pondělí 14. prosince 2020

Vánoční strom pro Prahu doputoval od Sázavy jen kousek od vojenského muzea v Lešanech. Takto se jevil na počátku zlaté hodiny. Apoštolové na orloji se domluvili, že se Soutoku a jeho čtenářům bez čekání ukáží :-)..

 

Vždy, když projdu Prašnou bránu, tak na mě dýchne to genius loci těchto míst  staré Prahy. Obvykle vám na prvních fotkách ukazuji krásné repliky aut veteránů, které tu čekají především na majetné cizince, ale tentokrát tu nic takového nenajdete a navíc tu hned za bránou probíhá nějaká rekonstrukce chodníku.

Další takovou věcí, co mě vždy přitahuje, tak to jsou třpytivé krámky s nejrůznějšími suvenýry a pouliční historicky vyhlížející lucerničky.


Lucerničky se nám teprve zažehly a bylo pořád ještě tolik světla, že jsem váhal, zda je mám v tomto stádiu vůbec fotit, ale to je nyní vše kompenzované vánoční výzdobou, nebo zvláštní atmosférou některých podniků.


Jedním z těchto podniků je jakýsi salon na konci Celetné ulice, kde najdete návštěvníky orientálního původu na různých lehátkách v blízkosti krásné zlacené sochy Buddhy.


Před výlohou již tradičně stojí asijská rikša, kterou najdete na vícero místech Prahy. 



Vzhledem k tomu, že bylo ještě plno světla, tak nebyl problém celkem bez problému vyfotit přes Staroměstské náměstí i věž Staroměstské radnice.


Jde o 70 metrů vysokou dominantu ze 14. století.


Stromek tentokrát přijel z poměrně blízké vzdálenosti.


Pokud jste někdy zavítali za mělnickým tankem do Lešan nedaleko řeky Sázavy a přijeli jste sem vlakem přes Zbraslav ( trať Posázevského pacifiku, tak vězte, že jen kousek před stanicí Krhanice, kde vystupujete, se nachází zastávka Kamenný Přívoz. Mimochodem, je docela možné, že právě tady někde nastoupila do vlaku před dvěma lety ta příjemná společnost, která pracovala v marketingu.



Následující fotografie nechám bez komentáře. Jen připomenu, že tudy dnes ještě jednou půjdeme, ale to už bude zcela jiná atmosféra, více lidí, větší tma a jiný díl.












Zastavím se až tady u orloje. Aniž bych se nějak snažil něco stihnout a aniž bych vůbec vzpomněl na to, že mohu zastihnout procesí apoštolů, tak jsem měl štěstí. Nejen na parádní místo s parádním výhledem, což bylo v minulosti leckdy téměř nemyslitelné, ale hlavně na fakt, že jsem přišel snad jen dvě minuty předem, vyndal fotoaparát a po menší chvilce jsem již mohl fotit to, kvůli čemu sem jezdí z celého světa takové davy. Orloj je hlavní turistickou atrakcí Prahy.


Vy ani do Prahy nemusíte a průvod apoštolů si můžete v reálném čase pustit přes počítač, nebo si dát záznam. Pod tlačítkem popis, se dozvíte více. Ovšem, dělat věci pouze z domova je jen náhražka. To snad ví každý, kdo třeba kouká na pěkný cestopis v televizi, třeba i jen z tuzemské Toulavé kamery, a pak navštíví místo osobně.




Na závěr dnešního dílu jsem tedy vybral několik obrázků s apoštoly.






Ještě vám dlužím čas. Ta Praha, kterou nejčastěji navštěvujeme, a která je ohraničena na východě stanicí metra C Muzeum a na západě Kampou a Malou Stranou mi nepřipadá nijak velká. Navíc mi v cestě nepřekážely ani davy pomalu se valících lidských mas. Možná jste si všimli, že hodiny na Palladium v minulém dílu ukazovaly 15.35 a orloj tedy odbíjel 16.00.

To je v současné době časová hranice, kdy zapadá slunce za obzor a nastává takzvaná zlatá hodina, kdy ještě nepotřebujete k množství aktivit světlo, a která je vyhledávána hlavně profesionálními fotografy, stejně tak, jako ta hodina před východem slunce.

Příště si tedy již užijeme nějaké ty večerní záběry, romanticky rozsvícené lucerny a další. Půjdeme dále k západu na náš krásný Karlův most a uctíme svojí přítomností a vzpomínkou i osobnost Johna Lennona, od jehož smrti letos uplynulo rovných 40 let.

