čtvrtek 27. prosince 2012

Do Prahy přijel Šachový vlak, aneb povídání o šachách a jejich hlubokém významu.


Jistě jste si všimli, že se nás snaží občas PC přesvědčit, že kromě něj již nic nepotřebujeme. Chceš cestovat? - Pusť si web-kameru, nebo googlestreet. Chceš si hrát? - No, nebudeš přece hrát deskové hry, když si můžeš zahrát sám v reálné střílečce, nebo stát závodníkem. Chceš si číst?- Nebudeš listovat v knížce, když máš vše na jedné straně a velké podle nastavení zvětšení, včetně obrázků.

Jenže, člověk byl stvořený přece jen k něčemu jinému. Rád vnímá sluneční paprsky, závan větru, dotek skutečné trojrozměrné hmoty, a tak se PC stává jen další možností výběru. Her už člověk vymyslel mnoho, ale asi tou nejstarší a opravdu významnou hrou jsou šachy. Dnes se najde spousta lidí, kteří hru i hráče odsuzují. To není žádný sport. Sedí tam, jak tiší blázni, nic se neděje, trvá to minimálně dvě hodiny a prohra je dost nepříjemná. Jak je vůbec možné, že se tato hra hraje tisíce let a má své místo i na PC ?

Ona totiž připomíná samotný život člověka a v době válek pochopili mnozí vojevůdci od dob perských šáhů, že přesila a odhodlanost leckdy nestačí v boji proti méně početnému soupeři, který takticky využívá terénu, či mlhy. A že mnohé vynálezy, jako obléhací věže, jsou leckdy pohromou i pro dobře opevněná města.
Jenže, šachy mají i své významné místo v současném mírovém životě.

Kdo jste se někdy naučil tahat figurkami, tak víte, že to samo o sobě k ničemu nestačí a je to asi tak, jako když se právě něčemu naučíte a nemáte žádnou praxi. Aby mohl člověk vůbec uspět, nebo aspoň držet nějaký čas krok, tak musí znát již časem prověřená zahájení, což je aspoň pět tahů na úvod. Kdo z vyjetých kolejí odbočí, tak rychle prohraje, jako v životě. Také přece víte, že je třeba nejprve studovat, aby mohl člověk pomýšlet na nějaké zaměstnání a jakmile uhneme ze zajeté cesty, vždy je zle.

Tím to však nekončí. Kdo z nás si položí otázku : Když udělám toto, tak, co se stane? Málokdo. Mnozí si řekneme, že to nějak dopadne, a pak se zase uvidí, co dál. A zkuste s tímto přístupem třeba postavit dům. Šachista zkrátka hledá všechny možné varianty příštího vývoje, ať už jde o tahy jeho vlastní, tak samozřejmě i o možné reakce soupeře. Jen tak je možné vyhodnotit pokud možno jedinou hranou správnou cestu, kterou lze v reálném životě transformovat do mnoha podob. Vždyť člověk se pod mnohými vidinami snadno unáhlí a to se mu může stát osudné, třeba na obyčejném přechodu pro chodce, když se až moc spěchá.


Když jste namačkaní v malém prostoru a ještě s problémy, je to špatné. Takové jsou i šachy. Na úvod vyrazit co nejdál k soupeři a získat prostor.

Šachy si tedy jistě pro svoji tisíce let hlubokou filosofii zaslouží velikou úctu, byť se jim třeba, jako hře nevěnujeme, nebo je zkrátka neznáme. A aniž bychom si to připouštěli, tak je vlastně mnohdy v obyčejném životě hrajeme.

Není ani důležité, kdo je nyní mistrem světa a popularita ve srovnání s jinými sporty není velká, ale určitou originalitou se Česká republika chlubit může. Již loni prvně vyrazil z Prahy Šachový vlak na tuším šestidenní projížďku přes metropole, jako jsou Bratislava,Budapešť, Krakov či Berlín a v jeho útrobách, se u hracích stolů odehrával turnaj o zajímavou hlavní trofej, kterou byla ve sklárnách zhotovená parní lokomotiva. Turnaj byl otevřený každému zájemci, ovšem startovné nebylo díky atraktivitě akce zrovna malé. Výsledný efekt byl však tak pozitivní, že i letos na podzim byla akce uspořádána znovu, i když se vlak na svoji okružní turnajovou cestu vydal opačným směrem. Ještě dodám, že kromě hry za jízdy v samotném vlaku, se účastníci na konci každého hracího dne oddávali běžné turistické rekreaci v dané cílové metropoli, včetně noclehu. Novým myšlenkám se meze nekladou.

A ještě malá zajímavost na konec. Šachy se kdysi hráli dálkově pomocí poštovních korespondenčních lístků ( 0.30 Kčs) a několik partií hned současně. V rámci urychlení turnaje vypadal korespondenční lístek v závěru každé partie například ,,takto": Pokud na můj tah X zahrajete variantu A, odpovím Y, pokud variantu B, budu pokračovat Z. Pokud na mé Z odpovíte C, budu hrát H, pokud D, tak zahraju L. Ta písmena jsem si vymyslel, abych vás zde neobtěžoval se šachovou notací, která se při každé partii vede. Při dnešních internetových turnajích je to už jen zábavná vzpomínka.

SŠ.

1 komentář: