Bude lokálka do Mšena jezdit rychleji ? U Lhotky se rodí nový přejezd. Větrné počasí na Vrátenské hoře odhalilo Krkonoše a mnoho dalších míst. Kokořínský důl a další nový pohled na hrad. Fasáda pivovaru Lobeč je již v plné kráse.

 

Nápadů na různé výlety posbíráte během života moc, ale když má dojít k vlastní realizaci, tak je obvykle něco jinak, než by člověk chtěl, nebo se prostě musí trošku násilně odpoutat od domova, což také není vždy jednoduché. Jednou je to daleko a klade to jisté nároky. Jindy to je sice relativně za humny, ale ještě si chcete přečíst na netu u snídaně toto, nebo chcete zareagovat na nějaký komentář apod.

Krásné ale je, jak někteří lidé podobně uvažují, že léto je většinou od toho, aby se jezdilo někam dále a na předjaří si prostě obvykle vybereme něco co je blízko a dobře to znáte.

Prožíváme nyní takové zvláštní období, kdy věčně fouká na celém území ČR silný vítr, ale také se ví, že ve větrném počasí, nebo krátce po něm bývá i slušně vidět do kraje. A protože jsem byl minulou slunnou neděli na Řípu, dlouho jsem neviděl naše krásné Kokořínsko a k rozhledně na Vrátenské hoře mám silný osobní vztah, tak jsem tam jel aspoň dnes.

Skoro by se dalo říci, že jsem tam jel za pět minut dvanáct a důvody jsou dva. Sedí to přibližně časově, a když jsem si splnil návštěvu a začalo cestou k autu pršet, tak jsem to ani jinak komentovat nemohl :-).

Osada Lhotka Důl mě přivítala na přejezdu touto situací a já si rychle vzpomněl na rozhovor se známým. Řekl mi, abych si stáhl ze mšenských stránek poslední číslo jejich měsíčníku, kde se prý snad píše o tom, že se budou na lokálce měnit přejezdy se světelnou signalizací za přejezdy se závorami. To potom dovoluje vlakům dle předpisů jezdit po trati vyšší rychlostí.

Rád bych vám to potvrdil, ale na mšenských stránkách je bohužel ke stažení poslední číslo ještě z minulého roku. Berte to tedy jen, jako určitou možnost. Jsou to dle mého osobního zjištění zatím jediné závory na celé 24 km dlouhé lokálce, kde se něco děje.

Vrátenská hora, to je množství osobních vzpomínek. Ať už šlo o slavnostní otevření rozhledny v roce 1999, nebo o celou řadu nocí, kdy jsem odtud s podobně praštěnými kolegy dělal stovky rádiových spojeníček v pásmu občanských radiostanic.

Vrátenská hora se svého času stala majitelkou titulu nejkrásnější rozhledna ČR. Tehdy zde ovšem téměř žádné antény nebyly, ale i tak jsme brzy zjistili, že se nám vyplatí stavět stožár s anténou na zemi a přidělat ho ke sloupu ochranné ohrady objektu. Na příjem i vysílání to ve vztahu k ochozu rozhledny prakticky nemělo vliv, byť byl ochoz pochopitelně výše.

Výška rozhledny je 45 metrů, ochoz je ve výši 25 metrů nad zemí a vede do něj 125 schodů. Nejvyšší místo naší pětiosminy bylo i se stožárem tak asi 12 metrů, ale pokud jsem z okna ochozu vyvěsil tzv. drátovku, podobně tak, jako prapor, tak byly parametry stejné a v autě bylo i mnohem pohodlněji v každé roční době. Jo, už je to zase 20 let.

 Asi předloni přišli místní s nápadem otevřít přes léto třikrát za úplňku rozhlednu veřejnosti, ale to chce opravdu jasnou oblohu bez mraků. Rád vzpomínám i na noc, kdy jsem z ochozu viděl na třech rozdílných místech na obzoru letní ohňostroj.

Nejkrásnější a dominantní je odtud pohled na hrad Bezděz ...

....., ale také na Ještěd. Z mělnické věže se oba objekty promítají tak blízko vedle sebe, že je až štěstím, že je oba vidíme.

Zkuste se také někdy vydat pěšky stejně tak, jako chodil z Mělníka Mácha na Bezděz. Je to od nás jen cca 36 km :-). Já to v roce 1991 zkusil a byl to zážitek. Do Doks na autobus to pak už není daleko. Mimochodem, hradní věž je také nádhernou rozhlednou.

Tu již máme Krkonoše, ale tentokrát jsou žel vidět jen spodní pasáže.

Krásné je to i k západu, kde pokračují Housecké vrchy.

Trošku jsem si i přitáhl Říp a samozřejmě jsem si hrál s prográmkem na určování kopců. Co mi odtud prográmek nabídne, až to budu doma studovat ?

Mšeno.

Lobeč.

Mlýn u Vrátna.

Opět Krkonoše a snad nyní i vyšší partie. Mám už zase málo času, tak to beru hopem.

Ochoz je krásně malovaný s popisem mnoha kopců.

Kolem schodiště míří vzhůru tři reflektory, které asi 7x změní v intervalech barvu.

Samozřejmě by byl hřích, se nezastavit v Lobči pro ležák :-).

Jak vidíte, tak už všechny budovy pivovaru mají nový kabát. Pamatujete ještě na začátky, kdy se vůbec nevědělo, co s rozbořeným pivovarem ? Najednou přišlo slavnostní otevření, průvody do varny i stáčírny a nakonec se tu křtila i kniha o pivovarech našeho okresu. U všeho člověk byl a jsou tu články. To potěší.

