Na Mělníku se přepisují dějiny pivovarnictví.

Lidé se odjakživa rádi baví o víně i pivě a o jejich konzumní kvalitě. Kdo chce vědět více, tak samozřejmě zjistí, že  pivo pili již staří Sumerové, kteří jsou pokládáni všeobecně za první civilizaci na světě a žádný film z období antiky si zase neumíme vůbec představit bez vína. Krom toho, je všeobecně známo, že obojí je v určitém množství nejen lahodné, ale i zdraví prospěšné a leckde ve světě si ani neumí představit, že by se mělo jídlo zapít něčím jiným.

Zajímavý je i pohled na to, jak se třeba u nás v Čechách postupně přenášelo vaření piva z měšťanských domů do malých pivovárků a odtud vedla cesta až ke známým vyhlášeným výrobním pivařským gigantům, přičemž ty malé mnohdy zanikaly. Rozvoz piva byl v takových 70. a 80. letech 20. století záležitostí vyloženě oblastní. V samoobsluhách i v restauracích bylo obvykle k mání několik druhů piv ze Středočeského kraje a pokud jste nevyrazili někam na výlet či na dovolenou, tak jste prakticky nepoznali více značek. A tak se rodili takzvaní skalní příznivci Krušovic či Smíchova a pivo mělo jako-by roli jen jakéhosi společenského doprovodu. Zkrátka, šlo se jako na pivo, ale ani ne tak kvůli chuti, jako popovídat si s přáteli a nesedět na sucho. Že lze pít pivo také více na chuť, jste poznali tehdy, když jste přijeli někam, kde vám ani trochu nešmakovalo, nebo vás naopak oslovilo. A tak se tehdy stalo  i jakousi určitou modou jezdit někdy například právě i třeba do Prahy ke Flekům.

S rozvojem supermarketů jsme si možná mnozí uvědomili, že i ten nejbližší konzumní svět není zas až tak malý, že není třeba za těmito nápoji jen kamsi cestovat, ale že si nás najdou samy a přijdou třeba i až ze zahraničí. Současně s lahvovými produkty se počaly rodit jakési vinotéky všeho druhu a pozadu nezůstalo ani pivovarnictví. Znovu se počaly rodit malé, až dokonce rodinné pivovárky a ze Západu se k nám počalo šířit hoby, kterému se říká homebrewing. Někteří jedinci prostě dostali chuť si zkusit vyrobit pivo vlastnoručně. Jenže, tím to všechno nekončí, ale naopak. Zprvu se počaly jen tu a tam objevovat reklamní pivní kolekce z našich pivovarů a pivovárků, a zákazník si stále více uvědomoval, jakým rozmanitostem se těší různé značky a druhy. A aby toho nebylo málo, tak se počaly rodit pivní festivaly a festiválky, a po vzoru vinoték se již někde objevují i přidruženě pivotéky.

Jsou však lidé, kteří dovádějí dějiny zlatavého moku téměř k dokonalosti a k naší radosti si řekněme, že se tak děje přímo i u nás na Mělníku. Již žádné zaběhlé zvyklosti, kde hospůdka uzavře obchodní transakci, se dvěma či třemi pivovary, které patří mnohdy ke gigantickým značkám produkujícím kvanta moku a vypočítáváním, kolik objednat sudů, aby se vše vypilo, aby byl o značku zájem, aby se nemuselo pivo slevňit a aby se nezkazilo.

V hospůdce Němý Medvěd ( http://www.nemymedved.cz/), se rozhodli jít cestou nejistého dobrodružství a originality, ale zřejmě se vyplácí. Zvláště v pátek a sobotu večer již někdy nepostačuje kapacita míst k sezení. Není snad třeba zde zmiňovat takové ty věci, které snad každý příznivce testování zlatavého moku zde z Mělníka jistě zná, ale snad jen pro ty, co opravdu nevědí, oč vůbec běží, tak aspoň ve zkratce. Zkrátka, máme tu dvanáct píp, z nichž osm slouží pro čepování piva a zbylé jsou pro víno a limonády. Z těch osmi si podnik udržuje čtyři stálé stabilní značky a kvůli těm zbylým čtyřem sem právě zavítají pivní fajnšmekři, aby ochutnali značku takzvaně na ochutnávku. A tak se zde host může nečekaně potkat třeba s točenou čtrnáctkou odkudsi z Valašska, nebo klidně i se zahraničním pivem. Měl jsem tu možnost ochutnat například vedle berounského Medvěda, také vynikající pivo značky Nomád, a aby byl čtenář v obraze, tak opravdu musí kliknout na tento odkaz...http://www.pivovar-nomad.cz/ .

Jenže, tím lidé od Němého medvěda zdaleka nekončí. O pivu umí vyprávět nesmírně poutavě a je vidět, že dělají svoji práci především s opravdovou láskou a zápalem. Sami se dokonce věnují i vaření vlastního piva a nutno říci, že nejde o nějaký pokus, či zanedbatelnou průměrnou kvalitu, ale o výsledek na vysoké úrovni. K tomu všemu má pivnice vyřešenou i gastronomickou část na originální úrovni. Žádná dovážená či ohřívaná jídla, žádné syrečky, utopenci, či kyselé okurky, ale dokonce vlastní forma doprovodné stravy podle časových možností obsluhy. Pro mě bylo zajímavou informací také to, že trvanlivost piva je také dána tím, jak se s ním zachází v návaznosti na prostředí. Pokud někdo v největší zimě uskladní sudy v teplém sklepě, tak nápoj dostane určitý teplotní šok, což se promítne na mnoha faktorech. A další takovou zajímavostí například bylo, že dnes již existují služby, které sami o sobě objedou několik malých pivovárků a dodají objednané, čímž má správa podniku mnohem více času, se věnovat shánění různých unikátů. Do budoucna mají chlapci  ještě řadu zajímavých nápadů, ale domnívám se, že pro začátek vykročil podnik skutečně správnou i hlavně vskutku originální stopou a vytvořil na Mělníku něco, co zde chybělo, a to příjemnou pivnici, která je opravdu  nadstandartní. Přejme jim, ať se jim daří, ať je práce baví, a tady vidíme ukázku dokonalé symbiozy, kdy jsou spokojené obě strany za vzájemného přispění.

SŠ