Naboural služební vozidlo MP a ujel

Počátkem měsíce oznámila operační MP hlídce MP, že se v centru města pohybuje vozidlo, které svou jízdou ohrožuje ostatní účastniky silničního provozou a to i chodce. Při místním šetření bylo zjištěno, že vozidlo se nacházelo v ulici Husova a to v prostoru u knihovny. Po cca 1 min.  vozidlo z místa odjíždělo  značnou  rychlostí a to tak, že bylo slyšet jak se vozidlo rozjíždí zpět do ulice  Husova ( hrabání kol ). Jeden ze strážníků poté předepsaným způsobem řidiče vozidla vyzval k zasavení. Řidič  pokyn uposlechl  a vozidlo  zastavil  cca  0,5m  od  strážníka,  který  prováděl  úkon  k  zastavení  vozidla. Řidič po uvedení vozidla do klidu bez  jakéhokoliv varování  či jiného  upozornění vozidlo  opět rozjel  a to  tak,  že zasahující  strážník  musel okamžitě  reagovat a  uskočit  mimo  dráhu  jízdy  vozidla.
 Po  tomto jednání hlídka MP za pomoci služebního  vozidla,  kde   bylo  použito   výstražného  zvukového  a  světelného  zařízení, začala vozidlo  pronásledovat.  Pronásledované  vozidlo  ujíždělo vysokou rychlostí přes nám. Míru směrem k nám. Palackého, kde  objelo okrasné květináče  a vjelo do ul. 5.května, kde  mu  zabránil v další  jízdě  okrasný  železný  sloupek.  Následně  začal řidič s vozidlem couvat. V  té chvíli  ho dojela hlídka MP, která mu za použití  služebního  vozidla zatarasila cestu vpřed a to směrem na nám. Palackého. Strážník vystoupil z  vozidla a  hlasitě  vyzval řidiče  aby upustil  od  protiprávního  jednání.  Tento  však  ani  po opětovné výzvě neuposlechl a pokračoval ve svém protiprávním  jednání. A to tím, že neustále najížděl na služební vozidlo MP, které  následně  i poškodil  na levém předním blatníku a nárazníku. Současně při  tomto  jednání ohrožoval  i zasahujícího  strážníka  na  kterého najížděl.  Z  tohoto  důvodu  bylo  zasahujícím  strážníkem  použito donucovacího prostředku  obušku. Při  tomto bylo  rozbito okno u vozidla. Po  cca 15 vteřinách se podařilo řidiči z místa  odjet  směrem  na nám. Palackého.Hlídka MP začala opět vozidlo pronásledovat, ale jelikož bylo služební vozidlo MP poškozeno, pachatele se zadržet nepodařilo.
 Jednalo se o vozidlo tov. zn. BMW combi, tmavě  vínové   barvy,  staršího   typu,  hranatá   karoserie. Jelikož se  celá  událost stala rychle je poznatek o řidiči neúplný. Jednalo se  o  mladíka cca 25 -  30 let,  tmavých krátko střižených vlasů, zanedbané vizáže  a oblečený v černém  svršku. Celá věc byla předána na PČR pro podezření ze spáchání trestného činu.

Žádáme tímto veřejnost o případnou pomoc při zjištění pachatele tohoto protiprávního jednání. V případě jakýchkoliv poznatků prosím kontaktujte přímo MP Mělník, nebo  PČR Mělník.                  

Koledy jinak - poslední nášup

Žádnej konetář. Žádné vysvětlení. Pouze ty nejznámější a nebo nejlepší sváteční hity. Veselé Vánoce.

Jose Feliciano - Feliz navidad

Celtic Woman - Silent Night

Wham! - Last Christmas

Mariah Carey - All I Want For Christmas Is You

Robbie Williams I Dreamin of A White Christmas - speciál

Justin Bieber - Mistletoe

Krásné svátky přeje Jakub Hořejší.

Hezké Vánoce a troška povídání na Soutoku.

Tak tu máme Vánoce i konec roku a člověk si tak řekne: ,,Co napsat? Napsat vůbec něco?"- O Vánocích?" Člověk může psát o něčem, co si někde přečetl, či zjistil. Člověk může psát něco, co prožil, anebo si to také nechat pro sebe. Nejsem nějakým přítelem nějakého opisování, abych sháněl nějaké zajímavosti z období Vánoc a na druhou stranu si nemyslím, že se nějak něco za posledních 30 či 40 let v tomto u nás změnilo. I dnes platí, že se děti těší hlavně na dárky a dospělí na dny volna ( pokud to jde ). A mohu vás ujistit, že ani v dopravě, o které píšu ve svém druhém seriálu, se nic nezměnilo, nebo o tom alespoň nevím. Stále platí, že dne 24.12. a 31.12. nejede určitě téměř nic, respektivě minimum. Jinak je to dnes s obchody. Kde jsou ty časy, kdy jste mohli v socialistické samoobsluze ( mladí znají možná ze seriálu Žena za pultem) jít tak maximálně v sobotu dopoledne od 9-12 hodin nakoupit a šlus? Nicméně, není žádným tajemstvím, že otevírací doba velkých supermarketů v Česku, se v rámci Evropy vymyká z běžných zvyklostí, ale je to v souladu s našimi zákony. Na Západě by to zaměstnanci neskousli. Když tak popřemýšlím, co se změnilo za těch třeba 30 či 40 let v blízkosti Vánoc a o svátcích samých, tak určité maličkosti objevuji. Nevím už, jak dalece slavíte 4. prosinec u vás doma, ale u nás se na svátek sv. Barbory dávala do oken stará punčocha, kde nesmělo chybět uhlí a nějaké ty brambory na poškádlení a samozřejmě nějaké bonbony, čokoláda, či mandarinky, na které se děcka těší. Mikuláš chodí pořád stejně, ale možná, že jednu odlišnost bych našel. Dříve se hojně v různých podnicích pořádali pro děti zaměstnanců mikulášské besídky a před Vánocemi se rozdávali všem lidem kolekce na stromeček, protože prakticky všem se strhávala z výplaty měsíčně malá částka na takzvané odbory (ROH), které toto vedly v patrnosti. Zajímavou věcí je počasí. V 70. letech 20. století bylo zimní klima na Mělníku zcela jiné. Běžně vydržel sníh i několik týdnů a pamatuji, že například v letech 1976 i 1977 se uzavřela Jarošova i Vodárenská ulice pro sáňkování. Věřte tomu nebo ne, ale sáňkovalo se i v té úzké myší uličce pod budovou, kde byl Svazarm,nábytek a nakonec market Jip, a dnes už zase něco jiného. Na běžkách se běžně vyráželo polemi k chloumeckým lesům, a pokud si chtěl dát někdo minisjezd, tak stačilo zajet k Jestřebici či k Romanovu, jen ten vlek nahoru chyběl. Samotné Vánoce jsou nekonečným téma. Zrovna nedávno jsem oprášil encyklopedii Dějiny Evropy, která poutavě vypráví o společných evropských kořenech jednotlivých států. Již staří Římané prý doslova propadali šílení po dárcích a provozovali prý hotové orgie. Z legrace prý někdy vyjímečně obskakovali své otroky, kteří měli tou dobou naprosto stejná práva a mohli sedět se svými pány třeba u jednoho stolu a pít stejné dobré víno. Ostatně, Ježíš Kristus, jehož narození si na Štědrý den připomínáme, dal vzniknout náboženství, které bylo zprvu pohanskou ( mnohobožství) Římskou říší těžce potlačováno a jeho vyznavači byli krutě stíháni, týráni a ukřižováváni. Až od roku 312 n.l. se stalo povoleným a postupně hlavním náboženstvím v celé říši, jejíž západní část roku 475 n.l. sice zanikla, ale mělo prakticky vliv na celé další dějiny Evropy. Germánské kmeny totiž náboženství dobrovolně přijaly, panovníci se jezdivali nechat korunovat k papeži, který měl pak časem v určitém období i protipapeže a na slavnou říši tak navázal útvar s názvem Svatá říše římská národa Německého. Od počátku 10. století pak bylo součástí této říše i České království a jistě už tady lze hledat celkovou vyspělost našeho západního slovanského kmene.
Dovolil bych si vám tímto článečkem určitě nejen za sebe, ale i za další autory popřát moc příjemné prožití vánočních svátků i krásný a štastný nový rok 2012 a nezapomeňte na stránky aspoň občas zajít, protože, jak už říkal Roman, tak jediným povzbuzením k činnosti je čtenářská statistika. Ikdyž je jasné, že záleží na snaze čtenářů i pisatelů.
Dnes jsem si dovolil pojmout článek tak trochu soutěžně. Poznáte pomocí těchto fotografií, odkud to asi je?
　
Pro rádio Soutok připravil Standa Švec.

