Z Mělníka letí pozdrav do Řecka. V současných horkých dnech si i vy můžete vyzkoušet naladění velmi vzdálených stanic na FM. Stačí vám běžné přenosné rádio, které máte doma.

 

Přátelé, máme tu dovolené a mnozí nyní cestujeme, nebo jsme již relativně docestovali aspoň ve smyslu výletů, které připadaly i na všední pracovní dny. Obvykle se setkávám s  logickou otázkou : ,, Tak kde jsi cestoval ?"  Lidé jsou prostě zvědaví a chtějí typy na dny volna, kdy se třeba mohou vypravit i někam dále, nebo tam i delší dobu pobývat.

Již jsem se chystal k napsání nějakého toho cestovního článku, protože výlety mám velmi rád, ale je tu přece jen něco aktuálnějšího, čím se můžeme prakticky každý při troše štěstí potěšit, když to zrovna vyjde. I ty horké dny, kdy se nám vůbec nikam nechce, tak nám na některých místech dokáží připravit určitou zábavu.

Stačí vám k této zábavě docela obyčejné domácí rádio s FM ( VKV), které mnozí jinak ani neposloucháme, nebo snad jen sporadicky. V horkých dnech je v pásmu totiž šance ulovit nějaké vzdálené, až exotické stanice, které hrají třeba jen několik málo minut, pak zmizí, nebo je nahradí stanice jiná a třeba se ještě na chvíli i vrátí, aby nadobro zanikly. jak je to možné ?

O tom se již na internetu ani moc čerstvě nepíše. Předpokládá se, že koho to zajímá, tak to ví, nebo si to najde. Strůjcem všeho je takzvaná nepředvídatelná vrstva Es asi ve výši kolem 110 km, která rozhlasové vlny odráží zpět k zemi, ale lépe o tom již třeba jeden vybraný odkaz, který je také poněkud zastaralý:

https://kmitocty.cz/?p=5394

Rádio Salzburg vystřídá hned v úvodu stanice ERA 2, která je na kmitočtu 94.8 MHz šířena z vysílače Volos pro město Larisa a jeho okolí. To je způsobeno odrazem od cca 110 km vysoké vrstvy Es. Vzdálenost z Mělníka je k vysílači 1 390 km. Pro FM ( VKV) pásmo jde o slušnou vzdálenost.

O aktivitě vrstvy Es nemusíte na první pohled ani vědět. Někdy sice slyšíte na pásmu různé hvízdání, pištění i další pazvuky, nebo vám hrají tři stanice do sebe, ale někdy vše vypadá, jako že se vůbec nic zvláštního neděje. Běžně naladíte naše české stanice tam, kde mají být a jen praxe vám dá větší šanci vybrat vhodný kmitočet.

I při tom množství a zahlcení pásma našimi stanicemi je pořád několik kmitočtů, kde stojí za věc se zastavit a chvíli hodnotit situaci. Jsou to místa, kde žádná naše stanice není a ani není tendence rádia, se na ni dolaďovat. Řada přijímačů má totiž automatické dolaďování silných domácích stanic. Kde tedy ta volná místa co nejrychleji najít ?

Také nerad zdlouhavě ladím po desetinkách celé pásmo, a i to je důvod, proč mi spíše vyhovuje pásmo DAB+, než FM, ale na druhou stranu tu máte mnohem větší a častější šanci na vzdálenější úlovky, jakých se u DAB+ jen těžko dočkáte. Takovým zajímavým kmitočtem je třeba frekvence 94.8 MHz. O výhodné lokalitě ani psát nebudu. Pro mě je to jednoznačně vyhlídka za mělnickým zámkem. 

Zkušenosti ze zimních inverzí tu dokazují, že právě na zmíněném kmitočtu, se tu podaří vzácně naladit rakouskou rozhlasovou stanici Rádio Salzburg, který vysílá z vysílače Gaisberg nad městem. Ten má nadmořskou výšku 1 288 metrů a je od nás vzdálený přesně 300 km. Jenže, tak jako se mění příroda a pěstujeme u nás dnes plodiny, které byly před 50 lety výsadou Středomoří, tak se děje něco i v éteru.

Letos totiž v měsíci červenci poslouchám náhodně Salzburg již podruhé a kvalita se chvílemi blíží pražským a dalším domácím stanicím. Dalším zajímavým kmitočtem je 98.5 MHz, kde se někde pohybuje rozlezlá naše Čro-Vltava. Populární vysílání profláklé stanice Bayern 3 nejčastěji naladíte z pohraničních pohoří, ale když to náhodou hraje i na 98.5 MHz, tak si buďte jistí, že tam máte alpský vysílač Wendelstein ( 1 838 m.n.m.). Ten je od nás vzdálený 345 km, ale díky své nadmořské výšce nebýval dosud tak vzácný, jako bližší a nižší Gaisberg.

https://de.wikipedia.org/wiki/Sender_Wendelstein

Jako rybář si připadám, když prutem ( teleskopem) hýbu sem a tam a měním stanice na naladěném kmitočtu. Bohužel při této ukázce opadly podmínky a změna polohy teleskopu již vzdálenou řeckou stanici nevrátila. Zřejmě se jedná o státní stanici ERA 2 z vysílače Volos pro město Larisa.

