Výročí 750 let města Mělníka : Báseň Skon krále Přemysla. Legiovlak po 6 letech zavítá na Mělník. V Lysé bude v sobotu podzimní Retro garáž. Na Mělníku končí významná výstava.

 

Jsou akce, které jsou určitou vzácností, protože se nekonají v nějakém místě každý rok, ale třeba i jen jednou za několik let. Blíží se ty Vánoce, tak třeba leckoho může zajímat, zda k nám letos začátkem prosince přijede kamion Coca-Cola ?

Tam je ten kalendář letos velmi úsporný a týká se v Čechách jen Prahy, ale pokud máte silné nervy, nevadí vám tma a nechcete nikam jet, tak tu budou v pátek  odpoledne 6.12. po roce opět alpští čerti a v sobotu i za světla v Kralupech nad Vltavou.Pojďme však v kalendáriu již k následujícímu úterý 26.11. 2024. kdy k nám přijede po šesti letech legiovlak. Jak vypadal v květnu 2018 na Mělníku ?

Na to se můžete podívat zde níže, ale věřím, že opět bude něco jinak, nebo nějaký ten vagon přibude, jak tomu bývá u legiovlaku zvykem.

https://soutok.blogspot.com/2018/05/do-melnika-dorazil-v-pondeli-legiovlak.html

Myslím, že už jen proto, že tu bude stát šest dní a vlak má své genius loci, tak se jistě vyplatí jej navštívit. Kromě toho, že je jeho příjezd určitou vzácností a vidíte zajímavé exponáty, tak u této atrakce si nemusíte dělat hlavu z toho, že kvůli lidem nic neuvidíte, že budete čekat frontu a jiné. Kdo jste byli někdy ve vojenském muzeu ve Kbelích, nebo v Lešanech, tak asi máte představu, jak to u těchto akcí chodí.

https://www.retro-garaz.cz/

Jiná atmosféra bude jistě tuto sobotu 23.11. na výstavišti v Lysé nad Labem. Tam si to naopak neumím ani představit a webová stránka vypadá opravdu hezky.Některé výstavy začínají již v půli pracovního týdne, což je vhodné zejména pro seniory v penzi, ale pro některé akce to neplatí. Retro garáž je také poněkud jinou akcí, jak se můžete dočíst na stránkách vll a dokládá to i odkaz na organizátora.

Pokud jste váhali podobně jako já, nebo jste měli jiný program, tak je tento víkend prakticky poslední šance navštívit výstavu o králi, který nese velký podíl na tom, že si letos připomínáme 750 let města Mělníka. Možná si řeknete, že když tu teče ta řeka a je tu dokonce soutok dvou největších českých řek, kde už na kopci dávno stálo hradiště, odkud vzešla kněžna Ludmila, tak toto místo se muselo někdy přirozenou cestou proměnit v město.

To je sice pravda, že tu jistě vzrůstal počet domů i obyvatel, ale víte dobře, že povýšení na město se uděluje vlivnými lidmi a někdy ani nazáleží na velikosti povýšené obce. Stačí se podívat na pohnutou historii našeho souseda Liběchova. Jindy vás zase překvapí, že se nějaké velké město stalo městem až relativně nedávno. Psal jsem tu kdysi na jaře 2014 takový seriál s názvem Nejkrásnější města na severu Českého království . Takovým typickým příkladem je v tomto případě Jablonec nad Nisou.

Mělník je ve zcela jiné situaci. Sem jezdili panovníci, pobývaly tu dlouhodobě královny a jelikož se žel ta zakládací listina nedochovala, tak tu bylo přistoupeno k jisté logice. Je evidentní, že aktivita mělnických vlivných u krále Přemysla II., jak se mu říkalo především v Čechách ( jinde byl převážně zván, jako Otakar) vedla k listině, která znamenala zapojení Mělníka do říční dopravy i obchodu. Vždyť řeky jsou i dnes dálnice prosperity, jsouli užívány, ale tehdy to mělo ještě větší význam.

Nesmíme zapomenout, že železnice ještě neexistovala, bahnité nebezpečné cesty patřily maximálně dostavníkům a kupcům, a tak ta prosperita přicházela po řece.

Zatímco tedy speciální výstava věnovaná Přemyslovi již končí, tak výstava Mělník v čase - 750 let města tu bude do jara. V každém případě jedinečná příležitost být u toho. To neslaví jenom Mělník, ale i my občané a zejména rodáci.

Nicméně se ještě vrátím k tomu zmíněnému králi, jehož listinu zde na Mělníku považujeme za jakousi celkem oprávněnou náhradu městské listiny zakládací. Nebylo mnoho těch českých králů, kteří z Prahy nejen dobře vládli a lid je uchovával celá staletí v paměti, ale také historicky rozšířili dočasně naše území a těšili se jistého sousedského respektu.

Později jsme se stali součástí jiné, trvalejší, větší i významnější říše a je na každém z nás, jak se budeme na věci dívat,co dokážeme ocenit a s čím vším se ztotožníme, ale z hlediska pohledu člověka z české kotliny nám bude vždy znít název Země Koruny české velmi líbivě. A s tím i vazba na naše politicky silné a úspěšné panovníky, která je zde v Mělníku zvlášť silná  i z důvodu vztahů králů Karla IV. a Přemysla Otakara II. k Mělníku.

