pátek 17. července 2020

Pálava je proslavená nejen vínem, nádhernými rozhledy, seriálem Vinaři, koupáním v moravském moři, Lednicko - valtickým areálem, římským táborem Mušov, či krásným městem Mikulovem, ale ještě něčím, kvůli čemu sem jel Soutok dvakrát po sobě.



Naše Vindobona ve stanici Břeclav.

Každý z nás, kdo má nějakou třeba i jen momentální zálibu, tak je svým způsobem pro ostatní lidi, které táhne spíše zase něco jiného, tak trochu blázen. Představte si například rybáře, který se vydal na výlet daleko na Vranovskou přehradu, aby ulovil nějakého rekordního sumce. On jede do takového krásného koutu republiky a vůbec ho nezajímají hrady a zámky Bítov, Vranov, Cornštejn, ani tamní turistika krásným krajem.

V podobné situaci jsem byl tak trošku letos i já, ale vzhledem k tomu, že mi dva výlety v létě 2014 dovolily povrchně poznat převážnou většinu staveb Lednicko- valtického areálu a ještě i přejít přes Mikulov po červené značce celou Pálavu, tak jsem si mohl s klidným svědomím dosadit na první místo svoji zábavu, a pak teprve to, co osud přinese.


Pálava z okna autobusu před filmovou obcí Pavlov.

Vyjel jsem opět v 5.40 rychlíkem ráno do Kolína a úplně jsem se divil, jak málo nás jede. Jenže, ono bylo vlastně 6. července ( Jan Hus - svátek). Odtud mě zase vezla v 7.02 Silesia, ale tentokrát jenom do České Třebové, kde jsem byl v 8 hodin.

Někdo zkrátka vymyslel, že vlaky Railjet ( Vindobona) v Kolíně stavit nebudou, byť nádražím projíždějí rychlostí 40 km/ hod ( rychloměr ve vagonech) a zákazník musí přesednout v Pardubicích, nebo v České Třebové.

Již v 8.10 tu máte svůj vlak jedoucí z Prahy přes Vídeň do Grazu. Ten den dopoledne jsme cestovali ve vagonu mezinárodního vlaku ČD v počtu 6 osob. Jedna rodina + dva. Svezení tichoučké a velmi příjemné, jen jsem se divil, proč to až do Brna jelo jenom 80 km / hodinu, když jsme na koridoru.


Bývala obec Mušov byla zaplavena a dodnes z ní kouká jen kostel. Při povodni 1997 z něj koukala jenom špička. Římské hradiště se nachází na břehu poblíž obce Pasohlávky.

V Brně přistoupily dvě ženy, které jely na výlet do Vídně a ty mi odpověděly : ,, No nevím, ale je fakt, že na Břeclav to vždy jede 160 km/ hod a když jedu na Prahu, tak do České Třebové to jede jenom tak pomalu ( relativně). V Břeclavi jsem byl již tradičně před desátou hodinou a v 10.12 mě již odvážel autobus od nádraží do Lednice.

Tam se jen muselo přestoupit do přistaveného autobusu ( 10.30), který objížděl celou Pálavu přes filmový vinařský Pavlov a po západním úbočí za obcí Horní Věstonice, se točil na pomyslný silniční vrchol hřebenu Pálavy v obci Klentnice, aby skončil v Mikulově.

Klentnice byl hlavní cíl mé cesty a přijel jsem sem v 11.12 hodin. Byl jsem trošku nervozní, protože jsem se měl ještě sápat na Sirotčí hrádek, kde se otvírají hlavně výhledy k jihu směrem na Mikulov a dále do Rakouska.


Sirotčí hrádek.

Je něco před polednem a konečně jsem celý splavený tady. Tady ale je lidí. Dělám nějaké fotky do krajiny, kterou jsem tu již fotil před 6 lety a nedočkavě vyndavám rádio. Vypadá to, že podmínky jsou již na ústupu a člověk  sem zkrátka dříve dorazit nemohl. Že by snad mohl nějak ještě vadit ten kopeček před námi směrem k Mikulovu ?


Trošku rozmrzele vyndavám svačinu a všimnu si dvou děvčat, které něco fotografují. A tak jsem objevil toto hnízdečko ve skále Sirotčího hrádku. Poznáte někdo, o jakého dravce se jedná ?


Pohled k jihu. Vpravo zámek Mikulov.

Pokračuji dále na Stolovou horu ( 459 m.n.m.) a lepší to již nemůže k jihu být. Ladím hlavně 10D, ale ani čárka. Vpravo dole již vidíte mikulovský zámek, ale co je to tam na obzoru za ty větrné elektrárny ? Doma se dozvídám z mapy, že jde o 22 km vzdálený Poysdorf.


Ale, tam více vpravo jsou dva zajímavé kopce. Ptám se turistů, ale nikdo neví. To prý bude něco v Rakousku. No, to vím taky.

