Souprava Sírius z Číny ve stanici Kolín. Rychlíkový provoz na trati Ústí nad Labem - Kolín provozuje touto jednotkou společnost RegioJet.
Kdo z nás by se netěšil na dovolenou ? Jenže, když to přijde, tak zjistíte, že naprostá většina lidí zvyklých na vlastně určitý stereotyp všedních dní je najednou taková bez nápadů. Samozřejmě, že zejména ti mladší plní síli už třeba mají dlouho někde u nás i v zahraničí zamluvené i nějaké pensiony, ale řada lidí sází i na to, že prostě budou doma odpočívat, občas vyjedou někam na výlet autem, nebo jen někam poblíž na kole, či snad udělají i nějakou domácí práci a 14 dní stejně uteče, jak voda.
Každého čeká se k věci nějak postavit a nelze říci, že bychom u svých známých neměli nějaké příklady. Vždyť dnes lidé cestují různě i do zahraničí a ti největší mladí dobrodruzi jsou dnes zvyklí i na trávení života v odbavovacích letištních halách, řešení dopravy do center měst a různého telefonního dohadování, když se někde vyskytnou nějaké problémy. Já se rozhodl, že si nebudu dělat žádné násilí a zkusím zůstat u hodnot, které mě od roku 2014 s Jízdenkou na léto nezklamaly.
Sice mi přijde mnohdy milejší vystoupit na nějaké skoro zapomenuté zastávce kdesi v našich lesích, ale tato jízdenka i nutí dostat člověka trošku do společnosti i větších měst, a vlastně asi i více přemýšlet. Obnovujete hodnoty, od kterých jste se nějak za ten rok vzdálili.
Jak jistě víte z posledního článku, tak jsem na první letošní dovolenkový výlet vyrazil už v červnu a v mělnickém nádraží jsem zjistil, že si v sobotu 28.6. musím nakoupenou Jízdenku na léto uložit a mohu na ni jet nejdříve až v úterý. A tak se i stalo. Po dvou ránech, kdy jsem nepotřeboval sledovat nějaký budík, tak jsem se už i docela těšil. Jaké mělo být první cílové město ? Samozřejmě že Břeclav. Ono to vlastně nebylo složité. Na jednu stranu si říkáte, že jste tam byli přeci už loni a navíc mnohokrát, tak by se dalo jet snad někam jinam. Na druhou stranu je to milý návrat po roce a máte potřebné věci ještě tak trošku v hlavě. Je to i jistá nostalgie.
Cíl jsem tentokrát podvolil zcela svému rozhlasovému hobby. Bývá běžné, že nadšenci rybolovu si jedou sednout k daleké Orlické přehradní nádrži, aniž by je zajímalo nějaké krásné historické město Písek, hrad Zvíkov, hrad Orlík, nebo Žďákovský most a radioamatéři zase valí kvůli vzdáleným signálům na kopce. Obvykle se snažím spojit leccos dohromady, ale tentokrát jsem si zahrál na takového hobby profíka, jako kdysi, když jsem proháněl občanské radiostanice.
Před cestou jsem tedy vyzvedl z automatu dva PID lístky v hodnotě 50 Kč, abych mohl jet rychlíkem společnosti RegioJet ráno v 5.40 hodin do Kolína. Tady jsem nastoupil po 20 minutách různého zevlování ve stanici i před ní opět po roce do rychlíku Silesia, který jezdí z Prahy přes Ostravu do Varšavy. Vždy se tu nějaké volné místo najde a vždy je to dobrodružství. Tentokrát tu bylo zcela prázdné kupé s jednou slečnou s doslova obřím kufrem.
Polabskou krajinu daleko za Pardubicemi střídají hluboké krásné lesy v údolí řeky Orlice.