Vzhledem k tomu, že místo poslední bitvy našeho velkého panovníka, který se přičinil o to, že letos slavíme 750. výročí města, a že není zase až tak daleko od hranic naši republiky, tak jsem si dovolil v roce 2017 na Moravské pole podniknou cyklovýlet. Konečně, vše souvisí se vším a přišlo mi tak nějak, že je asi namístě, abych tam zavítal. Krajina mi přišla poměrně příjemná a občas jsem tu zavadil i o drobné vinice, které mi připomínali domov. Také tu mezi stromy teče velká řeka pramenící u nás, a tak to prostě mělo vše své genius loci.

https://soutok.blogspot.com/2017/07/melnik-vdeci-za-povyseni-na-mesto-krali.html

Asi tak od začátku tohoto roku, ve kterém slaví Mělník své významné půlkulaté jubileum mě přepadá myšlenka, že bych na počest Přemysla Otakara II. měl zkusit napsat báseň.

Není na tom nic divného. Jako bývalý člen Pegasu, který stál u zrodu sbírky Mělník veršem a obrazem mám k tomuto téma blízko. Konečně, náš svým způsobem slavnější král Karel IV. se mihne v závěru mé oblíbené básně Vyznání rodnému městu ( 1992), a tak to byla pro mě výzva. Najdete ji zcela na konci tohoto článku:

https://soutok.blogspot.com/2018/12/vanocni-prani-2018-seznamte-se-prazske.html

Ovšem, přiznám se vám, že se mi do toho moc nechtělo. Nu, nebudu zde prozrazovat, co vše to obnáší, než něco takového člověk stvoří a ani nebudu  prozrazovat. nic z obsahu. Každý člověk je jiný, každému se líbí něco jiného, každý chápe věci jinak, tak vám jen popřeji příjemný zážitek.

Toto je tedy takový můj dárek k 750. výročí města, který se pojí s dnešním datem.

Skon krále Přemysla.

                                                            Modravé hory, zlatavé lány,

                                                            řeka tu zelení středem se vine.

                                                            Vůkol je poklid, klasy zrály,

           dnem  slunným čas tiše plyne.

                                                           Nad zemí šírou rovinnou,

                                                           čáp z oblak sem ladně slétá.

                                                           U cesty  rytíř v brnění

                                                           i vinice, co stojí tu léta.

                                                           Však vysoký kámen u cesty, 

                                                           zpráva smutná z něj se line,

                                                            že český král Přemysl Otakar 

                                                            s nevelkým vojskem tu hyne.

                                                          Velký ten slavný český král,

                                                           jenž města i hrady zakládal.

                                                           Výnosem z obchodu labského

                                                           Mělník dal do stavu městského.

                                                           Vévoda Rakous, Štýrska i Korutan,            

                                                           mocné říše, od Krkonoš po Jadran,

                                                           v lesklé zbroji tu s oře padá

                                                           smrt už k sobě si ho žádá.

                                                           Tak skonal král náš český,

                                                           markrabě moravský i kraňský,

                                                           jenž zlatým a železným sluje

                                                           pro stříbro  i vítězné boje.

                                                          Tebe dnes králi vzýváme,

                                                           křížový hrdino od Královce.

                                                          To tobě dnes králi vděčíme,

                                                          za slávu města na Mělníce.

Pohodové dny !

Recenze knihy Velký Mělník 1 očima Soutoku. Na webu Soutok jsem si v pondělí připomněl 13 let jeho života. Za tu dobu jsme sklouzli od krásných akcí v regionu a spokojenosti až po rozeštvanou celosvětovou společnost volající po změnách.

 

Dne 11. 11. 2011 v 11 hodin dopoledne se narodil web Soutok. Nechci dnes psát něco, co jsem tu psal už mnohokrát. Svého času velmi sledovaný web s denní trojcifernou návštěvou leckdy i pod jednotlivými články, který možná měl tak trošíčku na svědomí skutečnost, že později ožila i víkendová informatika veřejných oficiálních médií. I sám jsem později o víkendech přinášel reportáže z akcí, které ještě leckdy ani neskončily, nebo byl i u něčeho neobvyklého a leccos i propagoval, ale nově příchozímu období facebooku to v jistém smyslu konkurovat nemohlo.

Je to až k nevíře, že tu píši už 13 let. Za tu dobu tu vzniklo asi 2 500 článků, do magického milionu  návštěv mnoho nezbývá a jsem rád, že jsem byl zkrátka u toho. Prožil jsem toho za tu dobu hodně a hodně se toho také změnilo. Na začátku byl třeba obrovský pivařský boom. Vznikaly různé minipivovary a takový pivní festival v Kokořínském Dolu vedle hospody U Grobiána míval pravidelně obrovskou sledovanost reklamní i reportážní. S Martinem Klihavcem jsme se dokonce náhodně setkali v bývalé varně pivovaru Lobeč při křtu knížky vraňanských autorů Pivovary Mělnicka v roce 2016.