Až potud jsme tedy stále na úrovni teorie, ale vrstva ES s tím dokáže pěkně zamávat. Však jsem tu nedávno zmínil fotbalový zápas Portugalsko- Itálie, který vysílala s velkou pravděpodobností stanice až na portugalském ostrově Madeira.

http://soutok.blogspot.com/2022/06/radio-je-skvelou-hrackou-nejen-do.html

Uplynulý týden přinesl také vzrušení. Nejprve se na stejném kmitočtu ( 94.8) objevilo arabské vysílání, které se topilo v silném šumu, ale orientální hudbu šlo identifikovat. To pak krátce vystřídala španělská stanice, kde mluvil nějaký moderátor a v závěru již byl na frekvenci vysílač ze Salzburgu. O jaké  vysílání z  Orientu mohlo jít ?

Když použijete logické přemýšlení, tak je pravděpodobné, že právě španělská stanice vám určila směr šíření. Nejde tedy zřejmě o Přední východ a Egypt, ale spíše o čtveřici států Libye, Tunis, Alžírsko a Maroko. Pomoci vám může ve vyhledávání podle kmitočtu tato interaktivní mapa:

https://radiomap.eu/cesky

Tou jsem se zatím nezabýval a nutno říci, že mi hudba v rádiu silně připomínala stanici Babnet Tunisia z Tunisu, kterou jsem měl mezi netovými stanicemi různých druhů etnické hudby. Tady je to pole možností zřejmě širší a hned to vysvětlím na druhém případu.

Aktualizace po článku : Prověřil jsem to. Pokud by šlo vyloženě opravdu o kmitočet 94.8 MHz, který je ověřený příjmem rádia Salzburg, tak ten má v celém pásmu pobřežní Afriky pouze marocký Rabat. Neuvěřitelné. Ovšem, opravdovým dokladem jsou vždy RDS a hlášení stanic, pokud je ulovíte.

Ve čtvrtek večer jsem si totiž připadal tak, jako rybář a uvidíte to na druhém videu. To již byly podmínky značně na konci a dominoval Salzburg. Ovšem, pouhé přizvednutí antény již znamenalo příjem řecké stanice vzdálené 1 390 km. Chtěl jsem to předvést opakovaně, avšak podmínky mi to dovolily v danou chvíli pouze jednou a zdá se, že i první videosekvenci jsem zvládl na poslední chvíli.

To je prostě někdy tak, jako když utne. A jak se dopracujete k názvu stanice ? I řeckou hudbu již tak nějak znám z netu a zde bylo výhodou, že Salzburg přímo potvrzoval frekvenci 94.8, do které se vlastně řecká stanice promítla. Podle mapy v odkazu sdílí tento kmitočet pouhé dvě stanice ve dvou řeckých městech, a tak se otevírá prostor pro další pokusy již na internetu.

Tady totiž už stojí za řeč zkusit napsat do Řecka, třeba se dočkat nějaké odpovědi a možná i QSL- card. Inu, zábava kolem nás má řadu tváří :-).

Je toto vůbec možné ??!! Takto byla nedávno naplánována a realizována dálková cyklotrasa číslo 8242 z obce Královice u Slaného do Lužce nad Vltavou. Šílenost mezi obcí Vepřek a Mlčechvosty, se týká i mělnických cyklistů.

 

Ilustrační foto.

Dovolená se dá trávit na celou řadu způsobů. Zvyk je však železná košile, a tak i navzdory faktu, že byla vynikající jízdenka Českých drah Jízdenka  na léto letos na Mělníku značně znehodnocena ( článek níže), tak i tak jsem ji zůstal od roku 2014, kdy se narodila již podeváté věrný.

Ostatně, když zvážíte, že vám internet  na stránkách www.cd.cz ukáže, že cesta vlakem z Mělníka do Bohumína za Ostravou stojí 575 Kč, tak si asi dovedete představit, že zaplatit paušál 1 290 Kč na 14 dní a cestovat si do různých koutů republiky, se prostě vyplatí. Vždyť vloženou investici do cesty na Ostravsko a zpět máte prakticky ještě třeba ten den na Mělníku večer zpět a následujících teoretických 13 dní už cestujete všude zdarma.

Rozlučka s domovem.

U Lužce nad Vltavou, se stále pracuje.

https://soutok.blogspot.com/2021/01/v-luzci-nad-vltavou-by-mohlo-vzniknout.html

Samozřejmě, že každá věc má svůj líc i rub, ale to zde nyní nebudeme rozebírat. Domníval jsem se, že je nyní o dovolené ta správná chvíle nasednout také letos podruhé na jízdní kolo a moc jsem chtěl poznat, jak tedy naši vlivní vymysleli a realizovali tu cyklotrasu číslo 8242 mezi obcemi Vepřek a Mlčechvosty, o které jsem se dozvěděl při domácí analýze své první letošní jízdy.

