Parní vlak Karel I. zavítal dnes na Mělník.

U příležitosti každoročních oslav audience císaře Karla I. v Brandýse nad Labem, byl opět dnes ze stanice Praha-Bráník vypravený zvláštní vlak tažený parní lokomotivou Šlechtičnou. Po krátké přestávce, se vydal vlak na pravidelnou malou vyjížďku do Mělníka, kde se zdržel asi hodinku a odkud jsou naše záběry.

Akce se vždy těší velké popularitě, zvlášť pro ty nejmenší a mívá velkou návštěvnost, podobně, jako akce Na Kokořínsko s párou, která bývá v červnu. Vůně páry, štiplavý kouř a odjezd železného oře ze stanice Mělník patří k oblíbeným videosekvencím Soutoku.

Tentokrát jsem dorazil na poslední chvíli a až po urgenci, že venku píská parní vlak. Stále se někde něco děje a zvlášť na jaře toho bývá moc.

A tak aspoň pár snímečků z neobvyklého nevšedního dne v místní stanici.

Mimochodem, v našem centru dnes probíhaly farmářské trhy, pod nimiž leží další bod místních diskusí, kterým jsou městské sklepy.

A kdo vlastně císař Karel I. byl? Jde o posledního panovníka Habsburské monarchie ( po náhlé smrti císaře Františka Josefa v roce 1916), který prožil část života v Praze i v posádce v Brandýse nad Labem, a který byl nakloněn reformám i určitému positivu k Čechám ( částečně vynucené, částečně prý opravdu od srdce), na jejichž realisaci však již neměl ve válečné době i nepřejícímu vývoji historických událostí jeho mírové politiky v čase. Zemřel ve vyhnanství na portugalském ostrově Madeira u afrických břehů.

SŠ.

Petr Jirásek. Jeho knížka ,,Mlýny na Ůnětickém potoce" ( 2005-2007), se těší již 7. vydání a zájmu široké veřejnosti.

Stává se, že se s mnohými lidmi setkáme díky studiu, práci, či zálibám, ale někdy jsou to opravdové náhody. A takovou barevnou náhodou je i setkání s panem Petrem Jiráskem. Na první pohled člověk, jako každý jiný, který má rád cestování, přírodu a dovedete si ho představit kdesi u řeky na rybách. Při konverzaci však odkrýváte život člověka, jehož zájmem je navíc historie, luštění starých písem a psaní knih.

Petr žije v sousedním regionu Praha-Západ, kde si udělal  jméno především díky své knížce ,,Mlýny na Únětickém potoce" ( 2005-2007). Pro velký zájem se knížka dočkala již šesti vydání a zřejmě se již letos chystá vydání sedmé. Je vydána na křídovém papíře v počtu 80 stran a své zájemce si našla dokonce již i ve  zcela jiných částech republiky. Únětický potok je tu zmapován na krásných detailních barevných mapkách a dále je knížka bohatě ilustrována barevnými fotografiemi ze současnosti i z archívů. Však si také autor s výrobou knížky pořádně pohrál.

Petr však není autorem pouze jedné knížky, ale vydal již i další knížku a chystá materiály na další.

U své druhé knížky říká : ,, O osobním pilotovi našeho presidenta dr. Eduarda Beneše toho není příliš známo, neměl ani potomky, a tak jsem se, jako člen širšího příbuzenstva zhostil úkolu osvítit tuto významnou osobu našich dějin.

Pokud vám některá z knížek připadá zajímavá, můžete kontaktovat autora na adrese Petr.Jirasek08@seznam.cz

Přesto, že se nejedná o náš region, nýbrž o region sousední, tak vzhledem ke kvalitě, která převyšuje leckteré knížky ve stejné kategorii  a splňuje další nároky čtenáře, jsem ani já neodolal a mohu jedině doporučit. Autor totiž pracuje srdcem, pátrá v kronikách, obchází pamětníky, fotografuje, luští stará písma,provádí osobní  výzkumy a neváhá použít pro své knihy i papír nejvyšší kvality.

A co chystá Petr dál?  Tak nepíše jen knihy, ale také články na pokračování v různých regionálních novinách. Takovým zajímavým seriálem je například jeho titul Heraldika na hřbitově v Kolči a v regionálních listech svého regionu i oficiálně prozradil, že by rád odhalil jednu záhadu týkající se spisovatelky Boženy Němcové, konkretně jejich pravých rodičů. Jak sám říká : ,, Když to neudělám já, stejně to jednou někdo udělá".

A na závěr snad jen ještě něco z těch materiálů, které Soutok se svolením autora získal k disposici...

O historii jsem se zajímal od mládí. Všechno to zapisuji, tak říkajíc, v upomínku pro budoucí generace. V tom, že to má smysl, mě utvrdila i devastace okolí naší obce v posledních letech. Ač jsem se snažil na regionální úrovni leccos ovlivnit, bylo to marné a brzy to tu nikdo nepozná. Snažím se proto, aby zůstala vzpomínka aspoň na papíře a povzbudilo mě velmi, že to lidi zajímá.

