Na kopci Nedvězí jsem byl prvně na počátku 70. let 20. století. Také tenkrát jsem přišel od obce Střezivojice a genius loci stejnojmenné osady pod kopcem mě neučaroval o mnoho méně, než samotný kopec. Tehdy jsme ani nijak moc nepřemýšleli o tom, že jsme vlastně na území Sudet. Osada se v týdnu těšila romantickému poklidu a o víkendech ožívala chalupářským ruchem.
Pro nás děti byl zajímavý kdejaký totém, kdejaká zvířecí lebka s rohy, ale samozřejmě i drobná hospodářská zvířena a konečně i různé chatařské doplňky zdejších chalup. Nejznámější občasnou obyvatelkou osady byla paní zpěvačka Eva Pilarová, ale většina výletníků, se pouze dohadovala, kde že paní zpěvačka občas sídlí. V roce 1976, pak vzniklo CHKO Kokořínsko.
Na Nedvězí jsem se potom často vracel v roli turisty, který vždy obdivoval zdejší osadu, ale zlatým hřebem byl zcela jistě úchvatný kruhový pohled do šírého kraje. Trachytový kopec má nadmořskou výšku 456 metrů a pouze nevelkou vrcholovou plošinu, kde snad i za bezvětří poletuje lehký vánek.
Právě sem míří koncem ledna společně i turisté všech tří turistických oddílů okresu Mělník, aby si společně užili nevšední den v nepředvídatelném počasí, vždy se tu pokochali nejasným výhledem do kraje, udělali si společné foto a krátce spolu oslavili závěr v nějakém příjemném restauračním zařízení.
Trasy oddílů jsou předem neznámé, a tak se cílovými místy staly restaurace již v takových místech, jako je Dubá, Bouda Střezivojice, Jestřebice, Horní Vidim, Motorest Chudolazy, nebo třeba i Okna nedaleko města Doksy.
Vrch Nedvězí však není jenom cílem různých turistů a výletníků, nebo čundráků, či zamilovaných, kteří si sem navečer z osady odskočí, ale objevili jej pro sebe třeba i radioamatéři.
Sám jsem se tu s přáteli občas na přelomu devadesátých let a nového milénia objevil v roli soutěžícího tehdy populárního hobby, kterému se říkalo česky lidově síbíčko, podle používaného pásma 27 MHz. Takzvaný civil band ( civilní pásmo) dostal pojmenování podle toho, že držitelé malých radiostanic o povoleném výkonu 4 Watty nepotřebovali vůbec žádné oprávnění k používání těchto vysílaček.
Ovšem, bylo nutné dodržovat jistá pravidla provozu, do kterých byl každý nováček zasvěcen, aby vůbec bylo možné na pásmu komunikovat.
Já jsem tu o tomto nádherném hobby v minulosti napsal již nějaké články, a jako nejlepší, se mi podařilo zpětně objevit asi tyto :
Soutěž, kterou jsem tu například hrál, se jmenovala LPD ( Letní polní den) a spočívala vtom, aby každý přihlášený účastník z celé republiky navázal od sobotních 16 hodin do 4 hodin ráno co nejvíce spojení s ostatními soutěžícími, přičemž se účastník hlásil pod přidělenou značkou a hodnotila se dle kilometrové vzdálenosti i délka spojení.
Někdy se stalo, že se ozvala i stanice nesoutěžní, která neměla o nějakém dělení republiky podle radiových lokátorů ani páru, ale obvykle šlo o tak slušné lidi, že chápali, že zrovna tento den je mimořádně soutěžní a soutěžícího moc dlouho nezdržovali.
Ovšem, jinou soutěží byla například CB-liga, kde se hodil takzvaně každý. Tam si expedice udělala výjezd, kdy chtěla a vysílala si také podle své chuti. To však již bylo v době, kdy spousta majitelů radiostanic znalo nazpaměť aspoň svůj domácí lokátor, a pokud ne, tak si to posádky dohledaly.