Jde o závěr tohoto článku :

https://soutok.blogspot.com/2022/05/u-melnika-se-zmenily-mapy-poutni-cesta.html

Je to o to zajímavější, že už dávno v roce 2012, nebo dokonce 2011 jsem nejen našel vlastní cyklistickou spojnici těchto dvou obcí po bývalé síti  již určitým způsobem zpustošených, ale zcela prázdných silnic, a dokonce ji tehdy i navrhl k oficiální realizaci KČT Kralupy nad Vltavou. Vás jsem tehdy informoval například v článku :

https://soutok.blogspot.com/2016/04/cinibulkova-vltavska-cyklostezka-mozna.html

Chmelnice v Dušníkách nad Vltavou v měsíci červenci. Jen starší generace si možná ještě vzpomenou, jak jsme museli po ukončení 9. tříd  ZDŠ nastoupit již v polovině prázdnin ke sklizni chmele, abychom si nejen vydělali několik málo korun, ale hlavně i poznali své budoucí spolužáky.

Tehdy to prý nebylo k jednání na pořadu dne, a tak jsem byl nyní zvlášť zvědavý, jak to tedy ti vlivní vymysleli, když dle mapy vedla nová cyklotrasa souběžně s červenou pěší turistickou značkou, po které chodí kralupští turisté každý rok svůj masový pochod na horu Říp.

Místo na vlak, nebo dne nicnedělání jsem tedy jednoho dne usedl odpoledne na jízdní kolo a vydal se na takový okruh v blízkosti obou břehů řeky Vltavy, který dal nějakých 45 kilometrů. Nejvíce mě zajímalo, jak to po dlouhé době vypadá mezi obcemi Veltrusy a Vraňany, a zvlášť pak úsek z obce Vepřek do obce Mlčechvosty, který jsem v blízkosti Vltavy neměl prozkoumaný.

Zvonička ve Všestudech.

Romantické pasáže při Mlýnském potoku v blízkosti veltruského zámku by měl každý místní cyklista znát.

Dá se říci, že jsem v minulosti vždy použil výhradně dávnou  a dnes již zašlou stoupající okresní silnici, která končí na bývalé a dnes slepé původní státní silnici vedoucí z křižovatky v Nové Vsi do Mělníka. Ta ještě dnes nabízí  místy celkem pěkný výhled do kraje a rychlý pohodový sjezd po asfaltu do obce Mlčechvosty.

Fotím poslední dobou taková kvanta fotografií, že snad ani není možné sem celou cestu dát. Nehledě, že to vše odvádí od téma. Chceme se snad podívat hlavně na to, jak tedy vypadá zmíněná cyklotrasa mezi obcemi Vepřek a Mlčechvosty, nebo ne ?  Ale nedejte to, když je toho tolik k vidění. Toto je samozřejmě pohled na Vltavu z mostu u veltruského kempu. Z levého břehu jsem v těchto místech dvakrát vyplouval na člunu k Mělníku, ale to už je 40 let :-).

Pivovar v Miřejovicích má slušivý kabát.

Eurosilničky mezi Starými a Novými Ouholicemi jsou stále ještě v dobrém stavu a hojně užívány.

Představte si, že na této úzké a kdysi bezvýznamné polní cestě, která je minimálně 10 let  silnicí vedoucí od podjezdu pod tratí z Nových Ouholic do Vepřeku stáli řidiči osobních automobilů dokonce fronty u semaforů. Tak důležitá komunikace, se tu stala z polní cesty a nějak si to odporuje i s dopravní značkou.

Aktualizace 18.7. : Nemůžeme však ani vyloučit možnost dopravní uzávěry mezi obcemi Nová Ves a Nové Ouholice na silnici číslo 606, čemuž odpovídá i dočasné odklonění autobusů z Mělníka do Kralup nad Vltavou ( jízdní řád platí do 21.10.) To tedy bude zřejmě ten důvod, proč je tu nyní tak rušno.

Je tu i zastávka autobusu ....

...., a pak už vás vítá část obce Vepřek, která je ještě před dálnicí ze strany od Veltrus. Zde stále vede jen červená Dvořákova stezka od Nelahozevsi k Řípu.

Pohled na dálnici u Nové Vsi ze sešupu do hlavní části obce Vepřek.

V minulosti bychom ještě podjeli železniční trať a dali se vpravo do stoupání k Mělníku na státní silnici, nebo bychom jeli rovně stále po hlavní ulici, která vás dnes protáhne pod dálnicí zpět do Nové Vsi. Tu první variantu doporučuji cyklistům i dnes, i když budou muset za obcí vést kolo podle úvozu až na bývalou státní silnici.

Sem někam dolů jezdili v 70. letech akvaristé pro takzvané buchanky, které byly tehdy živou potravou pro akvarijní rybky. Dnes na tomto místě odbočuje ze silnice Dvořákova stezka vedoucí od Kralup a zcela nově tu můžete na sloupu vidět i rozcestník dálkové cyklotrasy číslo 8242 ( Královice- Lužec nad Vltavou), která dlouhá léta vedla z Lužce nad Vltavou a končila u vlakové zastávky Mlčechvosty.

Kdysi jsem tu napsal článek ...

https://soutok.blogspot.com/2013/06/zname-dobre-ricky-potoky-v-okrese-melnik.html

Bakovský potok známe mnohem méně, než třeba Pšovku, Liběchovku, Košátecký potok, Zákolanský a Knovízský potok spojující se v Kralupech nad Vltavou a přesto jde o dálkového rekordmana. To si zaslouží poctu v podobě fotografie posledních metrů vedoucích do Vltavy.

