Věřte mi, že už včera bych vám velmi rád co nejdříve přinesl obrázky ze slavnostní akce, protože se mi prostě jen docela obyčejně chtělo a neměl jsem jiný plán, ale nejsem ani profesionální, ani placený fotograf a tak občas musím dělat jiné věci. Ostatně, kdo jste měl včera možnost aspoň chvílemi spatřit něco z tenisu, nebo kongresu ODS, a třeba netradiční bouřlivý projev Petra Nečase, tak víte, že to snad mělo také něco do sebe, co se jen tak nevídá.
A tak jsem si za pamětní deskou Josefa Straky došel až dnes. Je pravda, že ve Zhořelci jsem pamětní desku papeže viděl prakticky na stejném místě, ale i tak moje první cesta vedla pod most, neboť jsem si tak trochu zatypoval, že by bylo pěkné umístění desky tam někde u vodočtu, nebo dokonce na mostním pilíři a snad i možná bezpečněji umístěné. Místo toho jsem tam však objevil tuto poněkud nesmyslnou, zbytečně zaplacenou a provokující tabuli. Nemusí se lidem neustále připomínat, že jim dokonce ani kus místa u řeky nepatří.
Tady mi připadá deska na poměrně zranitelném místě a člověku se vybaví ihned scéna vracející se podnapilé mládeže z nočního života města do vsí za vodou.
Otočil jsem se pak směrem k této restauraci, abych zjistil, že už je asi zase po dvou letech provozu zavřená. No, aby ne. Oni jsou vlastně Rybáře jeden průšvih za druhým. Už komunisté chtěli udělat dole u řeky hotel v lodi, jako je to v Děčíně ( hotel Admirál). Pak to napadlo pana Lobkowicze, když uviděl, že je tam přístavní molo společnosti Viking River Cruisis. Vzpomeňte na diskuse na Mělníčku, kdy se psalo o tom, jak tu ty cizince pozdržet, aby z toho město něco mělo ( podzemí, restaurace, lanovka, vláček do města). Když jsem kouknul z mostu dolu, tak jsem si nejprve myslel, že už ten hotel, vlastně možná i botel začali stavět, ale prý je to protipovodňová zábrana.
Nějak nevím. Hlavní viník povodní byl přece odhalen. Kdyby nezvítězila tehdy energetika a přehrady by byly odpuštěné, tak by asi nikdy nedošlo k situaci horší, než kdyby ty přehrady vůbec nebyly. Nejsem ale odborník.
A tak jsem se posléze znovu vypravil do našeho centra, aby mě tu u zámku praštila přes oči věc, na kterou vždy zapomenu. Vidíte tu terasu na střeše nudle a vzpomenete si na staré pohlednice Mělníka? Tam se dříve sedávalo i tančilo. To ale bývaly jiné časy.
Mám tu však i snímky, které takříkajíc neublíží. Když si zvětšíte foto s kostelíkem ve Vrbně, tak vlevo spatříte mezi stromy kostelík v Zálezlicích, který často kvůli listí a vegetaci nebývá z Mělníka vidět.
Pohled, který vždy potěší. Řeka pod městem a vinice, jako symbol nápoje, který v rozumném množství byl vždy pro lidstvo důležitý.
A nakonec pohled na otevřená dvířka radniční dveře. Co se tu asi dělo?
A tak vlastně může vypadat Mělník, a někdy také vypadá, okem jeho občana v den kalendářního pracovního klidu.
SŠ
Žádné komentáře:
Okomentovat