A ještě si dáme pod obrázkem astrolábu něco pro ,,zasmání."


Zrovna si tak prohlížím zprávy a koukám na ...


,,Co na to asi lidé ?" pomyslím si. Odpověď mě ,,rozesmála."





Já myslím, že lidem už dochází trpělivost, byť má tato vláda bohužel vynucené jiné starosti. Takové směšné zákony, kdy tresty vlastně nejsou tresty, protože jedny to v pohodě uplatí a druzí to nikdy respektovat nebudou k žádné slušné reakci obyčejných diskutujících už snad ani vést nemohou.

Běžného alkoholika a uživatele drog přece tyto věci nezajímají a nikdy nezajímali. Nejspíše paní ani neměla řidičák. Jeden příklad z mnoha, které tu máme celá desetiletí a snad to i přibývá.

neděle 13. prosince 2020

Pohádkový svět mezi Florencí a Prašnou bránou je další samostatnou pražskou oblastí. Další průvodce Mělníkem je z roku 1997.

 


Dnes tedy v naši procházce pokročíme dále. Asi v 15.30 jsem se rozloučil s autobusovým nádražím Florenc, kde tentokrát skutečně bylo lidí jen minimálně a vydal jsem se do takové pomyslné druhé etapy výletu, která je pro mě takovou nostalgií dětství. Ostatně, naposledy jsem tu byl po mnoha letech loni v listopadu a vznikl tehdy článek ...

http://soutok.blogspot.com/2019/11/v-dalsi-navsteve-prahy-se-podivame-na.html


Ta krásná budova hned za nádražím je Muzeum hlavního města Prahy a ze předu vypadá ještě impozantněji.

Na Sokolovské se mi vánočně nastrojená čekárna MHD tak líbila, že jsem to musel vyfotit. Tak to vidíte a už máme tip, jak by mohla vypadat autobusová čekárna na Karlově náměstí :-). Stačí jen vytáhnout paty ven.


Co se touto ulicí v dávné minulosti jen člověk nachodil. Žádné Holešovice, či Ládví a žádné metro. Nejstarší úsek metra Trasa C, se začal budovat v roce 1966 a byl slavnostně otevřený 9. května 1974 u příležitosti 29. výročí osvobození Prahy. Tedy, když vidím to datum otevření, tak mě tak nějak napadlo, že hotovo mohlo být asi už trošku dříve, nebo zbývaly nějaké drobnosti, ale když se namanulo takové výročí, tak to tak nějak mohlo být :-).



Bílá Labuť je tuším vůbec nejstarším  obchodním domem v Praze, ale toto tvrzení bych si  musel  nejprve raději ověřit ještě v článku z loňského listopadu, kde jsem otiskl odkaz na velmi zajímavou Wikipedii domu. Tak dobře ...


V roce svého otevření 1939 šlo o nejmodernější a největší obchodní dům ve střední a východní Evropě a je zapsán v seznamu kulturních památek.


Nákupní centrum Palladium je krásným gigantem s kapacitou 200 obchodů a obchůdků.


Za ním se nalézá kostel sv. Josefa, který je tu však zcela ve stínu veškerého obchodního i kulturního dění.

Na náměstí Republiky bývají mnohdy stánky a je tu podstatně živěji ( loňský článek), ale tentokrát tu stál docela pěkný stromek, jakých je po celé obrovské Praze mnoho.


Vždy když fotím v Praze, tak si neumím představit, že bych nevyfotil koníky na Staroměstském náměstí a nějakou tu tramvaj. To sem prostě nějak patří a obohatí to tu velkou rozmanitost.


Navíc těch druhů tramvají jezdí po Praze celá řada a tento typ jezdil už v časech mého dětství. Divil bych se, kdybych se nechal nějak tou karosérií pomýlit, protože tak mi utkvěla v paměti.


Libíček se směje a praví :,,Ten její starej měl takový srandovní jméno. Salvátor Dalí ". Tak tato památná věta je z populární komedie Světáci( 1969).

https://www.csfd.cz/film/23443-svetaci/prehled/   A kdo je vůbec Salvador Dalí ? O tomto trošku svérázném katalánském surrealistickém malíři, spisovateli a sochařovi se dočtete například zde na ...


Jak vidíte, tak má na náměstí Republiky krásnou upoutávku na svoji stálou výstavu.
,

Dnešní procházku zakončíme u dvou nejvýznamnějších památek této části Prahy.