Na konci obce u zahrádek na nás čeká takováto cestička ....

...., a když se ohlédneme zpět, tak spatříme cestu, po které jsme přijeli. Co je asi tam dále před námi ? To vědí například kralupští turisté.

Je to pořád taková úzká hrbolatá cestička, která mému trekingovému kolu moc nesvědčí. Vltavu dlouho vůbec neuvidíte. Spíše kopřivy a slyšet budete i vlak. Tady je jenom ještě rovný začátek a zeleň vypadá od cestičky daleko, ale to se vše změní. Přijde brzy esíčko, přiblíží se i kopřivy a nepůjde jen o rovinku.

Vlak se vám i na okamžik občas ukáže a jezdí tu poměrně často.

Aby toho nebylo málo, tak přichází tato značka a máte co dělat, se dostat ve zdraví k řece Vltavě.

Tam je opět takováto cestička, kopřivy a prvně vidíte řeku. Tou dobou bych byl po té své variantě už dávno pohodlně a s rozhledy do kraje v Mlčechvostech. To je tedy původní červená Dvořákova stezka z Kralup nad Vltavou na Říp a dnes i nová dálková cyklotrasa z Lužce nad Vltavou až na Slánsko.

Další bomba. Jenom takové přerušení cesty jakousi splaškovou vodou.

Tady to ještě jde, protože tu jsou nějaké zahrádky u řeky a majitelé si to tu udržují. Cesta je tu široká dočasně pro osobní auto. Kam asi vede ?

Za chvíli mám jasno. Kdybych chtěl jet podle řeky dále na Vraňany, tak to není schůdné už ani pro pěšího. Samé kopřivy. Měl jsem štěstí, že několik metrů za tímto jezírkem odbočuje zahrádkářská cesta do svahu a vyvede vás na silnici v místech, kde ta podchází u Mlčechvost trať a  vede k vraňanské jahodárně. Vůbec nevím, proč autoři nápadu odbočili cyklotrasu společně s pěší cestou ještě před zahrádkami do kopce do obce Mlčechvosty, když mohli cyklisty provést širokou cestou pod kolonií a jen s minimálním stoupáním je ihned nasměrovat k jahodárně do Vraňan.

Tedy, asi to vím :-). Máte zahrádku u řeky, tam i rybářské pruty, posezení, snad uvázanou loďku a rozhodně tam nechcete, aby třeba i jen občas vám tam někdo projel na kole.

Byl jsem tedy z tohoto realizovaného nápadu poněkud na rozpacích. Za mě rozhodně raději po staré zarostlé silnici do kopce na bývalou a stále více zarůstající asfaltovou státovku s občasnými výhledy a s kopečku dolů do Mlčechvost, nebo klidně i obráceně.

Lidé jsou ale různí. Když jsem jednomu mladšímu člověku ve Starých Ouholicích řekl, že tam mají krásné eurosilnice, a že je škoda, že tam nevede žádná oficiální cyklotrasa, tak přišel nakonec s tím, že ten kdo to zná, tak si jede, jak chce, a kdo to nezná, tak jede po druhém břehu po oficiální trase Mělník-Praha.

Proč se vůbec zabývat něčím, co má mít na starost někdo jiný, že :-)? 

Plánovat a cestovat letos s Jízdenkou na léto je pro občany Mělníka i díky výluce do Prahy neskutečně náročné. Proč ji však užívat? Množství dopravců na tratích navíc rozbilo tu rozmanitost směrů. Podíváme se podrobně na věc.

 

Chcete během 14 dní navštívit co nejvíce koutů naší krásné vlasti ? Je to čím dál složitější. Proč ji však užívat ?

Snad každý, kdo je od dětských let vedený k výletům, turistice a lásce k vlasti, tak touží poznávat a navštěvovat její různé kouty. Mnozí z nás to dělají tak, že každý rok jedou na nějaké jiné místo, kde stráví třeba týden, ale také je řada těch, kteří tam přijedou, místo si velmi oblíbí a za rok se těší, jak se tam znovu vrátí.

To je sice pěkné i příjemné, ale na druhou stranu nás to omezuje v přehledu i ve znalostech ohledně naší země, protože navštěvujeme jen stejné místo. Když jsem objevil turistický deník, tak jsem tuto činnost viděl spíše jako podnikatelskou činnost, ale nyní si uvědomuji, že je to opravdu velká mediální podpora k tomu, aby se lidé snažili po naši vlasti cestovat.

Není to v naši flexibilní době pro mnohé lidi zrovna záležitost každého víkendu, protože je to svým způsobem náročné. Když už ta možnost je, tak potřebujeme silnou motivaci, oprostit se třeba i od ranního spánku a od všech dalších povinností. Nejvýhodnějším obdobím je tedy vlastní dovolená, kdy se setkáváme s tím, že můžeme relativně běžné pracovní povinnosti odložit a plánovat.

K velké radosti, se v roce 2014 zrodila jízdenka Českých drah, která se příznačně jmenuje Jízdenka na léto. Za pouhých 1 190 Kč jste mohli celých 14 dní cestovat vlaky ČD po naši vlasti, a po jedné jízdě na vzdálenou Moravu a zpět, jste vloženou finanční částku do jízdenky měli prakticky zpět. Následující dny jste si mohli jen vypočítávat vaše výlety, co by stálo normální jízdné a zjistili jste, že při silné aktivitě jste také třeba ušetřili 5 tisíc korun.