Povodně snad ani zmiňovat nemusím, a také dnes vynechám některé vyhlášené historické události významných osob, nebo návštěvy středověkých sklepů, či populární MJ 50, ale podívejme se na další boom, který patřil nostalgické železnici. Snad nikdy nebylo na mělnickém železničním nádraží tolik lidí, jako když měla přijet v rámci nějakého výnamného dne parní lokomotiva. Když pominu ročníky akce Audience u císaře Karla I. , kdy k nám zajížděl asi na 30 minut nostalgický vlak ze Staré Boleslavi, tak pak to byly jednoznačně každoroční oslavy ve Mšeně ( Léto s párou, Na Kokořínsko s párou), kterým předcházely oslavy výročí ,, Mšenky" v letech 1997 a 2007. Nakonec to byl i boj za záchranu lokálky.

Když už jsem zmínil železnici, tak proběhl i boom  ve veřejné dopravě. Dnes mohou lidé cestovat na různé výhodné jízdenky i především hojně užívané jízdenky regionální ( PID, DUK), o čemž se mladým rodinám v 90. letech až do roku 2004, kdy vznikla na dlouho jen tehdy pokroková Skupinová víkendová jízdenka SONE+ ani nezdálo. Heslem doby tehdy bylo, že nám nikdo nic nedá a musíme se sami postarat, jak si ještě mnozí pamatujeme z výroků exprezidenta Václava Klause. Jiný předseda ODS, kterým byl Miroslav Topolánek zase prohlásil, že pokud se někdo neuživí v České republice, tak se přece může odstěhovat třeba do Austrálie, kde bude mít možná více štěstí.

Osobně si pamatuji, že na jízdenku Libnet ( Liberecko, část Saska a Polska) jsem jel prvně až v červenci 2011 a od roku 2014 tu máme konečně skvělou Jízdenku na léto, která však bohužel rok od roku degraduje. Ne snad, že by byly ČD ve službách i komfortu cestování horší, ale jsou zkrátka o něco dražší, a tak přenechávají podle požadavků zákazníků různým společnostem jednu trať za druhou. Cestující pak může srovnávat, třeba i nadávat, ale co se jednou prodá, to už se špatně získává zpět.

Integrace dopravy přišla na Mělník ještě později, a tak ta moje generace, která měla v 90. letech mladé rodiny měla v lecčems smůlu, že něco už nebylo a něco ještě nebylo. Dnes už jsme mnozí v našem věku nuceni hospodařit se silami, které musíme rozložit mezi stále náročnější koloběh pracovních povinností s různými věčnými novinkami provázejícími celou společnost a jakési osobní volno s náznakem rekreace.

Po pivním a dopravním boomu musím zmínit i éru facebooku, který tu hodnotit nebudu. Na to má každý svůj názor zrovna tak, jako třeba na nějaký komunitní web, nebo nějaké elektronické veřejné, či novinářské médium a je to téma příliš obšírné. Nejlepší jsou vždy osobní zkušenosti. Nakonec si dovolím zmínit takový celkem významný historický rok 2019, který podle leckoho je takovou hranicí mezi nadějným rozkvětem společnosti vzbuzujícím u lidí  úsměv i dobrou náladu a tím, co vedlo k určité blbé náladě a tu společnost v lecčems rozdělilo.

Na jedné straně krásné  a třeba 10 let staré zážitky z různých společenských akcí, za jejichž vyvrcholení tady na Mělníku považují někteří lidé období, kdy jsme tu měli obří akci  dokonce s mezinárodní účastí v podobě Mělnického okruhu, a na straně druhé období, které nám tu rozpoutal covid-19. I když už dávno není rozhodně tím hlavním téma, tak pořád ještě nemůžeme ani náhodou říci, že by se ty temné mraky aspoň trošku nějak rozplynuly, protože to napětí ve společnosti  z mnohých jiných důvodů je a nejen u nás v republice, ale všude ve světě.

Mnohdy za tím stojí právě i hlavně média, ke kterým dnes máme technicky blíže, než  v časech bez internetu, a která zveřejňují někdy až udivující myšlenky, nebo i návrhy nejrůznějších zákonů. Ovšem, zatímco starší generace je lačnější po nejrůznějších zprávách z mnohých médií, tak mnozí mladí na leckterá naše média rezignovali  a mají svůj svět, kde hledají zábavu a zájmy Podle některých se musí přece vše jednou nějak změnit, jen se neví kdy. Tak toto vše se tu odehrálo za těch 13 let, co tu píši Soutok. Je toho dost, co ?

Také se vám stává, že vás krátkodobě přepadne nějaké nadšení po určitém hobby ? Myslím, že je to dobrá ukázka toho, jaký vliv mohou mít média na lidi..

Teď vynechám notorické vzpomínky na vynikající poznávací seriály s názvy Rozhlédni se člověče ( 1998), Zpět k pramenům ( 2005) a Paměť stromů ( 2003) s Luďkem Munzarem a podívám se na něco jiného .O několik let později se na našich obrazovkách objevil seriál, kde společensky známé osobnosti za pomoci odborníků pátrali po svých předcích. On to nebyl snad jen jeden seriál, ale mnoho lidí ovlivnil.