První z nich je Obecní dům, který patří k turisticky nejfotografovanějším objektům města a jde o neskutečně obrovský palác s obrovskou historií.



Zakončíme dnes symbolicky u Prašné brány, která je takovou vstupní branou do té nejkrásnější části Prahy. Tady mám vždy opravdu pocit, že přecházím z jednoho světa do druhého. V tomto případě jsem v tento den přešel už do třetího světa, pokud skloubím poklidný Žižkov s ještě klidnějším Vítkovem.



Na příští díl se tedy opravdu těšte, protože se nám již pomalu budou rozsvěcet  starodávné lucerny, ale hlavně spatříme bohatý krásný vánoční strom tak, jak se na hlavní město patří. Ani nevím, odkud jej letos vlastně přivezli, ale snad to ještě někde najdu :-).


Dáme si tedy po delší době opět nějakého průvodce. Tento je z roku 1997 a poměrně vydařený.


Měl jsem dnes doma tolik práce a čas tolik letí, že se dnes nebudu obsahem zabývat. Totiž, jde vesměs o takové věci, které se k nám mnohým dostaly do poštovních schránek, nebo jsme je objevili v info centru. Spíše jde o to, že si nějaký pamětník řekne : ,, Ano, na to si vzpomínám, nebo to mám dokonce doma."

Při této práci tady na Soutoku si uvědomuji, jak ten život utíká. Nedávno jsem na věc koukal, jako na krásnou novinku a ono je to již 23 let. Za takovou dobu, se z mladíka stane již senior.

Pěkný zbytek stříbrné adventní neděle ! Svátky jsou za dveřmi :-).


pátek 11. prosince 2020

Vysílá rozhlasová stanice Hlas Prahy. V pondělí uplyne pět let od smrti velkého regionálního historika Františka Purše. Z Vítkova na Florenc vede cesta nádherná. Do Kladna a Slaného opět s přestupem.

 


ilustrační foto

Dnes začnu takovou zajímavostí. Asi v polovině ledna 2021 začne v pásmu DAB+ vysílat nová stanice pro Prahu a Středočeský kraj s názvem Hlas Prahy. Zpravodajství a informace mají být regionálního charakteru a hudební žánr 80. a 90. léta. Stanice cílí na věkovou skupinu +30 let. Nepůjde o šíření v multiplexu Českého rozhlasu na kanálu 12C, ale jedná se se společností Teleko a RTI.cz.

Důvodem je podpora zvýšit zájem o příjem v pásmu DAB+ . Kde tedy budeme pravděpodobně moci naladit stanici u nás na Mělníku ? Multiplexy Teleka nejlépe zachytitelné na Mělníku:,5D Černá hora, 6D Kukla u Litoměřic, 11A - Praha- Stadion Rošického. RTI.cz : 5A Praha - Stadion Rošického. 9C Klínovec

Jenom ještě doplním, že ty vysílače vás vůbec zajímat nemusí. Po koupi rádia zadáte automatické ladění, které si samo vybere stanice. Majitel, který bude poslouchat vybranou stanici v Mlazicích, a pak si pustí stanici na Brabčově, tak ani nepozná, že již neposlouchá stanici z vysílače Kukla, ale z Prahy.

Jen když třeba mezitím odjedete s rádiem na jih Moravy, tak tam pochopitelně některé stanice hrát nebudou a musíte udělat tlačítkem nový autoscan ( spustit nové naladění multiplexů a tím i stanic v nich).

zdroj: https://digital.rozhlas.cz/rozhlasova-stanice-hlas-prahy-chce-podporit-rozvoj-dab-v-cesku-bude-jednat-s-8380688

Přátelé, jsou mezi námi lidé, kteří nám dávali během svého života radost, a  na takové lidi, se obyčejně nezapomíná, byť si třeba v den jejich narození, nebo úmrtí nevzpomeneme. Pro mě byl takovým člověkem i Mgr. František Purš a jsem nesmírně rád, že jsem jej mohl poznat již v době svého dětství a nakonec s ním osobně promluvit i jen relativně chvíli před smrtí.

Pro mnohé z nás by to byl jen ředitel některé mělnické ZDŠ, nebýt jeho báječných článků o historii Mělníka v měsíčníku Mělnická radnice, které podával s citem a lidovostí jeho vlastní. Nakonec jsme jistě všichni nesmírně rádi, že byly jeho příspěvky relativně nedávno knižně zpracovány do dvou knížek a neměl bych opomenout jeho dlouhodobou činnost v Státním okresním archivu Mělník i fakt, že byl jedním ze zakládajících členů Mělnického osvětového a okrašlovacího spolku MOOS.