V lednu se začne pracovat na ochraně proti povodním

Již dlouhou dobu se hovoří o přípravách stavby protipovodňových opatření. Nyní je vše připraveno tak, aby vlastní realizace mohla začít. Plánuje se od ledna 2012 do prosince roku 2013 a bude rozdělena do tří etap, každá bude trvat zhruba 6 měsíců. V první etapě jsou zahrnuty Mlazice a část přístavu, ve druhé vinařství a část přístavu a ve třetí čtvrť Rybáře a poslední část přístavu.

Pro Soutok Jakub Hořejší.

Povídání o dopravě na Mělníku i pod ním, aneb...kam to všechno jede? (9.díl)

Pohled na budovu informací.

Dostal jsem nedávno takovou otázku, zda prý zmíním třeba i staré benzinové pumpy. Dobře, tak ještě v roce 1996 dosloužila pumpa na Pražské ulici, kterou vystřídala pizzerie, která je známá svým velkým akváriem s dravými rybami z čeledi piranha (piraňa). Byla i benzinová pumpa v Mlazicích v blízkosti parku při Českolipské ulici. Pokud dnes půjdete pěšky z centra Krombholcovou ulicí na světelnou křižovatku u autobusáku, tak přesně v místě, kde vede pěší zkratka k autobusovému nádraží stávala ještě v 80. letech benzina. Krombholcova ulice byla vůbec hlavní silnicí, kterou v dobách, kdy Mělník neměl obchvat kolem nádraží ČD vedla veškerá doprava od Mladé Boleslavi i Kokořína, včetně autobusové. Od Podolí a potažmo z Jarošovky toho moc nejelo, od skleníku také ne, a tak se buď vše točilo od centra pod mírným úhlem k dnešní Shellce a do Rousovic, nebo se jelo zkrátka pořád přímo rovně vzrostlou topolovou alejí a v místech, kde je dnes na Kokořínské ulici mostík přes říčku Pšovku, se silnice stáčela k železničnímu přejezdu na Blatech. Dnešní spojnice od tohoto mostíku na dnešní hlavní křižovatku u Liedlu byla jen spíše méně významnou spojnicí a dokonce bylo možné pokračovat do kopce podle dnešní hospody U Plocků směrem ke hřbitovu. Tam, co je dnes Liedl a všechny ty markety, tak tam byl obrovský park a také tam bylo stanoviště cirkusů. Říčka Pšovka tehdy neměla své vody jen v dnes známém a dodatečně regulovaném korytě, ale právě v místech, kde jsem pro vás nedávno vyfotil v Rousovicích to stavidlo, tekla ještě nějaký čas souběžně, aby také asi o 20 metrů dále od dnešního mostu přes říčku Pšovku podtekla silnici vedoucí od dnešního Liedlu k závorám. Protékala parkem, čekal ji ještě jeden most pod frekventovanou spojnicí město-Blata a prakticky až na Podolí protékala dlážděným korytem podle chodníku v Bezručovce, kde se propadaly její vody do budovy vodárny, kde jsou dnes také patrná stavidla, jako nejstarší zachovalá památka Podolí. Přehled všech současných linek. Po jejich zadání na www.idos.cz , si můžete mnohdy udělat představu, co a jak kam jezdí odtud dnes.

Pojďme se ale podívat už na nový autobusák. Jednou mi to bylo vysvětleno, proč se to jmenuje autobusové stanoviště a ne nádraží, ale už zase nevím ( vlastnictví?) a myslím, že lidově to bude pořád autobusové nádraží. Když se to dílo někdy snad v roce 1978 narodilo, tak to byl pořádný prostor. Našel jsem doma starou fotku ( věděl jsem o ni) z roku asi 1981 a oživil jsem si to, co jsem věděl. Byla to obdelníková plocha, do které byly souběžně umístěny takové jakoby tramvajové ostrůvky, které byly obehnány zábradlím, které bylo jen tu a tam přerušeno, zejména u jednotlivých stanovišť a chybělo jakékoliv zastřešení. Na schematu bylo nádraží rozděleno podle ostrůvků A-B-C-D-E-F-G-H-I a mělo tuším snad 47 stanovišť s berlou ČSAD. Tou dobou jsem měl přece jen už trochu jiné zájmy a nežil jsem tolik spjat s nádražím, ale vždy mě čas od času zajímalo, kam až se dá z Mělníka autobusy přímo dostat. A tak jsem se čas odčasu vypravil na obhlídku.
Možná si opět řeknete:,,Kriste pane, starý autobusák měl 12 nástupišť a nový 47! K čemu?" Jenže, tehdejší doba opravdu přímo žila hromadnou dopravou. Ono to mělo určité výhody a svým způsobem to možná i podporovalo život různých restaurací v katastru města. Nechme tyto spekulace o hromadné a individuální dopravě nyní být a pojďme na to, co jsem tu už nejednou slíbil.