Stačí se podívat na tento článek, kde jsem psal o svých osobních zkušenostech při pátrání já .

https://soutok.blogspot.com/2017/02/poznat-sve-predky-je-dnes-mnohem.html

Bohužel se dá říci, že propaganda předběhla tehdy možnosti. Zatímco neskutečně rozsáhlé území pod kontrolou SOA Litoměřice bylo již zdigitalizované, tak Středočeský kraj se teprve jen pomalu roky digitalizoval. I tady platí, že sejde z očí, sejde z mysli a nakonec člověk viděl, že ty zápisy mnohdy nebyly potřebně vyplněny, nebo byly naškrábané. Není tu nyní místo se rozepisovat o tom dalším.

Pak to byl seriál o architektuře s názvem Šumná města s Davidem Vávrou z roku 1995. Sám jsem tehdy skoupil prodávaná DVD a matně si vzpomínám na jednu vilu někde na Karlovarsku, kde snad dokonce bylo pod prosklenou podlahou jakési akvárium. Nevím, seriál bavil, ale zdaleka nejsem ani špetkou takový nadšenec, jako pan Karel Lojka, který vystudoval Střední průmyslovou školu stavební. v Mělníku.

Ačkoliv mám v knihovně těch knih a knížek o Mělníku již opravdu hodně a nesmím opomenout počin paní Renaty Špačkové z 90. let s názvem Mělnická zastavení I, tak musím připomenout, že ještě žádná kniha se tolik nevěnovala architektuře mělnických vil i životům jejich majitelů, jako právě kniha Martina Klihavce a Karla Lojky s titulem Velký Mělník I. Ještě žádná kniha se nikdy tolik nevěnovala proměnám nejrůznějších domů i obchůdků, jakož osudům jejich majitelů.

Svoji kapitolu tu mají pochopitelně české královny, ale také nejrůznější umělci i podnikatelé, a tak jsme skutečně svědky neobyčejných příběhů i případných zajímavých majetkových zisků  jinde v republice mimo Mělník. I dnes se najde plno lidí, kteří se během života osmkrát stěhovali, což je pro nás, kteří tu žijeme celý život až k nevíře.Pro někoho může být šokující i věta, že lékařku Annu Bayerovou žijící v dětství v mlýnu Mlčeň ( Kokořínský důl) zdejší krajina nijak neokouzlila a stěhovala se za svými zájmy.

S téma migrace do zahraničí, nebo i stěhováním po republice se člověk setká nejednou za život, a protože máme opravdu krásnou republiku, tak i to může být téma k osobnímu zamyšlení. Máte rádi staré české veselohry z doby protektorátu ? Pak jste se jistě možná podivili tomu, že právě v tomto smutném i nervozním období, kdy šlo o život, vznikly opravdové pecky, kterým se naše generace směje dodnes a známe i leckteré hlášky z nich nazpaměť.

Jedním z těch oblíbených filmů je také titul Příklady táhnou. Tam ztvárnila jednu z hlavních rolí půvabná herečka Stella Májová. Ve filmu zazní dvě nádherné melodie, o kterých jsem tu psal již v článcích níže.

https://soutok.blogspot.com/2019/03/labe-v-melniku-ma-339-cm-tak-obvykle.html

https://soutok.blogspot.com/2019/05/silna-ctverice-akci-vikendu-18-19.html

Bylo pro mě pochopitelně potěšením i překvapením zároveň, když jsem se v knize dočetl, že budoucí herečka vyrůstala také na Mělníku. Odpusťe mi, ale tento odkaz níže sem prostě musím dát. Snad i proto, že i já plul v mládí několikrát vodu a poznal tu romantiku prožitku na ní i v její blízkosti.

https://www.youtube.com/watch?v=_8GaOWMxrrY

Závěr knihy patří tzv. bonusu, který je sestaven z vyprávění děděčka pana Lojky, který nám poutavým způsobem přibliží život ve skuhrovském hospodářství v roce 1905 s důrazem na tehdejší smysl pro tradice a nakonec i své vlastní prožitky Karla Lojky z mládí. Nesmíme zapomínat, že tehdy žádná televize a ani rádio nebyly a lidé si tu kulturu vlastně regionálně tvořili sami. I tady jsem našel jistou paralelu, či vzpomínky na své mládí v 70. letech 20. století. Zůstaňme aspoň u té, kde pan Lojka vzpomíná, jak v 60. letech 20. století pálili nad Skuhrovem Jidáše. Více raději neprozradím, aby někdo neřekl, že tu snad píši nějaký knižní výtah.

Jsem tedy poctěn, že jsem vyrůstal ve čtvrti, které se tato tradice také týkala, že jsem také koukal na ohně zmíněných obcí, občas docházelo i k přátelským návštěvám a ten posun techniky za těch 10 - 15 let tu prostě byl. Vznikaly tzv. černé skládky, kde nechyběly občas i nějaké pneumatiky či lahve od laků značky Lybar, a to vše jsme s oblibou pozorovali aspoň nějaký čas bouchat, nebo i čadit.

Na konec jsem si nechal město samé i jeho podniky, které jsou v knize zmíněny. Tam není co dodávat. Autoři vtipně vybrali fotografie, které mluví a říkají čtenáři : ,, Vzpomínáš, jak jsi o nás četl v brožurách a knihách od Renaty Špačkové, Jana Kiliána, Ludvíka Bóhma, nebo Františka Purše ? Jak jsi se těšil z krásných pohlednic, fotografiíi i o nic chudšího zajímavého textu Martina Klihavce a Karla Lojky ? Tak právě tyto černobílé fotografie s určitým genius loci ti to nyní připomínají." A nemohu ani zapomenout na takové pěkné věci, jako je knížka Mělnický uličník, Květen 1945 na Mělnicku i třeba nejmenovat Josefa Karníka a autory průkopnické obrázkové literatury současnosti v knize Na Mělníku.

