Slyšel jsem takový názor, že historie je naprostá zbytečnot. Pokud se v ní chce někdo vrtat, tak ať se vrtá, ale doba se stejně nevrátí a není třeba se jí zabývat.
Osobně si to vůbec nemyslím a spíše bych řekl, že historie obohacuje život člověka a pěstuje v něm národní hrdost. Krom toho je minulost určitým způsobem vázána na současnost, jak ještě uvidíme.
Historie se ( snad ještě) vyučuje již na základní škole a pokud ji omezíme jen na území Čech, tak se každému, kdo ji aspoň trošku zná, vybaví expanze za králů Přemysla Otakara II., Karla IV., 400 let života v Habsburské monarchii a jsme na prahu novověku. Matně si tak vybavujeme, že ten první jmenovaný král rozšířil Čechy až téměř k Jadranu a ten druhý naopak málem k Baltu.
Česká Televize dávala před několika lety krásný turisticky lákavý dokument, ve kterém navštěvovala přemyslovské hrady v Rakousku a připomínala období společné historie. Co vůbec vedlo k pádu našeho velkého krále? A jsme v současnosti. Tehdejší Německo bylo roztříštěné na spousta knížectví a máte-li odolat velké kočovné armádě z Balkánu, je třeba rychle vytvořit společnou účinnou obranu. A tak vlastně Svatá říše římská národa Německého byla takovou Evropskou Unií, do které se dobrovolně z určitých důvodů přidali i Přemyslovci. Samozřejmě, že nejvyšší slovo v unii měl císař, kterého volilo 7 kurfiřtů, což byly zástupci určitých zeměpisných oblastí z oblasti duchovní, ale i mocenské. A právě proto, že Otakar si takříkajíc dělal v Čechách co chtěl a zisk říšské koruny nepovažoval za svůj zájem, tak si získal silné nepřátele. Vždyť velikost a bohatství území přemyslovského království musela být trnem v oku minimálně samotnému císaři.
Ve zcela jiné pozici byl již Karel IV. , který se jako náš jediný český král honosil titulem císař. Za jeho vlády naše země obrovským způsobem vzkvétala a téměř každý ví, že v Praze založil universitu, arcibiskupství, Nové město pražské, nebo, že dal postavit nový most přes řeku na místě zbořeného Juditina mostu. A tady na Mělníku známe samozřejmě především jeho vinařskou kapitolu. To všechno však vyžadovalo dobrou a obratnou politiku doma i v zahraničí. A to se tehdy dělalo obratnými manželskými svazky v nejvyšších vládních kruzích, odkoupením části nějakého území a spoustou dalších dohod. Vždyť do Prahy tehdy přicházeli učenci a řemeslníci ze všech koutů říše a válečných tažení Karel používal až v krajním případě.
Někdy v roce 1370 si Karel začal uvědomovat, jak důležité by bylo pro České království získat Braniborsko. Jedním z důvodů byl fakt, že právě jeden z kurfiřtů byl tehdy vysílán k císařské volbě právě z Braniborska a Karel jistě viděl i další význam pro své vzkvétající království. Dnes bychom to opět připodobnili k EU, ovšem z pohledu prosperujícího Německa. Do jisté míry si každý může ve svém státě dělat co chce, až na určité ,, císařské" příkazy. O obratné politice našeho vladaře, se dozvídáme třeba zde na http://www.usti-nl.cz/dejiny/stredvek/ul-2-5.htm . Stojí za přečtení, stejně, jako článek na http://casopis.mensa.cz/veda/ceske_geopoliticke_zajimavosti_4_braniborsko-nova.html. To opravdu doporučuji.
Karel nakonec Braniborsko v roce 1373 pro České království získal a v městečku Tangermünde na Labi si nechal postavit residenci, kde žil půl roku. Krom toho zde nechal stavět přístav a snil o ryze české labské vodní královské cestě k moři. Podle některých historických nformací na webu je prý Tangermünde na Odře směrem k Baltu. Nikdo není dokonalý.
V každém případě si Karel Braniborska již mnoho neužil a v roce 1378 ( mimochodem, přesně 100 let po smrti Otakara II. na Moravském poli) ve věku 62 let zemřel. Braniborsko se pak k Českému království počítalo ještě do roku 1415, čímž překonalo časově prvorepublikové spojení Československa s Podkarpatskou Rusí. Myslím, že tyto historické události ocení i dnešní turista, který má přece jen na územích, které kdysi patřily k územím Země Koruny České takový jiný, snad sváteční, či povznesený pocit. Obvykle se zpravidla jedná o území Horní i Dolní Lužice, případně velkého Slezka, ale takových komunit má náš stát více. Třeba ve Smrčinách, jihozápadně od Chebu jsme vlastnili 20 let území v Horní Falci. Kousek za Hřenskem leží při Labi až kousek za Pirnu kraj, který dnes známe, jako Saské Švýcarsko, ale jmenoval se historicky Donínsko podle hradu Dohna. Ten patřil k Čechám střídavě již od roku 1075, ale trvale pak od 1212 do 1402. Tedy, téměř 200 let byla Pirna,Dohna a Königstein v českých rukou. Ztratil jej až Václav IV. na počátku husitských bouří, který se ukázal pro Svatou říši římskou, jako nevhodný a slabý král. V Husitské trilogii jej hrál herec Karel Höger. Buďme na svoji historii hrdí, važme si krajiny své i sousedské a učme se chápat Evropu.
Podobné články:
Česko má nejznámější kolonii v Banátu .http://www.blogger.com/blogger.g?blogID=7655428010244831670#editor/target=post;postID=2410065278962192651
České zeměpisné perličky. http://www.blogger.com/blogger.g?blogID=7655428010244831670#editor/target=post;postID=4766160188126879085
Víno, Mělník a Melnik. http://www.blogger.com/blogger.g?blogID=7655428010244831670#editor/target=post;postID=4857313357973761846
a jiné na tomto webu :-).
SŠ.
Žádné komentáře:
Okomentovat