SŠ.

Právě probíhající výstavy u sousedů.

S Lysou nad Labem a Litoměřicemi nás především spojuje tato železniční trať, na které poslední dobou můžete vídat v osobních zastávkových soupravách toto elektrické vozidlo. Jeho smyslem je odpadnutí přepřahání hlavní lokomotivy v cílové stanici, před zpětnou jízdou.

Výstaviště Lysá nad Labem

18.4.-21.4. Narcis.....12. ročník výstavy narcisů, tulipánů a dalších cibulovin.
22.5.-26.5. Natura Viva.... myslivost, rybářství

                      http://www.vll.cz/veletrh-136

Litoměřice 26.4.-28.4. Sport

http://www.zahrada-cech.cz/akce/8-sport-prodejni-vystava-leto/

Mšeno: 1.5. Plochá dráha  1.liga + memoriál Emila Sovy
             4.5. Podkováň Fest.....     U Grobiána.

SŠ.

Evropané jsme především.

Tímto článečkem tak trochu navážu na otevřený závěr minulého článku.
Historie je zajímavá věc, která přechází plynule v současnost. Pověst o příchodu praotce Čecha na horu Říp z dnešního Polska, je zároveň pověstí o příchodu Slovanů do nejzápadnější slovanské destinace. Dnes však hledáme i své keltské kořeny, pohanské zvyky a docházíme k závěru, že v našich genech je i něco z dob Keltů.

 Jenže, takto můžeme jít i dále. Vždyť na našem území pak byla i říše germánského krále Marobuda, který poznal Římany, jak válečně, tak obchodně a rovněž k nám později z dalekého Švédska vpadli i Vikingové. Nechme teď stranou fakt, že jsme mohli být římskými občany provincie Markomania, že jsme byli skoro tisíc let součástí Svaté Říše Římské národa Německého a nakonec i jedním ze států habsburské unie. Dnes jsme jedním ze států Evropské Unie a na hranicích nás nikdo nekontroluje. Každý z nás potřeboval geometrickou řadou ke svému vzniku předky a ti mohli mít v žilách v podstatě jakoukoliv krev.

Zajímavou otázkou je soužití Čechů a Němců ve společném státě, která se zrodila někdy v dobách krále Otakara Přemysla II. Dodnes na ni není uspokojivá jednoznačná odpověď. Leckde se dozvídáme o smíšených manželstvích, společné kultuře, společných pašijových hrách a bezproblémových vztazích, avšak na druhé straně faktem zůstává, že každý ten národ měl třeba i v takovém Liběchově tu svoji hospůdku, kde se scházel, svoji školu, svoji tělocvičnu, své divadlo, svůj turistický klub.

A tak jsem zadal na netu heslo, abych se zase více vzdělal, jak to tedy s těmi vztahy je. Ono totiž není nic bílé, ani černé a možná někoho překvapí, že zatracovaný císař František Josef, jak jej známe ze Švejka, například prý finančně přispěl na české Národní divadlo.

Tu se dozvídám, že dříve se na jazyk i národnost prý tolik nehledělo a Češi s Němci ve společném státu žili v pohodě pospolu. Pak však autor upozornil na to, že někdy v revolučním roce 1848 Češi počali tíhnout k slovanství a ohrožovali tak dosavadní dobré soužití. A šlo to prý tak daleko, že svůj Český Ráj přestěhovali od Litoměřic k Jičínu do více české oblasti. Litoměřicím tak byl přisouzen alespoň název Zahrada Čech. Tak tato zvláštní pověst je z náhodně navštívených stránek společenství lidí, se kterým naše vláda nejedná. Na druhou stranu je pravda, že kraj severozápadně od Mělníka má svůj půvab a nám se dostalo té možnosti, že do něj můžeme od vyhlídky u knihovny kdykoliv hledět ;-) :-).

SŠ.

Co by měl vědět každý Čech o Řípu a zvlášť obyvatel Mělníka.

Turisté nejezdí na Mělník proto, aby obdivovali krásy města, ale hlavně ze dvou důvodů. Jednak se pod městem nalézá soutok našich dvou největších a nejvýznamnějších řek, a pak tu máme na dohled národní horu, která je od našeho zámku asi nejkrásnější. Význam to má i pro Němce, neboť Labe ještě dlouho teče do moře jejich zemí a druhý pramen Vltavy ( Studená Vltava) pramení v Bavorsku. Zajímavý je i osud Řípu. Skutečně, ať pohlédneme od zámku ku Praze, či s druhé vyhlídky k Českému Středohoří, tak musíme konstatovat, že toto město je především zaslíbeno krásnému výhledu do kraje a teprve potom místním pokladům ( kostnice, zámek, chrám, zámecké sklepy....)

