Krásná únorová sobota. Víte, kde je největší kolonie bobrů v našem okrese ? Soutok vás pozve na nádherný výlet jen nedaleko Mělníka. Obří fotogalerie.

Před dvěma lety dorazil Soutok na základě informací z regionálního tisku k Vrbnu, aby si prohlédl ohryzy bobrů v tamních tůních. V podstatě šlo asi o tři místa výskytu. Již tehdy bylo zdůrazněno, že je zde bobr evropský nejspíše pouze přechodně na návštěvě, ale prý se vyskytuje někde na Labi v Roudnici nad Labem a dále na soutoku Ohře a Labe.

Soutok pak zkoumal na netu různé informace, které ho ještě přivedly kamsi před Starou Boleslav, ale to je vše široký pojem. A tak moje první cesta za bobry tohoto roku vedla opět k Vrbnu. Tam jsem se přesvědčil, že se za ty dva roky opravdu nic nezměnilo, a že bobra evropského poklidné tůně poblíž Vrbna z nějakého důvodu nezaujaly a zdálo se, že to tím pro mě minimálně tento rok skončilo.

Místní soukromý pivovar sloužil ještě nedávno, jako stáčírna. V překrásné knize Pivovary Mělnicka ( Ladislav Tomek, Josef Michovský) je mu věnováno několik stránek s historií i krásnými obrázky etiket na křídovém papíře.
https://soutok.blogspot.com/2016/03/v-pivovaru-lobec-se-dnes-krtila-krasna.html


Jenže jsem pak dostal slovní info a výlet byl na světě. Hned, jak jsem včera vstal a viděl to nádherné počasí za oknem, tak jsem měl o činnosti skoro jasno. Proč skoro ? Inu, je nás na světě už moc, v supermarketu strávíte pomalu hodinu nákupem i čekáním u kasy, a když jeden jediný víkend s nákupem vynecháte, tak další víkend již prostě musíte doplnit zásoby. A nedej bůh, aby měli třeba za 130 Kč Cinzano, které sice nepotřebujete, ale jindy je za 200, a co kdyby byla někdy chuť :-).

 Člověk ani už nějak nechápe, že dříve se ty mámy zasekly po práci na deset minut v nějaké malé sámošce, jen velmi vyjímečně se v sobotu dopoledne muselo pro něco skočit, z důvodu náhlého nápadu, nebo zapomnění, pokud byl člověk doma a žilo se také, a bez pocitu, že něco chybí. Ale, pojďme už k samotné cestě.

Cíl mé cesty byly Kralupy nad Vltavou. Tak čím ? Autem, nebo vlakem ? Autobus nejede. A chce se mi ještě vůbec, nebo už mě to přešlo :-) ? Ale, venku je tak krásně, slunce zapadá už až v 17.30, je sobota, a to bych si jenom pak nadával.

Vítězí vlak. Vždyť si jenom koupím na autobusáku v automatu dva lístky PID po 24 Kč. To bývaly kdysi neuvěřitelné prachy a tuším, že za 32 Kč se jezdilo z Prahy do Českých Budějovic. Pak přišlo polistopadové zdražování a dnes jsme za PID šťastní, protože sami vidíte, jaké hovadiny ČD zase vymýšlí. Byl tu nedávno článek.

A teď opravdu zpozorněte. Nádherné spojení a rychlejší než autobusem přes Spomyšl. Rychlík Střekov z Ústí nad Labem do Kolína neměl ani minutu zpoždění. Sotva jsem stačil doběhnout, označit na nástupišti lístek a skočit do vlaku. Neumíte si představit, kolik jelo ve 13.40 z Mělníka vlakem na Kolín lidí. Narvaný vlak .Asi za pět, až 7 minut vyskakuji ve Všetatech s dalšími lidmi a než obejdeme nádražní budovu na pražsko-turnovské nástupiště číslo I, tak už tam najíždí lokomotiva jedoucí z Harrachova do Prahy.