Je až neskutečné, kolik dnes máme v Kokořínském dole odkrytých skal. Vše až v posledním desetiletí. Po skalách u Grobiána ( vichřice) přišlo Harakoko, a nyní i sám hrad.

A čím dnes skončíme ? Kdysi jsem se chystal po stopách Keltů do Prahy na hradiště Závist, ale nikdy k tomu nedošlo. Jde o celkem zarostlý kopec, ale zřejmě tu byli lidé v historii dříve, než jinde v Praze. Najednou jeden podobně rádiem praštěný kolega napsal o svém výletu a já se dozvěděl, že tam má Praha od Vánoc novou a významnou rozhlednu s docela pěkným výhledem.

Není jen Petřín s krásným výhledem, Vyšehrad a Žižkov pro odvážlivce, pokud jde o výhled i o vstupné :-). Také je to dobré vědět, ne ? Znalosti se neztrácí, i když je člověk třeba ani neužije. Pohodový vstup do posledního celotýdenního únorového týdne !

https://sites.google.com/view/dxpraha/domovsk%C3%A1-str%C3%A1nka/v%C3%BDlety-s-r%C3%A1diem/rozhledna-z%C3%A1vist-a-ne%C4%8Dekan%C3%BD-p%C5%99%C3%ADjem-dab-z-vys%C3%ADla%C4%8De-ochsenkopf?authuser=0

Nově otevřená prodejna ruských a ukrajinských potravin na Mělníku. Národnostní menšiny jsou v pohraničních oblastech různých států zase něčím jiným, než když žijí relativně asimilované po celém území.

 

Nedávno jsem doma četl článek .... https://www.novinky.cz/zahranicni/svet/clanek/trinact-zen-a-divek-se-utopilo-ve-studni-na-indicke-svatbe-40387449    .... a jen jsem zakroutil hlavou nad takovou dětinskostí. Rázem z toho byla diskuse o průměrném IQ národů a myslím, že výsledky jsou zajímavé, byť  asi nepřekvapující..

Zde máte článek k téma :https://forbes.cz/tady-je-petadvacet-nejchytrejsich-zemi-sveta-cesko-je-mezi-nimi-ale-melo-by-zapracovat-na-svych-detech/

Původně jsem si dnes myslel, že by to mohla být krásná slunná sobota, která by mě vytáhla ven, ale předpověď dalšího silného větru byla proti. Místo toho však přišel  některý z mnoha  článků typu ,, konflikt na východě Ukrajiny a již tu mám tedy doslova bez přípravy a bez nápadu další historické téma v řadě :-).

Menšiny ve světě jsou vždy určitým problémem. Již údajně Ježíš Kristus pravil : ,, Nad nikoho se nepovyšuj a před nikým se neponižuj." Jsme opravdu tací ? Nejsme, i když se o to snažíme. Vraťme se do časů Otakara Přemysla I. , kdy do naší země vstoupila počáteční tzv. vnější kolonizace.

Tedy, nemyslím tím nyní jenom kultivaci středověkých pralesů v pohraničních horách království a usídlování se vedle již zejména u řek usazeného slovanského místního obyvatelstva, ale myslím tím i pozvání různých stavitelů, učenců, umělců a řemeslníků do samého nitra království za účelem pozvednutí jeho kultury, prosperity a významu.

Jistě si tací příchozí museli být vědomi své určité společenské kvality, či hodnoty a je tím vlastně proložena celá historie lidstva. Když se pak takové společnosti šlápne na kuří oko, tak se ji to dotkne asi tak, jako když čeští učení mistři na Univerzitě Karlově získali při důležitých hlasováních náhle místo jednoho hlasu hned hlasy tři, nebo když si dovolil někdo hodnotit život kněží a mnichů. To vedlo mnohé z nich k odchodu.

Multikulturní společnost je určitým způsobem riziková a zvlášť, když v některé pohraniční oblasti určitého státu začne převládat  obyvatelstvo, které má svoji kolébku hned za hranicí. V Čechách to bylo v historii vždy především spojeno s oběma světovými válkami a německou národností.

Kdo se o historii nezajímá, tak si myslí, že prostě 28.10. 1918 vzniklo Československo, ale už vůbec nevidí, že valná většina lidí německé národnosti žijících v pohraničních župách ( dobový výraz pro útvar, který bychom mohli s nadsázkou nazvat krajem) takovému vzniku státu vůbec nepřála, ale jejich zájmem bylo vytvoření území s vlastní samosprávou, nebo připojení k velkému sousedovi. Uhájení území ve vymezených původních hranicích muselo být provedeno vojenskou silou z vnitrozemí.

Mimochodem, ani nakonec narozená republika, ba ani ta druhá republika v roce 1945 nezískala po poválečných dohodách se spojenci všechna ta území, na která si kladla nárok, byť se politici oháněli tím, že Německo světovou válku ( - y)  prohrálo, vyháněni byli z pohraničí napřed Češi a například Lužice patřila dlouhodobě k našemu království a má i příbuznou slovanskou vlastní řeč ( hornolužičtina, dolnolužičtina).

Později jsme u druhého světového konfliktu viděli, co potom v takové velké a lidnaté oblasti dokáže i mezi smíšenými manželstvími vytvořit jeden takový Konrád Henlein a trošku zapadly za obzor i další územní spory s Polskem. Dnes je již naštěstí zbytečné si u nás dělat hlavu z toho, že bychom mohli na našem vlastním území přijet třeba na výlet do míst, kde by se k nám choval někdo nepřátelsky, nevstřícně a museli bychom za všech okolností použít  k dorozumívání cizí řeč.