Sice tam právě už jeden chlapík zaplul, ale pořád tam bylo dost místa, až na ten kufr na podlaze. Vkročil jsem s tradiční otázkou ohledně volného místa, posadil se k oknu a přemýšlel jsem, že tu to zavazadlo moc šťatně nestojí. To neuniklo něžné bytosti, která mě vzápětí anglicky vyzvala, zda bych zavazadlo nemohl dát tam, kam patří. Nevím, co v kufru bylo, ale až jsem zaúpěl a slečna vše jistila. Sotva jsme dali zavazadlo do zavazadlového prostoru, tak slečna zaujala spící polohu, kterou by bralo asi kdejaké bulvární médium pro vylepšení, či zpestření.
Inu, jako pro legrační poškádlení několika dvacátníků mimo elektronická média na téma : ,, Nejezdíte vlaky, nevíte oč přicházíte", tak v dnešní době asi dobré, ale .... když tak tady čtete ty články o výletech, které se leckdy odehrávají částečně v hromadných veřejných prostředcích, tak je to zase jiná atmosféra, než v osobním automobilu. Skutečně nelze přehlédnout, kdo jimi jezdí nejvíce a je to někdy slušný nepoměr.
V čele mezinárodního rychlíku Silesia ( Praha - Ostrava- Krakov-Varšava) je lokomotiva Vectron firmy Siemens.
Už to mám naučené, že vlakem Silesia jezdím v tomto případě až do České Třebové, kde mám asi 17 minut času a zpět tímto vlakem jedu odpoledne z Pardubic do Kolína. Tady mají po celý den ve stanici už snad od 6.00 otevřenou zřejmě hezkou útulnou nádražní restauraci i množství dalších krámků, ale dal jsem přednost focení venku mimo nádraží.
Tamní architektura.
Všude kolem zeleň a hluboké lesy. To je Ústeckoorlicko.
Tak už mi přijel v 8.17 z Prahy Railjet společnosti ČD do Vídně a Grazu.
Obrázek z Brna. ( 9.22)
Na tento autobus v Břeclavi čekáme.
Do Břeclavi vás Railjet dopraví v 9.52 hodin a máte ještě dost času. Autobusové nádraží je hned vedle železniční stanice a číslo 570 do Lednice a Mikulova odjíždí v 10.10 hodin z čísla 8 . Cena až do Klentnice je 42 Kč. Mikulov je už za touto obcí, ale není důvod tam jezdit. Jenže to má jeden háček. Pokud sem přijedete o víkendu, tak jedete přímo a v obci Klentnice jste už v 11.12 hodin. I toto mi letos nějak neklaplo, ale možná dobře.
V pracovní dny vás spoj doveze jen v 10.30 hodin do Lednice, kde se můžete dle libosti hodinu procházet, nebo to snad strávit někde při občerstvení. Pak přijede v 11.30 další autobus z Břeclavi, který s vámi objede taková místa, jako filmový Pavlov, Dolní i Horní Věstonice na cestě podle ,, Moravského moře" a ve 12.12 vystoupíte v obci Klentnice, která je nejvýše položenou obcí na Pálavě. Autobus tu má hned tři zastávky.
První je na rozcestí ( na znamení) a je vhodná k cestě na Děvín ( 550 m.n.m.) Druhá je hlavní a slouží k cestě po červené na Sirotčí hrádek a dále přes Stolovou horu ( 459 m.n.m.) třeba až do Mikulova. Třetí je nepatrně dále a sluje názvem Klentnice u rybníka. Odtud vede chládkem zelená značka podle vinného sklepa do sedla pod Sirotčím hrádkem, kde se napojuje na červenou značku. To se ukázalo, jako nejlepší cesta do mého cíle na stolové hoře. Jste tam asi za 35 minut. Tedy, ve 12.45 hodin.
Něco pro fandy motorek z Parkoviště v Lednici.
Lednický zámek patří k nejslavnějším v ČR.
To už jsme právě nad obcí Klentnice.
Horko sice bylo, ale to vyřešil opalovací krém, ochrana hlavy a hlavně příjemný vánek. Ovečkám ovšem bylo horko a ani nevím, kde pro ně byla nějaká voda.