V sobotu kolem poledne zeje kryté nástupiště pro 10 stanovišť prázdnotou.Již v části věnované starému autobusáku jsem zmínil čtyři dálkové linky na sever Čech mířící do okresu Česká Lípa a linku do Loun. Linka Praha-Mělník-Kravaře-Děčín již neexistuje, linka Osečná-Mimoň-Česká Lípa-Mělník-Praha-Příbram také ne, linka Praha-Mělník-Dubá-Doksy-Mimoň-Stráž pod Ralskem-Jablonné v Podještědí-Hrádek nad Nisou byla zkrácena do Jablonného a navíc ji jezdí i dva soukromníci. Nově se rozdělila linka na Rumburk asi na pět linek: Praha-Nový Bor,Praha-Rumburk,Praha-Šluknov, která dnes jen jednou na cestě ze severu staví na Mělníku pro výstup. A jak jsem tak koukal, tak linka z Mladé Boleslavi do Loun již dnes končí v Roudnici nad Labem, jen tam nechali ty další zastávky. Pak jsem ještě zmínil linku s jepičím životem z Prahy přes Českou a Krásnou Lípu do Dolní Poustevny.
Začátkem 90. let pak začala jezdit přes Mělník dálková linka Kladno-Slaný-Mělník-Mladá Boleslav-Jičín- Vrchlabí-Špindlerův Mlýn, kterou se bylo možné dostat v pátek večer přímo do nočního Kladna a v sobotu ráno odjet do Krkonoš. Kladno bylo tehdy město železáren, jejichž žár byl občas vidět i u mělnického zámku, prvoligového ( dnes extraliga) hokeje na nejvyšších příčkách a samozřejmě i městem plném nočních podniků. Špindl měl svoji váhu vždy. Už se zdálo, že se snad již nic nezmění, ale doba podnikání přinesla různé pokusy. Náhle tu byla linka Plzeň-Beroun-Kladno-Slaný-Mělník-Česká Lípa-Mimoň-Jablonné v Podještědí-Liberec, kterou provozoval také nějaký soukromník z Liberce, ale ta měla opravdu jepičí život. A jaká byla ta nejdelší linka? Jednou v pátek odpoledne v roce 2001 jsem si všimnul takového zvláštního žlutého autobusu s dlouhým, ale nečitelným výpisem stanic. Když se to opakovalo i za týden, tak jsem vyrazil na nádraží na průzkum. A tam na čísle 39 byl vylepený řád cizí společnosti a linka nesla název Teplice-Ústí nad Labem-Lovosice- Mělník- Hradec Králové- atd. atd. , a končilo to Užgorod, Mukačevo, Chust. Bylo to dobrých tisíc kilometrů, a pokud se někdo zajímáte aspoň trochu o dějiny, tak jistě víte, že naše tehdejší první Československá republika měla v letech 1919-1939 ještě 250 km k východu navíc a končila v městečku Jasina v Rachovském okrsku, který začíná právě kousek za významnějším zakarpatském městečku Chust na řece Tise. Není bez zajímavosti, že ačkoliv má Podkarpatská Rus, stejně jako celá Ukrajina takzvaný Kyjevský čas ( o hodinu více než u nás), užívá se tam snad při vzpomínce na historii, ale i díky současným vazbám ( nejvíce cizinců u nás je nyní z Ukrajiny) i neoficiální čas středoevropský. Je to Země s nádhernou panenskou přírodou a v každém cestopisu se nikdo neopomene zmínit o Nikolu šuhajovi loupežníkovi, či o tom, že kdysi jezdil z Prahy do Jasiny rychlík. Část života zde strávil i herec Jaroslav Marvan, který zde dělal pošťáka a začal zde hrát ochotnické divadlo. O Podkarpatské Rusi a jejich problémech v rámci Ukrajiny, se toho samozřejmě již napsalo i navyprávělo leckde mnoho, ale náš seriál se vrátí zase na mělnické autobusové nádraží.
Teprve časem došlo ke snížení počtu míst k stání, k zakrytí ostrůvku, který je společný pro 10 nástupišť, k výstavbě informační kanceláře a objevily se i speciální reklamní lavičky. Udělat si představu o dnešní autobusové dopravě na Mělníku může prakticky každý sám. Jízdní řády jsou k disposici i na internetu a navíc dávám zde i několik obrázků, které dokreslí představu o dnešním nádraží. Již si netroufám nějak hodnotit dnešní autobusovou dopravu, protože autobusy nejezdím, nemám potřebu, vím, že se o víkendu autobusem leckde vůbec nedostanete a hromadná doprava ( auta i vlaky) je paradoxně do 100 kilometrů dražší, než když se jedinec při dnešní ceně benzinu vypraví sám někam autem.
V příštím dílu se už podíváme na nádraží vlakové.
reklamní lavičky

10.díl.... http://soutok.blogspot.cz/2011/12/povidani-o-doprave-na-melniku-i-pod-nim_28.html

Pro rádio Soutok připravil Standa Švec.

Video: Jak dopadají městské byty v Kralupech

Zdroj: MÚ Kralupy nad Vltavou

Pro Soutok Lukáš Urban.

Vánoční pořad bohoslužeb v Mělníku a okolí

24.12. (sobota) - Štědrý den
16:00 - Půlnoční mše svatá zaměřená na děti. Kostel Kapucínů.
22.00 - Půlnoční mše svatá. Kostel Záboří.
23:00 - Půlnoční s TenSingem v Husově domě.
24:00 - Půlnoční mše svatá. Kostel sv. Petra a Pavla.

25.12. (neděle) - Slavnost narození páně.
8:00 - Kostel sv. Vavřince na pšovce
9:30 - Kostel sv. Petra a Pavla
9:30 - Kostel sv. Václava ve Vysoké
11:00 - Kostel v Záboří

26.12. - Slavnost sv. Štěpána prvnomučedníka
9:30 - Kostel sv. Petra a Pavla

Historické mapy: Velký Borek

Obec Velký Borek leží spolu s připojenými osadami, bývalými obcemi Mělnickou Vruticí a Skuhrovem v Mělnickém úvalu, protékaném potokem Pšovkou. Od středu okresního města Mělníka, s nímž je spojena nejen silnicí, ale i železnicí, je vzdálena 4 km.
První písemná zpráva o obci pochází z 18. dubna 1301, kdy patřila mělnické kapitule při kostele sv. Petra. Po husitských válkách, v nichž kapitula zanikla, patřila obec, tehdy ještě nazývána jen Borek, do vlastnictví různých šlechtických rodů. V průběhu třicetileté války se vylidnila a zanikla na téměř půl století. Obnovena byla po několika marných pokusech až v průběhu let 1685 - 1696, kdy patřila panství mělnického zámku, drženého tehdy Černíny.