Soutok vám tu celé roky v období dovolené předkládal své výlety do různých koutů vlasti, protože je třeba dobré myšlenky podporovat, ale již tehdy se našlo množství lidí, kteří říkali : ,, Tomu říkáš dovolená ? Pořád se někam plahočit, brzy vstávat. Není lepší být na jednom místě a mít přírodu hned za chatkou ?"

Možná. Ono totiž záleží, jak se s tím popasujeme. Umíte si představit, že byste dělali práci, která by vás vůbec nebavila ? To nejde, a  je to prakticky stejné. Navíc si to mnozí ani neuvědomují, ale my jsme dnes mnozí i na dovolené na ten domov vázáni. To nejsou jen podnikatelé, kteří volají z dovolené, co že se děje v jejich firmě.

 Je docela komické, když dnešní vlády hovoří o tom, že když mají mladá manželství nějaké problémy, tak by měli nastoupit prarodiče a zajistit jim hlídání dětí. Doslova se to bere dnes téměř jako povinnost bez ohledu na další okolnosti a asi by se dnešní mladí lidé divili, že bývaly časy, kdy domácnost ( rodinu) utáhl někdy i jeden z rodičů.

Pojďme ale k přízemnějším věcem. Nechme být stranou i chuť cestovat a poznávat. Nechme stranou i to, že je dnes větší problém, aby si více lidí mohlo dovolit dovolenou ve stejném termínu. Lidé mají domácí mazlíčky, které musí někdo živit a ani různé profesionální služby nejsou ještě zárukou, že bude o ně dobře postaráno.

To vše vím od lidí, kteří  těchto služeb užili. Další kapitolou jsou zahrádkáři, kteří si také nemohou dovolit v tropických dnech několik dní nezalévat. Dlouhodobá dovolená jinde prostě mnohdy může zaměstnat příbuzné, sousedy, nebo dokonce profesionální služby. A  tak mi nepřipadá z výše uvedených důvodů pouhé vyrážení na výlety do různých koutů vlasti špatné.

A proč vlakem ? Protože celou dobu odpočíváte v často klimatizovaném prostředí, aniž byste museli řešit dopravní situace, a pak máte dost sil na vlastní pohyb a chuť něco poznávat. Navíc si nemusíte nic odpírat. Automobilista ví, že pohyb v teplém počasí je svým způsobem náročný a ještě ho čeká odřídit v hustém provozu, v zácpách a někdy i proti slunci řada kilometrů.

Bohužel je tu nezájem vlády a privatizace železnice  nemusí být vždy pokrokem a pozitivem. Zvlášť to pociťuji letos a je to krajně nepříjemné. Nejde vůbec o to, že jízdenka letos prvně zdražila na 1290 Kč, což je celkem zanedbatelný fakt, ale jde o to, že zejména kolem Mělníka je to cestování na zmíněnou jízdenku dnes pěkně problematické, jak si ještě ukážeme.

V jednom článku jsem tu někde napsal, že jednou z předností Mělníka je jeho fantastická strategická poloha. Jsme prakticky uprostřed Čech v blízkosti hlavního města a plným právem, se díváme do všech čtyř světových stran. Začněme s východem. Při použití Jízdenky na léto je letos nejlepší směr. Sice si musíte dokoupit každou jízdu navíc za 50Kč jízdenku PID do Kolína a večer jedete na druhou zpět. Tedy celkem 100 Kč za výlet k jízdence navíc proto, že rychlíky do Kolína obsluhuje RegioJet a nelze to osobními vlaky ČD ani adekvátně nahradit.

Z Prahy sice můžete jet na Mělník i později, ale je to zajížďka, jste doma později a vyjde vás to dráž. Dostáváme se tak k jižnímu a jihozápadnímu směru, který řešíme přes Prahu. Mám vyzkoušené, že při dobré znalosti cesty jste z Masarykova nádraží v Praze na hlavním nádraží za pouhých 10 minut rychlé chůze. Nejdéle 15 minut.

Přímé vlaky z Mělníka do Prahy nejsou v době dovolené špatnou alternativou a navíc již zaplacenou v jízdence, ale bohužel dnes začala obrovská výluka mezi Neratovicemi a Prahou- Vysočany, která vás nutí tento úsek absolvovat v autobusu. Je tedy rozhodně lepší užít linek PID číslo 369 a 349 + metro, které vás však každý výlet tímto směrem navíc zbytečně oberou o dalších 160 Kč. ( 2x 80 Kč)

Skoro se chce říci, proč se musí výluky na hlavních tratích provádět v období dovolených. Vím, že si většina lidí řekne, že o dovolenou se nesmí na peníze koukat, ale je myslím správné, aby člověk viděl, jaké starosti může mít cestující z Mělníka, a jaké jsou možnosti. Od toho by měly být mediální informace.

Pražan ví, že jezdí ve směru na východ vlaky o cca 15 minut dříve, protože naberou u Peček kvůli výluce zpoždění, ale Mělničan musí vědět, se kterými prvními vlaky jedoucími z Prahy může vůbec počítat, a jak se dostane k nim, ale i odpoledne a večer zpět domů. Nenechte se okrádat o neuvěřitelné cennosti. V 80. letech 20. století vás vezl vlak z Prahy do Českých Budějovic 4 hodiny.

