V pátečním článku jsem uvedl, že jsem byl velmi překvapený uzavírkou mostu ve Vodárenské ulici, o které jsem se jen stručně a bez odkazu dočetl na stránkách historické skupiny ....
https://www.facebook.com/groups/1808841266008571 ( obrázek níže)
O situaci jsem informoval v sobotu příbuzné, kteří mně připravili další překvapení. Prý tam v pátek jeli normálně autem. Nemohlo to dopadnout jinak, než tak, že jsem místo odpočinku doma, nebo nějakého výletu provedl takovou inspekční procházku.
Přinesl jsem řadu snímků a mezitím se i dozvěděl, že dnes ráno ( neděle) v 8 hodin vyšel v Mělnickém deníku článek, který vše vysvětluje ....
https://melnicky.denik.cz/zpravy_region/most-pres-psovku-bude-od-pondeli-kvuli-rekonstrukci-uzavren-20200117.html
Autobusy tedy již jezdí od středy jinak, ale pro auta dojde ke změně zítra ( v pondělí 20.1.). V článku se píše i o tom, jak mají jezdit autobusy číslo 474 a 747, ale jelikož jsem tento článek dnes objevil až v 16.30, tak již jsem udělal svoji fotodokumentaci níže.
Jak vidíte, tak lávka pro pěší je již postavena. Abych mohl zjistit, jak to tedy vlastně je s autobusy a kudy jezdí, tak jsem musel samozřejmě nejlépe na vlakové nádraží, kde hned přišlo další téma.
Poražená tabule na silnici jen připomíná výstavu, kterou jsem tu již v úterý uvedl :
http://soutok.blogspot.com/2020/01/mimoradna-vystava-ktera-se-tu-jiz.html
Od zítřka tedy máte jedinečnou možnost navštívit v prostorách mělnického zámku neobvyklou výstavu, která má být odtud trvale přestěhována do Vídně.
Toto téma by se dalo nazvat
,, Neděle v mělnickém vlakovém nádraží."
Člověk by řekl: ,, Neděle, leden, žádná akce, počasí nic moc, tak co ta auta tady ?" Když si však chcete logicky odpovědět, tak není snad jiné logické odpovědi než to, že ti lidé tu všude nechali svá auta, jsou všichni někde odjetí a odpoledne, nebo večer se vrátí k vozům a odjedou. Ukazuje se, že nové parkoviště P+R již vešlo ve známost a je téměř nutností.
Původní parkovací místa jsou zcela obsazena.
Než jsem však došel k nádraží, tak jsem navštívil místa, kde se buď již něco děje, nebo se dít bude. Vy už víte, že cesta vedoucí od centra podle autobusového nádraží k vlakovému nádraží je rekonstruována, ale stále ještě probíhají práce na mostíku přes Pšovku, kterým počasí nyní opravdu přeje.
Loni pršelo málo. O tom vypovídá i tristní stav jezírka, které je součástí parku v této lokalitě. Park tu máme již od roku 1998 a je k nevíře, že již uteklo 22 let. Nikdy to neměl park lehké, protože se již v počátcích stával obětí vandalů, kteří tu dokonce zapálili některé jehličnany, ale nechybělo ani sprejerství naučných tabulí, ničení laviček a uměleckých výtvorů ze dřeva, které tu dlouho pobývaly.
Jako každý městský park v blízkosti autobusového a vlakového nádraží vyžaduje pobyt zde zejména v určité roční době v podvečer a nad ránem zvýšenou opatrnost.
Kachýnkám se v rybníčku nyní nelíbí a vyskytují se buď v proudící říčce, nebo na trávníku.
O můstku jsem relativně nedávno někde četl, že by se snad tato pasáž měla opět předělávat, ale je to prosím zpráva bez záruky.
Nutrie jsou každoročně velkým problémem a v jezírku se jim líbí. Je mi vždy velmi líto, když se dozvím, že má být nějaké zvíře v důsledku přemnožení likvidováno. Pokud se jedná o přestěhování do jiných a třeba i vzdálených lokalit, tak to východiskem je, ale humanitární usmrcování plynem se mi vůbec nelíbí a nemá dle mého názoru ani hospodářský efekt.
Mimochodem, nevím jak dnes, ale kdysi šlo o užitkové zvíře a díky návštěvě Masných krámů v Českých Budějovicích jsem jejich maso viděl v 80. letech na jídelníčku slavné restaurace. Krom toho byly ceněny i jejich kůže.
