Na konci článku je nově odkaz na statistiku ročníku.
Je pravdou, že velmi rád zde píši o svých výletech a turistických cestách, ale rozhodně si nemohu dovolit jít trasu A Mělnického hroznu, která má délku 50 km. Takovou vzdálenost jsem sice kdysi dávno jinde ušel, ale jako jen občasnému turistovi mi dnes plně postačuje trasa 25 kilometrů, což je již několik let na Mělnickém hroznu má pravidelná dávka.
Když jsem si 30. května letošního roku přečetl článek níže ....
https://kct-vht-melnik.webnode.cz/news/pozvanka-na-melnicky-hrozen-25-cervna-trasy/
..... a u trasy C 25 kilometrů jsem četl větu, že vede kolem skalního obydlí ve Lhotce, tak jsem ani nic dalšího nezjišťoval. Dívám se do historie a vidím, že už v roce 2012 jsem šel tento pochod.
http://soutok.blogspot.com/2012/06/toto-je-melnicky-hrozen-2012-29-rocnik.html
Za celou tu dobu, kdykoliv jsem se účastnil, tak vedla trasa vždy přes Chloumek do Vysoké a pouze jednou v roce 2018 mě zavedla do Liběchova. Krom toho nikdy nepršelo. Žel se lidem stává, že je pro ně zvyk železnou košilí, a tak jsem si na začátku června na základě výše zmíněného odkazu i dosavadních prožitků vysnil zase další takový krásný sluneční den na stejné trase, kdy občas jdete sami a užíváte si přírodu, a občas jste s někým v družném hovoru.
Jenže letos bylo vše zcela jinak. Ve středu 22, června se objevil článek nový ...
https://kct-vht-melnik.webnode.cz/news/trasy-melnickeho-hroznu/
...., který jsem již ani nepokládal za nutné nějak pořádně číst. Co by tam asi tak bylo ? Prostě jsou tam ty trasy, které my častí účastníci již známe, ale ti občasní z větších dálek ne, a proto to tam pan Soukup samozřejmě dává. Druhou věcí, která byla jinak, tak to bylo počasí. To se ale s blížícím termínem vědělo stále více a bylo na čase si po mnoha letech vyzkoušet turistiku i za občasného deště.
Pokud se tedy ještě začátkem týdne zdálo, že bude slunečno a možná by to stálo za věc, také jednou vyrazit v časných hodinách, tak v pátek již bylo více než výmluvné, že tentokrát na nás žádné období horka nečeká a na trasu jsem vyrazil asi v 9.30. Ve chvíli, kdy jsem byl v prostoru startu pod přístřeškem restaurace na autobusovém nádraží, tak se spustil neuvěřitelný slejvák.
I to mělo možný vliv na fakt, že se s tím vším chtěl člověk tvrdě poprat, a tak jsem urychleně zasunul papír s popisem tras do batohu, ze kterého naopak vyjela jedna poměrně praktická pláštěnka, bez které by to snad ani nešlo. Jenom skládací deštník nad hlavou by nepomohl.
Jak tak zírám na oba papíry, tak mi dochází, že celé 3 kilometry stoupání byly zcela mimo trasu a přišlo rozhodování, co vůbec dále. Byla tu sice například varianta pokračovat po silnici, kterou lze vlastně také nazvat obchvatovou ve směru Kokořínská ulice- Pšovka, ale tam jezdilo příliš mnoho aut, od kterých daleko stříkala voda.
Jít kolem kolejí takovou dobu a nevyfotit si ani jeden vlak by snad už ani nešlo :-). Pro mě je vlak určitý symbol cest do vzdálenějších koutů vlasti. Mimochodem, dnes dopoledne běžel snad na Primě dokument o lanovce z Krupky na Komáří vížku, kam je krásné spojení, za hodinku tam jste a v říjnu si tam vyjel i Soutok.
Tato metoda se dlouho dařila, ale když přišel podchod pod tratí, kterým se dostanete k milníku, tak tam náhle bylo tolik vody, že jsem musel pokračovat až ke druhému podchodu za malou vodní elektrárnou. Až od kamaráda v Liběchově, který byl zrovna venku jsem se později dozvěděl, že tam kolem šla řada turistů již v časných hodinách. Je tedy docela možné, že můj pozdní start, velký déšť a ještě zacházka na Choumek ( cca 6 km celkem) způsobily, že bylo v podchodu u milníku tolik vody.