České Středohoří se již na první pohled liší od všech našich dalších hor, neboť je pásmem bývalých vyhaslých sopek a jinak to není ani s naší národní horou.
První významnou událostí je rok 1126. Český kníže Soběslav I. poráží v památné bitvě u Chlumce (  poblíž Ústí nad Labem) německého císaře Lothara, nechává na Řípu sbourat dřevěnou původní stavbu a na počest vítězné bitvy zde nechá vystavět románskou rotundu.
Říp pak zažívá četná období, kdy se zde srocuje v neklidných dobách lid a leckoho asi překvapí, že je hora až do roku 1879 naprosto holá. Teprve poté byl Říp prvně zalesněn a získal tak faunu i floru, jakou známe dnes. Je skutečně k nevíře, že ještě před 140 lety bychom viděli zcela jiný Říp. Další důležitou událostí bylo vyzvednutí základního kamenu 10.5. 1868 pro stavbu Národního divadla. Dodnes je na Řípu kromě rotundy, restaurace a tří vyhlídek toto místo označeno. Hlavní horninou je samozřejmě čedič , jako u většiny kopců v Českém Středohoří. Na Řípu je také hodně magnetitu, který způsobuje odchylování střelky kompasu. Dalo by se samozřejmě o Řípu ještě mnohé napsat, ale myslím, že z toho opravdu ještě nejdůležitějšího je třeba zmínit jeho nadmořskou výšku 456 m.n.m. a skutečnost, že byl v období Protektorátu horou pohraniční.

Jak vidíte, není to jen hora, která je po celé republice proslavena díky pověsti o praotci Čechovi a ze které je vskutku krásný výhled. A myslím, že když ji máme tak blízko a je odtud na ni tak pěkný pohled, tak bychom měli o ni znát něco víc. Na závěr přidám ještě jednu zajímavost. Při svém toulání po internetu jsem objevil stránky, kde se píše, že Český Ráj byl původně v Českém Středohoří, a až poté byl přesunut do oblasti dnešního Jičínska. Poznáte, co to bylo za stránky :-)?

SŠ.

Jarní Podkováň Fest v sobotu !

Když se loni první Jarní Podkováň Fest konal na svátek prvního máje, tak sice bylo opravdu až neuvěřitelně teplé slunečné počasí, které přivedlo fantastické množství lidí, ale mnozí účastníci si postěžovali, že se jde už druhý den do práce. Pořadatelé jejich komentář zřejmě vyslyšeli, protože letos se termín konání posunul na první květnovou sobotu dne 4.5. 2013.

Program, ani více o akci, se mi zatím nepodařilo zjistit. Zdrojem je adresa http://grobian.kokorin.info/akce-grobian-2013.html   .

Zde se také dozvíte další zajímavé akce v okolí, včetně populární akce Veterán caru, ze které vám také Soutok nabídl loni několik fotografií. Neváhejte a navštivte  v minulosti úspěšné  akce, které bývají plné příjemných dojmů!

SŠ.

Regensburg, město, kde se v létě mluví často i česky.

Dochované zdivo brány římského tábora Castra Regina z roku 186 n.l. Téma Římané u nás je  mimochodem hlavní náplní posledního čísla časopisu Živá historie, a jak se dozvídáme v knize Mělník, tak pravděpodobně mohla být i nějaká jednotka v oblasti pískovny Baraba, což je sice daleko od prokázané linie na našem území, ale nelze to vyloučit.

Také už máte dost toho nikam nevedoucího počasí? Článek o Regensburgu jsem už publikoval zde na ..http://melnicek.cz/node/4485 v roce 2009. Čas utíká, nerad něco opisuji, a tak tu máme něco ale úplně jiného.

 Proč zrovna tento článek? Jednak kvůli tomu, abychom zavzpomínali na lepší počasí. Pak také proto, abychom si připomněli, že sem a domů se jezdí s celou rodinou zejména v sobotu za pouhých 700 Kč a navážeme tak na předminulý článek o levném železničním cestování. A nakonec si povíme i něco o tom, jak je toto město, jako jedno z mnoha dalších u nás i ve světě řešeno. Zájemci o historii pak zajisté vědí, že zde bylo pokřtěno několik českých knížat s vyjímkou naši kněžny Ludmily a Bořivoje, a naše území zprvu spadalo pod zdejší arcibiskupství.

Chtěl jsem zde umístit ofocený plán města z jednoho průvodce, ale neustále se potýkám s problémem  možného porušení nějakých autorských práv, což je zcela zbytečné pokoušet. Konečně, na www.regensburg.de najdete jistě mnoho materiálů.

Vlastnoručně vytvořené panorama z řady snímků z nejstaršího evropského mostu Steinerne Brück.