Doma se dozvídám zajímavou věc, ale dalo to trochu práce. Dívám se do vzdálenosti 33 km, kde se nachází dva významné radiolokátory. Ten vlevo je vojenský ( Steinmandel 482 m.n.m.) a pravý slouží civilnímu leteckému provozu nad východním Rakouskem ( Buchsberg 491 m.n.m.)


právě z tohoto prostoru. Jeden podobně praštěný kolega mi v diskusi na internetu místo doporučuje k návštěvě právě pro krásný výhled.


Za chvíli je jasné, že jsem dnes prostě neuspěl. Kvůli multiplexům ze Slovenska a Dolního Rakouska tady nejsem. Střílí se z toho ? Jasně že ne. Jednou to třeba vyjde. Pokračuji chůzí do Mikulova, kde je nad městem krásná vyhlídka a už to mám tak akorát na vlak, abych byl ve 22.15 doma.


Nostalgický motoráček přezdívaný Hurvínek.

Jenže železnice začala čarovat. Obrovskou radost z toho, že jsem v 15.48 stihl v Mikulově vlak  ze Znojma do Břeclavi, vystřídalo zklamání nad zprávou, že je můj vlak z Břeclavi na Prahu o 60 minut opožděný. Prý zase někdo skočil pod vlak. Tak jsem si aspoň prohlédl Hurvínka, který teď nostalgicky jezdí do Lednice a bylo to v televizi.



Rakouská lokomotiva Taurus bývá u nás nejčastěji vidět v čele mezinárodního rychlíku Vindobona, ale také obstarává spojení osobních vlaků z Břeclavi do Rakouska.

To zpoždění mi vlastně přišlo vhod. Koukám na Taurus, který má jet do Rakouska a napadlo mě, že při troše štěstí mohu pořídit vlastní videosekvenci zpívajícího vlaku. To se mi opravdu dvakrát povedlo, ale vzhledem k délce nahrávek ( více než 40 vteřin) je tu nemohu publikovat. Tak tedy aspoň odkaz na článek s odkazy, kde o tom píši.


Vlastní zpoždění a navíc fakt, že občas internet některá spojení neregistruje způsobil, že jsem se vracel domů přes Prahu, což však přineslo dva zajímavé poznatky. Ten první mi cestovatelsky řekl, že vlak mezi Přeloučí a Prahou jede opravdu převážně opět rychlostí 160 km/ hod, a ten druhý, že na hlavním nádraží v Praze už mají zase nějaké nové automaty na jízdenky PID :-).


Zámek Lednice.

Asi o tři dny později vypadala předpověď pana Hepburna nadějněji.


Vše se až do Lednice dopravně opakovalo. Jen jednu věc jsem podcenil, a to jízdní řád. Vždyť je přece pracovní den. No právě. Ta návaznost v Lednici je jen ve volné dny a svátky. Takto jsem tu musel strávit trošku nedobrovolně a trošku nakonec i rád hodinku.

Aspoň jsem zase viděl nádherný zámek ....

Zámecký skleník.

 ...... bohatý skleník .....


Minaret se budoval v letech 1797 - 1804, vysoký je 62 metry a má 302 schodů a tři vyhlídková patra.
.

.......  minaret .... a milým překvapením byla vlastně i komunikativní mladá řidička autobusu, která se neustále usmívala a v zastávkách kromě své práce stíhala často kontrolovat přes zrcadlo interiér autobusu a ještě komunikovat s nejbližšími  a zřejmě známými chlapy poblíž stanoviště řidiče :-). Odjel jsem tedy až v 11.30 a Klentnice mě přivítala až ve 12.10.


Cestou k Děvínu.

Tentokrát jsem kráčel k severu, kde je vůbec nejvyšší vrchol Pálavy vysílač Děvín.


Vysílač Děvín.

Když jsem stanul 50 metrů pod vysílačem a viděl k jihu otevřenou krajinu, tak jsem již na nic nečekal a ladil kanál 10D.


Slovinský multiplex na 10D sem letí ze vzdálenosti 273.9 km od městečka Maribor.

Je to tam ! To by bylo, že by si sem pro úlovek ze Slovinska jezdili jenom Brňáci, kteří to mimochodem za ještě lepších podmínek chytí doma na kopcích nad Brnem :-)). U nás v Čechách to nejde. Nejen, že je to už moc daleko, ale 10D obsazuje stále i společnost RTI.cz

Vysílač u Mariboru je odtud 273.9 km vzdálený. Za vynikajících podmínek při inverzích, se tu však již lidem povedlo i zachytit muxy až z Chorvatska a Srbska.


Zrovna se chystám ofotit v euforii nějaké ulovené stanice, když na mě začnou útočit vosy. Uteču na samý vrchol, kde mám relativní klid a mohu dělat pokusy, co se tu dá vše chytit.


Pak si uvědomím, že druhé rádio má barevný i větší displej s vícero funkcemi a rádia vyměním. Jenže druhé rádio nemůže na vršku u vysílače to kýžené zachytit. Opatrně klesám zpět dolů a mávám rádiem kvůli nejlepšímu signálu.