Sice jsem tedy druhým podchodem došel až do Malého Liběchova, kde se dala jen přejít u špýcharu silnice a pokračovat po zelené viničným svahem ke kostelíčku, ale představa, že jsem letos ještě nebyl u milníku mě donutila, se zase několik set metrů vracet podle vozovky, a to samé nazpět, abych místo navštívil.
Kapla sv. Ducha a sv. Hrobu nad Liběchovem je krásným místem. V kapli je stále ještě co opravovat, ale místo nabízí kromě překrásných rozhledů také starou křížovou cestu vybudovanou v roce 1780 a přes 230 let starou dubovou alej .
Ona je tu vůbec celá řada zapadlých článků burcujících k návštěvám. ....
Liběchov nabízí řadu krásných míst. Za některá vděčí blízkosti říčky Liběchovky. Není to jen zámecký park, nebo okolí výše zmíněné kaple. Pokud máte malé děti a chcete jim ukázat malá milá zvířátka, tak je možná najdete na začátku aleje vedoucí k místnímu fotbalovému hřišti a autokempu.
Střed aleje je dnes spojený zajímavou cestičkou přes Liběchovku s Rumburskou ulicí. Tamní fotbalový klub měl včera oslavit slavné výročí, ale oslava byla odsunuta.
Mírnou přeháňku ve vzduchu jsem už asi tušil, ale netušil jsem, že fotím na dlouho poslední záběry na suchu a bude mnohem hůře.
Hned jsem vzpomínal na loňskou milou kontrolu u odbočky do Bosyně, kde byl pan Večl. Jo, to svítilo sluníčko, pěkně jsme si popovídali a pokud si vzpomínáte, tak jsem stačil i na poslední chvíli vyfotit projíždějící legendární Renault 8. Za 11 měsíců mi měl postát na mělnické náplavce při oslavách 100 let motosportu na Mělníku :-). Auto dětství nás mnohých.
Co pro mě bylo na kontrolním stanovišti nejhorší ? Ve velkém slejváku jsem musel odložit deštník, sundat pláštěnku, sejmout batoh a vyndat papír k označení. Asi jsem jej měl mít zmuchlaný v kapse, abych v té průtrži tolik nezmokl :-).
Jak jen se to vše prolíná. Mimochodem, ve výše zmíněném článku, se rovněž snad prvně veřejně vyznávám ze záchytu 3 200 km vzdálených vysílačů na ostrovech západně od severu Afriky v pásmu FM ( VKV), což je prostě bomba.
Co tedy ještě dodat ? Za celou tu dobu pochodu jsem letos potkal pouhé dva účastníky. Když jsem se vracel ze |Chloumku, tak mi jakýsi pán říkal, že jde nějakou moc krátkou trasu, protože mají prý ještě bohatý program. Druhý případ byl těsně před cílovými Blaty. Pán se svižně odpichoval dvěma hůlkami ( nordic walking) po trase A ( 50 km) a přijel z Benátek nad Jizerou.
Zprvu se mu moc nechtělo prozradit místo bydliště, jako kdyby se to dnes dalo nějak skrývat, ale když jej nakonec tedy prozradil a pochopil, že jsem se tam byl v relativně nedávné minulosti podívat na zubry, tak najednou zjistil, že si budeme mít celkem do cíle o čem povídat.
Čas příchodu do cíle jsem poměrně odhadl a atmosféra tam již byla zase úplně jiná, než bývá o tři hodiny dříve, kdy se tu setkávají i staří známí a život je uvnitř restaurace i na zahrádce, ale to je jen takový závěrečný detail. Byly to nové zkušenosti.
Závěrem bych si dovolil poděkovat organizátorům Kčt-vht Mělník za opět bezvadnou organizaci akce. Určitě nejsem zklamaný, že mě trasa po delší době vzala zase na návštěvu Liběchova a je to pro mě ponaučení, abych byl do poslední chvíle pozornější a tím i méně překvapený. Myslím, že počet fotografií, které jsem za deště pořídil je důkazem toho, že jsem si přišel na své.
Nezbývá než zvolat : ,, 39. ročník je za námi. Ať žije jubilejní 40. ročník Mělnického hroznu ! Ať se znovu v pohodě sejdeme, snad i opět naživo na kontrolách a samozřejmě i ve větším počtu. A ať nám snad i lépe vyjde počasí :-).
Pěkný zbytek víkendu !
Aktualizace 21.7.2022 ve 20.30:
Sice jsem v tuto dobu již plný dovolenkových a lehce turistických zážitků, které mi jistě nějaký čas vydrží :-) , ale už tu jsou i oficiální zprávy z akce, které mi vždy přijdou zajímavé :
Žádné komentáře:
Okomentovat