Když dnes jedete prvním ranním autobusem ve 4.08 z Mělníka, tak jste v Českých Budějovicích již v 8 hodin ráno! Jste 153 km vzdušnou čarou od domova a vykročíte si do přírody tak, jako vykročí ranní ptáče z autobusového nádraží v Mělníku na masový pochod Mělnický hrozen. Navíc mám informace, že zatímco nyní jede rychlík Vltava z Prahy do Tábora 90 minut, tak od prosince by to prý mělo být 60 minut.

Ostatně asi víte, že se kolem Votic na trati ještě v červnu mohutně budovalo. Dostávám se ke směru na západ. Ten není třeba komentovat. Již jsem tu psal, že je vynikající návaznost vlaků ČD na podkrušnohorskou trať ( 130 a 140) mezi Děčínem a Chebem. Problém je spíše ten, že až do Kadaně a Klášterce nad Ohří je touto dobou zbytečné na tuto jízdenku jezdit, když tam můžete jet kdykoliv v roce na DUK za 140 Kč, kterou vám prodají už v Mělníku.

Má to tedy smysl uvažovat nyní v rámci návštěv Karlovarského kraje. A co sever ? Máme ho nejblíže a s touto Jízdenkou na léto je to prakticky největší tragédie. Kromě prvních dvou velmi časných spojení se dvěma přesedáními do Turnova kraluje mezi Všetaty, Turnovem a Tanvaldem společnost Arriva. Ta navíc kraluje v celé délce na trati 030 Liberec-Turnov-Hradec Králové ve všech spojích.

A jak je to tedy například na trati Mladá Boleslav- Bezděz-Doksy- Česká Lípa- Jedlová-Rumburk ? Také soukromý dopravce. Vyhledavač vám tak legračně nabídne spojení čistě s ČD do Liberce přes Děčín, které bude trvat až pět hodin, což je cesta rychlíkem z Prahy do Bohumína :-). Lze tedy po dosažení Turnova vlaky ČD užít autobusového spojení do Jablonce nad Nisou, kudy prochází trať z Liberce do Harrachova opět v barvách ČD, ale rovnou zapomeňte na nějaké výšlapy do hor, protože odpolední návrat je obtížný.

Když to tak shrnu, tak po levném nechutném doplatku v podobě PID za RegioJet směrem do Kolína je cestování na zmíněnou prázdninovou jízdenku nejefektivnější na trasy vedené přes Kolín zřejmě do vzdálených východních a jihovýchodních koutů republiky, ale za cenu časného vstávání s odjezdem v 5.40. Druhé místo i přes výluku patří při možnosti užití linek 369 a 349 s metrem i přes další finanční výdaje jihu a jihozápadu republiky.

Zauvažovat můžete i o výletě přes Ústí nad Labem do Karlovarského kraje a řešit sever s touto jízdenkou vůbec nemusíte. Tady budou vhodnější celoroční rozličné varianty jízdenek PID,DUK a IDOL. Škoda, že nedošlo k domluvě o nějaké dlouhodobé společné jízdence na letní období, která by podpořila cestování na železnici všeobecně v zájmu všech účastníků ( společnosti i cestující) a hrdinně se občas objevuje bití do prsou za jednodenní jízdenku uznávanou všemi dopravci.

Rok poté. Obrazová fotoreportáž z míst, která nejvíce utrpěla pod sílou největšího tornáda v Evropě. Jak to tam vypadá dnes ? Co to s vámi na místě udělá ?

 

Ničivá síla přírodních živlů člověka vždy přitahovala. Jen jsme tady v tehdejším Československu žili s pocitem, že nás se to tak nějak netýká. Jen pamětníci již dnes vědí, že byla opravdu čtyři roční období a i zde v Polabí nám vždy napadl sníh aspoň pro běžky i sáňky a letní počasí bylo takové nějaké příjemné bez extrémních teplot. Mimochodem, na Mělníku se ještě v 70. letech 20. století uzavíraly ulice pro sáňkování ( Jarošovka, Vodárenská...) a běžkovalo se na polích.

O tornádech v USA jsme slyšeli jen z televize, a když začaly časem západ Evropy sužovat větry a lijáky, tak jsme pořád věřili, že nás tu přece chrání vysoké pohraniční hory. Skoro se zdálo, že to záplavami měst na Dunaji končí a u nás je prostě v oblasti přírodních živlů zcela bezpečno.

Jenže přišel rok 1997 a po třech dnech dešťů ve dvou oblastech Moravy, se setkaly rozbouřené vody řek Moravy a Bečvy, aby se u vsi Troubky začala psát první kapitola české živelné historie. Ve skutečnosti to bylo poněkud složitější, protože pršelo i jinde a nebylo snad žádné moravské řeky, kde by něco nehrozilo. Zprávy tak přicházely ze Svratky, z Dyje, ze severu Moravy i Slezska, ale symbolem těchto povodní se stala obec Troubky.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Povodn%C4%9B_na_Morav%C4%9B_a_Od%C5%99e_(1997)

Nebylo nám tehdy z těchto záběrů moc dobře a Moravu jsme moc litovali, ale stále se zdálo, že v Čechách se něco takového stát nemůže, protože tu máme Vltavskou kaskádu přehrad, která případné současné deště na Šumavě a v Krkonoších zvládne vyřešit.

