Živé pomníky socialismu u nás.

Před několika dny se na našich televizních obrazovkách objevila zpráva, která rozvířila všechna média. Pan ,,kníže" Lobkowicz si dovolil na svém pozemku rozorat přístupovou cestu k hořínskému polnímu letišti, čímž zkomplikoval život přinejmenším několika letcům a rozvířil hladinu soudnictví v oblasti majetkových vztahů a práv. To vyvolalo zejména na serveru Mělníček ostrou diskusi, ve které se obě strany pustily do sebe. Domnívám se, že je ztrátou času a zbytečné zde  tento spor presentovat a rovněž se zde zabývat tím, zda soud někdy někde nepochybil a kdo má opravdu tedy pravdu.

 Pan Lobkowicz poukazuje na to, že pokud někomu něco patří, tak si se svým majetkem může dělat co chce a to se pochopitelně nelíbí všem. Uznejte, že asi těžko může běžný občan Mělníka ocenit aktivitu, která se týká vybudování nějaké novodobé vesnice, která je určena těm, kteří budou mít na dům v lokalitě i určitý životní ,, nadstandard" peníze a budou dojíždět za prací do Prahy a jistě ne pro pár tisícovek.

Lidé dokáží ocenit hezké a prosperující věci, zvlášť, když slouží šíré veřejnosti, ale pamětníci bohužel také poukazují na objekty, jejichž osud kráčí opačným směrem a pro mě je to pěkný námět na článek.

Na titulním obrázku vlastně vidíte asi nejslavnější  rekreační stavbu na Mělnicku. Nezlobte se na mě, ale z historických materiálů vím, že zkrátka hotel a restaurace Dolina s koupalištěm v Kokořínském Dole patřil někdy od roku 1920 do roku 1989 k tomu nejlepšímu na Mělnicku. Ještě i moje generace pamatuje prosperující restauraci a úspěšnou diskotéku s koupalištěm. Dnes je velmi pozitivní, že se rodí stále nová i staronová pohostinství ( U báby Šubrový), jako je třeba Truhlárna na Kokoříně, ale na druhou stranu, se hotel Pobuda a ani ten nový hotel o kus dál ve stráni nemůže bývalé Dolině vůbec rovnat. Bohužel, se prý jednalo o nějaké nevyjasněné vlastnické vztahy a dnes je celý areál na stržení. Kdyby se tak aspoň stalo a vyrostlo tam už konečně něco nového. Ale, na druhou stranu není nikde záruka, jak by s tím nový majitel naložil a zda by to opravdu sloužilo šíré veřejnosti. A tady by mě docela zajímalo, jak to bývá ošetřené jinde, třeba u západních sousedů, aby takové nemovitosti sloužily tomu, co by si veřejnost přála.

Na dalším obrázku je pak velmi slavný hotel Harasov dnes, kterému už dnes asi také nic nepomůže a je zralý zřejmě na stržení. Prý na něj měla zálusk kdysi také neúspěšně jedna slavná osoba. Jakoby hotel šířil nějakou nákazu. Jak vidíte zcela vpravo na snímku, tak tam se zase narodil novodobý pomník a nedokončená stavba plná velkého očekávání. Člověk je tak znechucený, že to ani nechce komentovat. Mlýny na říčce Pšovce jsem už z hlediska cestovního a turistického ruchu kritizoval mnohokrát. Ano, ty sice mají své majitele, ale je velká škoda, že neroztočí svá kola pro veřejnost, jako je tomu jinde. Vodní mlýny leckde rozjíždí svoji turistickou činnost a tam, kde mají potok i podobné údolí, jako je zde a nemají mlýny, tak aspoň vytváří funkční repliky. Ten obrázek o něco výše do článku zrovna nepatří. Kámen se nachází nedaleko Chodče a velmi připomíná menhir. Jeho foto jsem kdysi poslal těm, kteří se údajně tímto zabývají, ale jak se nakonec zachovali nevím.