Věřím, že jeho velký přítel pan Lojka by jistě na svém FB dokázal napsat mnohem lepší příspěvek a možná tak učiní, pokud nemoc trošku ustoupí, ale na druhou stranu snad není třeba toto nějak hrotit. Dovolte mi, abych vás odkázal na článek, který jsem tu napsal v čase jeho úmrtí a kde najdete v komentáři i slova zatím dnes nemocí unaveného jeho velkého přítele pana Lojky .

http://soutok.blogspot.com/2015/12/ve-veku-88-let-skonal-velky-melnicky.html

Aktualizace 11.12. ve 20 hodin :

Koukám, jako blázen. Když kliknete na odkaz výše, tak se dostanete do mého článku plného odkazů na další weby o historických fotografiích o Mělníku různých dalších lidí, včetně nakládky cukru v roce 1963 z našeho cukrovaru do lodi na Labi. Ten první odkaz tam v mém článku vás pošle na tento odkaz ...

https://chloubyck.rajce.idnes.cz/Melnik_-_foto_Karel_Lojek/

Dnes po pěti letech již nevím, jak jsem tuto adresu vůbec objevil, nebo kde se o ni psalo, či zda je z nějakého FB, ale všimněte si té podoby jmen i příjmení. Karel Lojek a Karel Lojka. To ani člověk neví, proč to tak je a teprve dnes jsem postřehl ten rozdíl v uvedeném příjmení, který však třeba může být i nickem :-). I náplň fotografií obsahuje historické fotografie Mělníka. Na druhou stranu je tam napsáno ,,Další alba autora". Tedy volné  album Nepál 09 a Nurburgring, kde jsou nějací mladí lidé. Tak teď jsem z toho nějak trošku jelen :-), na jaký web jsem se to tehdy vlastně dostal.

Zrovna je v televizi Hercule Poirot :-).

https://www.ceskatelevize.cz/porady/10111864738-hercule-poirot/



Posledně jsem svoji krásnou procházku ukončil na vrchu Vítkov, kde se dne 14. července 1420 konala jedna z nejslavnějších bitev naši národní historie.


Na tomto snímku je patrné, že zatímco na obzoru vidíte stadion na Strahově a vpravo rozhlednu Petřín, tak již jistě tušíte, kde je koryto řeky Vltavy. Považte, že v roce 1420 byl tento prostor převážně holý, ač vpravo vidíte Prašnou bránu, která byla vstupem do již existujícího Starého Města a v jistém rozsahu lze uvažovat, že tu již stálo i Nové Město, které založil Karel IV. 8. března 1348.


https://cs.wikipedia.org/wiki/Nov%C3%A9_M%C4%9Bsto_(Praha)

Tento snímek tedy lépe vypovídá, která že plocha byla zřejmě pod kopcem nejvíce holá, ale hlavně vypovídá o té úžasné prudkosti kopce. Tady člověk teprve pochopí, jak mistrně strategicky na tehdejší dobu zvolil Jan Žižka místo k boji, a jak těžko se muselo železným pánům bojovat.

Rád používám hlášky z filmů, tak mi jednu dovolte. Sedlák: ,,Když si pomyslím, že tady trčíme a doma čeká  na poli tolik práce, sklidit pšenici i žito a vymlátit klasy."  Žižka : ,, Jen se podívej, kolik železného obilí tu čeká na tvůj cep " :-).

Tak se ještě naposled podíváme zpět, protože kdo ví, kdy sem člověk zase přijde. V každém případě návštěvu Vítkova i po oddychové stránce doporučuji. Plno zeleně, klid, málo lidí, rozhledy a i ta zdobená vrata, nebo socha samotného vojevůdce jsou opravdovým skvostem.

Však si také přečtěte, co kolem toho bylo za divadlo, než tato socha vůbec vznikla. 



Zkuste to porovnat s dnešním přístupem veřejných soutěží, tvorbou i hodnocením a myšlením poroty.


Objevil jsem tu i tento výhledový altánek a další výhledová místa.


Tam u té žluté budovy ve středu snímku končí můj pěší výlet přes Žižkov a Vítkov z pět do centra dopravy veškeré dopravy Prahy ( metro, vlak, autobusy).