Tehdy ovšem lidé netušili, že jsou všechny přehrady téměř plné, a když to v roce 2002 začalo, tak už bylo najednou pozdě na nějaké odpouštění vody z nádrží. Zprvu jsme s lítostí sledovali, jak se kácí barokní sochy na krásném a velmi cenném mostě v Písku, a pak se všichni obávali, co to natropí v Praze, před kterou se ještě přidávala rozbouřená Berounka.

Mediálně se nadlouho situace zastavila v našem hlavním městě, ale moravská obec Troubky dostala nově česká jména v podobě vsí jménem Zálezlice, Tuhaň a Kly. Mělník je na kopci, a tak se povodeň týkala hlavně čtvrtí Pšovka a Mlazice. Proud na řece Vltavě byl tak silný, že řeka Labe se od jejích vod odrážela tak, jako od bariéry a de facto obrátila proud řeky Labe až 15 km proti jeho proudu. Všude bylo při pohledu z mělnické vyhlídky moře.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Povode%C5%88_v_%C4%8Cesku_(2002)

Jak jistě víte, tak proud obrátila i říčka Pšovka, která byla ještě i u zimního hokejového stadionu na mělnickém Podolí zároveň s cestou a v následujících letech došlo k budování ochranných bariér. Jde například o vrata v ústí říčky Pšovky, kde má být potok v případě potřeby přečerpáván tak, aby nenarážel do rychle proudící řeky, ale jeho vody dopadaly na její hladinu.

Hlavní zábranu dostaly Mlazice i s přístavem,  kde je ochranná hráz patrná, ale na rychlé namontování je připravena i čtvrt Rybáře. Jenže, jak už to tak bývá, tak přišlo ještě několik naštěstí menších povodňových vln, které posléze vystřídaly spíše suchá léta.

Ta začala utvářet malé nenápadné občasné větrné víry, kterým se říká také někdy rarášky, ale relativně byla v posledních letech u nás spatřena také menší tornáda, která obvykle poškodila spíše lehce několik domů v jediné vesnici.

Ovšem, je pravdou, že se snad poslední dobou objevovala o intenzivnější síle a skoro se začala nabízet myšlenka, která se opravdu realizovala. Když se 24. června 2021 přehnalo na jihu Moravy tornádo, které zpustošilo několik obcí, tak se tu nabízely jisté meteorologické paralely se středozápadem USA.

Pokud to tam aspoň trošku znáte, tak víte, že je to nejen dost teplá oblast, která má svoji paralelu v našem Polabí, ale navíc jde o rozsáhlé rovinaté území, které je tu severovýchodně od Břeclavi podle řeky Moravy opravdu otevřené.

Díky krásné Jízdence na léto, kterou už 8 let nabízejí v červenci a v srpnu svým zákazníkům České dráhy, jsem si zvykl zahajovat dovolenou právě cestou do těchto končin a nikoliv náhodně. Jednak je to jízdenka, která letos stojí  1290 Kč, není přenosná na další osoby a doslova zve aspoň zprvu k dlouhým jízdám po republice a rychlém návratu investice.

 Navíc vám ten kraj tak nějak za ty roky přirostl k srdci a z Pálavy je krásný kruhový rozhled.

Ještě loni jsem se pokoušel z lednického minaretu něco marně zahlédnout, ale letos mi návštěva tornádem postižených míst přišla tak, jako myšlenka na místě a důvodů bylo více. Přiznám se, že určitou zásluhu má na celé akci památník, který tu po roce vznikl, a který uvidíte dále ve fotogalerii. Dále jsem chtěl vědět, jaké budu mít pocity, když to uvidím na vlastní oči a nikoliv jen z televize.

Teď již mohu říci, že se to vůbec nedá srovnat, ale pojďme od začátku. Vyjížděl jsem opět rychlíkem v 5.40 do Kolína a žel jsem musel tentokrát pro tento úsek zakoupit za 50 Kč jízdenku PID, kterou společnost RegioJet uznává. Dále jsem pokračoval již v 6.44 na Jízdenku na léto rychlým Railjetem, který mě asi v 9.52 přivezl přes Vysočinu a Brno do Břeclavi.

Až sem to bylo tak, jako v uplynulých letech. Jen jsem tentokrát nešel na autobus v 10.12 do Lednice, který do blízkosti slavného zámku s minaretem přijede v 10.30, ale pokračoval jsem vlakem v 10.35 ve směru na Přerov.

Na prvním snímku vidíte nádraží v postižené Moravské Nové Vsi, kam jsem přijel v 10.45 hodin. Už první pohledy ven z okna, kdy odbočila trať na Brno a podjeli jsme dálnici na Bratislavu byly poněkud smutné, ale k tomu všemu se dostaneme.

Z Moravské Nové Vsi jsem byl lehce vykolejený. ,, Cože ? Takto že vypadá městys rok po tornádu ?"

Má vůbec cenu ty první fotografie nějak komentovat? Všude je něco zničené, nebo se něco opravuje. Jedno velké staveniště.

