Nejmladší ze tří mostů v krajském Ústí nese název Mariánský most a patří k chloubám města.
Jedinečnost Mělníka spočívá i v tom, že je jakoby na hranicích dvou světů. Rovina ku Praze s mírným stoupáním a za humny kopce Kokořínska, Českého Středohoří i Máchova kraje. Město, které lze zařadit k městům Středního Polabí a přitom hledíme v podstatě symbolicky na druhou stranu do Ústí nad Labem ( Vysílač Buková Hora je ještě dál). Jenže, ono by se těch srovnání našlo více, byť nelze porovnávat možnosti krajského města s městečkem, jehož obyvatelé někdy říkají, že mu vlastně taková ta určitá ospalost sluší.
Nevěříte? Tak třeba cyklostezka. Dnes máme na druhé straně mostu krásnou cyklostezku a pokud si ještě vzpomenete na seriál Toulky, tak tam jsme jeden den ( ve čtyřech dílech) projížděli po podobné cyklostezce i v Ústí. Vyhlídková restaurace Větruše je v Ústí prakticky tím, čím u nás restaurace v zámku a lanovku z Rybáří jsme tu kdysi rozebírali na Mělníčku také, jen pro ni vlastně nebyl přinejmenším důvod, když stále nemáme ten pořádný okruh podzemím.
Ale, ono je těch srovnání ještě mnohem více.
U některých lidí převládá názor, že Severní Čechy jsou chudé, že tam vládne slušná nezaměstnanost, že je tam plno neobývaných a rozpadlých domů a dalo by se v těch mínusech pokračovat. Dokonce pamatuji časy, kdy nám návštěvy v Mělníku říkaly : ,, Vám je tady hej. Když přijdete o práci, tak si nějakou najdete přes internet v blízké Praze, ale co my tam u nás..?"
A my tady říkáme : ,,Vy to tedy vidíte pěkně růžově. Když opravdu seženete, tak to znamená třeba i 30 minut v busu, deset v metru, dalších 20 v tramvaji, něco pěšky, to samé odpoledne zpět, den je pryč, volno žádné a ještě musíte ze mzdy odečíst cestovné."
Železniční most spojuje nádraží Ústí nad Labem-Západ a Střekov.
Jenže, mnohý člověk je tvor zkoumavý a kouká i k sousedům. A nemusí to být hned za hranice země, ale třeba jen za hranici kraje. Vždyť Mělník je posledním městem, kde ještě můžete koupit každý den vlakovou jízdenku Labe-Elbe pro jednotlivce ( 200 Kč), která platí až 50 km za Drážďany a zpět.
A tak nám nemohlo ujít, že prakticky ve všech krajích, které sousedí se Saskem, nebo Bavorskem, mají někteří občané možnost i díky vzájemným přeshraničním burzám práce dojíždět do práce třeba 20,50, či více km, ale za podstatně vyšší mzdy.
Je tu srovnání. Málokdo totiž už ví, že ještě v roce 1986 nekončily osobní vlaky tak, jako dnes na nádraží Ústí nad Labem-Západ, ale končily po devadesáti minutách zastávkové jízdy v Děčíně. A takovou perličkou byl rychlík Favorit (Berlín-Budapešť), který díky opravám hlavní trati 090 přes Prahu jezdil v roce 1975 přes Mělník a dokonce zde i stavěl. Projížděl paradoxně Litoměřice, Štětí, a pak po Mělníku stavěl až v Nymburce a Kolíně.
Dnes trvá cesta zastávkovým vlakům s trojím přesedáním do Drážďan 3 hodiny.
Tak, teď už snad každý čtenář článku poznal, že tím chce autor říci, že kdyby tu jezdil nějaký rychlík, tak by někteří zaměstnanci nemuseli počítat, zda se jim vůbec cesta na jih Prahy za téměř stejnou dobu vyplatí, i kdyby šlo třeba jen o několikaměsíční dobrodružství.
Dvě města v článku dělí 64 km po železnici a možná v některých rodinách až trojnásobně vyšší mzda :-). To tedy byl pohled zase pro změnu po toku řeky Labe, když jsme se nedávno věnovali několikrát Střednímu Polabí, tamním turistickým cílům a rodícímu se rádiu Patriot.
Vyhlídková restaurace Větruše patří k dominantám Ústí nad Labem.
SŠ.
Žádné komentáře:
Okomentovat