Jak to všechno vychází časově ? Z Mělníka jsem vyjel v 11.10, krátce jsem pobyl v prostorách Hlavního nádraží Praha, a jak jste viděli na hodinách kostela ve čtvrti Vinohrady v minulém dílu, tak bylo 13.20. Tady dole na Florenci mohlo být tak 15.10 a až tam obrázkově dojdu, tak vám řeknu proč.
 

Triedr jsem neměl, ale detaily jsem užíval i foťákem :-). Vždyť koukám do budoucnosti, kudy půjdu :-). Všimněte si té vrátnice vlevo s nápisem Florenc.


Pořád je na co koukat. To nádraží zakončené halou proti vám je Masarykovo nádraží, kde končí vlaky z Mělníka. Široká trať pod vámi směrem k vám je hlavní směr na Libeň z Hlavního nádraží, který užívají všechny vlaky ve směru na Všetaty, Čelákovice s Lysou, Kolín i na Benešov u Prahy a k jihu.


Tento snímek lze bez nadsázky nazvat hlavním dopravním územím hromadné dopravy České republiky.


Vlak a v pozadí Pražský hrad. To jsem snad již viděl v nějakém ČD tipu ( časopis pro cestující se vydává volně).

Tady nám vlaky mizí do tunelu, nebo se naopak objevují. Jak v kvantové fyzice :-).
Je to neskutečné, ale když se podíváte do mapy, tak se ani nechce věřit kudy ty koleje vlastně vedou. Dokonce pod samotným Národním památníkem. To člověka nikdy nenapadlo, že je to až tak daleko do hlouby kopce.

Ten nádherný kostel by měl být kostel sv. Cyrila a Metoděje v Karlíně.


Jak cesta do jiných světů.

A jsme tady :-).




Pohled z autobusového nádraží zpět při použití zoomu.


Dopravní zátiší s oběma druhy dopravy a věží, jako symbolu techniky :-).


Teď už tedy víte, proč jsem o něco dříve napsal přibližný čas příchodu. U linky do Karlových Varů se píše, že spoj přijel v 15.06. Orhei je město v Moldavsku. Země má velmi dobré víno a ač je blízko u Černého moře, tak s mořem nesousedí. Jde o jeden z nejchudčích států v Evropě. Starší generace ještě umí rusky, mladší lidé mluví rumunsky s moldavským dialektem. Na území se nachází poblíž města Cahul vesnice Holuboje, kde žila česká menšina.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Huluboaia Teď už tam asi nikdo z našich nežije a marně se snažíme nějakým způsobem zastavit aspoň odliv českých krajanů z Banátu, kde je zatím pořád ještě 6 ryze českých vesnic. Ty jsou zajímavé i tím, že ještě před 20 lety připomínaly vsi z roku 1950 v Československu, ale i tato romantika vzdálená přímkou 720 km bere za své.



Konečně o něco výše je fotka autobusové vrátnice, kde je téměř 15.15, tak jsem se tu vyskytoval někdy mezi 15.15 a 15.30 hodin.


Plán nádraží najdete i na netu včetně odjezdů a příjezdů.  http://florenc.cz/index.php?site=an&usite=info&sel=odjpri&lan=cz&db=0

A s dílem se rozloučíme v hlavní odbavovací budově, kde jsou pokladny společností a jídlo. Věděli, že přijede Soutok, tak celou Prahu vyklidili :-). Teď tedy vážně. Opravdu se vyplatí v těchto dnech Prahu navštívit, protože je tak nějak mnohem prázdnější, než býváme zvyklí, což uvidíte příště.

A abych nezapomněl. Protože mě doprava určitým způsobem zajímá a dostal se mi do rukou materiál k integraci PID na Slánsku, tak už mě to konečně trklo. Co mě trklo ? Že už vlastně linka číslo 617 Kladno-Slaný- Mělník nejezdí a není divu. Nově však jezdí ze Slaného přes Velvary a Novou Ves do Kralup nad Vltavou. Protože ta autobusová doprava je do Kralup o víkendu slabá, tak asi bude lepší užívat vlaků ve směru Mělník-Všetaty-Neratovice -Kralupy nad Vltavou, což se ukázalo při dobré návaznosti v minulosti téměř časově srovnatelné s autobusem, který si občas zajíždí.

K čemu do Slaného ? V blízkosti třeba najdete náš největší menhir, zavítat můžete do Peruce, nebo do Panenského Týnce, kde stojí stavba, která prý dodává lidem pozitivní energii.

Pěkný víkend!