Naopak se zdá, že mezi obyčejnými lidmi máme v současnosti nejen po obou stranách hranic až přátelské vztahy, ale to jsou pochopitelně osobní  zážitky každého jedince. Téma však zní menšiny ve státě a probíráme nyní ty územní menšiny u hranic států.

Ono je totiž zase trošku něco jiného, když jsou ty menšiny obsažené po celém území státu a leckdy již i asimilovaly s původním obyvatelstvem nebo pokud silně procentuálně převládají v nějaké pohraniční oblasti určitého státu a mají se pozitivně sžít s nějakou státní majoritou a pochopitelně přijmout její zákony.

. Takovým nejbližším želízkem v ohni je maďarská menšina na Slovensku, o které jsem našel krásný článek mapující celou tu historii ne vždy lehkého soužití  v jednom státě.

https://vesmir.cz/cz/casopis/archiv-casopisu/2008/cislo-1/madarska-mensina-slovensku.html

http://soutok.blogspot.com/2013/12/soutok-v-karlovych-varech-vlakem-super.html

Jistě sami vidíme ten kontrast, že jsou menšiny a menšiny. Některé jsou nenápadné a ani si je mnohdy neuvědomujeme, nebo nemáme moc důvod je diskutovat a jiné prostě nejen novináře, nebo i televizi zaujmou.

Nyní se tedy mediálně opět přetřásá situace na východě Ukrajiny a zdá se, že to je přesně to, o čem je ten dnešní článek zde. Ačkoliv vím, že její východní hranice je tady pro nás až neskutečně daleko, tak mě napadlo po letech opět udělat jedno měření. a vězte, že vzdálenost z Prahy do Donbasu je 1800 km. To je tak daleko, jako do španělského hlavního města Madridu. Neuvěřitelná vzdálenost, která by v měřítku lidnaté Evropy směrem k západu vedla přes dvě území evropských mocností.

 Ano, jezdí k nám za prací i novým životem lidé z Ukrajiny, ale téměř vždy jsou to potomci předků, kteří byli v letech 1919- 1939 občany našeho státu v tzv. Podkarpatské Rusi ve vzdálenosti ,, pouhých" 600 - 850 km vzdušnou čarou od Prahy. A vy víte, že Soutok je občas zvědavý a zejména rád se ptá na různých místech odkud kdo je :-).

Zajímavým státním útvarem je pak Švýcarsko, kde máme tzv. kantony s převládajícím buď německým obyvatelstvem ( východ země), francouzským ( západ). italským i rétorománským obyvatelstvem  ( jih), který funguje na bázi federace.

https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%A0v%C3%BDcarsko

Inu, svět je zajímavý a podobně i historie, různé národnostní menšiny a četná státní zřízení. Pokud vás takové téma zajímá, tak vězte, že jsou u nás knihy, kde se dozvíte, kam se všude v historii zejména v minulosti migrovalo zase od nás. Hodně často i na Ukrajinu a do Ruska, ale osudy našich lidí se tam odvíjely podle toho, kdo byl zrovna v těchto státech u moci a nikdy to nebylo zrovna lehké.

Přišlo to jako zpráva z čistého nebe už někdy ve čtvrtek. Prý máme v Mělníku na autobusovém nádraží prodejnu ruských a ukrajinských potravin. Otevřeno je každý den od 10.00 do 20.00, v sobotu a v neděli od 11.00 do 20.00. Zatím je vstup stále ještě s respirátorem a do prodejny smí vstoupit maximálně 3 lidé. Sortiment  potravin i tekutin je dle doslechu prý velký, ale osobně jsem podnik nenavštívil.

Původně jsem nechtěl jít vůbec ven, což má do značné míry na svědomí vítr a proměnlivé počasí, ale nakonec jsem krátce před západem slunce vyrazil, abych měl co nejrychlejší představu, jak místo vůbec vypadá.

Málem bych zapomněl. Prodejna shání na telefonním čísle ( na dveřích) prodavače.

Pěkný zbytek soboty a neděle je ještě ve hvězdách :-).

Víte kde je Donínsko, České Nizozemí, Česká Falc, nebo co byl Záhvozd ? Co máme společného s Horní a Dolní Lužicí ? Krásná a relativně nedaleká místa s určitými zvláštnostmi.

 

Na vršku leží pevnost Königstein, dole je stejnojmenné městečko a v popředí železnice DB v sousedství řeky Labe. Záběr je vyfocen z jediného krátkého silničního úseku, který mi na celém úseku mezi Děčínem a Drážďany přišel do cesty. Zbytek byla cyklostezka.

Včera jsem se v jednom komentáři dočkal  anonymní reakce, že je prý poslední článek moc dlouhý. Asi to budilo u čtenáře dojem proto, že mezi odstavci nebyly ty typické obrázky, které nejen články, ale ostatně  mnohdy i knížky poněkud vylepší a na Soutoku je rád do článků zařazuji.

To mě docela motivovalo k tomu, abych utvořil článek spíše s odkazy. Jednou mojí zálibou je určitým způsobem historie a zeměpis. Samozřejmě mě těší, když znám i něco patriotského z regionální historie, nebo aspoň vím, kde ty materiály pro případné osvěžení paměti najdu, ale to je jen jedna oblast historie.

Pak je tu historie, kterou se především učíme ve školách a ta má ještě své určité oblasti, které se buď vyučují jen velmi okrajově, nebo o nich prakticky nevíme. Vzpomínám třeba na televizní soutěžní reality show Výměna manželek, kde si díky jednomu dílu uvědomila celá řada lidí, že také vůbec někde v Rumunsku existuje nějaký Banát, kde se domluvíte dokonce česky, jen se tam trošku pro někoho od nás příjemně zastavil čas.

https://www.banat.cz/

Labe a v pozadí kopec opravdu krásného tvaru jménem Lilienstein.