Beru tedy jen úzce prodejnou legální literaturu ze své knihovny, ač ji předběhla éra reprintů pohlednic, které vydával MOOS ve spolupráci s RMM a městem, nebo i mezi lidmi dříve šířené nejrůznější materiály z oblasti historie, jejichž elektronická životnost je pochybná. Na Mělníku ten hlad po historii a fotografiích ze starých časů byl prostě vždy obrovský. V jednom nedávném článku jsem zmínil, že tentokrát nebudu jen chválit. Je třeba si říci, že každá práce má své pozadí, které mnohdy čtenář vůbec nevidí. Čtenáři nevědí, že autory třeba někdy i tlačí čas, mají spoustu dalších starostí i svoji oblíbenou parketu. On chce prostě správná data. Když je má, je spokojený, když je nezná, tak také, když objeví chyby, tak může přijít i rozpačitost a snad i vztek..

Knihy Velký Mělník se toto vůbec netýká a nakonec i loňská kniha Kokořínsko známé i neznámé od jiných autorů je mi určitou modlitební knížkou ve smyslu, že je i jen v naši blízkosti krásně a jistě přijde i hezké počasí a lepší část roku. Přesto se můžete níže podívat, co se může stát, když  autory knihy baví hlavně jen něco z toho, co dávají dohromady a zcela vypadne korektura i toho mála dat, do kterých se autorům očividně nechtělo.

https://soutok.blogspot.com/2023/11/kokorinsko-zname-i-nezname-zacatek.html

https://soutok.blogspot.com/2023/12/recenze-nejnovejsi-knizky-o-kokorinsku.html

Svět literatury je také svět. V roce 2007 jsem přijel do Mšena na oslavy 110 let trati Mělník - Mšeno - Dolní Cetno. a spatřil jsem, že se k výročí prodává zase nějaká brožura. Zamnul jsem si ruce nad novotou, ale brzy jsem vystřízlivěl. ,, Paní,ale toto se prodávalo před deseti lety ve Skalsku " říkám. V paní bouchly k pobavení kolem stojících lidí saze a rázně prohlásila : ,, Nejhorší jsou právě takovýhle šťouralové ! "

V knížce Velký Mělník 1  jsem objevil možná pro většinu lidí malou a až možná bezvýznamnou historickou mýlku v datu v jedné kapitole, ale Martin Klihavec, ač není profesionální spisovatel a je skutečně obdivuhodně pracovně vytížený, tak mi přislíbil ve druhém dílu,ktery tu zřejmě bude za rok nápravu. Je to ukázka toho, že mnoho věcí není o profesích a funkcích, ale o přístupu člověka k věcem. A za takový přístup tu Martinovi ještě jednou rád děkuji.

Mějte se pěkně a hezký víkend !

Splněný odvěký sen. Okolo Máchova jezera II . Závěr romantické procházky kolem Velkého rybníku. Jedenáct malých mlýnků. Velká fotogalerie ze závěru výletu. Nádherná videa ze mšenské lokálky mezi Mělníkem a Mladou Boleslaví.

 

Milí čtenáři, v první části pěší procházky okolo Máchova jezera jsme navštívili to nejslavnější, co u Máchova jezera najdete. Tedy, hlavní pláž v městečku Doksy, pláž ve Starých Splavech, Jarmilinu skálu a výpusť, kterou Robečský potok opouští Máchovu jezero na své cestě k České Lípě, kde se vlévá do Ploučnice.

https://soutok.blogspot.com/2024/11/splneny-odveky-sen-okolo-machova-jezera.html

Až sem jdete prakticky po rovině z centrum městečka Doksy asi hodinu a čtvrt, procházíte po pohodlné cestě oblastí s největší přítomností pohybu i nemovitostí v obou letoviscích a prakticky se celou dobu až dotýkáte hladiny jezera. Při této příležitosti není od věci si připomenout, že Máchovo jezero je ve skutečnosti rybník a snad i proto, se mu zprvu říkalo Velký rybník. Rozdíl mezi jezerem a rybníkem je ten, že to první vytvořila příroda, a to druhé je záležitost lidských rukou.

Až mnohem později došlo tedy k přejmenování na Máchovo jezero, o kterém je všude plno materiálu. Už jen Muzeum K.H.Máchy v historickém stavení ( nejstarší dům v Doksech) v Doksech je expozicí věnovanou nejen samotnému básníkovi, ale i expozici rybníkářství a rybářství, jejímž středobodem je pochopitelně historie vzniku dnešního Máchova jezera.

Nějakých 300 metrů za výpustí Máchova jezera ( minulý díl) nás tedy čeká rozhodnutí. Pokud máte opravdu kočárek a ještě velmi malé děti, tak se zřejmě vyplatí obrátit, a pokud nejste ve Starých Splavech ubytovaní, tak zřejmě o víkendu užít případně i železniční dopravy na důležité trati 080 z Nymburku přes Mladou Boleslav a Českou Lípu do Rumburku.

