neděle 20. května 2012

O vzniku mělnického hokeje a místního stadionu.


Už mnohokrát jsem zde publikoval výraz z knížky Ludvíka Součka ,, Tušení souvislostí" , že vše souvisí se vším a vlastně nápad plodí nápad. Naši už o zlato dnes s Ruskem bojovat nebudou, ale tak mě napadá, jak málo toho ví dnešní mladá generace o hokejovém stadionu u nás na Mělníku. To víte, o něm asi naši historikové s největší pravděpodobností nic nenapíšou, protože ani nemohou.


Hledal jsem něco na webu, ale kromě stránek mělnických fandů http://www.melnik1.cz/sport/index.php a stránek současného klubu http://www.hcjuniormelnik.cz/ jsem nic nenašel. Ty se ovšem týkají přítomnosti a tak tu máme po minulosti jen vzpomínky v hlavách vymírajících pamětníků.

Mezi podolskou nemocnicí a přejezdem u koupaliště bývalo území zarostlých rybníků, vrb a mezi tím vedla poklidná ulice. Až do poloviny sedmdesátých let Mělník neměl ani krytý bazen, ani zimní stadion, ani koupaliště a za vším se jezdilo do Brandýsa nad Labem, Neratovic či Kralup.Mělník měl zkrátka pověst, že ty radní tady nikdy za moc nestáli a vždy jsme pokulhávali za okolím.

Zimní stadion byl dokončen v roce 1977 a už od října do února, se tu hrál krajský přebor. Domácí tým Dukla Mělník z Horních Počápel ( vojenský oddíl) válcoval všechny soupeře, až vybojoval postup do druhé ligy. Stadion nebyl zprvu vůbec zakrytý, což přinášelo speciální atmosferu a zakrytý byl právě až kvůli přísným požadavkům na pořádání vyšší soutěže na domácím stadionu. Lidi sem chodili moc rádi a bylo to místo společenského setkání různých známých.

Jednou svítil nad hlavou úplněk a strašně mrzlo, jindy se silně chumelilo, a každý byl vybavený levnou placaticí rumu pro zahřátí. Lístek na mělnický hokej stál tehdy 8 Kčs a na fotbal 6 Kčs. Tabule skore nad východní brankou byla moderní elektronická a hlasatel komentoval skore, vyloučení hráčů a počet platicích diváků. Nejvyšší nakládačku dostali Velké Popovice (21:1) a soupeři si odváželi z Mělníka běžně i dvojciferné výsledky. Po utkání hráči udělali kolem středového bodu  kruh a vyprávěli dlouhou báseň o hokeji i slivovici,ke které se přidalo sborem  publikum,a která končila zvoláním: ,,Bílá čepice... boj! Bílá čepice...boj! .......Boj, boj, boj, neboj!!!" A pak se počítal ten nářez golů společně s obecenstvem a po každém golu všichni sekli hokejkou o led. Byla to zkrátka mělnická hokejová oda na radost.

Měli jsme tu i dvakrát tehdy nevídanou návštěvu. Přijel prvoligový Litvínov s tehdy slavným hráčem Ivanem Hlinkou ( pozdější trenér representace) a Mělník nějaký čas držel docela dlouho krok. Horší to bylo, když přijela Dukla Jihlava, kde zase vládlo jméno Holík. To byl klepec už od začátku. Pozdní večery po zápase pak patřily soubojům oddílů z místních podniků a továren ( Cukrovar, loděnice, STS,TOS atd.)

Mělník tehdy doplatil do jisté míry na to, že jasně postoupil a musel hrát první zápasy na ledu v Kralupech, což mu navždy sebralo diváky. O něco později ( několik let) byl sice stadion již zakryt, ale již nikdy to nějak nebylo ono. Dříve bylo na to kluziště totiž vidět, což už byla sama reklama o sobě a lidé mohli různě brouzdat kolem. Jako, kdyby někdo vystavěl Zeď od Pink Floyd ( doufám, že kultovní dílo The wall od světoznámé hudební skupiny není opravdu třeba někomu představovat). Ale, možná, že ten dojem je způsobený i tím, že se lidé opravdu mění z mládeže na dospělé, jako v té Zdi a zájmy se mění, neb nic není stálé.

Na odkrytý stadion by se dalo dlouho vzpomínat a je až k nevíře, co si je člověk schopný zapamatovat za detaily. Každý to bral, jako ohromnou estrádu, a tak nikoho nepřekvapilo, když jedna pravidelná místní fanynka, co stávala za brankou soupeře, asi dvakrát provokativně zvolala na brankláře Litoměřic:,, Králíčku, zakruť prdelkou!" A ten brankář, co byl dlouho k neprostřelení, tak se vždy v brance, jako napovel zavlnil.



Pro rádio Soutok napsal Standa Švec.

2 komentáře:

  1. Dobrý den mám v případě zájmu nějaké tiskové predispozice ohledně VTJ Mělník

    OdpovědětVymazat
  2. Dobrý den,
    pokud jsem to správně pochopil, tak máte nějaké články, tabulky, možná i fotografie, či jiné artefakty z té doby a jste ochotný je představit veřejnosti, tedy čtenářům Soutoku a Mělníčku.
    Nejjednodušší způsob ( také to tak dělám) je ofocení makrem, nebo oskenování, a zašlete mi to prosím na adresu kodenigma@seznam.cz . Potom se pokusím z toho vytvořit článek, kde samozřejmě budete uvedený, jako vlastník materiálů. Takovým lidem, pak samozřejmě rád na Soutoku děkuji a někdy i uvádím, jak si články vedou ve sledovanosti. Zdaleka neplatí, že ty články, které obnášejí více práce a nějakou snahu, nebo obsahují určitou hodnotu, že jsou veřejností vyhledávány.
    Již v tuto chvíli máte můj velký dík za komentář.

    OdpovědětVymazat