Tomu se však příliš blýská anténa a znovu mě začínají agresivně napadat vosy, které se možná i odrazem vidí. Prchám od vysílače a tím moje mise končí, protože na příhodnějších otevřených místech s výhledem k jihu již Slovinsko nechytnu. Jsou tu již jen rakouské multiplexy. Opatrně se ještě později druhou stranou zelené značky vracím, ale už není ani signál a a ni vosy.

Měl jsem zkrátka obrovské štěstí, že jsem to v samém závěru podmínek kolem 13. hodiny dal.


Moravské moře tvoří tři propojené nádrže na řece Dyji.

Protože mám rád i jiné věci, tak jsem samozřejmě i aspoň trošku fotil, byť nic nového pod sluncem :-).


Pod vámi je obec Dolní Věstonice a silnice po které mě později odveze autobus do Šakvic k vlaku. Tady mi pro změnu zastavily na zastávce autobusu dvě blondýnky s dětmi a ptaly se mě na radu kolem koupání :-). Asi jsem jim poradil dobře, protože po mém doporučení, se zastavily o dvacet metrů dále u místních podstatně mladších kluků, kteří je poslali stejným směrem.

Dolní Věstonice jsou pověstné svojí archeologií a mají i nedaleko zastávky muzeum, kam jsem před 6 lety v rychlosti zavítal.


Na tomto snímku je krásné to, že vlevo bezpečně rozpoznáte Minaret, uprostřed vpravo Břeclav a na pozadí Karpaty.


Dívčí hrady. Pohled jako ze Středomoří .-).


Na úpatí kopce nad Dolními Věstonicemi se dávám do řeči se ženou, která sem přijela na rekreaci i sportovat. Neskutečné, takový prudký kopec a ona si běží s hůlkami dolů a zase nahoru.

Dozvídám se, že je z Frýdku Místku a připravuje se na závod Beskydská sedmička.


To člověk jen kouká, jak je svět kolem něj pestrý, když někam vyjede, a to byl začátek.
Nechal jsem se odvézt autobusem do Šakvic, pak vlakem do Břeclavi a v 18.07 jsem odtud odjížděl našim nejrychlejším vlakem ( ani sklopná souprava Pendolino nemá jet rychleji než 160 km/ hod) do Pardubic.

Vše se zdálo, že to klapne a budu ve 22.15 doma, ale omyl. Prvních 30 minut zpoždění jsme nabrali ve městě Svitavy. Prý ošetřování nějakého staršího člověka přímo ve vagonu. Zpoždění vůbec nevadilo, protože bych stejně musel čekat 25 minut v Pardubicích a Silesia od Ostravy měla 10 minut zpoždění kvůli výluce mezi Přerovem a Olomoucí.

Tady jsem byl zvědavý, který vlak právě přijede do České Třebové první, a jak to vyřeší, ale byl to s předstihem náš vlak. Situaci jsem kontroloval díky síti wifi a službě babitron.cz . V Pardubicích jsem tak čekal asi jen 5 minut a vše se o těch pět minut opozdilo

V Pardubicích nebyl čas chodit ani s peronu do budovy. Většina lidí odjela Silesiou na Prahu, a tak jsem najednou zůstal na peronu sám ,ale ne zcela. Tentokrát jsem neměl štěstí na zpáteční cestě ve vlaku na hovory, a tak jsem k té  jedné jediné slečně na peronu pronesl větu : ,, Vy určitě musíte jet směrem na Ústí ?" Jela do Všetat. Vlastně jsem měl ten den štěstí jenom na samé mladé lidi.. Jenže mělo přijít ještě jedno překvápko a hned kousek za Kolínem.

Ve stanici Libice nad Cidlinou nám průvodčí sdělil, že spadla na trolej nějaká větev a zpoždění 30 minut. Prý nemá nikdo vystupovat a mládež z Poděbrad vracející se z Kolína domů začala dělat z vagonu techno párty Radovali jsme se, když se to rozjelo, ale netušili jsme, že nás zastaví v Poděbradech na dalších 40 minut. A tak jsem nakonec místo ve 22.15 dorazil někdy ve 23.30, ale nakonec spokojený.

Na dráze bývá i hůře. Vždyť jsem něco viděl, ulovil jsem Slovince, poznal řadu zajímavých lidí i krásnou krajinu a hlavně .....

Nezapomeňte, že běžný lístek z Mělníka do Břeclavi stojí 470 Kč, zpátky už to máte celkem za 940 Kč a Jízdenka na léto stojí bez slev 1 190 Kč na 14 dní. Teď tam jedete dvakrát, k tomu si dáte Bruntál i Českosaské Švýcarsko, a kdyby nebylo potřeba dělat i jiné věci ...

Není o čem mluvit. Jednoznačně nejlepší jízdenka, která ročně přiláká k cestování po ČR kvanta lidí. 
Další případné dálkové cesty během roku  si pěkně sáhneme do peněženek :-).


Žádné komentáře:

Okomentovat