíme, ale nelze se ubránit ani těm, které jsou na opačné straně pocitového spektra. Pak tu jsou i zážitky, které se nám během života jakoby nahrály téměř nesmazatelně do paměti a snad nás až do jisté míry fascinují.

Taková chvíle se mi přihodila v roce 1998 a již jsem to tu několikrát zmínil. Příčinou byl mé generaci známý herec Luděk Munzar, který tehdy dokázal s panem kameramanem natočit prakticky po sobě tři fantastické miniseriály, které věnoval  našim rozhlednám, pramenům českých řek a majestátním starým stromům. Už tenkrát nějak nebyly na dobrou věc peníze, a tak zatímco seriál o rozhlednách měl ještě od 20 do 30 minut délky, tak prameny byly již sotva 20 minut dlouhé a stromy snad i pod 15 minut, ale mnohem důležitější je, že se tehdy hluboko vryly do paměti diváků a navíc udělaly ještě mnohem více důležitějších věcí.

Zejména seriál o rozhlednách způsobil, že se nejen až do dnešních dní staví v naši krásné republice každým rokem spousta krásných rozhleden, ale i ty, které se již rozpadaly, tak se v mnoha případech dočkaly záchrany, když si obce a různé spolky uvědomily jejich krásu i turistický potenciál. U pramenů a stromů je ten dopad poněkud slabší, ale i tady musíme říci, že někde si to vzali k srdci. Vzpomeňte na nedávný článek, kdy jsem zde na fotografii nabídl Ladčin pramen poblíž  chatové osady Harakoko v Kokořínském dole. Vězte, že jsem i moc rád za fakt, že poblíž bývalých starých městských lázní u Labe roste pořád má oblíbená vrba.


Relikviář sv. Maura na zámku v Bečově.

Ovšem, například rozhledny mají ještě hluboký filosofický potenciál, který nám říká, že v jistém směru je člověk schopný vidět dále a v tomto případě doslova. Skutečně stačí někdy vystoupat do 25 metrů, nebo i mnohem níže, abychom se náhle dívali téměř současně do celé řady vzdálených míst, kam by nás mnohdy vezly dopravní prostředky i pěkně dlouhou dobu.

Současně nás takový pocit jakoby vnitřně povznese, potěší a zároveň si i někdy uvědomíme, že k nám okolí mluví v určitých podobenstvích, když  zjišťujeme, že se některé věci v našich životech střídají prakticky cyklicky a jiné plynou neustále v různých proměnách do neznáma.

Já si nedávno udělal radost tím, že jsem si přečetl prakticky na jeden zátah takové tři bestsellery, které mě nejprve provedly pěšky přes Mělník od nejsevernějšího místa republiky k nejjižnějšímu, a pak jsem prakticky po pohraničních pohořích obešel celou republiku. Napsal to člověk, který je skoro o desetiletí mladší než já a celý život nedělá nic jiného, než to, že v rámci své profese prochází  pěšky i na kole různá místa světa, natož u nás, ale protože jsem u nás již řadu těch míst v knize také navštívil, tak to bylo zkrátka počteníčko i vzpomínky s určitým mementem budoucnosti.

Navíc tam autor vkládal ke svému cestování přesně takové připomínky, jako to dělá Soutok. Kde se mu dobře sedělo v restauraci, jaké jsou možnosti přespání, nebo jaké má vzpomínky na svoji první návštěvu místa krátce po pádu železné opony. V danou chvíli  jsem si uvědomil, že mám na tomto webu spoustu obrázků z různých výletů a hlavně z dovolených. 


Loket nad Ohří.

Mnohé jsem tu publikoval  často  vždy v červenci, ale faktem je, že to nebyl zrovna vhodný termín. Mnoho čtenářů si totiž v danou dobu prožívalo své krásné dovolenkové dny a je s podivem, kolik lidí  například v těchto víkendových nepěkných předjarních dnech brouzdá po tomto webu a neustále vytahuje nějaké staré články na různá témata. Někdy právě i ty s cestovní náplní.

A tak mě napadl takový nápad, že bych se mohl k těm různým místům vrátit v takovém seriálku. Co vím určitě, tak to je skutečnost, že bych sem vkládal odkazy na původní články. Co už nevím, tak to je skutečnost, jaké sem dávat obrázky, aby někdo neřekl, že jsem jenom do nového článku nacpal staré fotografie. Přitom tak například různé noviny fungují, že otisknou staré věci, které budou pro mnohé lidi buď již zapomenuty, nebo pro novou generaci zcela nové. Co noviny ?  Ale to bych se mohl dostat až někam k televizním seriálům, kdy často zavadím na televizní obrazovce i o naše seriály, kterým je už nějakých 40 - 50 let.