Pochopitelně tu jezdí i autobusy a napříkla o víkendu, se odtud v 16.10 hodin dostanete na jízdenku PID i přímo do Mělníka. Je to téměř historická spoj, protože i já se v roce 1991 o Vánocích jí vracel domů ( jela až z Jablonného), když jsem asi v 5.30 hodin vyrazil pěšky z Mělníka, ve 13 hodin jsem skončil na zledovatělém svahu pod hradem Bezděz, a v 15.30 jsem se jako legendární Meresjev doslova doplazil do Doks. To byl člověk ještě mladík a tělo i bez tréninku něco sneslo.

https://autobusy2024.idsk.cz/files/JR_1096.pdf

Pokud však tu možnost máte, jste nabití energií i radostí a chcete se s tím poprat a obejít Velký rybník stejně tak, jako jsem si to umanul já, pak prosím pokračujte. Jenže tu na mě hned za posledními domy čekalo nemilé překvapení a na vině byl zjevně fakt, že jsem neměl v mobilu aktualizované mapy. Tvrdošíjně jsem tak kráčel i dále podle jezera, byť tu byla zprvu jen vyšlapaná cesta, ale měl jsem kráčet po modré turistické značce, která nic neříkala o tom, že jste na nějakém okruhu kolem majestátného Máchova jezera.

Na druhou stranu jsem asi dobře udělal, protože jsem se dostal do opravdu divoké přírody plné skal, bizardě rostoucích stromů s barevným listím a hlavně mi připadal protější břeh u městečka Doksy neskutečně vzdálený.

Tak jistě, těžko srovnávat takový zážitek s většími vodními plochami, ale i tak to oproti sklánějícímu se slunci k obzoru působilo dost impozantně a lodní sezonní provoz tuto skutečnost ještě umocňuje. Faktem je, že je to asi velikostí  nejbližší  vodní plocha, kam mnozí dojedeme snad ještě na otočku i na jízdních kolech. Musel bych se podívat do vnitřního vyhledavače Soutoku, kdy jsem tam byl naposledy na jízdním kole a obávám se, že už je to snad minimálně 10 let. Kriste, já tu píši už 13 let !

Přiznám se, že občas učiním něco, kdy si sám pro sebe řeknu : ,, No, ještě to zvládnu " a uvidíte to i dále v článku, ale musím si přiznat, že když si uvědomíte, že už je vám mezi 60 - 70 lety, tak je to vážně pocit všelijaký. Lidmi jsme i proto, že si dokážeme uvědomit různé výjevy z různých období svých životů a zamýšlet se nad tím.

Řekněte sami : ,, Není to nádhera ? Tady na severním břehu. Není to krásná barevná divočina ?" Inu, koupil jsem si nedávno knížku Kokořínsko známé i neznámé, na kterou je tu recenze a užívám ji asi tak, jako určitou modlitební knížku. Podívám se na krásné barevné obrázky z Úštecka, okolí Doks, Mělníka, Vrátenské hory, Kokořínského dolu, či Mšena a už vidím krásné jarní a letní dny svobody v blízkosti našeho domova. Druhou věcí níže uvedenou je, že recenze zmíněné knížky nedopadla dobře.

https://soutok.blogspot.com/2023/11/kokorinsko-zname-i-nezname-zacatek.html

https://soutok.blogspot.com/2023/12/recenze-nejnovejsi-knizky-o-kokorinsku.html

Ale, ono to tak někdy prostě je, že knížka má krásné obrázky na křídovém papíře, ale autor, nebo autoři něco zmrší, což mnoho čtenářů zdaleka, nebo i jen prostě neznalých věcí přejde, ale vás tahá za vlasy každá nepravda a chyba.Tady těch chyb bylo žel více než dost, až jsem chvílemi přemýšlel, zda nebylo účelem jen knížku prostě rychle vydat a jet takříkajíc dále. Dočetl jsem ve čtvrtek večer mimochodem knihu Velký Mělník I a i tady jsem objevil chybičku, ale to bych předbíhal. Nuže, pokračujme dále v článku.

Jsou lidé, kteří emigrují do zahraničí, nebo se aspoň osmkrát přestěhují v rámci naši krásné ČR, ale nic z toho mě nějak nikdy nebralo. Jiná místa lze poznat i jinak a už i mí rodiče byli zkrátka z našeho nedalekého Kokořínska unešení, a tak to přenášeli i na nás. Alespoň tu lásku ke krajině a okolí. Dnes to asi i málokdo dělá, a proto je svět celý takový aspoň občas nějaký divný. No, napadlo by vás dělat selfie před propastí, nebo jezdit na střeše metra a další hloupý adrenalin ? Jako kdyby nebyly na světě krásnější, bezpečnější a smysluplnější věci. Ale, to vás musí někdo už nejlépe v dětství naučit.

Nemohl jsem se na tu krásu vynadívat, ale bylo mi jasné, že už bych neměl otálet. Cesta byla stále méně schůdnější, asi 50 metrů přede mnou seděl rybář a dvojice, která se tu překvapivě objevila s jízdními koly mi napověděla, že tu jsou jakési skalní schody, po kterých stejně budu muset vylézt až na cestu s modrou turistickou značkou.