Ze Stolové hory máte k severu vyšší Děvín. Ten je ovšem mnohem hůře dostupný a i když z něj vidíte celý souvislý pás ,, Moravského moře" a údajně i Brno, nebo i to, co ze Stolové hory, tak na rozhlasové signály z Balkánu i z Rakouska a Slovenska by měla být Stolová hora lepší a je i lépe dostupná. U dálkového příjmu rozhlasu totiž platí, že výška je sice dobrá věc, ale také způsobuje hrozný mumraj signálů. Když jste níže a máte za zády vyšší kopec, tak je šance, že se o něj budou ty signály odrážet.
Protože je Stolová hora jižněji, tak by měl vyšší Děvín bránit signálům ze severu a odrážet ty jižní zpět k jihu. Ovšem, je to platné jen do určité míry. Stanice z Brna jdou spíše podle kopce a dost tu potrápily.
Nejprve jsem se tedy věnoval pásmu DAB+ a už jen na teleskop. Podmínky nebyly, tuzemských muxů už je moc a ty rakouské nejsou obyčejně také nijak závratně daleko. V minulosti se tu povedlo na 10D Slovinsko a na 8C Chorvatsko, ale letos prostě podmínky nebyly. To ovšem ani neměla být hlavní činnost a překvapilo by, kdyby se něco z Balkánu objevilo na volném 5A a 5B.
Tak tady máte to nejvyšší místo Stolové hory ( 459 m.n.m.). Tentokrát jsem se se směrovkou na DAB+ netáhl, protože pro ni jednak nemám nyní rádio s patřičným konektorem, a pak je to dnes vzhledem k množství tuzemských muxů trošku zbytečný přepych. Navíc jsou dálky v DAB+ obtížnější, než v klasickém FM. Dále toho máte cestou i méně na hlídání.
Pamětníci si však vzpomenou, že právě tady jsem ji měl asi před třemi lety postavenu a ráno v 7.30 hodin tu byl signál z Chorvatska. Tehdy jsem jim tam napsal a obdržel jsem milý elektronický QSL lístek o potvrzení zachycení jejich multiplexu s mapkou dalších chorvatských multiplexů.
Tak nechodily kolem mě jen různá samotná děvčata, nebo dámské dvojice a občas šla i nějaká ta rodina, ale kromě toho, že k řeči je otevřený leckdo, tak mě opravdu překvapuje, že mají často větší turistickou i přepravní účast, než muži. Prostě, člověk co už má něco za sebou, tak neustále něco porovnává.
Toto bylo to hlavní. Myslel jsem si však, že když už tu máme ty tropické teploty, tak by mohl přijít nějaký ten odraz od vrstvy Es a dát mi to na displej vzácnou RDS odněkud z Řecka, Turecka, Portugalska, Itálie, nebo z Lybie, či Alžíru. Smůla. Loni ve Znojmě snad dokonce dvoje Turecko a letos stále nikde nic. Nu nic, došlo na klasický pozemní příjem.
Většina rakouských stanic je z nedaleké Vídně, nebo z nedalekých vysílačů. Takový je na obrázku výše i s RDS. Takový tradiční zpravodajský program.
Hodně tu bylo i stanic ze Slovenska a zejména od Bratislavy, ale i to Brno. Čekal jsem, že z Maďarska toho bude více, ale byla to bída. Nicméně máte na snímku výše stanici Rádio Retro 100.5 MHz, kde fakt výborně hráli. Na 93.9 pak bylo neméně skvělé rádio Petöti, kde hráli dokonce rocn'roll. Obě stanice vysílaly z 213 km vzdáleného vysílače Kabhegy poblí Balatonu.