Mě osobně zasáhla jiná příhoda. Prohlížím si tak začátkem 90. let Ottův historický atlas, když si povšimnu jakéhosi výběžku do Saska v oblasti města Děčín. Kde by mě jen do té doby napadlo, že má území dokonce 200 let nepřerušenou historickou vazbu na České království a nazývá se Donínskem podle dnes saského města Dohna. Právě zde najdete město se zvučným staročeským názvem Perno ( saská Pirna) i opravdu krásný kopec Lilienstein.

Uvidíte, že až tam někdy přijedete třeba i na kole, tak ačkoliv budete v zahraničí, tak se díky blízkému přeshraničnímu Česko- Saskému Švýcarsku a právě Donínsku budete tady jen kousek za hranicí cítit tak nějak podobně dobře i zvláštně, jako v blízké Horní Lužici, kde užívají mimo úřední řeči i jazyk nám celkem srozumitelný.

https://palba.cz/viewtopic.php?f=269&t=8088

https://cs.wikipedia.org/wiki/Don%C3%ADnsk%C3%A1_p%C5%99e

Když už jsme u té historie, a že právě pro nás je Karel IV. takovým mělnickým otcem, tak nesmíme opomenout i bavorské území s historickým názvem Česká Falc. Zde je ta vazba sice mnohem kratší a dala by se časově přirovnat v délce k Zakarpatské Ukrajině, ale nelze ani přes rozdílné století tento fakt přehlížet, byť ji Karel IV. vyměnil později za Braniborsko.

Krásná Lípa je se svým domem CHKO Česko - Saské Švýcarsko i místním pivovarem ( čelně na snímku) důležitým vstupním bodem do oblasti.

http://soutok.blogspot.com/2020/01/jeden-den-napad-druhy-den-skutek-takovy.html

Žijeme dnes i přes momentálně nepříliš příznivou covidovou politiku v EU a máme k Bavorsku v mnohém velmi blízko, tak proč si vedle krásného Řezna i Pasova, kam se snadno dostanete na jednodenní výlet i vlakem, a kde potkáte v sezóně  řadu krajanů i společenských tamních občanů, tak proč si Českou Falc také nepřipomenout ?

https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cesk%C3%A1_Falc

Dnes nám jezdí přes Mělník autobusová linka číslo 400 PID a ačkoliv často končí v Novém Boru pod Lužickými horami, tak pár spojů jede přímo až do Šluknovského výběžku. Tam je ovšem  z našeho města cenově mnohem výhodnější cestovat ráno na celodenní jízdenku DUK po železnici se dvěma přestupy ( Ústí nad Labem a Děčín) a ještě si můžete vybrat, zda do něj pojedete přes Krásnou Lípu, nebo linkou U28 přes Sasko.

https://soutok.blogspot.com/2013/10/vy-tak-krasne-pisete-napiste-nam-pro.html

Léto na pomezí Lužických hor a Šluknovského výběžku. Pohled od Jedlové směrem k Varnsdorfu nabídl i podstatně bližší romantický záběr.

Šluknovský výběžek se ve středověku jmenoval Záhvozd a možná vás překvapí, že jeho pozdější vnější kolonizace neprobíhala ze Saska, ale z Durynska, Horních Franků v Bavorsku a dokonce až z Nizozemí. Tak, jako u nás máme například oblast, kde se říká Česká Kanada, nebo Česká Sibiř, tak tady máme i méně známé, ale poetické České Nizozemí.

https://www.kudyznudy.cz/aktuality/svetovecesko-a-sluknovsko-temer-nezname-ceske-nizo

Ze Šluknovského výběžku pak ještě vybíhá do saského území takový nenápadný, ale docela hluboký výběžek, který najdete severovýchodně od města Šluknov. Kdysi v něm stála až do roku 1960 naše nejsevernější obec, kterou později vystřídala osada Severní v obci Lobendava. Dnes území patří stále ČR a do dnešních dní se zde zachoval hřbitov, vodojem ( obojí zrekonstruováno) a kříž, kde probíhají srazy bývalých rodáků především německého obyvatelstva.

Zhořelec je německo- polským městem nad řekou Nisou pramenící nedaleko Jablonce nad Nisou. Jeho historická část v Německu je úchvatná.

Vede sem od Šluknova podobná polní cesta, jako z Mělníka- Blat do Hleďsebe. Nejprve jdete otevřenou krajinou s výhledem na několik rybníčků. Samotný výběžek je zprvu zalesněný. Přecházíte tu přes most takzvanou peážní trať, která je nejsevernější železniční tratí na našem území. Jde o železnici DB a nikdy tu vlaky nestavily. Protože se výběžek k severu ještě mírně rozšíří do podoby hlavy větrného draka, tak si povíme ještě o jedné specialitě. Asi  1 500 metrů protéká německá řeka Spréva našim výběžkem a z toho je 800 metrů říčkou pohraničí.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Fukov

Aktualizace 13.2. 2022 v 18.10 : Tak vypadala dnes již zaniklá obec :

http://www.zanikleobce.cz/index.php?detail=9860

O Lužici a zejména o Horní Lužici jsem tu již také psal. Zejména doporučuji navštívit města Budyšín, Zhořelec a Žitava.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Lu%C5%BEice

http://www.luzice.cz/

http://soutok.blogspot.com/2014/02/nejkrasnejsi-mesta-na-severu-ceskeho.html

http://soutok.blogspot.com/2014/02/nejkrasnejsi-mesta-na-severu-ceskeho_21.html

Budyšín. Hlavní město Horní Lužice. (Bautzen)

Na tomto území je zajímavá nejen jeho historická vazba na Čechy a i obě slovanské řeči vedle úřední němčiny, které nám jsou mile téměř srozumitelné, ale především i fakt, že jde o území, na které bychom po absenci Lužických hor ze severu našeho okresu téměř viděli a kde se příjemná příroda snoubí s historickou výstavností tamních měst.