Ačkoliv se nám může zdát, že má Mělník docela pěkné a moderní autobusové nádraží, které zcela postačuje místním podmínkám, tak jej také čeká modernizace.
https://melnicky.denik.cz/zpravy_region/autobusove-nadrazi-v-melniku-se-docka-sve-modernizace-20191029.html
Sice jsem se kdesi někdy v listopadu dočetl, že práce na cyklostezce u Labe jsou z finančních důvodů pozastaveny, ale proč si tam po dlouhé době nezajít na procházku ?
Neřeknu vám kde, ale vidět krmítko pro ptáčky v přírodě je zase úplně jiným zážitkem, než když podobnou věc vidíte v blízkosti lidských obydlí.
Mělničané chodí na procházky k Labi již dávno, ale krajina se tu velmi změnila. Pokud bych vás mohl vrátit do 90. let 20. století, tak tam na obzoru za mojí oblíbenou vrbou, kde se cesta ztrácí byly obrovské hromady říčního písku a dostat se až k veslařskému klubu nebylo tak snadné.
Podobná divočina panovala směrem k cukrovaru, kde byly rovněž haldy říčního písku a cestička vedla různě po jejich vrcholcích. Na přelomu tisíciletí byl písek nejen naložen na lodní vany a odvezen, ale i místní občané získali na své procházky s čtyřnohými kamarády více prostoru a migrace od křižovatky poblíž bývalých lázní na obě strany podle řeky stoupla.
Shodou okolností se tou dobou objevovaly nesměle první fotografie historického Mělníka a celá republika vlastně začala zažívat počátek boomu historických fotografií. Je to trochu paradox, ale docházelo k zajímavé situaci.
V 80. letech 20. století vznikaly první krásné knihy převážně barevných, ale občas i trochu černobílých fotografií, které mapovaly kraje i třeba speciálně větší města. Nebyla to jen města krajská, ale také třeba lázeňská, nebo města s velkou populací.
Mělník si na svoji první knihu barevných fotografií o městě ( nepočítám propagační brožury) musel počkat až do podzimu 2014 a kniha se jmenuje Na Mělníku.
Kniha tak jen o pouhých několik málo měsíců předběhla knihy, které již měly obrazový materiál umístěný v historii. Představte si ten paradox, že Mělník mohl mít docela klidně dříve knihy s historickými obrázky ( pohledy, fotografie), než knihu se snímky ze současnosti, což by byl v republice možná i jistý unikát.
Nicméně, první fotografie starých lázní pod Mělníkem jsem osobně viděl v roce 2000 a společně se studnou na dnešním náměstí Míru na mě pochopitelně pro svoji exotičnost velmi zapůsobily. Naše rodiče je tak ještě pamatovali, ale my už ne.
A jelikož byly snímky lázní nedávno opět prezentovány na FB historické skupiny, tak se mi to pěkně tak nějak zase vše spojilo :-). V budově dnes mají chatu pražští potápěči, a jak vidíte na snímku výše, tak tu bylo vysazeno u cesty několik stromečků, což vypadá sympaticky.
Další snímky jsem již věnoval budoucí cyklostezce a mám radost. Vůbec by nebylo špatné, kdyby měl člověk jednou ještě dostatek sil, jako nizozemští a němečtí penzisté a mohl se vydat na jízdním kole po zcela vyasfaltované cyklotrase ( dnes ještě utopie) třeba z Poděbrad až na Mělník. Minimálně mezi Kostelcem nad Labem a obcí Kly je to prý očistec, jak mi občas tvrdili někteří cyklisté.
Na snímcích tedy můžete vidět, že už máme mezi Hadíkem a bývalými lázněmi uválcovaný povrch i obrubníky. A to je dobře, protože letos počasí pracím venku opravdu přeje.
Tady se pozastavím. Myslím, že se tu tvůrci trochu unáhlili. Vlevo by klidně mohlo být takové posezení, jaké známe z cyklostezky mezi Hořínem a Lužcem nad Vltavou. Zde by bylo posezení krásné.
Pohled zpět k městu.
Nakonec jsem opět vzhlížel k bývalé hospodě Hadík a vydal se k mostíku do míst, kde říkáme lidově Starák.
Je tu dlouhodobě potopena říční vana a místní kachny si místo velmi oblíbily. Jinde jsem je na řece neviděl :-).
Proč zrovna tady ? Skoro mě napadla myšlenka, zda potopená vana neutvořila jakousi umělou a více prohřátou mělčinu.
Dům, který doslova volá po restauračních službách, ale zde spíše utopie a běh na velmi dlouhou trať. Budova je v soukromém vlastnictví.
Na závěr si ještě prohlédněte jedno z romantických míst našeho města, které nám do povědomí vrátily staré obrázky starých lázní.
Úspěšný vstup do čtvrtého týdne roku 2020 !