,,Tak tedy sbohem jezero, dnes už tě uvidím jen chvíli občas mezi stromy."

Pak tedy jdete po modré, ale na nejbližší rozdvojce již natrvalo zůstanete na zelené naučné stezce. Později je ještě varianta, se přiblížit u Klůčku po žluté k jezeru, ale pokud nemáte moc času, tak je to zacházka.

Ačkoliv je tu krajina již taková jiná a snad i sušší, tak i tak není nouze o romantické pohledy.

Turistické značky v Čechách mají svůj půvab. Leckdy je uchovávám nejen jako něco, na co se mně osobně příjemně kouká, ale i jako takový aktuální doklad. Mnohdy vás přivedou svými dalšími cíli i poznatky, že je tu ještě něco, co lze potenciálně v budoucnu prozkoumat.

Takový skalní balvan může v člověku rozvést určitou představivost a někdy má i opravdu svůj název.

Tak tohle bylo mé téměř nejmladší dětství. Na časopisy pro děti, jako bylo Sluníčko, Ohníček, nebo myslím i Mateřidouška si pamatuji už jen nesmírně matně. Dokonce i na obrázek, kde na jedné straně bruslí kluci na zamrzlém rybníku, a když jej obrátíte vzhůru nohami, tak tam zase bruslil vodník a snad i ryby. Byl tam i snad nějaký nápis : Jé jé, obraťte nás ! Na Čtyřlístek se ale nezapomíná a vycházel kultovně celá léta. Dokonce tu mám někde na Soutoku článek, kde najdete odkaz na jednotlivé díly a můžete je dnes číst on-line, nebo i podle titulních stránek vzpomínat, která čísla vám maminka tenkrát vlastně koupila.

I to si člověk dokáže vybavit. Takto populární jsou už snad jen Rychlé šípy a ABC. Připomínám, že v Doksech je i muzeum Čtyřlístku a Fifinka, Myšpulín, Pinďa a Bobík bydlí právě tam :-).

Kopec Borný je určitou dominantou nad jezerem, a takto krásně mi jej osvítilo zapadající slunce. Škoda, že nebyl čas jít na jeho vrchol, kde je vyhlídka, kterou jsem také ještě nikdy nenavštívil. Následující část trasy však byla takovou dlouhosáhlou rovinou, kdy jsem potkal jen asi dva cyklisty v protisměru a překvapoval mě neutěšený stav některých zdejších lesů.

Stromek vedle stromku, souška vedle soušky, tyčka vedle tyčky. Nechtělo by to prořezat , nebo rovnou pokácet, pokud je to napadené kůrovcem ?  Snad jsem vybral to správné foto :-).

Brzy překročíte úzkou obchvatovou silnici vedoucí ze Starých Splavů kolem severní části jezera do Doks a spočinete u Kaple sv. Vavřince, která stojí hned vedle státní silnice číslo 270 vedoucí z Doks do Mimoně. Tu musíte zvlášť opatrně přejít a odměnou vám bude ještě jedna vodní velká plocha. Tou je Břehyňský rybník, odkud je doslova excelentní výhled na hrad Bezděz. Stejně to působí i obráceně z hradu. Jinak je však rybník také ptačí rezervací.

Břehyňská průrva. Tudy odvádí vodu z rybníku Břehyňský potok do Máchova jezera.

Další asi 30 cm široký potůček má krásný orientální název Jordán. Nu, také u nás má jeden rybník u Tábora název Velký Jordán a druhý Malý Jordán, kde je mi také důvěrně známý autokemp. Potok na obrázku má sotva kilometr, pramení kus nad touto cestou, na které stojíme a jeho vody končí v Máchovu jezeru.

Našel jsem tu něco úžasného a nevídaného. Jedenáct malých mlýnků nevydávalo prakticky jediný zvuk, zůstalo ukryto nevšímavým lidem a stalo se zajímavým materiálem pro můj Youtube kanál. Fotografie opravdu nemůže vyjádřit to genius loci místa, které najdete tady níže. Když už nic jiného, tak vás otáčející mlýnky potěší a vnesou do vašeho nitra určitou radost i pohodu. Stačí jediný klik na ...

https://www.youtube.com/watch?v=RZKw53t8CV8

https://www.youtube.com/watch?v=R38s4TP7NOc

Sám si to někdy pouštím, protože voda má prostě své kouzlo. Ať už je to ta tady, co pohání mlýnky, nebo nějaká divočejší, kterou najdete u severního, jižního, západního i východního bodu naši republiky. První dvě jmenované akce pronikly již také na youtube kanál, když jsem v červenci navštívil Vyšší Brod s nejjižnějším místem Čech a v září pak nejsevernější místo republiky. Když jsem ale u těch krás, tak sem dám odkaz ještě na jednu krásnou věc. Je to naše mšenská lokáka a cesta až do Mladé Boleslavi. Podívejte se, jak je to všude kolem ní z okna strojvedoucího krásné.

https://www.youtube.com/watch?v=jz1me3M59SU&t=3s

Projedete mělnickým nádražím ke Kokořínské ulici, pak k Borku, Mšenu a poznáte i krásné lesy u Trnové, Sudoměře, Katusic, aby jste úvratí přijeli do nádraží v Mladé Boleslavi. Snad jen bych dal přednost videu s výše položeným sluncem a radostnějšímu dnu, ale možná chtěl autor videu dodat i určitou náladu a neviděl to z pozice Mělničana, který jezdí na výlety nejraději dopoledne v krásných dnech. Těch videí z trati je tam více a dokonce i z časů, kdy jsme v minulém desetiletí ještě jezdili mnozí s radostí párou při různých oslavách.