Do Regensburgu jezdí vlak společnosti ČD z hlavního pražského nádraží každý den v 9.15 hodin. Jedná se o rychlík Franz Kafka, který vás s několika málo zastávkami  doveze ve 13.31 do cíle výletu a pokračuje na konečnou v Mnichově. Mimochodem, pro město Mnichov mají ČD speciální jízdenku, ale to už je o jiných cenách i o jiných časech a na otočku se obvykle nikam nejezdí :-).

Budovy Hauptbahnhof jsou snad v každém německém městě stejné. Velká nádraží s mnoha krámky, restaurací, upomínkovými předměty, cukrárnou, knihou, infocentrem apod.

Regensburg vám nabízí 5 hodin volného času a je na vás, zda je strávíte po památkách, v restauracích, v historickém muzeu, procházkou u Dunaje, či posedáváním na lavičkách, kterých je tu všude hodně i v místech připomínajících třeba okolí Hadíku a Staráku :-).

Hned za nádražím staví především všelijaké autobusy, taxi i jiné samohyby a zpravidla se téměř všude za pomocí semaforů přechází nějaká rušná třída.

Jakmile přejdete třídu, tak zjistíte, že pokračování do centra bývá zpravidla provedené pěší třídou kolmo ke vchodu do budovy nádraží, která bývá v některých případech zprvu lemována parkem a květinami, což má své opodstatnění. Zbavuje to lidi silničního hluku.

Za parkem pak prochází takováto pěší zona s obchody i restauracemi, se kterou vede o nějaký ten blok dále souběžně automobilový provoz. Právě tady jsou mnohé instituce.

Na konci třídy již přicházíte do historického středu, který jsem presentoval na fotkách již v minulosti. Tady rozhodně doporučuji navštívit historické muzeum, které skýtá nejen obrovské bavorské bohatství katolické církve ( je spojeno s kostelem), ale i římské poklady z přelomu letopočtu. Centru dominuje především obrovská katedrála, řada náměstíček s fontánami a posezeními, které občas doplňuje nějaký kulturní pouliční program a lidé přichází také za dochovaným zdivem z časů tábora Castra Regina.

Katedrála a v popředí Schiffahrsmuzeum, což je jakási exposice v historickém parníku.

Po obou březích Dunaje je velmi příjemně a v létě tu slyšíte často češtinu. Právě nedaleko historického mostu je významná venkovní restaurace s pravým bavorským točeným pivkem a klobásou s kysaným zelím, což je v průvodcích bráno, jako specialita. O kus dál je kulatý stůl s modelem středověkého města snad z bronzu, a pak už tu máme velké přístaviště mnoha říčních lodí s množstvím vlajek a zmíněné lodní muzeum. Za kamenným mostem pak najdeme prostředí, které trošku připomíná kombinaci pražské Kampy, včetně venkovního posezení a běžné říční krajinky. Najdete zde park, říční komory i soutok se řekou Regen, která pramení nedaleko našich  dvou šumavských železnorudských jezer a má prameny dva ( Černý a Bílý Regen). Můžete dojít i na místo, kde se všechna ramena řeky spojí a budí to velkolepý dojem. Z tohoto místa jste nuceni se trochu vrátit, a pak už můžete jen setrvat na ostrově, nebo přejít do pomyslné civilizace.

Shiffahrthsmuseum.

Vzdálenější dunajské rameno.

Tento obrázek má nejen připomínat zdejší říční krajinu, ale je zajímavý i pro lidi, kteří si zejména při podzimním mlhavém počasí pohrají někdy trochu s rádiem. Tam úplně vzadu vidíte stožár vysilače na kopci Hoher Linien a Mělník je odtud vzdálený tuším 220 km vzdušnou čarou. Krom toho se mi už myslím také podařilo u nás chytit signál z něj.

Při jedné návštěvě města jsem se právě prošel ještě trochu po toku řeky, než mi zabránil v pokračování silniční obchvat i pokročilý čas. Odměnou mi byl pohled na pěkný železniční most, po kterém se jezdí k nám.

Pohled z proskleného tunelu nad nádražím.

No comment.

Do Prahy vás má rychlík přivézt ve 22.45 a nikdy to nemělo zpoždění.

 Možná vás zaujalo, že vůbec neřeším úsek Mělník-Praha a zpět. Důvod je jasný. Nač vyhazovat peníze za autobus a metro, a riskovat případné zpáteční zpožděné spojení vlaku v návaznosti na autobus k nám, když auto do Všetat moc nevypije a těch 700 pro rodinu běží z jakéhokoliv nádraží. Ráno by-ste mohli jet teoreticky už z Mělníka, ale jak zpět? Proto tedy R 1137 Turnov-Praha v 7.51 ze Všetat a příjezdem v 8.34 do Prahy hl.n.  A zpět ( když jedete sami či s kamarádem, je to sranda) už za nový lístek v neděli v 0.10 z Prahy s příjezdem v 0.55 do Všetat. Tak co, připoměl vám také výlet lepší počasí a skutečnost, že nejen turistikou a cyklistikou můžeme relaxovat, ale i třeba takovýmto určitým lenošením a sledováním krajiny :-) ? Považte, že jste na kolejích strávili 2x 365 km a komu to připadá, že hlavně to cestování ve vlaku musí být dlouhé, nudné a nevydrží tak dlouho sledovat cestu, tak by neměl zapomenout, že dnes je i díky vyspělé technice k disposici spousta zábavy a nejsme jen odkázani na knížky, časopisy, či křížovky, jako lidé kdysi.