Zůstávám na chodbičce, však příští stanici vystupuji. Vnímám vpravo pískovnu u Mlékojed, kde to hodně žije akcemi a ve 14 hodin jsem přes Labe v Neratovicích. Za pouhých 20 minut. Tam sice stojí další vlak, co jede zpět na Turnov, ale je tam takový malý motoráček na Kralupy nad Vltavou. Máme pusu, tak jen vzneseme všeobecný dotaz a nemůžeme přehlédnout.

Vlaky na hlavní trati mají odjezdovou přednost. Vůz je samoobslužný s označovačem u dveří, což vás nyní nezajímá, hlásí vám z reproduktoru každou zastávku a vy se můžete kochat výhledy na okolní sluncem zalité obce, pole i vzdálenější Mělník. Kolik let jen člověk nejel přes Úžice ? Co také tam ? Když mi bylo 12 let, tak nám tam na místním hřišti dávali pohár asi za druhé místo. To se nám malým hasičům, ještě říkalo malí požárníci :-). Pak tam byl člověk ještě asi dvakrát a mnohem později.

Hostibejk je kopec s restaurací, výhledem na město a protiletadlovým bunkrem na vršku.

Jen kousek u zastávky Chvatěruby zažijete nevšední zážitek. Běhají tam kolem vlaku nějací daňci a je to nádhera. Přejedete most přes Vltavu a ve 14.20 jste v Kralupech nad Vltavou, kde je jedno z nejlepších vlakových nádraží u nás. Sice se dvakrát přestupovalo, ale za 40 minut jste tady. To i autobus přes Jenišovice, Spomyšl a Novou Ves ( 466) to jede nejrychleji 50 minut.

Místní výdejní budova jízdenek disponuje v patře takovou čekárnou, kde je kolem vás určitá botanická zahrada, několik krámků i televize dávající občas programy na téma ČD a můžete se dívat  středem budovy i dolů do vstupní části v přízemí, kde jsou kromě pokladen tiskové materiály, knížky i vstup do malé restaurace a odchod do chodby vedoucí na jednotlivé perony.

Kdysi dávno bylo toto nádraží pýchou Kralup a v časech, kdy k nám do republiky dorazilo italské Pendolino ( prosinec 2004), tak jsem se odtud svezl do Děčína. Teprve pak byla jednotka přeřazena na úsek Mariánské Lázně - Praha- Ostrava - Bohumín, kde jezdí dodnes.

Ke Kralupům mám, jako bývalý dárce krve nostalgický vztah a velkou radost mi udělala socha Švejka, protože tento dvoudílný film prostě můžu. Víte, že by mě docela zajímalo, zda v jiných státech umí také diváci téměř nazpaměť scénáře komedií, jako u nás ?

Mám samozřejmě na mysli filmy z éry Oldřicha Nového, Jaroslava Marvana, Hugo Hásse a tehdejších krásných hereček, jakož zejména komedie z let 70. a 80., ačkoliv najdeme i filmy z jiných období ( Homolkovi, Světáci, Dědictví aneb kurvahošigutntág, Švejk, U mě dobrý atd. atd.)

Železniční most do Chvatěrub na jednokolejné trati do Neratovic.

Tentokrát vedla má pěší trasa k Vltavě, kde se vydáte po modré turistické značce stále po pěšině podel řeky.

Přes řeku koukáte časem na zámek ve Chvatěrubech. To lešení tam bylo snad už v roce 2015. Někde je tu článek, jak jsem šel po druhém břehu z Prahy do Kralup.

Okolí Vltavy je tu velmi pěkné a můžete vidět i vysoké skály na druhém břehu. Kousek za Řeží u Prahy, se jde dokonce nějaký čas vysoko nad hladinou zde hluboké Vltavy a cyklostezka je vlastně tak trochu nebezpečná.

 https://soutok.blogspot.com/2015/01/z-prahy-do-kralup-treba-pesky-na-melnik.html

Ano, tady už je opravdu vidět těžká činnost bobrů. Na řece je nenajdete, ale pracují v místních tůních..

