Je to letos v prosinci právě snad 20 let, co jsem dostal podobný nápad, jako dnes a musím se přiznat, že to byl jeden z těch mnoha výletů, co mi zůstaly v hlavě. Letos už bylo nutkání k návratu tak silné, že se nedalo odolat. Několik věcí, se však změnilo :-).
Předně byl ve čtvrtek nádherný slunečný den a autobus do Mšena nejel v 10.40, ale v 10.50 :-). Linka vás sveze skrz osadu Jelenice, podíváte se, jak to vypadá v Byšicích, jak si žije restaurace ve Vysoké Libni a nakouknete okny i do dnešního minipivovaru Neuman v Mělnickém Vtelně. Poslední část cesty autobusem do Zahájí mi přišla nekonečná, neboť není pět kilometrů žádná vesnice, ani zastávka, ale můžete se kochat pohledy na Mšeno i na Vrátenskou horu. Bezděz jsem spatřil, až mnohem později v mlžném oparu z Hostína.
Zahájí je taková typická zdejší vesnice s místní požární nádrží. Tady se dozvíte, že je to po modré značce do Mělnické Vrutice 12 km, prochází tu také cyklostezka a můžete si, jako já ještě zajít 200 metrů k pomníku poručíka Oskara Beneše. Přímo v obci je také krásný památník obětem partyzánské jednotky Národní mstitel. Dne 24. dubna 1945 zde její příslušníci položili životy v boji s německými okupanty a vy si lehce spočítáte, že to bylo 16 dní před osvobozením Mělníka dne 10. května.
S kopce tu vede mezi domy dolů do údolí úzká vyasfaltovaná silnice, která se v údolí mění v polní cestu. Octnete se v příjemné samotě a jen tu a tam zaslechnete zvuk motorové pily. Netrvá to dlouho a vaše představy o tom, jak se tady asi žilo před 72 lety podpoří tato jeskyně, která sloužila, jako určitý lesní úkryt partyzánům.
Především je celé údolí pásmem vodních zdrojů a mimo turistické značkované cesty ( modrá) je zakázáno, se kamkoliv z ní vzdalovat.
Byl jsem velmi rád za teplotu kolem 0 stupňů Celsia, neboť příroda kouzlila díky slunci nádherné záběry, sluneční paprsky příjemně hladily a hlína byla na chůzi dostatečně tvrdá. Po čtyřech kilometrech dojdete na silnici, která spojuje Řepín se státní silnicí Mělník-Mladá Boleslav a provoz tu je jen minimální. To již bylo tak kolem 12.30 hodin a dalším důležitým místem trasy byly zdejší zemljanky.
Než se na ně podíváme, tak pohleďme na tu krásu, kterou přinesl čtvrteční den.
Dnes už jsou zemljanky jen dvě díry v zemi ústící do jakéhosi zákopu a máte je na fotografii obě. V 70. letech zde tuším ještě měly i dřevěné porostlé zastřešení, které se stalo obětí plynoucího času.
Několik následujících záběrů ponechám bez komentáře.
V místě zvaném Dolní Harbasko, se můžete rozhodnout, zda pokračovat na Vrutici, či na Hostín. Pokud tu jste pěšky, tak trasa na Hostín ( žlutá) je rozhodně zajímavější. Půjdete i kolem ohrady, kam je vstup v době honu zakázán a budete-li mít štěstí, tak třeba pořídíte i podobný záběr. Musel jsem hodně dlouho nehybně stát, abych zvíře nevyplašil. Když se opět začalo věnovat místo pohledu na mě potravě na zemi, tak jsem opatrně došel k vratům ohrady a pořídil několik záběrů. Ty digi-zoomem moc nevyšly, ale mělo přijít snadné repete.
Cesta z Horního Harbaska je již několik let parádně vyasfaltovaná.
Však tu také vede cyklostezka od Liblic, která pokračuje tudy do Kropáčovy Vrutice a vyzývá nás Mělničany k zajímavému okruhu.
Sluneční panely jsou dnes snad skoro všude.
Hlavním místem Hostína je vodárna. Fotografoval jsem ji.ve 14.20 a náramně jsem se při této akci pobavil. Šly tu totiž dvě místní zvědavé a komunikativní ženy původem z Prahy. Když pochopily, že jsem čekal na to, až konečně odejdou ze záběru a vytáhl jsem foťák, tak se ptaly, co že je prý na takové stavbě zajímavé :-).
Odpověděl jsem, že celkem ani nic, ale spousta lidí, co čtou web, tak se rádi podívají, kolem čeho by asi šli, kdyby si chtěli udělat podobný výlet.
Z místa bývají vidět za jasných zimních dní i Krkonoše, ale tentokrát jsem byl rád za zamlžený Bezděz.
Hostín je romantická obec a má i svoji zvoničku...
... požární nádrž..., a celou řadu zajímavých domů ....
.... z nichž některé mají takovéto vstupní selské brány do svých dvorů.. Je tu i hostinec, ale nevím, zda ještě funguje. Autobus odtud jezdí v pracovních dnech hlavně do Liblic a do Všetat na vlak, ale zajíždí sem i některé spoje linky Mělník-Mělnická Vrutice-Hostín. Tam se ostatně snadno skutálíte a z Vrutice už jezdí i motoráček. Další alternativou je cesta přes Kolo a Jelenice do Malého Újezda na vlak. Já pochopitelně volil pěší variantu až na Mělník. Tentokrát jsem však nešel po zelené přes Záboří, ale silnicí přes Velký Borek.
Hned pod Hostínem jsem tedy nafotil aspoň tyto záběry. Co by to bylo za výlet bez fotek zvířátek :-)?
Mělnická Vrutice ( 15.00, tři a půl hodiny chůze od začátku) je místem, kde se stále něco poslední dobou nenápadně vylepšuje. Po nové trati nám přibyl i cyklistický posed s informační tabulí.
Pamětníci pamatují stav hladiny pramenu v 70. letech, dlouhá léta bez vody i současný občas docela utěšující stav. V trávě byl nyní trochu vidět led.
Zrovna jel kolem motoráček do Mšena.
V 15.50 jsem v Malém Borku znovu objevil tyto tři krásné staré vrby a zamyslel jsem se nad tím, zda tu kdysi dávno třeba nevedlo nějaké vzdálené rameno Pšovky. Ale, tato oblast, zvlášť mezi Blaty a Starými Rousovicemi byla vždy oblastí mokřadní a Blatům vtiskla svůj název. Konečně, nedaleko pramení i stružka jménem Světice, která byla kdysi také pitným pramenem.
Je to teď v televizi samá pohádka. Tady máme jednu pohádkovou chaloupku :-). Kuriozní na více než 20 kilometrů dlouhém výletě je fakt, že jsem si stejně nakonec prošel v poklidu Polabí, zastavil se v info-centru pro známečku do turistického deníku, a teprve potom jsem si šel užívat možností domácí pohody, ale to už není celkem nic, co by bylo pro článek důležité. Závěrem mohu jedině říci, že i jen část takové procházky rozhodně kdykoliv doporučuji.
Žádné komentáře:
Okomentovat