SŠ.

Kolem Mělníka vede cyklotrasa dlouhá 7 305 km !

                         Mapa doprovázející odpočívadla na zřízené cyklostezce.

Před několika lety se na Mělníčku objevila zpráva, kterou málokdo dokázal pochopit. Cyklostezka do  Horních Počapel ? Kudy? Ono se dá podle řeky jet ? Jenže, ona to nebyla fáma, ale vskutku realita, která potěšila mnoho místních obyvatel. Od této chvíle jsme mnozí vyráželi do terénu zjišťovat, jak akce pokračuje, co ještě chybí a objevovaly se i první fotky z cyklotrasy.

                    Jakýsi základní kámen  počátku cyklostezky na krajské hranici.

Jak napovídá cedulka na kameni, tak cyklotrasa byla vybudována v období 12/ 2009 - 11/ 2010. Ti znalejší pak věděli, že cyklostezka, kterou nám můžou leckde u Labe i jinde závidět, je pouze součástí dálkové cyklotrasy číslo 2. Jenže, lidé si rádi pojmenovávají vše, co je nějak významnější a cyklotrasa číslo 2 nese na severu pojmenování Labská cyklotrasa. Ovšem, tato dvojka zde pokračuje podle Vltavy do Prahy a Labská cyklotrasa ve směru z Mělníka do Staré Boleslavi nese číslo 24.

Určitým způsobem je to rozumnější. Jsou sice v Německu lidé, kteří bydlí u Labe a rádi se zajedou podívat aspoň jednou v životě k jeho pramenu, ale cyklisté nejsou jen tito zvědaví Němci od řeky a Praha má celkově větší mezinárodní význam. Mimochodem, vždyť naše lodní šífy pendlovaly vyjma zásobování chvaletické elektrárny právě mezi Hamburkem a Prahou. A tak se utvořil i lidový název pro cyklotrasu Praha-Hamburk, což už je samo o sobě pořádná dálka. Však také v Německu získáte leckde zdarma brožuru s názvem Elberadweg ( moře- naše hranice) a u nás se také narodila pro naše území již nějaká propagace. Této problematice byl věnován jeden říjnový článek.

Odpočívadlo na cyklostezce nepostrádá stojan na kola, odpadkový koš, mapu i kryté posezení.

Kdo se však vydá třeba jen procházkou k nějakému odpočívadlu na trase a spatří tam mapu, tak může být pěkně zaskočený. Labská cyklotrasa je jen součástí jedné ze 12 evropských dálkových cyklotras a nese název Eurovelo č. 7, Sluneční trasa, North Cape - Malta, 7 305 km. Vlastně jde o cestu z nejsevernějšího místa Norska a kontinentu vůbec, až na malý ostrovní jihoevropský stát ve Středozemním moři.

Soutok vám přinesl již několik reportáží z trasy. V seriálu Toulky to byla část od Mělníka po Ústí nad Labem a v říjnu pak seriál o cestě z Dolního Žlebu do Drážďan. Nedávno jsem zde zmínil, že také opráším Mělnický vltavský cyklookruh. Podrobný článek najdete v Mělníčku a možná, že jsem ho presentoval i zde v  seriálu Toulky. Člověk už ani neví. Považte, že těch článků tady je již celkově 461 !!

       Když si tento obrázek zvětšíte, tak si možná vzpomenete na horor Loutka :-).
Zvláštní nápad přírodního autora.

Půlku okruhu až do Veltrus k mostu tvoří právě současná cyklotrasa č.2 . Pak ale přejdeme most, sjedeme do Miřejovic a po místní komunikaci se dostaneme do Starých Ouholic. Odtud nás již pěkné eurosilničky protáhnou pod dálnicí do Vepřeku, ze kterého nás již jen přes pole ( kdysi tu byla silnice) zavede naše trasa na bývalou hlavní silnici vedoucí přímo dolů do Mlčechvost. zde podjedeme železniční most do Vraňan a po poklidné silnici pokračujeme do Lužce nad Vltavou, odkud můžeme pokračovat dále do Zelčína, nebo po vltavské navigaci, která je považována za jednu z variant cyklotrasy číslo 2.