Již v roce 1791 byla zřízena v obci triviální škola,

sv. Jan Nepomucký

do níž chodili žáci i ze sousedních vesnic. Z památek v obci je nejcennější socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1730 v osadě Skuhrov, připomínající tehdejšího majitele Skuhrova, rytíře Františka X. Trubu. Kromě polí, lesů a luk se na katastru obce nacházejí též vinohrady. K nim patří usedlost Turbovice s velkým kládovým vinařským lisem z roku 1727. Na potoce Pšovka byly v katastru obce 4 mlýny. Mohutný pramen v osadě Mělnická Vrutice (500 l/s) je dnes podchycen jako zdroj pitné vody pro vodovod Kladno - Mělník, z něhož je zásobována též celá obec.
V obci Velký Borek žije 960 občanů, z toho v produktivním věku téměř 64 %. Místní ekonomika je zaměřená na potravinářskou a zemědělskou výrobu. Co se týče pracovních příležitostí, řada občanů dojíždí za prací do sousedního Mělníka či do Prahy. Velký Borek leží v bezprostřední blízkosti u Mělníka. Pod Velký Borek spadají další dvě obce - Skuhrov a Mělnická Vrutice. Obec spadá do správního obvodu obce s rozšířenou působností Mělník. Okolí Velkého Borku je rovinaté. Co se týče zástavby – převažují rodinné domy. Územím obce procházejí dvě železniční tratě. V obci je osm autobusových zastávek, ve kterých staví cca patnáct autobusových spojů denně.

Poznávací soutěž na Mělníček.cz

Jak dobře známe svoje město? Dokážeme vnímat jeho detaily? Nebo ho vidíme jen jako velkou kulisu ruznobarevných zdí, střech a silnic? Připravili jsme pro vás seriál poznávacích úkolů, kde bude vaším úkolem poznat z fotografie o jakou budovu, památku či objekt jde a označit jeho umístění na mapě.

Momentálěnm najdete na stránkách první díl soutěže. Pravidelně budou přibývat další. Soutěž je i pro přespolní, jedinou podmínkou jeregistrace na Mělníčku.

Je to poměrně snadné. V každém takovémto článku najdete nalevo několik fotografií, a vedle každé výsek mapy našeho města. A je na vás, aby jste myší chytili šipky na mapě a tažením je přesunuli na místo, kde si myslíte, že se nachází objekt na vedlejší fotografii.

Koledy jinak (4. díl)

Dnes si opět můžeme vychutnat anglicky zpívané vánoční koledy. Absolutni klasika Let It Snow v podání Deana Martina a Franka Sinatry.
Dean Martin (jeho rodné jméno bylo Dino Paul Crocetti) se narodil 7. června 1917 a zemřel na první svátek vánoční v roce 1995 Beverly Hills. Herec a televizní showman patřil k největším hollywoodským hvězdám 50. a 60. let. Stejně jako jeho takřka vrstevník Frank Sinatra (celým jménem Francis Albert Sinatra), který se narodil 12. prosince 1915) pocházel z italskoamerické rodiny.
Souboj Dean Martin versus Frank Sinatra, který vám nyní v porovnání interpretací písně Let It Snow nabízíme, by se dal nazvat vpravdě přátelský. Obě hvězdy totiž byly dobrými přáteli a jejich kariéra se mnohokrát protla. Na přelomu 50. a 60. let minulého století spolu s Joeim Bishopem, Peterem Lawfordem a Sammy Davisem Jr. založili umělecké uskupení Rat Pack (Smečka krys). Kvůli jejich vystoupení v Las Vegas nocovali lidé před hotely, kde měli vystupovat.
A ještě pro úplnost: píseň Let It Snow pochází z pera textaře Sammy Cahna a skladatele Julea Styna. Napsali ji v roce 1945 přímo v kalifornském Hollywoodu za jednoho z nejteplejších červencových dní v historii. Jejich dílo do svého repertoáru kromě Franka Sinatry a Deana Martina zařadila nejedna další hvězda hudebního nebe.
Dean Martin: Let It Snow

Frank Sinatra: Let It Snow


Pro Soutok Lukáš Urban.

Povídání o dopravě na Mělníku i pod ním, aneb...Kam to všechno jede?(8.díl)

Budova nového autobusového nádraží pod Mělníkem mi připadá zvenčí urbanisticky velmi vydařená a s určitou nadsázkou i vtipem mi připomíná sakrální stavbu třeba kdesi na severu Itálie.

Povolání řidiče autobusu, to je doslova poslání, které mnohým vydrží, dokud takříkajíc mohou. Není to žádná osmihodinová šichta, či volné víkendy, ale na druhou stranu je to určitý životní styl, ve kterém se střídají pracovní dny s obdobím delšího volna. Řidič zná dokonale trasu své linky, téměř v každé vesnici někoho zná, někomu přes okno kyne na pozdrav, občas si s někým za jízdy povídá, nebo si s úsměvem prohlíží právě nastupující slečnu. Dnes už to mladé generaci připadá neuvěřitelné, ale i autobusy mívaly své průvodčí a řidič jen kontroloval prostor kolem dveří a staral se jen o jízdu. Býváme od našich dějepisců zvyklí, že nám zmiňují i různé osoby od císařů a králů až po řemeslníky. Proč nevzpomenout některé rody, které věnovaly svůj život interiéru autobusů třeba právě v mělnickém ČSAD dopravní závod číslo 108 ? Stejně tak, jako dnes na Mělníku známe zubaře, pod které spadáme, nebo ty druhé zubaře, stejně tak, jako známe třeba i číšníky či servírky, tak můžeme znát i řidiče a průvodčí autobusů. A tak nejeden občan Mělníka zavzpomíná třeba na rodinu Kukalových a Řepových, či pana Krále, Vinše, kteří zasvětili pracovní život nádražáku či MHD. Nejstarší bývalý žijící řidič má již přes 90 let, jezdil na lince do Brandýsa nad Labem, je členem protifašistických bojovníků, umí i maďarsky a narodil se na československé Podkarpatské Rusi ve městě Mukačevu. Napsal bych i jeho jméno, ale bohužel nevím, jak to vlastně se zveřejňováním jmen živých občanů v médiích chodí. Většinou popularita udělá lidem radost a nejsou s tím problémy, ale na druhou stranu známe případ z časopisu radnice, kdy se snad dočasně přestala zveřejňovat úmrtí občanů, neboť si to někteří pozůstalí nepřáli. Pokud věc vidíme rize bulvárním pohledem, asi problém není.