Česká republika má různým způsobem vazbu na celou řadu území, ale dnes jsem vybral ty, které nám jsou nějakým způsobem nejblíže a lze je celkem relativně jednoduše při určité snaze navštívit.

Pěkný víkend !

Západ Evropy mnohdy porazil sám sebe. Zvlášť výmluvné to bylo již před tisíci lety. Pozvánka ke skvělé četbě.

 

Posledně jsem se tu přiznal, že jsem se začetl do posledních odborných publikací týkajících se období husitských válek, které se zrodily především k připomínajícímu se 600 letému výročí smrti Jana Husa. Když jsem tu literaturu četl, tak jsem musel pochopitelně i vzpomenout na školní léta, na onu slavnou trilogii, která se tenkrát objevovala každoročně v televizi, ale i na to, že jsme to nijak do hloubky neřešili.

Prostě to tehdy budilo dojem, že tam parta obyčejných a spoře oděných tuzemských lidí vypráskala pod vedením šikovného válečnického taktika kožich nafoukaným a těžce do železa oděným válečným profíkům ze zahraničí, kteří to tu snad i chtěli srovnat všechno se zemí. Pochopitelně, že ten pohled byl nyní s odstupem let jiný, protože člověk již zase s odstupem času přemýšlí jinak a studuje tu situaci i více do hloubky.

Snažíte se zamýšlet nad tím, jaký asi tehdy mohl vůbec být život člověka, když si ani trochu nemohl být jistý životem. Paradoxně bylo úplně jedno, zda ti lidé žili pokojně v klášterech, nebo někde obdělávali pole a sklízeli úrodu, protože vždy odněkud přijela nějaká ozbrojená banda, která je v,, nejlepším případě" připravila pouze o potravu a zásoby.

Není proto ani divu, že jedinou schůdnou budoucností tak byla zřejmě věčná válečná i loupežná činnost, která tak byla tou nejjednodušší i zaručenou sklizní a zároveň dávala v případě úspěchu paradoxně největší šanci na přežití. Jde sice o ukázku ze středověku, ale na druhou stranu vidíme i dnes často v televizi, že jsou na světě území, kde chodí chlapi neustále ozbrojení a občas k nějaké té přestřelce dojde. Jen zbraně se změnily, ale historie je prostě stále poučná a vždy nějakým způsobem i současná.

Ještě předtím mě však docela zajímalo období křížových výprav do Svaté země. Evropa se totiž shlédla ve svých válkách velmocí, nebo v době zámořských objevů a budování kolonií, ale 200 let trvající kapitolu návštěv Svaté země připomíná spíše jen stručně a nejde také pro nás Evropany o žádné slavné období, ale spíše naopak.

Nebudu nijak zastírat, že ten zájem značnou měrou kdysi oživil velkofilm Království nebeské z roku 2005 a je to přesně ukázka toho, jakou obrovskou sílu mohou mít média. Lidé jsou dnes tací, jak to vidí v médiích, a tak se vyvíjí i naše mládež a naše budoucnost.

 https://www.csfd.cz/film/178906-kralovstvi-nebeske/prehled/

Film je vlastně opět svým způsobem podobný těm krásným dobrodružným a napínavým válečným příběhům, ale pochopitelně nemůže do hloubky ukázat, co všechno bylo tenkrát ve hře. Hlásíme se k Západu Evropy a i naši lidé občas vykročili, aby se připojili ke křížovým výpravám do Svaté země. Nechci tu dělat další reklamu světovému bestselleru, ale i tady se objevují situace, které by jen povrchně seznámený zájemce o téma nemusel vůbec očekávat.

Vždyť souboj o Svatou zemi měl být především válkou kříže a islámu, a když se podíváte na mnohem pozdější zámořské koloniální dějiny, tak snad ani nepochybujete, že obyvatelé Evropy byli na vzdory několika nájezdům asijských hord považováni za největší dobyvatele. To jen podtrhuje již dávné tažení Alexandra Velikého až téměř do Indie, jakož maximální rozloha Římské říše v roce 116 n.l.

A tak vás možná překvapí, jakou obrovskou úlohu již na půdě Evropy mnohdy sehrála nevraživost obou částí původní velké říše a těžký náboženský fanatismus zástupců západní části ke všemu, co vybočovalo z jejich náboženských představ. Drancování začínalo již v Evropě Nakonec sehrály obrovskou roli i osobní ambice a nároky na určitá území ( vzniklé křižácké státy na Předním východě) vůdců jednotlivých bojových skupin, kteří se s přibývajícími léty byli stále méně ochotni vzájemně vojensky podpořit v boji proti původnímu a nejdůležitějšímu nepříteli.

Kniha toho čtivým způsobem říká mnohem více a poukazuje i na fakt, že dobyvatelé ze Západu byli výstavností tamních měst i služeb doslova unešení, ale to už je jen informace pro vás potenciální čtenáře. Stejně tak, jako jsem v úvodu tohoto článku naznačil, že historie může mnohdy pasovat i na současnou situaci, tak to nyní mohu jen zopakovat. Nebo snad máte pocit při pohledu na současné dokumenty z blízké i vzdálené Asie, že by se něco nějak výrazně od minulosti odlišovalo ?