A nakonec si nemohu odpustit rýpnutí. Pro koho jsou ty mezinárodní cyklotrasy? Pro pracující? Často tam vidím nizozemské i německé penzisty. Ti musí být odpočatí a mít elán, odvahu i fyzičku ( a na to i finančně). Anebo, že by byli mladší a méně nemocní, než ti naši důchodci, co se mají starat jen o vnoučata ?

SŠ.

Hloupé České dráhy. Cestování vlakem je pro znalce také mnohdy velmi výhodné.

Chcete jet opravdu levně do Německa či Polska? Chcete se levně toulat po Středočeském či Ústeckém kraji? To nemusí být problém. Jízdné dole.

Není snad u nás instituce, která by byla často v médiích tak očerňována, jako jsou České dráhy. Lidé otráveně sedí v čekárně a stojan na stěně je nabytý měsíčníkem, který je zcela zdarma a i tak ho nikdo nečte. V myslích lidí vládne představa, že je železnice drahá a jen nutným zlem pro přepravu. A lídři společnosti dělají věci, nad kterými i příznivci železnice kroutí hlavou.

Když nahlédnete do časopisu, tak se kromě zajímavého cestopisu, několika receptů, rozhovorů s filmovou hvězdou a pár zajímavých věcí dozvíte, jak je super jezdit Pendolinem z Prahy do Ostravy, jak jsou důležité naše mezinárodní koridory, jak je užitečné si zařídit spoustu výhodných průkazek pro různé slevy, jak je dobré jezdit do zahraničí především nočními vlaky, jak to všechno stojí kolikrát jen pouhých 30-50 euro, no zkrátka  pro řadu lidí skutečně ptákoviny.

Když se pak podíváte na samotný web ČD  http://www.cd.cz/default.htm , kde vám má být podána informace na základě cílové destinace vašeho zájmu, tak to je neuvěřitelný seznam nabídek, kde se až po mnoha kliknutích dozvíte podmínky, mapku oblasti, na kterou se informace vztahuje a konečně i cena. Když si to necháte poradit někde na nádraží, tak vám něco prodají ( nemusí to být pro vás zrovna to finančně nejvýhodnější), a když si budete to nejlepší pro vás chtít najít sami na webu, tak zjistíte, že pro jednu informaci zapomenete druhou. Málokde totiž narazíte na nějakou přehlednou nabídku a tento systém vlastně není nastaven pro náhodné plánování výletů, ale pro uspokojování konkretních požadavků. Zkrátka, nabídky pro zákazníky ČD jsou až moc složité a je jich moc. Přesto, kdo je zná, tak některé stojí opravdu za užívání. A jsme u jádra problému. Díky té složitosti se jimi nechtějí cestující zaobírat.

A tak je dobré vědět, že ten, kdo jezdí vlaky jen příležitostně na výlety a nemá žádné výhody a slevy, tak se mu ( jedinci) do nějakých 100-200 km zpravidla žádné speciality nevyplatí a drobné úlevy na jízdném přijdou sami, ale není to tak pravda.... Pak už to začíná být zajímavé.

Každý den si můžete za 550 Kč zakoupit lístek, který vás až do půlnoci opravňuje k cestování po celé republice běžnou druhou třídou i v rychlících. A že máte příbuzného v Příbrami? Tak na to jsou zase jízdenky, na které můžete do půlnoci jezdit po vybraných regionech. Ta na Mělníku platí pro Středočeský kraj a stojí 225 Kč. Ale pozor, Mělník má podle mapky zvláštní výsadu a tak se můžete za 200 Kč toulat třeba celý den i po Ústeckém kraji. Po Liberecku se jezdí dokonce jen za 150 Kč, stejně, jako po Karlovarsku. Ale to už je nutné koupit lístek v Lípě,Doksech apod.

Jenže tu máme i jízdenky přeshraniční, které platí obvykle cca 50 km za hranice a je na nich zvláštní to, že se vážou i na český sousední kraj. Jmenují se tady nejblíže k nám ..Labe-Elbe, Libnet a Egronet. Na 1 Egronet může cestující z Karlových Varů ráno odjet do Smrčin ( oblast západně od Chebu), večer se vrátit a to za pouhých 150 Kč a kolo zdarma. Podobně jsou na tom občané v Libereckém kraji. Tam to pro jednoho stojí 160 Kč, 2-5 osob skupinová za 320 Kč a kolo 90 Kč. Za ty peníze můžete třeba z Doks až skoro do Braniborska ( mapka).

Nás nejvíc zajímá jízdenka Labe-Elbe, která je stejná, platí od Mělníka až cca 60 km za Drážďany a stojí 200 Kč, 400 ( 2-5 osob), 90 kolo. Čili, stejný princip. Zahraniční jízdenky neplatí do půlnoci, ale dokonce až do 4 ráno.