Toto je jistě jedna z těch bobřích hrází.

Bohužel byl na mnoha místech v tůních led, který praskal a chodilo sem i dost rodin s dětmi.

Ohryzů však bylo mnohem více, než u Vrbna.

Nad řekou se zvedají krásné skály.

Půjdete i kolem obrovské koní farmy a dokonce jsem později viděl, co je to koňská radost. K tomu se však dostanu. Bylo mi jasné, že žádné bobry neuvidím, krajina tu byla krásná, čas dobrý, a tak jsem si určil za cíl obec Dolany nad Vltavou, což je asi 4 km od Kralup.

I takové zahrádky vyrostly na protějším břehu.

V Dolanech mají u Vltavy docela pěkné fotbalové hřiště, cvičiště psů, restauraci, krámek a koutek pro děti. Kromě vlakové zastávky je tu už jen tato stará trafačka přeměněná na věž s hodinami. Dále po značce do Libčic nad Vltavou, kde se aspoň kdysi vyráběly šrouby jsem pro pokročilý čas již ani jít nemohl. Otočil jsem se a vracel se podobně, jako jsem přišel, až na jeden úsek, který jsem díky cestě tůněmi minul.

Koně jsou tak krásná zvířata, že by je člověk mohl fotit pořád.

A právě tento bělouš si vyhodil z kopýtka, když přeběhl tryskem celou snad kilometr dlouhou ohradu. To bylo, jak ve starém westernu. Jen jsem zíral a nebyl jsem schopný rychle vyndat foťák.

Procházel jsem jakousi osadou Kocanda, jejíž název již sám napovídá, že jde o takovou klasickou osadu v trampském stylu, která k řece a ke skalám patří. Vždyť jsem zahlédl chatku, kde kromě naší vlajky visela vlajka jižanské armády z období občanské války v USA, nechyběla občas někde nějaká ta kanoe, či pramice, ohniště, udírna atd. Však tu také jeden člověk zrovna motorovou pilou řezal dříví, kterého je tu všude plno.

Kocanda nese název po tomto bývalém mlýně. Je pravda, že místní tůně jsou vlastně napájeny vltavskou vodou tak, jako třeba Čertovka v Praze, nebo Sidonka v Hoříně, což znamená, že vodu do nich přivede potrubí pod zemí a ta se později vrací zpět do řeky.

Jeden z osadníků mi tvrdil, že tu bobři skutečně žijí, protože jim prý nechává na zahradě nějaké dobroty, které si pod rouškou tmy prý odnáší. Napadlo mě, že by tu musel být člověk asi opravdu za nějaké letní noci, aby měl naději tohoto tvora spatřit.

Pokud jste však četli můj první článek z Vrbna ( únor 2017?), tak víte, že je tam odkaz na chlapíka z Plzně, který chodil k Berounce a popisuje tam, co mu to dalo práce a zkušeností, než je dokázal prvně vyfotit.
Navíc jsou Kralupy relativně kousek a přesto daleko od Mělníka. Jak je ta teorie relativity cestování podobná té skutečné od Einsteina a rozhoduje to, co jsme ochotní obětovat a podniknout navzdory starostem s cestou spojených.

Podařilo se mi vyfotit motorák jedoucí z Neratovic do Kralup.

Pak jsem prošel kolem nějakého bývalého mostu a věděl jsem, že mám půl hodiny do odjezdu vlaku i autobusu domů.

Snad i proto, že jsem se dopoledne divil, co je to mezi těmi havrany na ulici za menší ptáky ( smíšená hejna s kavkami) , tak tady jsem zase mohl spekulovat, jaký druh kachen tu vlastně plave. Ty naše od autobusáku, či od Labe vypadají jinak. Stejně teď nevím a nejsem ornitolog. Když jsem však viděl tu hnědou hlavu, tak jsem zavzpomínal, jak jsem chtěl zase spatřit u Račic husici nilskou. Jo, reklamy a média ovlivňují naše zájmy.