Čím byla slavná husitská trilogie ? Oproti faktům získaným odborníky je přijatelným, milým a srozumitelným snímkem oné doby. Mělník již není za bariérou téměř vidět. Benzín na houpačce.

 

Také jste se někteří podívali v sobotu večer na reprízu medailonku Michala Davida a zavzpomínali na dobu, kdy jsme byli mnohem mladší a hudba všeobecně byla asi tím, čím je dnes možná pro mnohé internet ? Ať už jste se tím obdobím jen protančili, nebo si stoupli na prkna a aspoň chvíli se vžili do role hudebního idolu mladých lidí, tak mi dáte asi za pravdu, že je to hodně jiný život, než většina z nás žije.

Vím, že to zní velmi komicky, ale už dávno mě tak i napadlo, co by tomu asi takový Freddie Mercury, Tina Turner, nebo snad i Madona řekli, kdyby to tady u nás viděli, když  dva první jmenovaní nakonec tak nadchlo  Švýcarsko ? Ale je docela možné, že vůbec nic :-). To mě tedy včerejší televizní reportáž z Českého Švýcarska  udělala radost velkou a pokud jsem to dobře pobral, tak prý tam je v sezóně až půl milionu návštěvníků a je to až alarmující.

Nechme však již televizi i rozdílnost lidských životů být a podívejme se dnes na jeden povinný předmět jménem Vlastivěda, později Dějepis a nakonec Historie. Nevím, zda je to jenom můj osobní dojem, ale mám pocit, že nás chlapce vždy tak nějak více oslovila nějaká ta bitva, válka, nebo rozrůstání říší, než učení o kultuře, různé prosperitě apod.

To přinesla až 90. léta 20. století, kdy jsme sice byli mnozí již dávno ze školních lavic, ale bylo třeba obdivovat překrásné barevné encyklopedie, které předcházely, nebo šly ruku v ruce s často zajímavými zahraničními vědeckými dokumenty. Ty nakonec doplňovaly i zajímavá DVD pojednávající o různých kulturách, vynálezech, záhadách a nakonec došlo i k mnoha megafilmům, které nám měly připomenout důležité okamžiky dějin na naší planetě, mezi které patřily i slavné bitvy.

Přesto se najdou lidé, kteří nedokáží pochopit, jak se může vůbec někdo historií aspoň občas zabývat a žijí i představou, že jsme ty základy přece dostali v ZDŠ. Jenže, když se do té historie občas začtete, tak zjistíte, že nám ty základy byly podány tak, abychom se v téma aspoň trošku vyznali a přitom odbornější pohled je mnohem složitější a přináší i četná překvapení.

Jednou jsem se tu dostal před lety do jisté zajímavé diskuse, kdy jsem se pohoršoval nad tím, že mi nepřijde zrovna moc spravedlivé, když dají voliči volební hlas nějaké straně, která může prosadit nějaký zákon, ale to se ji nepodaří, protože několik málo jejich členů překvapivě odejde pryč, nebo hlasuje proti vlastní straně. Zjednodušeně bychom řekli, že ti politici vlastně tu svoji stranu poškodili, nebo ji při hlasování zradili.

Přitom jsem se v diskusi dozvěděl, že tak na věc nahlížet nelze, neboť každý politik má prý právo i v rámci strany na svůj názor, a tak přeci vznikají uvnitř stran různé názorové frakce, které však v konečném důsledku, či hodnocení od voličů ve veřejných médiích straně neprospívají. Je jinou věcí, jak se strana k takovým svým členům nakonec zachová ( mohli být před hlasováním třeba i koupeni) a je jinou věcí i to, zda si vy jako voliči myslíte, že by se to nemělo vůbec stát, nebo že to naopak k politice patří.

A o to zajímavější je mnohdy studium dějin, které nám jsou podávány vlastně občas zjednodušeně a přitom bychom se divili, pokud tedy dáme na spisy odborníků. Podíval jsem se tentokrát mimo jiné na historické období, které se u nás kdysi proslavilo právě díky slavné husitské trilogii, ale knižně jsme se s ním nijak nesetkávali. Světové a evropské dějiny jej považují za nepodstatné dějství ve středu Evropy a u nás si husitství novodobě získalo nálepku období, které kromě drancování země nepřineslo žádný přínos.

Přesto jsme si však v roce 2015 připomněli uplynutí 600 let od smrti Jana Husa a k tomuto výročí přišla i určitá odborná literatura. Divili bychom se, jak moc se tenkrát i opakovaně převlékal kabát na straně vyznavačů kříže, ale i kalicha. Šokovat vás zaručeně bude i fakt, že o život  z rukou vrahů byli mnohdy připraveni třeba i jen náhodou lidé stejného vyznání, nebo byly běžně upáleny ženy i děti, kteří vůbec netušily, proč mají zemřít.

Pokud jde o drancování, tak tady se pochopitelně mísil odpor k těm církevním hodnostářům, kteří bohatli  a zároveň i jistá nutnost, aby člověk nezemřel hlady.  Může nám to připadat barbarské, ale vlastně už v samém prvopočátku lidských dějin se setkáváme s přepadáváním jedné skupiny druhou za účelem snadnější obživy, nebo i vlastního přežití.

To by dnes z té odborné a možná až překvapující historie stačilo a ještě se podívejme, jak to v tomto nevalném úvodu února vypadalo na sledovaných stavbách. Mělník už není téměř vidět :-). Do záběru mi opět přišel blízký sloup cen pohonných hmot, a tak mohu napsat, že se nám ceny zase trošku zhouply. To si ostatně mohou zájemci porovnat s nějakým starším článkem.

Pohodový vstup do druhého únorového týdne !

Silný vítr dnes vypnul i vysílání Rádia Patriot - rádia pro Střední Polabí. Únorový trh zvířat, exotika, domácí mazlíčci, to je akce, která je již za dveřmi. Jaké výstavy a akce nás čekají na Mělníku v únoru ? Bude ještě někdy Mělnický okruh ?

Za vším je třeba hledat člověka, protože bez těch lidí by ty určité projekty vůbec nebyly. Už jsem to tu kdysi psal, že jsem tehdy objevil webové stránky Rádia Mělník ( neplést s Dětské rádio Mělník).

https://detske-radio-melnik.webnode.cz/studio/

Rádio Mělník byl tehdy společný textový webový projekt Jaromíra Tůmy a dalších dvou lidí, kde jsem se prvně na jaře roku 2014 dočetl o jakémsi Rádiu Patriot - rádiu pro Střední Polabí se sídlem v Nymburce. Projekt to byl zajímavý, a protože je rádio tak trošku dalším mým hobby, tak mi dovolte malou úvahu.

Vždy se najde čas od času nějaký ten jedinec, nebo skupina lidí, kteří zatouží mluvit do mikrofonu, pouštět obvykle písničky, přijít s nějakou zprávou, či rozhovorem a samozřejmě mít i řadu příznivců. Jenže to není vůbec z mnoha důvodů žádná legrace, jak se to může zejména mladým lidem bez zkušeností a pod rouškou tradiční mladistvé romantiky zdát.

Nedávno jsem podobnou zkušenost zažil právě v pásmu DAB+, kde se objevila rozhlasová stanice s jednoduchým názvem Západ a slyšet byla zejména na Karlovarsku, ale i v Praze, na Plzeňsku a na takových strategických místech, jako je Mělník. Čekáte, že tam byly nějaké zajímavé informace z Karlovarského kraje a střední proud, který by oslovil širší spektrum posluchačů ? Zapomeňte, jen šlo o proud písní fajnkolovrátků bez jediného lidského slova.

Přitom tou dobou počalo vysílat i rádio Hlas Prahy, kde se redakce opravdu přiblížila mým představám. Slovo prokládané písněmi od oldies až po současnost v rozumném poměru tak, aby se posluchač něco z regionu dozvěděl a hlavně užívali hojně slade-show. To je velmi důležitá věc nového věku vysílání a dnes ještě ne moc doceněná.

V rádiích totiž pracuje řada mladých lidí, kteří se chtějí hlavně dělit o hudbu, která je oslovuje a někteří posluchači zase spíše chtějí informace. Slade show vlastně mohou vyhovět do jisté míry oběma stranám, pokud je stanice tzv. umí cpát pod tlakem do éteru a nejen zase jenom zprávy ( obrázky) o písničkách a deskách.

Ta myšlenka, že by tu byla rozhlasová stanice, která by jakoby symbolicky zastřešila celé Polabí od Kolína až po Mělník je krásná, ale je tu spousta ale, která měla na svědomí, že rádio asi na 11 měsíců zaniklo. Hlavní náplní stanice je totiž přece jen hudba, ale ne taková, jakou známe z FM. Pepa Podolák chce hlavně pomáhat v popularitě začínajícím kapelám z regionu, což náš posluchač na jednu stranu chápe a přesto mu to připadá zvláštní a ojedinělé, což opravdu je.

Největší nevýhodou této stanice je, že si ji můžete pouštět pouze v tabletech a PC po netu, a nově i stream v mobilních telefonech. Nikdy se nedostala na FM, nebo nevykročila do světa DAB+. Přesto stanice své příznivce má a i já vzpomínám na jeden rockovější den snad i s příměsí puncku, kdy se mi od rádia ani moc nechtělo.

Když jsem se tak dnes podíval z okna, jak tam vítr venku řádí, tak mě napadlo kouknout na FB Patriotu a dočetl jsem se, že jim tam vichřice v Nymburku dokonce vypnula elektřinu.

A kde se můžete podívat na zprávy ze Středního Polabí ? Kde si můžete poslechnout hudbu, která se jinde nehraje a není ani součástí krásné etnické hudby z různých států světa ?

https://www.facebook.com/radiopatriot/

https://radiopatriot.cz/

Takto bych si vysílání pro určitý region představoval asi já, ale to by zase vyžadovalo něco trošku jiného :

 https://soutok.blogspot.com/2021/02/skoncilo-vysilani-radia-patriot-radia.html

Tam by asi musela mít regionální hudba své extra pořady. Jinak by musel moderátor chrlit zprávy dle nějakého klíče tak, jako z kulometu a hudební fláky zkracovat tak, jako to kdysi dělalo slavné populární rádio Luxembourg. Fakt není jednoduché něco vymyslet, pokud bych to tedy měl aspoň pro zajímavost vymyslet já :-). Kdo znáte Soutok, tak víte, že se i rád zamýšlím nad tím, co by se s čím dalo také ještě dělat.

Aktualizace v 17.30:

No jasně, už se trochu zapomnělo na Interprogram rádia Praha. Tam se dopoledne hráli obvykle anglické písničky ( Suzi Quatro, Hot Chocolate...) a zatímco prvních 15 minut  každé hodiny se mezi nimi mluvilo česky, tak se pak ještě vystřídala němčina, angličtina a francouzština.

