pondělí 10. června 2013

Známe dobře říčky a potoky v okrese Mělník?


Cesta a po obou stranách potok. To se málokdy vidí. Zde nedaleko Okoře.

O Labi a Vltavě, se zvlášť nyní píše a mluví prakticky neustále. Ti zvídavější, pak třeba vědí, že od pramene až pod Mělník je to po Labi cca 248 km, po Vltavě 420 km, k moři pak 838 km, a že pouhých 80 kilometrů chybí Vltavě k tomu, aby byla stejně, jako Labe zařazena do kategorie evropských veletoků.

Pojďme si však dnes něco říci o těch menších říčkách a potocích v našem okresu. Přesná definice zřejmě neexistuje a lidé si sami za potok určili toky, které mívají zpravidla od dvou do pěti metrů šíře a oproti řekám jsou mnohem kratší, ale také někdy překvapí. Nemyslím teď tím, co způsobil včera Zákolanský potok a o čem jsem se i tu zmínil, ale myslím i jejich délku.


Poblíž Nového mlýna na Zákolanském potoce.

Tou nejvýznamnější naší říčkou je Pšovka, na které stávalo kdysi 22 mlýnů. Několik jich stojí i dosud, ale neslouží bohužel ani v jednom případě turistickému účelu. Ač se to nezdá, tak Pšovka k nám přitéká z úctyhodné dálky 37 kilometrů, což je vzdálenost z Mělníka do centra Prahy. Pramení zhruba na čtyřech místech pod hradem Houska a v Kondrádovském Dole ( již Liberecký kraj) je již pěknou říčkou, která napájí spousta rybníčků a dělá z Kokořínského Dolu to, čím je. Skalní města v hlubokých údolích jsou jistě zajímavá, ale přítomnost vody tvoří zcela jinou dimensi a je nepostradatelná pro život i turistický ruch.

K nám Pšovka přitéká již jen, jako regulovaná nenápadná říčka a není bez zajímavosti, že tak činí údolím, které je pozůstatkem druhohorního Labe ( obtékalo  kopec tehdy ze severu). Ti starší možná ještě pamatují časy, kdy v okolí Blat a Podolí měla říčka několik ramen, ostrůvků a také rybník Pivovarský, nebo i další o kus dále, kde se pěstoval také rákos pro tehdy vyhlášený košíkářský průmysl na Podolí. Něco se dochovalo na historických pohlednicích.

Mimochodem, když dnes koukám na zatopený Oupor, tak mě vždy napadne vzpomínka, že ani tady to nebylo vždy tak, jak tomu je. Jedno z ramen Vltavy vtékalo kolem roku 1700 do Labe už u Obříství a Oupor byl někdy seskupením až šesti ostrůvků. O tom se můžete přesvědčit na vedutě z Mělnické kroniky Jana Josefa Albrechta na sklonku baroka.


Nedaleko Okoře.

Druhou říčkou je Liběchovka, která ústí do Labe v Liběchově. Ta pramení za městečkem Dubá v údolí mezi Starým a Novým Berštejnem. Její tok je dlouhý 24,5 km a často kopíruje státní silnici do České Lípy. Těžko tu budete hledat rybníky, až na ten u Nedamova, který je však na Nedamovském potoce. Tedy, v Želízích máme na potoce jakousi malou přírodní reservaci, kde je v období květů skutečně krásně a v osadě Boží Voda ( část Liběchova) je té vody potom přece jen více, zejména v objektu rybárny. Na Liběchovce kdysi pracovalo 17 mlýnů a nedaleko zámku v Liběchově, se vlévá do Labe.

