MDŽ, to byla pracovní tancovačka za bílého dne.

Dnes si tedy někteří z nás kalendářně připomínáme MDŽ ( Mezinárodní den žen), jehož předlouhá historie z USA až do světa, je popsána třeba na  https://cs.wikipedia.org/wiki/Mezin%C3%A1rodn%C3%AD_den_%C5%BEen .

 Proč to slovo kalendářně ? Tak dříve bylo opravdu nemožné tento svátek nezaznamenat. Dnes někdo nosí květiny nově už v únoru na Valentina, někdo i, nebo jen na MDŽ, jiný odsuzuje tato kalendářem určená výročí, a někdo to snad může podle situace ( nízké datum apod. ) považovat za zbytečnost, či drahý špás. Fakt je, že květiny nejsou zrovna levná záležitost, ale není třeba jich kupovat celou náruč. Je to dnes zkrátka všechno jiné, a protože jsme si doslova zvykli na pořady a články s titulem retro, tak proč si jedno takové retro nedat, že ?

Přenesme se do 80. let 20. století. Je běžný pracovní den, jen to datum 8.3. z něj udělá něco úplně jiného. Tehdy nebývá zvykem pracovat někde od 7 hodin do 15.30, ale s vyjímkou různých úřadů, školství apod. , se snad všude pracuje především od 6 hodin do 14.30. Dnes to bude jinak. Hned ráno přichází pokyny, které vyzdvihují především podmínku, aby již kolem 9.45 stáli zaměstnanci připraveni v civilním oblečení u vrátnice. Do té doby probíhá takový poklidný pracovní den, se zaměřením na úklid v areálu firmy, organizační doladění připravované akce a kdo měl někam vyjet za prací, nebo pro materiál, tak jen na zkrácenou dobu.

V 9.45 již opravdu všichni plní nařízení, usedají u vrátnice do autobusu a odjíždí do různých kulturních stánků, které jsou konkretním firmám vyhrazeny. Raj ( restaurace a jídelny) si dnes vydělají. Takové kulturní stánky nejsou jen ve městech, ale disponují jimi i některé vesnice, jako třeba Liblice, nebo Vysoká Libeň a další. Tam všude, se bude dnes personál smýkat. Zhruba v 10.00 už jsou všichni u stolů, pozorují připravený taneční parket, a pak jejich oči spočinou na řečnickém stolku, kde bude mít ten nejkrásnější projev k našim ženám samozřejmě ředitel. A se stejnou samozřejmostí tyto ženy dostanou především každá květinu a vyzdvižena je pochopitelně jejich nezastupitelná práce v zaměstnání, ale i v domácí šichtě.

Po různých projevech a blahopřáních ženám přichází sváteční oběd, a pak už se tak nějak rozbíhá veřejná zábava. Zejména mužská část brzy směřuje do intimních prostor, kde je v nabídce něco ostřejšího, než pivo, ovšem takzvaně za svoje :-). Časem ožívá taneční parket a pro mnoho z nás je to mimořádný zážitek, neboť taneční podniky obvykle mívají otevřeno až v noci. První autobus odjíždí z akce asi ve 14.45, ale ten s nelibostí užijí ti, kteří mají přece jen nějaké neodkladné záležitosti.

Druhá a už mnohem početnější várka odjíždí někdy v 17 hodin. To jsou ti, kteří si myslí, že toho bylo tak akorát, někdo na ně doma čeká a vědí, že zítra je pracovní den. A nakonec jedou domů ti opravdoví společenští  vytrvalci, snad někdy až ve 22 hodin :-). Bude zase co a koho drbat. :-). A tak tedy končil leckterý 8. březen v dobách, kdy někteří čtenáři tohoto článku ještě nebyli ani na světě a snad by ani nevěřili, že něco takového bylo opravdu možné zažít.

Závěrem bych všem ženám k jejich svátku popřál, aby se jim splnilo to, co jen ony samy vědí a co chtějí.