Netrvalo to dlouho a přišel jsem k odbočce na Králův stolec. To bylo místo, kde se údajně zdržel i sám král Karel IV. Potkal jsem cestou nějaký dětský oddíl, kdy mi vedoucí potvrdil, že jdu správně, protože sem jsem si prostě zajít musel.

To je tohle ?

Vypadá to pěkně, ale opravdu je to tothle ? Ale ne, to musíš po prošlapaných schodech obtížně snad i po čtyřech vzhůru, jako v Kokořínském dole na Nedamy a mysli na to, jak bezpečně slezeš. Zkusil jsem to a vzpomínal jsem i na krkolomný výstup na Rudolfův kámen v Českém Švýcarsku. Tam už bych si dnes asi netroufl a není to zase tolik let na zpět. Je to někde tady.

Čekal jsem výhled někam na jezero, či na hrad, ale toto mělo také svoje genius loci.

Opatrně jsem slezl a místy i převážně po zpátku. Už bylo asi 15.30 hodin, za hodinu zapadalo slunce a já musel ještě dojít do městečka Doksy k autu. Čekaly mě však ještě dva pěkné  a důležité okamžiky. Potkal jsem u odbočky starší ženu se psem a v ruce držela obrovskou houbu. ,, Pane, nechcete hřib ? Krásný podborovák. já to nemám kam dát a lidi už to ani nechtějí." To vám byla tak krásná, zdravá a velká houba, že jsem ji nesl 2.5 km v ruce, a když jsem pořizoval obrázek níže, tak jsem ji prostě odložil na zem do trávy.

Inu, Halloween má sílu už i u nás. Ale, tak proč ne ? Děti mají radost a je to další zpestření kalendáře. Zato od začátku ledna do Velikonoc u nás  prakticky nic není, až je to možná trošku škoda. Teď už se děti těší na lampionový průvod na sv. Martina. Pokud se nepletu, tak ta bílá bytost se snad jmenovala Perchta, jak jsem se někde dočetl . ( https://cs.wikipedia.org/wiki/Perchta) , ale mně různé sváteční rituály zas až tak moc nikdy neříkaly.

Naopak bylo období, kdy jsem dokonce trošku nadával, protože jsem měl rád pohledy měst a děvčata z ciziny mi posílala  v tu dobu na pohledech různé Santa Clause a jiné figurky. Když svátky pominuly, tak jsem se konečně zase dočkal svých oblíbených pohledů měst, kanálů, větrných mlýnů, sýrů, tulipánů, či poldrů. Inu, tenkrát žádný i nternet nebyl, cestopisy v TV jen z návštěv různých primitivních afrických kmenů, pohlednice také u nás neměly mnohé ještě ten lesklý obal, a tak to bylo něco. Dnes to nemá pro veřejnost žádnou cenu, ale jinak to jsou vzpomínky na určité období života. Mimochodem, pohlednice sbírám na výletech dále a je jedno, zda jsou tuzemské, nebo už jsem třeba i jen kousek za hranicí, jako posledně v Sebnitz. ( Velký pátek 2022)

Ještě vás značka vede kolem nějakých sádek, které mi připomněli Liběchov. Tyto leží na Robečském potoku, který pramení u Oken, napájí Máchovo jezero a v České Lípě se vlévá do Ploučnice. Mimochodem, víte jak pracuje náš mozek ? Víte, proč máme tak rychlé reakce na některé věci ? Je to tím, že máme již určité předešlé zkušenosti, a tak vlastně reagujeme porovnáním zážitku se zkušeností. Není tak třeba jít kamsi do hloubky mysli, ale jde o určitou interakci mezi předešlými zážitky a situací, kterou právě zažíváme. Odpusťte mi, zda vás tady poučuji, ale když mě občas věda fascinuje tak, že si leccos já sám sobě rád připomínám. Kdysi nedostupná literatura dnes plní oddělení s názvem ,, Osobní rozvoj."

Také se tomu říká radost z poznání a uznejte, že v dnešním světě potřebujeme k pohodovému stylu života co nejvíce různé radosti, což je věčný boj s náladou i našim okolím..

Místní radnici tu mám i v přijatelnějších podmínkách, ale pozdní podzim o sobě již dával vědět a navíc byl 28. října již pravý SEČ.

Rozloučíme se pohledem na Muzeum K.H.Máchy, kde jsem byl nucený ukončit před polednem jízdu autem. Z mé strany spokojenost. Splněný odvěký sen, návštěva oblíbených i krásných míst, slušně velká houba do smaženice a v Lobči potom ještě dvě petky ležáku na doma. Škoda jen, že bylo po víkendu, ale takový je život, který má svůj jízdní řád, který občas i vlivní upravují.

Pohodový listopadový víkend !