My se však již přeneseme na ulici 28. října do posledního bloku, kde stála poslední dvě stanoviště. Není bez zajímavosti, že ulice, která je oddělovala dodnes nese budovu, na které dlouhou dobu byl čitelný nápis konzervárna, a kde pan Duchoslav kdysi spravoval pneu, jako snad na jediném místě v Mělníku pro šírou veřejnost tehdejší doby. Stanoviště mají čísla 11 a 12, a první z nich je osobní vzpomínkou mého ranného dětství. Tady v 70. letech jezdil modrobílý autobus RTO, který dvakrát denně táhnul vlek a jeho řidičem byl jistý pan Novák ze Řepína, který v obci Živonín přibral paní průvodčí Horovou. Linka nesla název Mělník Mlazice-Mělník-Řepín-Vysoká Libeň a projížděla Chloumek,Střemy, Nebužely, Živonín, Řepín a dvakrát denně až do Vysoké Libně. Autobus měl všechny spoje jako dnes, také jel dvakrát až do Vysoké Libně ( s vlekem), ale navíc měl dva spoje, které již dnes neexistují. První zrušenou spojí byl autobus ve 22.25 z Mělníka do Řepína. Ano, tak pozdě bylo tehdy možné se zdržovat přespolním třeba v městských nočních podnicích, což je dnes leckde spíše vyjímka, protože to ekonomické není. Ale, s tím se tak nějak vždy počítalo, že zkrátka některé spoje budou ztrátové a jiné plně vytížené. Druhá zrušená spoj připadá na 9.30, jak tak vidím, kterou patrně jezdili občas penzisté z města. Záměrně nepíšu od lékaře, protože své zdravotní středisko tehdy měla kdejaká středisková vesnice ( jistě i Nebužely?), ale nemocnice byla pouze v Mělníku a jisté OUNZ ( okresní ústav národního zdraví) v Mělnickém Vtelně, pokud beru severovýchod okresu.

Druhou linkou byl autobus Mělník-Kokořín-Střezivojice, který řídil především okolím tehdy známý pan Žejklic z Jestřebice. Dnes jezdí linka především pouze do Kokořína, kde se pak přesedá na menší autokary společnosti SOK. Poslední autobus do Jestřebice odjížděl v 19.35 s příjezdem 20.00. Bohužel, všechny jmenované osoby jsou dnes již jen legendou, protože zákonu stárnutí a dočasnému pobytu na tomto světě podléháme všichni, ale tak to má být. Ve srovnání s tímto životním procesem jsou veškeré honby za čímkoliv vlastně určitou malicherností, byť se přirozeně chceme míti všichni tak nějak dobře a spokojeně. A docela mi připadá poněkud komické, ale i tak trochu symbolické, že se k této filosofii v tomto seriálu dostávám právě v době Vánoc, kdy mnozí vzpomeneme minulost i hodnotíme již téměř uplynulý rok, a kdy křesťanská Evropa oslavuje božího syna, který je součástí našeho kalendáře a krásných světových dějin .

Ze stanoviště číslo 12 odjížděla jen jedna linka z Mělníka do Hostína, přes Skuhrov, Velký Borek a Mělnickou Vrutici. Také jejího řidiče z té doby znám a dosud žije. Autobus měl v řádu jednu vyjímku u ranního spoje pro školáky, kdy nechal Skuhrov autobusům od Byšic a stavil na zastávce Malý Borek a u lesní zprávy na Blatech.

A tak by se dalo říci, že tu část svého vyprávění, kterou jsem chtěl věnovat zřejmě prvnímu historickému zmapování starého autobusového nádraží v centru města v rámci tohoto seriálku jsem zřejmě právě dokončil. Snažil jsem se, aby to nebylo jen nějaké nudné konstatování, odkud kam co jezdilo, ale aby to přineslo i něco víc, aby si člověk tak nějak představil tu atmosféru té doby, daného místa, aby to každému něco přineslo, ikdyž mu je to třeba celé takříkajíc téměř jedno.

Příště bych se s vámi podíval už na nový autobusák pod městem a sám jsem na sebe zvědavý, co budu psát, když se dobrých 95 procent linek ve svém základu nezměnilo. Docela určitě se v úvodu zmíním o dálkových linkách s jepičím životem, podíváme se na jednotlivá stanoviště, ovšem nebudeme linky už rozebírat. Je i dost možné, že se tam vyprávěním příliš nezdržíme. Nuže, nechme se všichni překvapit.

9.díl.... http://soutok.blogspot.cz/2011/12/povidani-o-doprave-na-melniku-i-pod-nim_20.html

Pro rádio Soutok napsal Standa Švec.

Tip na nákup: kalendář a kniha o Mělníce.

MĚLNÍK 2012 NA STARÝCH POHLEDNICÍCH

Tento krásný kalendář zakoupíte za krásných 110kč. Koupit ho můžete například u Želvy zde.

Tomáš Jakl - Květen 1945 na Mělnicku

Druhý svazek ediční řady České květnové povstání ve fotografii za pomoci několika set unikátních dobových snímků přibližuje závěr druhé světové války v oblasti „tradičního" Mělnicka, které kromě samotného Mělníka zahrnuje Obříství, Mšeno, Vehlovice či Liběchov. Komentovaný soubor fotografií doplňuje studie, zabývající se posledními měsíci války z perspektivy civilních obyvatel mělnického regionu a především samotným květnovým povstáním českého lidu (kampaň u Štěpánského mostu přes Labe u Obříství, aktivity výsadku Národní mstitel, nálety a bombardování 9. května apod.). Publikace vychází ve spolupráci se Státním oblastním archivem v Praze -- Státním okresním archivem Mělník.

Knihu zakoupíte ve všech kvalitních prodejnách.

Zlatý vánoční jarmark

Zveme Vás na parkoviště na náměstí Míru (u Regionálného muzea), kde se uskuteční jednodenní řemeslný jarmark.

 Pozvání přijali prvovýrobci šperků, oblečení, hraček i jiných tradičních dárkových předmětů, těšit se můžete na občerstvení od Čajovny Ve Věži, bude i drobný hudební doprovod (jeden z vystupujících Vítek Skřítek EliaS).

Pro nakupující vstup volný. Přijďte se o zlatou neděli podívat na nově zrekonstruované náměstí a nakoupit poslední drobnosti pod vánoční stromeček.

Pořádají pro potěchu všech Přátelé Želvy, o. s.
Pokud něco zajímavého vyrábíte a chcete se zúčastnit jako prodejce, kontaktujte Markétu Přerovskou na tel. 777 648 505.

Vánoční koncerty v KD Vltava

Město Kralupy nad Vltavou a KD Vltava pro Vás připravili sváteční sobotní odpoledne. Vánoční koncerty se uskuteční dne 17.12.2011 od 16:00.
• v 16:00 klaun Pupa svými veselými kousky pobaví malé i velké
• od 17:00 do 18:00 budou znít laskavé a chytré písničky Jaroslava Uhlíře
• od 18:00 do 18:30 budou probíhat soutěže pro děti
• v 18:30 vánoční atmosféru, klid a radost přinese Zuzana Stirská a Gospel time. Nenechte si ujít koncert tohoto výborného hudebního uskupení.
Ve vestibulu KD Vltava předají skauti všem zájemcům Betlémské světlo.
Vstupné na celé sváteční odpoledne: děti do 14 let 50,- Kč; ostatní 70,- Kč

Pro Soutok Jakub Hořejší.

Přihlaste svou stavbu do soutěže

Středočeský kraj vyhlašuje veřejnou neanonymní soutěž Stavba roku, od které mohou hlásit stavby všeho druhu.