 A pak tu máme ty známé skupinové víkendové jízdenky SONE+, které platí s příponou DB či PL až 50 km za naši hranici a stojí 700 Kč od nás. Ale pozor! Zase se můžete okrást. Mělník je v regionální mapce jízdenky Labe-Elbe, čili je sousedním regionem se Saskem, a tak by vás ( 2 dospělí+ až 3 děti) výlet například  do Dražďan a zpět měl stát pouze 350 Kč. Tolik zaplatí zájemce v Ostravě například při výletu do Oswietimi, ale pro vás z Mělníka už 700 Kč.

 Pokud se vydáte o víkendu třeba z Liberce do Polska či Budyšína, tak to máte jen za 300 Kč. Ovšem, to jsou jízdenky víkendové skupinové, proto musíte mít někoho sebou, nebo vám půlka lístku propadne. Jejich rozsah platnosti na mapce je trochu omezenější, než u nahoře zmíněných denních jízdenek pro jednotlivce a skupiny, a to až o 50 km kratší. Zajímavé jízdenky máme i s Rakouskem v oblasti Dunaje, které mají být přínosem našim rekreačním cyklistům mezi Vltavou a Dunajem.

Tak co, není to tak trochu zbytečně složitý blázinec pro nedůvěřivé cestující, kteří nechtějí nic složitě studovat?  Není to hovadský přístup, kterým si ČD i samo ubližuje ? Je rozumné propagovat dálkové spoje v hodnotách eur, které vyjdou dráže než autobusová přeprava?

 Tento článek jsem napsal proto, protože zde už více jak rok propaguji stále stejné heslo: Dobré věci, které mohou být pro obyčejné lidi fajn, tak často i časem umírají pro neznalost jedněch a blbost druhých. To ostatně někdy vidíme i právě na železnici, kde zruší lokální trať, vytrhají koleje, a pak ji chtějí po letech obnovit, nebo provozovat muzejní turistický provoz.

SŠ.

Zajímavý pěší okruh vede z Mělníka vrškem do Záboří a podle Labe zpět.

                                             
                                             Kostelík v Záboří.


Jsou lidé, kteří mají bez ohledu na počasí potřebu po celý rok stále někde chodit, nebo jezdit na kole. Většina lidí však ví, že díky médiím, internetu, zajímavým knihám a vůbec spoustě dalších aktivit by bylo hříchem se jen takto úzce specializovat a tak naše chvíle přichází především s příchodem jara, kdy opatrně počínáme rozvíjet nezbytné posilování organismu.

                                        Křížek za osadou Brabčov.

Je celkem výhodné pořádat první procházky z mnoha důvodů do okolí města a také tak mnozí činíme. Známé jsou procházky v parku na Polabí, procházky do Hořínského parku i ke komorám, ale tím zdaleka možnosti nekončí. Před několika lety jsem takový malý přehled možností publikoval v Mělníčku ( jistě jej najdete) a nabádal třeba i k procházce do Liběchova, odkud je na Mělník dobré spojení. Dnes si představíme takový opravdu pěkný zajímavý okruh, kde najdete od všeho něco.

                                        OU Kly-Záboří

Začneme na autobusovém nádraží, odkud se vydáme podle říčky Pšovky, až ke stavidlu ve Starých Rousovicích. Odtud dojdeme na náves, kde odbočíme vlevo a posléze vpravo, abychom došli ke starému válcovému mlýnu. Zde vystoupáme přes hlavní silnici do jednosměrky v Italské a asi po dvaceti metrech odbočíme vlevo do poklidné stoupající ulice vedoucí do lokality řečené Brabčov. Odtud se nám otvírají kruhové rozhledy, zejména pak k městu a ke Chloumku. Mineme ulici Ve Žlábkách a vlevo spatříme obrovské množství nových domů a parcel. To jsme již na zelené značce vedoucí od zámku právě do Záboří, po které v podstatě půjdeme.

                                    Řadová kolonie- nové domovy pro zaplavené.

Tady už se nabízejí skutečně kruhové rozhledy od Kladna až po Ještěd, pokud je tedy dobrá viditelnost. Na cestě do Záboří není třeba chodit až ke stavení na Vinicích, ale můžeme pokračovat neznačenou souběžnou polní cestou s lepším výhledem k severu. Záboří je romantická vesnička s velmi pěkným kostelíkem včetně občas přístupného interieru a zajímavá je i zdejší základní škola. Vězte, že tu byl kdysi také ředitelem mělnickým žákům starší generace kdysi dobře známý dějepisec a historik pan Nusl. A docela by mě zajímalo, zda i dnes jsou stále ještě za vstupními dveřmi ze dřeva vytesané sochy z Velikonočního ostrova  ;-):-)?

                                           Kaple-Kly.

