Příští rok si připomeneme výročí 1100 let od zavraždění Sv. Ludmily na hradišti v Tetíně. Kde jinde má její jméno takovou váhu, jako právě u nás na Mělníku, kde žila. Není proto náhoda, že již letos na toto téma startují různé aktivity, z nichž největší událostí má být instalování její sochy v blízkosti vstupu do chrámu sv. Petra a Pavla.
Kolem toho byla bouřlivá atmosféra, protože došlo k soutěži, ze které měla porota vybrat vítězný návrh. Ten se sice vybral, ale zřejmě na základě ohlasu veřejnosti od něj bylo nakonec upuštěno. Sami vedoucí představitelé města nakonec uznali, že by šlo nejen o velkou finanční částku vynaloženou na celý projekt i s jeho následnou údržbou, ale málokdo by hledal v díle tu správnou symboliku.
Nešlo totiž o vlastní sochu světice, ale o ....
Samozřejmě, že i veřejnost přemýšlela, která ta Ludmila by se jí nejvíce líbila.
Nedávno jsme tu měli v roce 2015 výročí upálení Jana Husa ( 600 let) . V roce 2016 výročí 700 let od narození císaře Karla IV. V roce 2017 to bylo zase 300 let od narození Marie Terezie. Když se podíváte na fotogalerii jediné vládnoucí ženy na českém trůně, tak mi dáte asi za pravdu, že nejkrásnější je samozřejmě za mlada ( podobizna kolem roku 1727) tak, jak ji vidíme na výroční turistické vizitce vlevo.
Ostatně, není asi podivné, že si návrháři vybrali právě tento snímek. A podobné je to i se sv. Ludmilou, kde se v církevním prostředí volí trošku jiná podoba, než jakou vidíte na titulní stránce románu Hany Whitton s titulem Kněžna Ludmila ( Vznešená, milovaná, zrazená).
Podotýkám, že román je nyní k dostání v knihkupectví na Karlově náměstí a samozřejmě i v mnoha velkých knihkupectvích v Praze a v dalších koutech republiky. Asi není náhoda, že si autorka knihy vybrala na svoji titulní knižní stránku opět takto krásně mladou a vznešenou podobu. Bohužel se mi nepodařilo zjistit, kdo obraz namaloval.
Asi pořád platí, že když nevíš, tak se podíváš jinam a uvědomíš si, že to je ten správný směr :-). Taková nějaká socha by moc údržby nepotřebovala, kromě kamerového systému a ještě by se na ni nejen chlapi při cestě kolem rádi podívali a byli svým způsobem pyšní, že ji máme tady. A nešetřil bych ani barvami, protože i ty sochy ze starého Egypta byly také původně barevné:-).
Nyní již pojďme na výstavu. Koronavirus způsobil i to, že jsme objevili nový styl vystavování, který v parčíku za kostelíkem Sv. Ludmily, ale i za vilou Karola vyniká snad ještě lépe, než podobné výstavy na Náměstí Míru. Možná je to tou určitou odlehlostí od ruchu a lidí více do klidu a přírody.
Žádné komentáře:
Okomentovat