Jde tedy například o nové i rekonstrukce, urbanistické realizace i úpravy krajiny, pozemní stavby – bytové i nebytové budovy, inženýrské stavby – stavby veřejné infrastruktury dopravní i technické, energetické i vodohospodářské stavby. Soutěž je určena pro stavby na území Středočeského kraje bez ohledu na státní příslušnost projektanta a místo registrace dodavatele. Do soutěže mohou být přihlášena stavební díla ze všech oborů dokončená a uvedená do provozu nebo zkolaudovaná v období od 1. 1. 2009 do 29. 2. 2012. Jedná-li se o stavbu z veřejných prostředků (vč. fondů EU), musí přihlašovatel prokázat, že byla realizována v souladu se zákonem o veřejných zakázkách, zejm. že nevzešla z neregulérní soutěže o návrh.


Podrobné informace viz níže v dokumentech:
Podmínky
Přihláška
Registrace

Pro Soutok Jakub Hořejší.

O MP Mělník (4. díl)

Dneska rovnou navážeme na předchozí díl. Ten popisoval průběh služby od 19.00.

22:00. Po průjezdu zahrádkářské kolonie za zimním stadionem zastavujeme u takzvaného hotelu. Vyndáváme baterky a míříme na kontrolu. Já jdu mezi strážníky a snažím se fotografovat. Myslím, že zde v objektu zas tolik lidí nebylo, i proto doufám, že vás fotografie potěší. V přízemí budovy, na konci chodby spatřujeme jemné osvětlení a vchod do dalšího pokoje je zakryt kobercem. Po jeho odkrytí vidíme v místnosti několik mužů a otevřený oheň.

Druhý strážník upozorní kolegu, že v místnosti jsou nože, i proto přichází ke slovu zvýšená opatrnost. Já se držím u strážníka vzadu, avšak tak, aby mohl případně kolegovi pomoci. S předložením dokladů problém není, ale ohniště si osoby brání. Až po zvýšení hlasu přestávají protestovat. Provádíme další kontrolu objektu, a když odcházíme, místní obyvatelé už oheň likvidují.

22:35. Míříme k dalšímu opuštěnému objektu. Před ním ještě projedeme ulici Nušařskou. V ní jsou dvě ubytovny, takže i zde je potřeba se pravidelně ukázat. Jak se ale dozvídám, tak s dělníky problém nebývá, protože všechny problémy si řeší uvnitř své komunity.

22:45. Zastavujeme u objektu na křižovatce ulic Legionářů a Okrouhlík. Zde je rodinný domek. Ten patří společnosti Řehák s.r.o. sídlící v Praze Kobylisích. Tento objekt je na tom ještě hůře než hotel: zápach výkalů, hromady odpadků, spousta krabic a lahví od alkoholu. Jedna spadlá stěna. Stoupáme po schodech, které rozhodně nevypadají bezpečně. Zažíváme opakující se situaci. Opět dveře, na kterých je závěs. Ten odkrýváme a vidíme nevelkou místnost a v ní několik osob. Svítí se zde svíčkou a hraje rádio na baterky. Žádáme o doklady. Několik osob s tím nemá problém, jen jedna žena ze Slovenska se nějak zdráhá. Po krátkém okamžiku strážník zvyšuje hlas a žena konečně začíná reagovat. Zvedne se z lůžka a podává občanský průkaz pro cizince. Ženu nechává hlídka zkontrolovat a čeká na výsledky lustrace.

Celou dobu je potřeba dávat pozor, kam člověk šlape. Podlahy už nejsou tak pevné jako kdysi, „vůně“ výkalů napovídá, že hygiena tu také není na prvním místě a tuny odpadků jsou snad to nejpříjemnější v tomto domě.

Po chvilce se dozvídáme, že žena není žádoucí pro další činnost a můžou jí být vráceny doklady. Když odcházíme od objektu, zkontrolujeme ještě přilehlou ulici.

23:10. Přijíždíme na služebnu. Zde dáváme nabít svítilny a dozvídáme se o chystané akci Policie ČR. Tím musí moje směna u MP skončit. Na jednu stranu jsem zklamaný. Čekal jsem delší službu. Na druhou stranu to bylo několik hodin zajímavě strávených v terénu. Tušil jsem, co mě čeká, ale vidět to na vlastní oči rozšíří obzory. Člověk začne práci strážníků vnímat jinak. Třeba se mi někdy v budoucnu podaří se k hlídce opět připojit a představit vám další činnost strážníků v terénu.

V následujících dílech se můžete těšit na několik vysvětlení. Povíme si něco o prevenci, technice a vybavení vozů, výbavě strážníků v terénu, o hlídkové činnosti, ale třeba i o tom, co je třeba splňovat pro práci strážníka.

http://soutok.blogspot.cz/2011/12/o-mp-melnik-dotazy-5-dil.html

Pro Soutok Roman Rak.

O MP Mělník (3. díl)

A je tu další díl o Městské policii Mělník. Tentokrát se vám pokusím popsat průběh noční služby. Od té doby, co jsem se strážníky strávil jeden den, uběhlo více jak týden a já tiše doufal, že budu mít štěstí a službu strávím se stejnou hlídkou jako minule. No, ale šance na to nebyla nijak velká, protože sou čtyři směny, které se vždy točí v následujícím pořadí: dva dny denní, dva dny noční a následně čtyři dny volna. To se může změnit vždy, když nějaký strážník nemůže nastoupit, ať už ze zdravotních nebo osobních důvodů, popřípadě dovolené. No, štěstí se na mě nakonec usmálo.

Pátek 9.12 19:30. Když jsem přicházel k budově MP, byl to celkem normální pátek. Hospody se plní zákazníky a už v tuto hodinu je pár jedinců silně pod parou. Dorazil jsem a dispečerka oznámila hlídce, která byla v terénu, že jsem na místě. Po několika minutách hlídka přijíždí a usedáme společně do vozu.

19:40. Projíždíme Mlazice. V poslední době se tu objevuje Golf tmavé barvy a zvýšil se počet krádeží. Jedeme ulicemi a bedlivě sledujeme okolí. Také zde se objevují podnapilé osoby, není to však nic, kvůli čemu by měla hlídka nějak reagovat.

19:50. Přijíždíme k hřbitovu na Pražské. Je to krásný hřbitov a jeho večerní atmosféra také není k zahození; rozsvícené svíčky, jemné osvětlení z okolních ulic a ticho dodává až magickou atmosféru. Bohužel není magická jen pro mě. Stejně magická je i pro zloděje. Procházíme tedy hřbitov a kromě někoho, kdo má nekalé úmysly, se rozhlížíme i po nějakém opozdilci, co se zdržel u hrobu příbuzných.

19:55. Z vysílačky se ozve volací znak dispečinku (k těm si povíme něco víc v budoucnu). Strojový hlas oznamuje, že na Slovanech hoří. Rychle běžíme k automobilu. Já alespoň zavírám dveře, na zamykání není čas. Asi každý si umí představit, co se během požáru v panelovém domě může stát. Zatímco já zavírám dveře, služební vozidlo startuje a míří od hřbitova. Zapínáme majáky a sirénu (i o tomto zařízení a vybavení auta si v budoucnu povíme něco víc). Vysílačka oznamuje, že hoří v pátém patře na adrese Slovany 2750. Trošku se vylekám, jelikož bydlím hned v sousedním domě. Co kdyby si dispečerka spletla adresu a hořelo u mě? No, nakonec se tak neděje.

20:00. Přijíždíme na místo. U domu jsou již hasiči a záchranná služba, obyvatelé se v poklidu evakuují a požár je již uhašen. Probíhá dohašování, kontrola bytu a odvětrávání objektu. Já se na místě od svědků, které osobně znám, dozvídám nějaké podrobnosti. Ty jsem vám i napsal v článku přímo o požáru. Po zjištění, že na místě je i hlídka PČR, odjíždíme. Myslím, že všem nám spadl kámen ze srdce. Hlavně že jsou všichni v pořádku!

Varování: Vánoce jsou svátky klidu a míru. K nim bohužel patří i všemožné svíčky, věnce, františky, ale i světýlka. Buďte prosím opatrní. Trocha radosti ze světýlka nestojí za to neštěstí, které se může stát. Dbejte pokynů, které jsou na výrobcích napsané, a ještě více dejte na zdraví rozum.

20:15. Přijíždíme na Blata. Dnes má hlídku právě úsekář z Blat, tak zde provádí úkoly s tímto spojené. Do jednoho podniku dává takzvanou kartu strážníka. Na ní je napsáno, že zde byl, v kolik hodin a jakou kontrolu objektu provedl. To samé pak následuje o domu starší paní, která se v oblasti necítí bezpečně. Tato karta jí snad dodá pocit klidu, když ví, že se zde strážník pohybuje. I k těmto kartám se dostaneme v budoucnu.

20:30. Jsme v chatové oblasti na Hadíku. Kontrolujeme zde objekty, přičemž některé jsou ozdobeny na Vánoce a obydleny a některé prázdné. U nich kontrolujeme uzamčení vstupů na pozemek, okna a dveře do objektu. Pěšky projdeme celou oblast a vracíme se zpět k vozidlu

21:10. Míříme na Interní oddělení v nemocnici Mělník. Má zde být žena z požáru na Slovanech. Naším úkolem je provést kontrolu na přítomnost alkoholu v krvi. To je potřeba nejen kvůli vyšetřování hasičů, ale také kvůli pojišťovně.

21:30. Vracíme se na Blata a okolí a dokončujeme hlídku na úseku. Během této činnosti jsme vysláni na ulici Českolipskou. Jedeme tedy kolem vlakového nádraží. V nahlášené ulici má docházet k narušování klidu. Projíždíme oblast a koukáme po podezřelých. Až skoro na konci Mlazic potkáváme mladíka na neosvětleném jízdním kole. Zastavujeme a on také. Předkládá občanský průkaz a byl poučen o nutnosti mít na kole osvětlení. Nejde o to, zda bude hlídka spokojena, ale o to, aby ho ostatní řidiči viděli a nestalo se nějaké neštěstí. Z místa odjíždí s domluvou a ponaučením, ale příště by to mohl mít i s pokutou.

Zhruba v polovině ulice Českolipská potkáváme skupinu mladíků. Když shlédneme, že mají pantofle, usoudíme, že ti na narušitele nevypadají. A je tomu skutečně tak. Ptáme se, zda někoho nepotkali. Prý ne. Následně kontrolujeme hřiště u ZŠ Mlazice. Na něm jsou sice nějaké osoby, ale nedělají nic nekalého, odjíždíme tedy z oblasti. Když nic, tak je šance, že nás zde viděli obyvatelé a snad mají pocit, že tu MP je právě pro ně. Tato část noci měla vyloženě preventivní účely, ale i ty jsou potřeba.

22:00. Po průjezdu zahrádkářské kolonie za zimním stadionem zastavujeme u takzvaného hotelu. Vyndáváme baterky a míříme na kontrolu. Já jdu mezi strážníky a snažím se fotografovat. Myslím, že zde v objektu zas tolik lidí nebylo, i proto doufám, že vás fotografie potěší. V přízemí budovy, na konci chodby spatřujeme jemné osvětlení a vchod do dalšího pokoje je zakryt kobercem. Po jeho odkrytí vidíme v místnosti několik mužů a otevřený oheň.

 Jak dopadla tato ale i další kontrola opuštěných objektů, se dozvíte již zítra.

http://soutok.blogspot.cz/2011/12/o-mp-melnik-4-dil.html

Pro Soutok Roman Rak

Koledy jinak (3. díl)

Karel Kryl - Vánoční

Tahle píseň sice nenavodí úplně veselou atmosféru.

Komu to ale vadí. Vánoce jsou i o vzpomínce.

Karel Gott - Tichá noc

No Karla Gotta převlečeného za Dědu Mráze si nemůžeme odpustit. Berte to prosím s nadhledem. Je to starší věc a umění v té doby bylo trochu jinde než dnes.

Veselé Vánoce přeje Lukáš Urban.

Povídání o dopravě na Mělníku i pod ním, aneb...kam to všechno jede? (7.díl)

Elektronická tabule dorazila na nový autobusák pod městem až mnohem později v době vlastně nedávné.

Hned pod místem, kde se křížuje Fibichova ulice s ulicí 28. října se nacházelo stanoviště číslo osm, které bylo posledním nejrušnějším stanovištěm. Odtud totiž odjížděla především linka Mělník-Horní Počáply-Roudnice nad Labem. V Dolních Beřkovicích tehdy jel na plné točky především cukrovar, byla tam firma Kozak, a pak už samozřejmě ten veledůležitý podnik EMĚ (elektrárna) se dvěma zastávkami, a nakonec i v Roudnici nad Labem bylo několik malých podniků. Dnes už snad přímo v Beřkovicích žádný významný podnik není, ale jmenujme alespoň podnik Statech ( půjčovna vysokozdvižných vozíků), který nelze cestou na Počáply přehlédnout a samozřejmě německou dýhárnu Denzer s třísměnným provozem. Pravda však je, že dnes zřejmě leckde převládá individuální přeprava, jak se zdá při pohledu na parkoviště firmy. Elektrárna má mimochodem ještě spojení s Roudnicí nad Labem, které mělnické ČSAD neprovozuje.

Když se řekne město Roudnice nad Labem, tak leckoho napadne, že tohle město není od nás nijak daleko a pokud pojedete přímo, tak projedete pouze dvě obce. Přesto mi není známo, že by takto přímo někdy vedla nějaká linka a důvod je jednoduchý. Roudnice není pro nás nějak důležitou lokalitou a v různých vzdálenostech od této spojnice se nalézá množství silně zalidněných obcí.