 Ruština měla své zvláštní vysílání po 12. hodině, ale to již celá republika ladila Hvězdu, kde ve 13 hodin začínal nejpopulárnější pořad dne ,, Pozor zákruta !" Znělka je na youtube.com. ( Seriál o rádiu z listopadu 2011). Píši tedy například o 70. a 80. letech.  Když vyměníte ty jazyky za městské lokality, tak dojdete k tomu, proč mě napadlo třeba i takové schéma. Ale, zapomínání a znovuobjevování je také součástí života. Historie má smysl :-).

Aktualizace 31.1. ve 12 hodin :

Protože dnes nemusím do práce, tak jsem si mohl dovolit vzít sluchátka a poslechnout si Rádio Patriot. A celkem pohodová spokojenost. Nejprve rozhovor Pepy s nějakou mladičkou výtvarnicí z Českého středohoří, která se považte klidně ponoří do ledové vody a maluje v ní třeba i při -15°C 40 minut obraz. Po 12 hodině přišla směs hudby pěkných  občas neznámých, ale melodických skladeb nejen z Čech, ale zazněla zcela nenásilně i vložena například od  ACDC skladba Money talks.

S vývojem programu, jeho stavbou i nápady se dá jistě kouzlit. Vždy se najde někdo, kdo se rád naladí a někdo, kdo se zase po chvíli třeba odladí. A jako dlouholetý posluchač a příznivec slavného hudebního Rádia Luxembourg si nevymýšlím. Je to však také hodně  o času, chuti a hlavně i o té dostupnosti toho média každého potenciálního posluchače. A tady je asi škoda, že stanice, která hraje vlastně originální hudbu, tak je téměř neznámým pojmem, neboť není v diskutovaných hudebních rozhlasových pásmech.

Z RMM tu mám kromě celkového přehledu na měsíc únor 2022, také již nějaké textové pozvánky, tak se to sem pokusím nějak dát.

Mělnické muzeum na vlně umění

V lednu proběhla v mělnickém muzeu vernisáž výstavy s názvem Zátiší. Autorky vystavených děl jsou absolventky vzdělávacího programu akreditovaného MŠMT, původně vyhrazeného pro vyučující výtvarné výchovy. Štětců se však poslední dobou chopily nejen pedagožky, ale také lékařky, úřednice a podobně. Náměty prací vycházely z neotřelých pohledů na okolní svět. K vidění jsou mj. pohledy do nitra květin, motýlí kusy, či momenty překvapení ala Aladin.

Obdiv návštěvníků zaznamenaly taktéž neotřelé parafráze děl světových mistrů, Picassa, Braqua, či Filly. Svou tvorbu představily a osvědčení o absolutoriu kurzu obdržely tyto autorky: RNDr. Jana Danišková, Mgr. Petra Hakenová, MUDr. Jana Hůlková, MUDr. Dagmar Karbanová, MUDr. Ivana Mikušová, MUDr. Romana Přibylová, MUDr. Zdenka Šubrová, Jitka Vodolanová a Věra Zmeškalová.

 Vernisáž uváděly PaedDr. Irena Wenkeová, garant a lektorka tohoto vzdělávacího programu společně se zástupkyní ředitelky muzea Mgr. Jitkou Královou. Poetické hudební vystoupení připravili učitelé ZUŠ Mělník Mgr. Martina Hůtová a Ladislav Starý se svými žačkami Laurou Komárovou, Annou Marií Englickou, Lucií Brožkovou (klavír) a Ráchel Hamplovou (trombon) pro více než padesát vzácných kumštu milovných hostů vernisáže v čele s místostarostou města PaedDr. Milanem Němcem. Návštěvníci si pochvalovali umělecký zážitek výtvarný i hudební. Ve vstupních prostorech Regionálního muzea Mělník je výstava k vidění do 27. února.

Kontakt: Kristýna Frelichová – odd. PR a propagace frelichova@muzeum-melnik.cz, tel. 728 620 651, tel. 315 630 923

Jak dále vidíte, tak je na obzoru již také po odmlce Mělnický masopust.

Na závěr se dnes podíváme na výstaviště do Lysé nad Labem, kde se dle mého názoru schyluje k docela hezké akci, tak kdo máte zájem, tak si to poznamenejte.

Tradičně navštěvuji také stránky města Mšena, ale zatím není, co bych zde mohl nabídnouti. Když se nad tím tak zamýšlím, tak covid-19 dal opravdu ránu společenským akcím a ty opravdu krásné a slavné akce nám skončily v roce 2019.

Navíc se ke mně dostala někdy v prosinci informace, že se prý vůbec ani snad neuvažuje o dalším uspořádání takové pěkné akce, jakou byl Mělnický okruh, a která díky covidu -19 slušně zapadla do minulosti. Tvrdit to pochopitelně nemohu, protože by to někdo mohl považovat za nepodložené klepy, které někde někdo vypustil a já je lacino použil, ale na druhou stranu po kliknutí na následující odkaz se zdá, že téma opravdu nějak zmrzlo.

To je ale třeba téma pro nějaké opravdové veřejné médium, které se může ptát. Soutok je jen takový magazín, který si pohrává s nápady, zájmy, nebo i otázkami, které se momentálně třeba i jen během psaní utvoří.

https://www.facebook.com/melnickyokruh/

Zima tedy bude ještě dlouhá, nevlídné počasí nedodává mnoho optimismu, ale musíme se se vším nějak vypořádat.

Úspěšné vykročení do 5. pracovního týdne roku 2022, kdy se posuneme do měsíce února !