V tomto prvním díle tedy navštívím Karlovarský kraj, kam je odtud z Mělníka zejména ve všední den výhodné brzké železniční spojení. Pokud se chcete podívat až k Chebu a do Ašského výběžku, tak si nemůžete dovolit jet až v sobotních 6.50 hodin, pokud  tam nehodláte spát, což si majitelé mazlíčků nemohou často dovolit. Naštěstí je den nejdelší právě o prázdninách a i když nám slavná jízdenka Jízdenka na léto letos těžce podraží, a trošku se na ni omezily možnosti cestování v rámci jiných  přibývajících dopravců, tak je to už 9. rok naše nejlepší jízdenka a pořád má smysl ji v rámci poznávání naši vlasti užívat.


Karlovy Vary.

Vlastně tak můžeme být rádi, že nám tu stále ještě jezdí zastávkové vlaky společnosti ČD, kde jízdenka platí a navíc mají na rozdíl od rychlíků v Ústí nad Labem návaznost. To teprve člověk vidí, kolik krásných míst u nás ještě nenavštívil, a co kde ještě nenavštívil. Vždyť i ten severní bod republiky ve Šluknovském výběžku dnes už vypadá úplně jinak, než před 10 lety a vede k němu i naše turistická značka.

Už jenom v Ašském výběžku je celá řada turisticky zajímavých věcí, ale jsou tu i dvě mimořádná místa, kde jsem až díky nedávno zmíněné knize zjistil, že žiji celý život v omylu. Mnoho lidí se mylně domnívá, že nejzápadnějším bodem naši republiky je místo, kde se stýkají hranice Čech, Bavorska a Saska. Není tomu tak. Náš nejzápadnější bod republiky leží 9 km západně po červené a zelené turistické značce od  železniční stanice v Aši. Cesta tam a zpět se uvádí cca 5 hodin. Pokud se budete chtít vydat někdy k místu styku Bavorska, Saska a Čech, pak musíte v dnešní době využít autobusového spojení z Aše, protože dnes již do obce Hranice jede vlak pouze jednou denně odpoledne. Také zde počítejte s asi pěti hodinami  chůze. Na jeden výlet to do obou míst není.

https://soutok.blogspot.com/2016/07/na-vylet-k-bismarckove-rozhledne-v-asi.html

Autor ve svých knihách psal občas o variantách pro cyklisty, nebo i někde pro lyžaře, neb toto do nadpisu pro složitý název nenapsal. I já to trošku zestručnil, protože si uvědomuji, že ne vždy jsem užíval vlak a nohy, ale  přišlo ke slovu krátce auto i jízdní kolo.

Ještě trochu informací o regionu, který byl k Českému království připojený poměrně pozdě a měl bouřlivou historii.:

https://cs.wikipedia.org/wiki/A%C5%A1sk%C3%BD_v%C3%BDb%C4%9B%C5%BEek

http://www.regionhranice.cz/assko



Na Mělníku  nás čekají v tomto měsíci takové tři významné okamžiky.

V sobotu 18. 3. nám začnou Mělnické trhy.

https://www.facebook.com/melnicke.trhy/?locale=cs_CZ

Pak je to samozřejmě Morana, která pohřbí symbolicky zimu.. To bude v neděli 26.3. v 15 hodin.

https://www.muzeum-melnik.cz/akce-a-vystavy/

Konečně musím zmínit Den otevřených dveří, či Den mělnického podzemí k 15. výročí otevření mělnické středověké studny. Tady se organizátoři z TIC rozhodly pořádat tuto oslavu přesně na den otevření, což vyšlo na pracovní den. Když vezmete v potaz, že návštěvnost mělnické studny je plným právem obrovská a o víkendech zejména v sezóně, ale i mimo ni je především díky blízkosti Prahy stále veliká, tak není důvod termín kritizovat.

 Nejde o něco, kam by člověk neměl přístup v jiný den a osobně bych tento den doporučil především základním školám z blízkého i vzdálenějšího okolí. Ostatně, již jen fakt, že na akci se objednává je zajímavý a docela rád bych se později dozvěděl ( a je to dost možné), kdo si k nám tedy udělal ke studni všechno výlet.

https://ticmelnik.cz/2023/02/09/den-melnickeho-podzemi/

Naše studna tedy byla slavnostně  zpřístupněna veřejnosti  22. března 2008, a  pro veřejnost otevřena od 25. března . Nemohu jinak, než vás pozvat sem, kde jsem tehdy vytvořil  v onen slavný den své první velké fotografie a doplnil je o popis :

http://mujmelnik.webzdarma.cz/Studna.html

Je to sice krásné a je hezké, že již dnes máme navíc i první soukromý a veřejnosti přístupný sklep na náměstí Míru, ale kdo jste se Soutokem a s MOOS v několika téměř posledních letech navštívili mělnické podzemí a zejména obří sklepní komplex  pod Palackého ulicí, tak víte, že tady by se třeba mohlo nové zastupitelstvo pokusit zapřemýšlet nad nějakou oboustranně výhodnou nabídkou majitelům sklepů. Mělník má prostě parádní sklepy a je blízko Prahy.

Strakovy sklepy navštívilo za jediný den 1 174 lidí !!

https://soutok.blogspot.com/2018/05/strakovy-sklepy-navstivilo-v-sobotu.html


Žádné komentáře:

Okomentovat