Kromě soutěží byla také jedna nádherná akce, kde posádky obsadily různé rozhledny po celé republice a úderem půlnoci odstartovala taková štafeta, kdy si posádky předávaly prostě štafetu podle předem vykreslené trasy. To bývala obyčejně akce CB klubu Praha, ale ačkoliv si to tehdy lidé hodně natáčeli na magnetofonové kazety, tak se toho na internetu mnoho nedochovalo. Když už se dochovala nahrávka, tak zase skonal magnetofon :-).
Lidé se prostě vždy nějak něčím bavili.
Ovšem, vždy než člověk vybalil potřebnou techniku, tak si užíval okolí a výhledy. Vždyť to tam všude navštívil, všude to nějakým způsobem znal a dokonce měl tehdy leckde i podobně zapálené kamarády, které někdy viděl a jindy znal jen jejich hlas.
Právě takové Nedvězí. Díváte se k jihu a vidíte naši elektrárnu, Říp a snad i věž našeho chrámu sv. Petra a Pavla v Mělníku. Tak trochu vadí často slunce. Koukáte se k severu a kromě vyhlášených kopců, jako je Ještěd, Rálsko, Klíč, Tlustec, Hvozd, či Luž, tak úplně cítíte průrvy mezi pohraničním horstvem vedoucí již ke kopcům v Horní Lužici. Mírně vpravo je pak krásná silueta kopců s hradem Bezděz, vedle níž tušíte v dáli naše nejvyšší Krkonoše a výhled nám uzavírá naše Vrátenská hora.
K jihozápadu zase dominuje Házmburk, Milešovka, Kletečná a postupně se dostanete k Sedlu. Pod vámi je pak Dubá a za ní Česká Lípa. Směrem na jihovýchod pak vidíte dlouhé roviny polabské krajiny, které ukončuje za dobré viditelnosti hradba vzdálených Železných hor a okrajové čtvrti Prahy s podobnou nadmořskou výškou, jakou má Nedvězí.
To je prostě zahrádka, jak by řekl Rudolf Hrušínský v komedii Vesničko má středisková.
Jeden můj podobně praštěný i mladší kolega si nyní oblíbil vrch Kahleberg ( 905 .m.n.m), který leží u saského městečka Altenberg poblíž našich Teplic. Obdivuji ho. V kolik hodin jen musí ráno vstávat, když má dojet téměř z Táborska přes Prahu a Teplice na zmíněný vrch tak, aby tam byl brzy ráno ?
To vše proto, aby stihl ještě případné ranní tropo, které umožňuje příjem vzácných vzdálených signálů. Při první návštěvě zmíněného kopce ulovil nějaké to Dánsko, Švédsko, Norsko i sever Německa. Paradoxně leží zmíněný kopec v místech, kde nám o slunovratu bude zapadat na Mělníku slunce. Tedy, ještě kousek dále za kopcem Kleiner Lugstein.
Já si ovšem rád přispím, dopoledne jsem byl na veteránech ( předchozí článek) a nějak si prostě nyní ještě nemohu dovolit takové akce, které spíše vyžadují delší volno a odpočinek. A tak jsem vzal svoji směrovku po premiéře na hoře Říp právě na Nedvězí, kde už jsem ji v jistých vizích pomalu viděl.
Také na Nedvězí hrála v osadě hudba podobně tak, jako nedávno v Lužci, a jak jsem se později dozvěděl, tak tu byla taková malá velká pražská párty. Auta stála tam, kde se jen dalo. To jsem se tedy divil, když jsem slyšel naživo nějaký dívčí pěvecký sbor, který přál někomu k narozeninám.
Také na kopci jsem nebyl sám. Pomalu jsem sestavoval anténu a poslouchal ženu, která dávala dvěma seniorům přednášku ohledně krás naší republiky. Nebyl bych to snad ani já, abych se nakonec nezapojil. Manželská dvojice přijela z Kralup nad Vltavou a z paní se vyklubala 65 letá důchodkyně z Kokořínska, která prý jezdí na kole téměř denně.