Jenže, někteří fajnšmekři FM rádi prohlašují, že dálky jsou nad 300 km. A tak jsem byl rád, když jsem zaslechl na frekvenci 102.4 MHz chorvatské rádio HRT-HR1, které vysílá z vysílače Ivanščica 298 km vzdáleného. Stanici se povedlo relativně nedávno přijmout na směrovou anténu v takových signálových návalech na jednom kopečku poblíž Říčan. O Pálavě se dlouho říkalo, že je to nejlepší místo pro lov stanic z Balkánu, ale ono je to problematické. Na stejném kmitočtu byla neskutečně silná jedna stanice z Brna a jedině v jednom jediném bodu, kdy jsem nesměl nikam hnout ani o kousek anténou ( teleskopem), tak se dařilo chorvatský signál přijímat. Výsledek máte níže v odkazu.
Takovou zajímavostí bylo, že mi tu často poblí antény létal v houfu nějaký hmyz, který vydával zvuk podobný dronům. Inu, horká Pálava. Asi v 16 hodin jsem akci zakončil, věnoval se ještě trošku focení a stahoval se k autobusu, který jezdí od Mikulova vždy ve 45. Tedy v 16.45 hodin.
Autobus vás přiveze v 17.48 do Břeclavi, což je plně postačující. Při čekání na něj došlo i na komunikaci s jakousi rodinkou z Orlických hor, která tu byla v Pavlově ubytována a velmi se divila mým cestám. ,, Co, to ještě zase jedete domů ? A to jste brzy ráno jel sem ?" Nu, co jako ? Co to jsou tři, či čtyři hodinky ve vlaku a hodina v autobusu, když se někam těšíte, nebo nad tím aspoň přemýšlíte ? Pořád kolem sebe máte nějaké dění.
Dnes je ve vlaku klimatizace kolikrát lepší, než jinde. Žádný hluk, nebo drncání, třeba internet i občas fajn lidé. Odjezd Railjetu v 18.06 a po zpoždění 15 minut z důvodu přípoje v Rakousku jsem byl v Pardubicích asi ve 20.25. I Silesia pravidelně každý rok má zpoždění také 15 minut a nikdy není v Kolíně ve 20.59 s odjezdem asi ve 20.35 z Pardubic. Přijela do Kolína ve 21.14, kdy už má odjet vlak do Mělníka. Nepříjemné je, že nikdy nevíte, kolik bude času na přetup a běháte. Obvykle zjistíte, že by ale bylo dost času a prázdnou PIDku, na kterou už nemáte nervy ji na nástupišti označit ve značkovači, vám označí průvodčí regioJetu.
Příjezd domů tak tedy není ve 22.15 hodin, ale o něco déle a za stav tratí a ani zpoždění v cizině fakt ČD nemůže. Mimochodem, čest ČD, protože příští článek bude asi o tom, jak Soutok prožil Blackout a musel jsem drahám dát pomyslně body. Co bylo mnohem horší, tak to byl Mělník večer. To úterý večer byly ještě ulice u nádraží ČD v Mělníku relativně schůdné, ale ti lidé v okolí fakt už z dálky důvěru bezpečnosti nedávají.
Osobní vlak Břeclav - Vídeň v 18 hodin před odjezdem.
Směrem k autobusovému nádraží vidím v dálce ve tmě sedět na chodníku asi šest lidí, tak to rovnou vzdávám. Ostatně, také jsem tam již zažil kdysi přes den agresivního feťáka. A okolí benzinky bývá také dost hlučné. Navíc nám tu asi probíhají večer nějaké automobilové soutěže, když u aut tolik kvílí kola. Tak vás snad článek bavil a něco vám dal. A jinak právě teď posledních 1 355 návštěv do milionu, tak už snad příště si to krásné číslo prohlédneme, ale předně musím zase někam vymyslet cestu.
Oni vám lidé říkají : ,, Tak přijeďte k nám do Orlických hor." Nebo je tu třeba město Jeseník, či Jindřichův Hradec, ale, jak už jsem psal, tak je potřeba najít tu chuť i zápal, kterou mládí má a teď to občas nenalézám. Pohodový víkend !