Co byste řekli, že to je ? Ano, to jsou poslední metry Zákolanského potoka před jeho ústím do Vltavy. Ten přibírá v městské části Zátiší ještě Knovízský potok (fotka soutoku je tuším v nějakém lońském, snad srpnovém článku) a jeho ústí do Vltavy překlenula betonová lávka, takže není co fotit.

Nenechte se mýlit. To napravo je parádní kralupská cyklostezka vedoucí z centra k řece, kde je hlavní bod cest. Pokud podejdete frekventovanou silnici, tak nejen stanete na druhé straně poblíž nenápadné  nemocnice, ale také u krásného info centra s kavárnou a občerstvením i venkovním posezením nad řekou.

Centrum Kralup patří kostelu, soše Švejka a této obrovské budově, kde sídlí i MU a druhé info-centrum.

Je tu i malý oddychový koutek s osvícenou kašnou. Ta je teď bez vody, ale i tak se rozsvítila nějaká led-diodová svítidla.

Vstupní portál kostela Nanebevzetí Panny Marie, který je hlavní dominantou Kralup.

Mají tu také městskou studnu, o které zatím skoro nic nevím. Snad má být osvětlená, možná je tam vidět nějaká hladina, ale hlavně kryt proti bordelu. Raději se dovnitř nedívat. To už by byl možná lepší ten prvotní nápad z Mělníka, kdy se uvažovalo o průhledné plastové polokouli, která bude také prosvícena světlem. Byl by to efekt, ale nakonec je opravdu dobře, že se Mělník rozhodl tak, jak se rozhodl, což prospělo nejen podzemnímu klima, ale nebyl zničen onen vzácný krásný strop nad studní.

https://melnicky.denik.cz/zpravy_region/kralupy-maji-novou-ulici-a-historickou-studnu-20181130.html

Z Kralup jsem mohl jet domů autobusem číslo 466 v 17.25, nebo vlakem asi v 17.29. Chtěl jsem jet jinudy, bez přestupů a také vidět, jak je linka vůbec využitá, protože to je snad jediná přímá spoj sobotního odpoledne, mezi tímto městem a okresním městem. A byla využita slušně především mládeží.

Tato spoj jede do Mělníka dokonce 65 minut, protože zajíždí nejen do Veltrus a Nové Vsi, či Jenišovic, ale především do Vrańan a Lužce. A musel jsem se smát, když to řidič vzal například v Mlčechvostech ze státovky do centra obce k zastávce zkratkou kolem kravína, kam se autobus sotva vešel a nedalo se jet přes díry nijak rychle. Podobný stav vozovky byl překvapivě mezi Vrańany a Lužcem, kde jsem zavzpomínal i na zrušenou chmelnici, na které jsem kdysi musel povinně česat chmel, a která je již jen na fotkách ve výše zmíněné knížce.

Nejvíce lidí ( asi 12) nastoupilo v Lužci nad Vltavou a vzhledem k tomu, že všichni vystupovali u Kauflandu, tak to tipuji na Eru. Pokud někdo neví, tak jde o noční podnik.

Tož taková to byla pěkná sobota a jaká to radost, že slunce již zapadá v 17.30, do 18 hodin bylo slušně vidět a vychází rozumně v 6.55. Jen jsem zvědavý, jak to vlastně dopadne s tím časem. Východ slunce až v 9 hodin nemůže zdraví člověka vůbec prospět a příroda jistě nebyla tak blbá, když programovala lidi i zvěř k vstávání a usínání se sluníčkem. Večerní hodinky doma při petrolejce u lidí sice brzy zdomácněly a vůbec jsem kdysi četl takové zajímavé noční zvyklosti, ale ráno nám nikdy nesvědčilo a vidíme to na silnicích i v práci.

Úspěšný vstup do posledního únorového pracovního týdne, který nás přivede k prvnímu březnovému víkendu roku 2019 !