Musel jsem ji pochválit a opravdu to měla na kole domů ještě docela daleko.
Nečekal jsem, že tu pozdě odpoledne chytím v pásmu DAB+ nějaké dálky, ale multiplexy 10B a 12D z Braniborska jsem tedy očekával. Ovšem, přišlo překvapení. Multiplex 10 B Oberfranken z kopce Ochsenkopf ( 50 km západně od města Cheb) byl tak silný, že bylo úplně jedno, kam mám natočenu směrovku a všude se aspoň načítal. Samozřejmě, že po natočení k západu byl za plný signál. To samé dělal i kanál 12D, kde se načítal moravský multiplex Českého rozhlasu z Pradědu.
To ostatně nebylo až tak překvapivé, když vzpomenu na časy CB pásma, ale přeci jen ano, protože oba vysílače mají podobný výkon a Praděd je o dobrých 50 km dále. Své jistě sehrály momentální podmínky a terén. A tak mi udělal radost kanál 7A, kde asi měsíc vysílá nový provozovatel Region Dresden. Ten na Mělníku nechytíte ani odrušením terénem na Prahu, jak je tu signál Cra ( provozovatel České radiokomunikace) silný.
Mezitím dorazila na kopec dvojice lehce rozevlátých postarších paní z oslavy s mladším pánem. Hned na úvod jsem si vzpomněl na slova našeho guru DX Lukáše Poláka, který přímo nesnáší chování některých lidí a podle toho si vybírá málo navštěvovaná místa.
Zrovna jsem sundal směrovku z držáku a ještě se s ní různě otáčel, protože červenobílá tyč na vrcholu je poněkud nakřivo a mohlo to mít vliv na příjem.
,, Co tady děláte pane ? Vy snad hledáte Marťany, ne :-)? Che. už jste něco chytil ?"
Mě to na rozdíl od Lukáše nerozhodilo. Podíval jsem se jim do očí a vyslovil větu : ,, To kdybyste tak věděli, co ?" To naopak nějak dámy znejistělo a situaci vzal do rukou mladík, když vykládal, jak on je vlastně také takový ,, radioamatér", když poznal že anténa je na FM, a také prý kdysi zkoušel údajně chytit populární Bayern 3.
Pak se mě zeptal, proč to mám prý v ruce a nedám si to do držáku. To už jsem se ve svém nitru smál a zároveň si přál to tady rychle zabalit a těch dotěrných troubů se zbavit. Ještě jsem odpověděl, že to právě rozebírám a povedená povznesená partička se slušně rozloučila a byl konečně zase klid. Ovšem, času už mnoho do západu slunce nebylo a ještě bylo třeba jít tak 30 - 40 minut pěšky. Nejsem z těch, co by si vozili zadek po úzké a rozbité silnici až do osady a ještě si zajížděli až do Dražejova.
Na závěr tu mám ještě podvečerní foto k Bezdězu, ale hlavně do míst, kde jsou tušit Krkonoše v těžkém oparu. Osada ještě žila nějakou hudbou a už mi vyhrávala asi třetí žánr. To vše bylo na kopci slyšet. Dívala se na mě na cestě jakási mladší žena, která nějak asi nemohla pochopit, jak tu teď může jít někdo dolů ze vsi a něco blýskavého nést.
Zeptal jsem se, zda tu mají nějakou slavnost, nebo veselku, ale pak mi došlo, že tu přeci ten pěvecký sbor odpoledne zpíval česky Happy birthday to you. Překvapená žena odpověděla, že si jen pozvali pár kamarádů a šlo se dále.
To se již dost stmívalo, ale ještě jsem v rychlosti zkoušel najít nějaké romantické záběry.
Taková docela obyčejná podvečerní sobota kousek za vsí na konci našeho okresu, a to krásné modré nebe. Nu nic, užijte si zbytek víkendu a zítra zase nanovo .... do povinností.
Žádné komentáře:
Okomentovat