Už jste se setkali s nápisem ,, Pozor, velmi obtížný výstup !" ? V Českosaském Švýcarsku není jenom plavba na lodičkách a Pravčická brána, ale třeba i fantastický skalní okruh po téměř nebeských vyhlídkách knížete Kinského.

Mariina vyhlídka nad Jetřichovicemi.

Nejprve se musím omluvit jedné rodině, kterou jsem včera fotil u vodopádů Bílé Opavy. Článek bude, fotky vyšly, ale ještě tu mám nějaké resty. Obvykle člověk zvládne za těch 14 dní tak 5 - 6 koutů Čech a Moravy, do toho udělat něco doma, k tomu web, občas sledování místního dění, takže trošku více práce, ale během několika dní to jistě zvládneme :-).

Posledně jsem tu psal o takovém výletu do pohádky, který se týkal Dolského mlýna. Samozřejmě, že nikdo nejede nějakých 70 - 100 km jenom proto, aby šel jeden kilometr pěšky tam a jeden zpátky. Vystoupil jsem tedy z autobusu  v 11.40 v obci Jetřichovice a místní IC bylo hned u zastávky. Tam můžete hned zakoupit nějaké pohledy, upomínkové předměty, nebo turistické vizitky do turistického deníku a případně poklábosit s milou obsluhou.

Vedle IC najdete ....

.... takovýto pestrý rozcestník, u kterého jsem naposledy stál v roce 2009. Tehdy bylo již pokročilé odpoledne, sucho i velké horko a mým cílem byla pouze Mariina vyhlídka, ale dnes jsem šel na to trošku jinak.

Jistá zkušenost mi kdysi na Šumavě ukázala, že když prší, tak nepotkáváte lidi a nepřipadáte si tak, jako na Václavském náměstí v Praze. Tentokrát téměř nepršelo a lidí bylo dost. Bylo poledne a já chtěl na úvod obejít místní známý okruh, který čítá návštěvu všech tří skalních vyhlídek, které tu dal vybudovat již v dávné době hrabě Kinský, který postavil vlastně základy turistiky tohoto koutu Čech.

Nemohl jsem začít jinak, než výstupem na krásnou Mariinu vyhlídku. Boudička je letos z důvodů rekonstrukce uzavřená, ale z vrcholové plošiny vám výhled neunikne.

Posledně jsem tu zmínil film Rodinné trampoty oficiála Třísky ( rok 1949), který se tu v okolí také natáčel. Všimněte si na některých záběrech, že tam ta Marianina vyhlídka s boudičkou je.

Dnes bývá běžné brát na procházky také psy. Tento přijel až od Rýna. Národnostní sestava byla procentuálně tak 60:40 ve prospěch našich nad německy hovořícím obyvatelstvem. Ptal jsem se ovšem jen dvakrát, a zatímco pán se psem byl od Rýna, tak početná rodina, mezi kterou jsem se na vyhlídce zamýchal byla z Berlína.

Pokud vás trošku vystrašily schody, nebo vás kvůli nim naopak Mariina vyhlídka nadchla, tak to ještě nevíte, co na vás chystá Rudolfův kámen.

Tak se jeví momentálně nepřístupná bouda jen o několik metrů níže.

Kolem všech tří vyhlídek prochází červený okruh, z něhož vedou k jednotlivým vyhlídkám odbočky. Vilemína vyhlídka nemá, jako jediná na vrcholku boudičku.

Náhle jsem stanul na místě, kde jsem mohl obdivovat poslední z vyhlídek u Jetřichovic, která nese jméno Rudolfův kámen. Kolem šlo opět několik lidí a mladá slečna mi ukazuje směrem vzhůru a praví : ,, Tak až tam jsme byli. Tam mě už nikdy nikdo nedostane. To byla hrůza."

Jen kousek pod odbočkou na vrchol vás vítá tabulka s nápisem : Pozor, velmi obtížný výstup !

Tak to jsem tedy opravdu zvědavý, ale zatím tam chodí lidí dost.

Přátelé, to byla opravdová lahůdka. Pokud pomineme bizarní tvary skal, tak jsme se tu dočkali opět žebříků, různých zábradlí i řetězů, a samozřejmě i prošlapaných schodů v pískovci

Je to dobrý barometr toho, že jsme ještě dost pohybliví, fyzička je ještě uspokojivá, ale musíme samozřejmě maximálně dbát na opatrnost. Jedno chybné šlápnutí může způsobit veliké problémy.

Závěrečné metry bez opory mi přišly již téměř takové, jako kdybych se aspoň trošku proměnil v horolezce. Však jsem také hned musel vzpomenout na film ,, (Jak vytrhnout velrybě stoličku) Jak dostat tatínka do polepšovny( 1978) :-)".

Tady se už do boudy mohlo. Sice jsme se mnozí pokoušeli vtipkovat, ale bylo to spíše tak na oko. Vždyť stojíte na pomyslné skalní plošině, která nemá vůbec snad ani žádné zábradlí a na všechny strany číhá při neopatrném pohybu smrt. Někdo se i tak aspoň chvíli kochá, ale v boudě měl člověk přece jen lepší pocit.

Pokračoval jsem později dále směrem na Vysokou Lípu a Rudolfův kámen i Mariina vyhlídka, se ještě na rozloučenou ukázaly v celé své kráse.

Cestou vidíte spoustu krásných skal, kopců i ....

....lidských výtvorů a uvědomíte si, že tady je poměr vzdálenosti a času i díky terénu a střídání vzestupných i sestupných úseků trasy prostě úplně jiný. Deset kilometrů jdete klidně čtyři hodiny.

Pak již následovala pasáž, kterou jsem popsal minule. Takový pohled na místní kopce u Jetřichovic, se naskytne návštěvníkům před hostincem Lípa v osadě Vysoká Lípa.

Pokud máte občas rádi turistiku, romantiku, cestování i trošku vzrušení na cestě, tak je to výlet, který by neměl chybět ve vašich vzpomínkách stejně tak, jako krásná plavba na pramicích po soutěskách Kamenice poblíž Hřenska.