Cesta nás dále vede na křižovatku silnic Mělník-Stará Boleslav a poté Mělník-Praha. Tady nás hlavně upoutá budova místního úřadu a řadová kolonie domů, která se po roce 2002 stala novým domovem pro stovky rodin ze zatopených oblastí vzniklého modrého trojuhelníku (Zálezlice-Tuhaň-Kly). Následné Kly jsou příjemnou poklidnou vesničkou s malebnou kapličkou, u které stojí hostinec U Martina, kde se lze občerstvit. Vlevo za kapličkou nás pak upoutá hasičská zbrojnice jednoho z nejvýznamnějších dobrovolných sdružení okresu, kde nám nástěnka připomene, že tu bylo nedávno velké významné výročí.

                                                  detail kaple

Nakonec nás silnice dovede až k Labi, které nám bude společníkem po zbytek cesty. Potkáte zajímavé stromy, vodní ptactvo a také nástěnku, kde se dočtete, co vše zde žije za živočichy. O 50 metrů dříve však nepřehlédněte výstražnou tabuli, která upozorňuje, že na sousedním poli přistál kdysi náš aviatik ing. Kašpar při letu z Prahy na Mělník. Než se člověk naděje, již je u bývalé cukrovarské ČOV, která je dnes překladištěm písku. Bohužel, ten se zřejmě odváží pouze nákladními auty přes pěkný mostík a lokalitu Hadík. V mostíku jsou již trhliny. Lokalita Hadík mi zase velmi připomíná soutok Labe a Cidliny u Poděbrad, ale bohužel má k tamní atmosfeře velmi velmi daleko. Cestu odtud pod cukrovarem dále k centru už netřeba popisovat. Počítejte tak se dvěmi a půl, až třemi hodinkami čistého času.

                                               Hadík. Opravna plavidel?

Nu a někdy příště si třeba připomeneme i Mělnický Vltavský cyklookruh, který jsem před lety propagoval na Mělníčku, v nějakém speciálu deníků Bohemia, snad i v Toulavé kameře a kdoví kde ještě, ale bez jakékoliv odpovědi a reakce.

                                 Trhlina v mostíku u Hadíku.

                                 Mostík mezi Starákem a Labem má místy praskliny.

                                Hadík. Restaurace mi připomíná posezení v Poděbradech u soutoku Labe s Cidlinou.

                                  

                                   Hadík. Jen tady na tomto místě tam mají zastávku výletní lodi, která tam otáčí. U nás jsou potopené pramice.

                                   Tento čipera odkudsi si to s batohem namířil přímo k soutoku. Kdo tam nebyl, jako-by nebyl mělničan z Mělníka :-).

                                  A závěrem obrázky nám tak milé.
SŠ.

Tak se na Mělníku krade železo.

loni ( 2012)

Vzpomínáte si ještě, jak loni na jaře Soutok vyrazil do Starých Rousovic, aby přinesl několik celkem romantických obrázků a připoměl, že i říčka Pšovka je určitým zdrojem technických památek a nemusí jít zákonitě jen o mlýny?

                                                               nyní ( 2013)

Aktualizace :prosinec 2023 beze změny.

Jak vidno, nikoho to nevzrušovalo a už je pozdě. Zloději kovů dokonali své. Jak vidíte na spodním snímku, tak neobstála ani pěší lávka do louky na Blata. Vzhledem k tomu, že můj poslední podzimní výlet patřil saskému Německu, kde jsou lidé a mládež přece jen asi jinak vychovaní, tak to byla celkem rána.

                                                           loni
Od jednoho místního občana jsem se dozvěděl, že je vlastně přínosné, když už není co rozebírat a ničit, a že bude jedině dobře, když zmizí celá lávka, protože se tu akorát slézá nezbedná znuděná omladina.
 Považte, v dnešní době, kdy se dá cestovat při troše znalostí i za pár korun, je internet, počítače, spousta nových sportů i hobby a leckdo se nudí a baví vandalismem. Ale,to je zkrátka problém osvěty, médií, výchovy, zákonů, zkrátka společnosti.

nyní

Při této příležitosti bych zde uvedl fantastický dokument o řece Labi, který v 90 minutách navštíví především  ze vzduchu ( ale nejen ze vzduchu) celý tok řeky od našich hranic až na konec Saska-Anhaltska a přinese skvělé záběry i reportáže. Více na http://www.mdr.de/tv/programm/sendung240720.html . Tak se vychovává vztah k místům, kde žijeme. ( my ovšem ne)

loni ( 2012)

Paradoxně dnes někteří lidé ani nechápou, proč by se měli něco učit,vzdělávat se, proč by měli něco znát, k čemu je to dobré a spoustu dalších věcí. Také není zrovna dobrou cestou fakt, že u nás jsou ty nejlepší dokumenty o naší zemi placenou záležitostí. A tak je otázkou, jak dlouho budeme ještě jen říkat: ,,Rozbité, ošklivé, zdevastované, hloupé? No jo, jsme v Čechách."

nyní ( 2013)

Aktualizace:

Stejné místo od Starých Rousovic v prosinci 2023. Z lávky již nic nezbylo a cesta na Blata zcela zarostla a zanikla.

SŠ.