Chátrající Polabský mlýn na Pšovce, se tu a tam veřejnosti připomene na nějakém fotu, či v nějaké publikaci, ale to je také všechno. Také smutná kapitola. Jenže, jak vidíte, tak na takovéto věci nejsou peníze.

Hořínský park byl známý svojí určitou upraveností, školy se chodily dívat na hájenku i na mlýn a v zámku bylo v jednu chvíli zemědělské účiliště. Dnes musíme říci, že do těchto staveb nedal nikdy nikdo za našeho života zřejmě ani korunu a navíc se na nich podepsala velmi i povodeň v roce 2002 a mnoho dalších povodní. A tak dnešní park je možná hodnotnější, než Boubínský prales a je určitým unikátem lužního lesa společně s Ouporem. Zmíněné stavby jsou s vyjímkou zámku v Hoříně zřejmě odsouzeny k zániku. Na jednu stranu, se asi nelze divit, že zámecký pán nehodlá do nějaké obnovy zmíněných budov investovat a zřejmě to nemá význam. Na druhou stranu je třeba pochopit, že lidi jsou zkrátka na něco zvyklí a těžko nesou, když to upadá.

Je nějaké řešení? Možná ano. Myslím, že Dolina i Harasov si určitě zaslouží, aby na jejich pozemku vyrostly významné podniky podobného ražení a pokud nebudeme mít ani jeden funkční mlýn, či jeho repliku v údolí říčky Pšovky, tak by se určitě vyplatilo udělat z Polabského mlýna jakousi kombinaci přívozu, zastávky výletního parníku, restaurace, muzea a mlýna, třeba, jako v Zubrnicích. Hořínský park je záplavová zona a tak je třeba jej chápat, byť i u vody dovedou vzniknout různé aktivity. Toť však námět pro majitele pozemku, případně i pro diskuse  s ním vyvolané případným nápadem veřejnosti. Nelze jen říkat, že dohoda je nemožná a nic nezkusit. Vždyť často jen lidé kritizují, ale sami s nápadem nepřijdou.

Ještě jsem zapoměl na ten pomník proti podolské nemocnici. Vždyť to jsou věci, které bijí do očí a už je potřeba je rázně vyřešit ve prospěch veřejnosti. Jenže, i tady jsme u toho, co veřejnost v diskusích kritizuje. Někomu něco dát? Ano, ale komu, a co s tím udělá? To také není lidem jedno. Ona se sice zachrání rozpadající sauna, nebo starý lis, ale.... A taková by tam byla vinárnička,co? Vždyť životní úroveň ve světě mnohdy hodnotíme dle možnosti vyžití a dost často, se právě na vyhlídkových místech mezi vinicemi objevují leckde různé vinárničky a restaurace a vlastně si konkurují.

 Není pravda, že na majitele jsme vždy krátcí a nemůžeme nic ovlivnit. Vždyť je leckdy přímo prodej podmíněna jeho dalším využití a máme plno zákonů. Možná si to dnes ani neuvědomujeme, ale nikdo z nás není povinný chodit do práce a jiné, a přesto tam chodíme ( nepřímé donucení). Vše je o dobrých zákonech a jejich důsledné kontrole. Jak dnes něco včas nezaplatíte, už máte mnozí problém, však víte. A tak skutečně zůstává rozum stát, jak může někde vedle zimního stadionu a jinde stát léta nějaká zřícenina.

 A nakonec bych chtěl říci jednu důležitou věc. Každý má právo mít nějaké nápady a podělit se o ně s jinými lidmi. A každý má také mnohdy svoji práci. A opravdu se mi nelíbí, když někdo říká: ,,Piš jen o tom, na co máš peníze a co sám uděláš. Co sám udělat nemůžeš, o tom mlč a neroznášej žádné fámy, coby kdyby". Vždyť i svými nápady a diskusemi můžeme ovlivnit své životní prostředí a třeba dát i někomu rádoby-podnikavému tip na aktivitu. Nehledě, že takto chápu demokracii.

SŠ