V důsledku toho kdysi vznikla linka, která připomíná pohyb hada. Autobus se nejprve vydal z Mělníka do Dolních Beřkovic, kde byl především již zmíněný cukrovar a odtud přes Cítov, kde prvně překročil silnici na Roudnici, podle Daminěvsi do Horních Beřkovic. To je poměrně veliká obec již za hranicemi okresu i kraje, známá především svým ústavním zařízením, ale zasazena v poměrně příjemném lesním prostředí. Odtud pokračoval přes Kostomlaty a znovu hlavní tah na Roudnici do Libkovic pod Řípem, odkud se konečně vydal do Krabčic, a pak už nejkratší cestou po hlavním tahu do Roudnice. Některé spoje této linky zde však nekončily, a tak jste se mohli na mělnickém stanovišti číslo 8 dočíst, že existuje také linka Mělník-Horní Beřkovice-Roudnice nad Labem-Libochovice a právě přijíždějící autobus přivážel na bilé ceduli nad pravým reflektorem tento zdlouhavý nápis. Později ještě z tohoto směru k nám dorazila linka Louny-Mělník-Mladá Boleslav, která jezdí dodnes ( jde asi o dva spoje denně oběma směry), ale ta se zrodila někdy na tom přelomu, kdy se autobusák přestěhoval.

Devítka patřila Kadlínu, Mšenu a železniční křižovatce Všetaty. První linka nesla název Mělník Mlazice-Mělník-Byšice-Mělnické Vtelno-Kadlín/ Mšeno, a jak název napovídá, tak některé spoje zkrátka jely přes Chorušice a Velký Újezd do Mšena, zatímco jiné z Chorušic přes Stránku do Kadlína. Řada spojů končila i v Byšicích, kde se dodnes úspěšně drží pod norskou správou bývalý podnik Vitana, ale rád bych se zastavil především u Kadlína. Byla to taková docela obyčejná téměř zapomenutá vesnice kdesi v polích, docela i daleko od Mšena a přesto ji jistý pan starosta Šesták s lidmi kolem sebe dokázal povznést. Dnes je známá svojí letní poutí, která se těší známosti v širokém okolí, cyklotrasou, která tudy prochází, muzeem zemědělského nářadí, naučnou stezkou po okolí o několika zastaveních a především dřevěnou rozhlednou postavenou ve stylu středověké doby Karla IV. Pravda, není z ní tak úchvatný výhled, jako z Vrátenské Hory, ale i odtud lze za jasných dní spatřit hřebeny Krkonoš. Při pohledu na ni musí napadnout v souvislosti s Kadlínem a panem starostou věta:,,Jo, kdo umí, ten umí." Do Všetat jel autobus přes Byšice a Čečelice jen parkrát denně, ale sem je mimochodem výborné spojení vlakem.

Desítka pak patřila Mladé Boleslavi. Autobus Mělník-Mělnické Vtelno-Mladá Boleslav jezdil na obě strany asi čtyřikrát denně a jezdí dodnes.Jak jsem již psal, byla to ráno vůbec první spoj, která vyjížděla ze starého autobusáku, zřejmě opět z pracovních důvodů. Nejznámější je samozřejmě Škodovka a Akuma. Nutno však říci, že při obslužnosti tohoto trochu od nás vzdáleného města, se spíše přihlíží k využití důležitého železničního uzlu ve Všetatech, který tak nepřímo umožňuje spojení. Dnes, v době, kdy se leckde lecos ruší, jste se možná už někteří dostali do situace, že jste museli takříkajíc úředně právě do Boleslavi, jejíž význam tak určitým způsobem stoupnul, ale to jen tak naokraj. Poněkud jiná poptávka po spojení s Mladou Boleslaví je tradičně ve Mšeně, které kromě lokální železniční trati Mělník-Mšeno-Mladá Boleslav ( z Mělníka dvě hodiny cestování) je spojeno přes pivovar v Podkováni také autobusem s Mladou Boleslaví. Linka se dříve jmenovala Mělník-Mšeno-Mladá Boleslav a jezdila z tohoto stanoviště, ale skutečnost byla taková, že v 10.45 jela jen do Mšena a jednou denně v 15.00 vyjížděla na dlouhou jízdu přes Jenichov,Mšeno,Vrátno,Skalsko.Kovánec,Dolní Cetno, Krnsko do Mladé Boleslavi. Její důležitost pro Mšeno dokresluje flamendrový spoj ve 22.40 z Boleslavi s příjezdem 23.55 do Mšena. Z čísla 10 také jela několikrát denně spoj Mělník-Kokořínský Důl-Mšeno-Libovice, která dnes téměř nejezdí. Přitom to byla dobrá příležitost pro turisty a milovníky romantiky i zlatavého moku, jak si užít možností CHKO. To mě napadlo zrovna nedávno, když se ve stanech u restaurace U Grobiána konalo historicky první sváteční pivobraní (17.11.) Autobusy společnosti SOK sice existují, ale myslím, že spojení mezi okresním městem a CHKO minimálně o víkendu stejně živoří. A ten vláček, co tu několikrát kolem přes Kaninu projíždí, je přece jen trochu z ruky.

A tak nám zbyla ze starého autobusáku poslední dvě stanoviště, ale ty budou součástí již nového dílu.

8.díl..... http://soutok.blogspot.cz/2011/12/povidani-o-doprave-na-melniku-i-pod-nim_17.html

Pro rádio Soutok připravil Standa Švec.

Tradičně, netradičně – Oslava Adventu na hradě Střekov

Pokud jste nestihli zavítat na Advent na Jimlíně, máme pro vás tip na další akci, tentokrát na ústeckém hradě Střekov. Tam se oslavy adventu odehrají již tuto sobotu 17. prosince. Připravený bude atraktivní program na nádvoří a v prostorách hradní galerie pro děti i dospělé.
Mezi 12. až 17. hodinou čeká na všechny návštěvníky na hradě Střekov bohatý program a spousta tradičních řemesel. Děti určitě potěší sněhuláci na chůdách, nebo dětské představení „Nad betlémem vyšla hvězda“ v podání divadla Tereza. Pro malé i velké zazpívají dobové kapely. Chybět nebude živý betlém, který je neodmyslitelnou součástí Vánoc. Po celou dobu se bude areálem linout středověká hudba. V průběhu dne si mohou návštěvníci vyzkoušet lití olova nebo se naučit gotický tanec a další vánoční tradiční řemesla. V hradní galerii na ně čeká seznámení s výrobou slaměných ozdob a věnců, pletení košíků z papíru, zdobení perníčků, výroba svíček, tradiční vánoční krájení jablíček či pouštění skořápek. Do výroby se budou moci zájemci i zapojit a pak si vlastní výtvor odnést domů jako suvenýr.


Na parkovišti bude na výběr z mnoha pochutin, třeba bramboráků, placek, svařeného vína či čaje. Novinkou jsou zabíjačkové hody.

Na vánoční hrad Střekov všechny zve Ústecký kraj.

Více informací na http://www.hradstrekov.cz./

Jedná se o komerční příspěvek.

Lukáš Urban