Třetí říčkou je Košátecký potok, který je takovou raritou. Podle mnoha map najdete jeho modrou stužku už ve Mšeně. Odtud teče jihovýchodním směrem až téměř k Beznu, kde obrací tok k jihozápadu, aby například přes Košátky a Tišice dospěl naproti neratovické chemičce do Labe. Wikipedie uvádí, že celé údolí potoka je dlouhé 45 kilometrů, ale vlastní pramen je prý až v Kropáčově Vrutici v polovině cesty. Od Mšena prý potok teče hlavně na jaře a za déšťů, ale sám jsem jeho přítomnost viděl i v krásném létě v obci Velké Všelisy. Povedlo se mi nyní díky výpovědi jednoho občana Mšena zjistit, jak to tedy s potokem je.
Mšeno prý odebírá spodní vodu  z oblasti rybníka Stříbrník, který mimochodem leží u Vojtěchova a je napájený Pšovkou. Zužitkovanou vodu pak pouští do čistící stanice, která ji upraví podobně, jako čističky u továren, měst či snad některých obcí a poté ji vypouští do koryta. Proto je modrá barva v mapě již zde opravdu oprávněná a Košátecký potok vzniká takovýmto zvláštním způsobem. V minulosti před zbudováním čističky prý i pěkně zapáchal.


Pšovka v Kondrádovském Dole.

Skalský ( také Strenický) potok se našeho okresu spíše jen tak dotkne. Pramení nedaleko Nosálova a teče stále jihovýchodním směrem kolem pivovaru v Podkováni, aby pak u Dolního Cetna a Strenice napojil několik rybníků a v Krnsku u Mladé Boleslavi, se vlil do Jizery. V jeho těsné blízkosti vedou příjemné pěší i cyklistické trasy a úsek od Skalska po Krnsko lze projet i autem. Kdysi zde jezdila do roku 1975 i odbočka naši mšenské lokálky.

Teď se podíváme na Zákolanský potok. Zatímco Únětický potok, se vlévá do Vltavy ještě mimo náš okres, tak Zákolanský potok tak již činí v Kralupech nad Vltavou, které jsou poslední jihozápadní výspou našeho okresu. Psal jsem o něm v minulém článku a tak si jen připomeneme, že jeho pouť je fantastická. Vždyť samotné Kladno spatřujeme jen tak tak na obzoru a Kožova Hora s rozhlednou je kdesi ještě na jih od Kladna. Kralupy však již máme, jako na dlani a tak si můžeme udělat dokonalou představu o tom, jak může být takový potok také dlouhý. Délka toku se uvádí 28.2 km.

Jen o něco severněji přitéká do Kralup potok zvaný Knovízký potok, který má délku 23.5 km. V jeho blízkosti vede lokálka z Kralup do Slaného. Potok pramení nedaleko Vinařické Hory u Libušína, a když se podíváte od zámku na větrnou elektrárnu v Pcherách ( na obzoru nad Lužcem nad Vltavou), tak vězte, že jste již nedaleko jeho prameniště.


Stříbrník u Vojtěchova.

A vůbec nakonec ( ač jich je mnohem více) jsem si nechal opravdu nečekaného rekordmana. Jmenuje se Bakovský potok a u obce Vepřek za vsí Mlčechvosty, se vlévá, jako poslední velký potok do Vltavy. Vězte, že pramení až na severovýchodním úpatí kopce Džbán, což je jen kousek od známého pivovaru v Krušovicích, nebo od obce Řevničov, kde auta z Mělníka jedoucí do Karlových Varů vjíždí na mezinárodní silnici E48 ( Praha-K.Vary-Cheb- Smrčiny v Německu). Cestou protéká množstvím vesnic na Slánsku, napájí řadu rybníků, přijímá další menší potoky, protéká Velvary a jeho celková délka se udává 40.3 km. Tak co, stojí za to při pohledu do kraje, nebo při výletech vědět také něco o našich menších říčkách a potocích? Myslím, že ano, protože s každou hlubší informací si k danému objektu získáváme i větší vztah a současně radost z poznání.

SŠ.

1 komentář:

  1. Článek je doplněn o nový poznatek týkající se Košáteckého potoka.

    OdpovědětSmazat