Tato budova mě velmi zaujala. Zde prvně nejlépe vidíte, jak ten větrný vír tou svojí silou doslova rozsekal létajícími předměty celou omítku. To doslova připomíná válku. Opravdu je zázrak, že se nikdo nepotloukal venku tak, aby to nestihl se nějak schovat.

Tornádo na Moravě trvalo 35 minut a začalo v 19.10 SELČ dne 24.6.2021. Nad naše území vstoupilo u Valtic, aby se později za Břeclaví před obcí Hrušky dotklo země. Spoušť napáchalo v délce cca 26 kilometrů o šíři 500 metrů.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Torn%C3%A1do_na_B%C5%99eclavsku_a_Hodon%C3%ADnsku

https://www.ceskenoviny.cz/zpravy/tornado-na-morave-bylo-loni-jednim-ze-ctyr-takto-silnych-na-svete/2223911

Toto byla asi místní májka.

Všude jen prázdno, ruiny, osekané omítky, zkáza, nebo již opravené střechy.

Ani ta vlajka s lebkou na jednom z domů se mi nechtěla rozvinout.

Na kostele se opravuje věž, je kolem lešení a chybí střecha.

Tady nám dokonce chybí celý dům.

Jen kousek za obcí.

Při silnici do obce Hrušky, se nachází jen kousek za obcí jakýsi zemědělský areál.

Sousoší Alegorie úrody a zemědělství.

Zastavil jsem se na vrátnici zemědělského podniku, kde seděl postarší člověk a ptal jsem se na památník, který tu měl někde vyrůst na připomínku tornáda. Začali jsme si povídat a já si uvědomil dvě věci. Z toho co jsem viděl, se člověku až třásl hlas. To bylo zase úplně jiné, než když to vidíte v televizi.

Na vrátném bylo vidět to, co jsem nedávno někde četl o místních lidech.  Známe to snad každý. Máme nějaký nepříjemný zážitek, se kterým nám těžko někdo pomůže, ale uleví se nám, když se o něj podělíme, když vidíme, že to někoho zajímá a slyšíme souhlasná slova podpory. Třeba už jen to :,, Vím, bude to těžké a nějaký čas to potrvá, ale přeji vám, ať to nějak  v relativní pohodě zvládnete."

Památník tornádu zůstal na konci zemědělského areálu za plotem a jde se k němu snad 100 metrů právě podle oplocení. Osobně mi připadá velmi zdařilý a cením si i toho nápadu. Jistě zde mohlo stát úchvatné gigantické dílo rozvírajícího se vějíře směrem k obloze, které by vyžadovalo jiný materiál, ale tato myšlenka s trámy ze zničených  místních domů má něco do sebe.

https://www.denik.cz/regiony/foto-drevene-tramy-znicenych-strech-jako-vetrny-vir-tornado-pripomina-pamatnik-2.html

Toto místo je doslova fascinující. Silnice kousek za objektem ještě chvíli stoupá. Považte, že tudy půjdete, a tam na obzoru se začne vynořovat něco tmavého a strašidelného, co bude za chvíli vraždit. Ti lidé tady vůbec nevědí, zda touto cestou tornádo ještě někdy nepřijde.

Otáčím se naposledy k Moravské Nové Vsi ....

..... a dívám se ještě jednou na zemědělský zdevastovaný podnik, který je obří skládkou i s památníkem, kterému kritici říkají ježek.

Na konci katastru potkávám kříž s Kristem, který to také pěkně schytal.

Tam v dáli je obec Hrušky. Díváte se 1800 metrů daleko :-). To je planina,co ? Doslova ten terén vyzývá k tomu, co zde již v úvodu padlo. Náhle cítím průvan a začnu kašlat, protože mě něco strašně dráždí na průduškách. Trvá to minuty. Vzpomínám, že jsem na obzoru v dáli zahlédl ještě nějaký kouř, a pak objevuji vlevo v poli i nějaké rašeliniště.

Úplně zapomínám, že jsem mohl zkusit rozbalit  respirátor, který mám v počtu několika kusů ještě na dně batohu. Kdo by to ale tušil, a kdo by se k tomu dnu propracoval ? Někde za rašeliništěm to konečně přestalo, ale to jsem si dal.

Krátce před obcí Hrušky stojí další kříž. Zdá se snad zachovalejší.

Tady se obrázek opakuje. Hlavně ty střechy dostávaly zabrat.

Ale co střechy. Zase je vše osekané, a to máme více jak rok po tornádu.

Co vůbec říci závěrem ? Musí to být hrozné, se dívat denně na takový obrázek a nebýt si jist, zda se něco podobného nebude opakovat. 

V současnosti jsou u příležitosti ročního výročí v prodeji dvě publikace a já mohu být pochopitelně určitým způsobem rád, že jsem si to vše takto osobně přiblížil a rozšířil i obzor o kraji, který jsem poslední dobou každý rok navštěvoval. Domácím samozřejmě přeji, aby se z toho dostali a již je něco takového nepotkalo. Odjížděl jsem z Hrušek asi ve 12.17 zpět do Břeclavi, protože můj program pokračoval.

Mějte se pěkně a užívejte našeho pohodového pěkného města na kopečku.