Když se řekne Znojmo, tak se leckomu vybaví krásné město. Historik si připomene nejspíše hlavně tamní rotundu a místo skonu císaře Zikmunda Lucemburského. Vinař a milovník vojenských opevnění pak doporučí městečko Šatov s Malovaným sklepem, bunkry a nedalekou známou slavnou vinici v údolí řeky Dyje jménem Šobes. Již méně je těch, co se vypraví například ke mlýnu ve Slupi a málokdo si dovolí vůbec vynechat Vranovskou přehradu s drahokami v podobě středověkých hradů.
Znalec místa pak vidí, že přímo u samotného města nám vzniklo takové určité prostorové vákuum, které je součástí NP Podyjí, a které je nejen místními velebeno tak, jako u nás chválíme Kokořínsko, ale přitahuje i návštěvníky z různých končin republiky. Moje myšlenka letošní návštěvy byla tedy tak trošku inspirována loňskem, kdy jsem se vypravil přes Dyji na Kraví horu s pokračoval výhledovým hřebenem k Šatovu, abych v úmorném horku zakončil svoji pouť jen kousek nad obcí Havraníky.
Tehdy vznikl nápad udělat takový okruh přes vyhlídku Sealsfieldův kámen, a po žluté turistické značce se vrátit podle řeky Dyje do Znojma, ale nakonec jsem od toho pro horko i pokročilou dobu upustil. Ovšem, podobná variata se nabízela i letos s tím, že by start byl započat buď až v Šatově, nebo v obci Popice. Jak jsem tak meditoval nad mapou v PC, tak se náhle vnukla otázka. ,, Proč se vlastně již potřetí zaměřuji na tento hřeben, když i na protějším břehu je vyhlídka s majestátným názvem do Podyjí a podle fotografií od turistů, se místo Králův stolec zdá atraktivnější.
Samozřejmostí bylo vymyslet takový okruh, abych při něm navštívil i další krásné vyhlídky, z nichž už je vidět spíše samotné hlavní město oblasti Znojmo. Dlouho jsem zkoušel různé varianty, při nichž by snad mohl být využit regionální autobus, ale autobusový spoj do obce Mašovice, která se zdála nejblíže uvodnímu hlavnímu místu výletu, byl nejen ztrátou času a čekáním na odjezd linky, ale v mapě vykazoval i určitou až zbytečnou zajížďku do zmíněného hlavního města oblasti.
A pak to přišlo. Co ? Nápad. Vždyť to není složité. Stačí jen vystoupit dříve z vlaku a část cesty jít po neznačené asfaltce s nízkým provozem do nejbližší obce, kde již začíná značení pro turisty. Plán byl tedy hotov a můžeme jít na akci.
Začínáme tedy opět ranní rychlíkovou ,, královskou" spojí v 5.40, abychom za jízdenku PID v hodnotě 50 Kč dojeli RegioJetem o hodinu později do Kolína. Tam není na sousedním nástupišti čekání 20 minut, jako když pokračujete ve směru na Pardubice a Ostravu, ale vlak vám jede již v 6.48. Po krásné pohodové jízdě zvedající se Vysočinou a dotekem s řekou Sázavou u města Světlá nad Sázavou, vás rychlík do Brna doveze v 7.57 hodin do Havlíčkova Brodu.
Až dosud jsem tu byl zvyklý obvykle na příjemné slunečné počasí, ale teď to tedy optimisticky nevypadalo a spíše strašil déšť. Ze sousední koleje tu v 8.03 hodin odjíždí nám již důvěrně známý spěšný vlak Renesance, který vás přes Jihlavu a Telč doveze až do jihočeského krásného městečka Slavonice. Mě však obvykle odváží pouze do Jihlavy, kde jste v 8.22 hodin. A je to dobře, protože tu pak máme úsek, kde je zase nějaká výluka.
V Jihlavě by bylo vše fajn, kdyby už rychlík z Plzně do Brna ve stanici nečekal a náš vlak nezastavil u předsunutého stanoviště, odkud to byla k rychlíku do Brna ještě procházka. Sice tu měl být čas 4 minuty na přesednutí, ale samozřejmě, že to byl spíše zrychlený přesun, aby to náhodou neujelo. Ostatně se zdálo, že na můj směr toho z HB snad ani nikdo neužil. Náš rychlík tedy odjel ve směru na Brno v 8.26 a počasí se stále spíše zhoršovalo, byť předpověď slibovala, že právě na Znojemsku a na Děčínsku bude jasná obloha.
Přišla tedy stanice Okříšky, kde máte naposledy přesedat a jste tu v 8.52 hodin, což je krásný dopolední čas. Jen to počasí bylo stále takové smutné a bez optimismu. Ani před místním lokobarem na ostrůvku v kolejišti to tentokrát nežilo a poslední vlak, na jehož příjezd ze směru od Znojma se krátce čekalo, aby nás v 9.02 odvezl do cíle cesty. Jenže, také tady byla po čase opět výluka, se kterou jsem počítal, a tak cílovou stanicí nebylo Znojmo, ale Moravské Budějovice.
Tuto výluku jsem zažil podruhé a je opravdu příjemná. Z busu tu toho vidíte více, než z motoráku v úvozu. Prostě jsem si ji užil a legrace je, že už jsem si pamatoval, jakými obcemi povede a kde budeme stavět. Ne všude staví výlukový autobus na zastávce, když je to méně výhodné. Z Moravských Budějovic tedy odjížděl autobus v 9.37 a má výstupní stanice Citonice ležící jen kousek před Znojmem mě přivítala v 10.30 hodin.
Zrovna tady stavil bus v obci a musel jsem si ohlídat řidiče, který se mi ihned omluvil za svoji nepozornost, když neotevřel zadní dveře. Konečně tedy po pěti hodinách v terénu, ale vlastně díky změnám krajiny a četnému pestrému přesedání to uteklo. Ani si nějak nevzpomínám na cestující. Jeden tu byl, zdál se, že se chystá na něco obdobného a skutečně jsme se později v protisměru míjeli a byl z toho zajímavý cestovatelský rozhovor.
Od zastávky se vydáte jen malý kousek po modré značce, ale brzy tuto tzv. Bezkovskou cestu do Znojma necháte být. Nás zajímá nejkratší směr po silnici do obce Mašovice a čeká nás tu 45 minut chůze otevřenou krajinou, kde tu a tam stál kříž, který tu kdosi na vlastní náklady nechal na asi třech místech vybudovat. To již se opravdu slunce dralo ven z oblaků a začalo to připalovat. Ovšem, úzká asfaltka v polích s malým provozem a obšas nějaký ten strom také pomáhaly řešit situaci, a když už došel člověk do obce, tak bylo vyhráno.
Tady již nazrazíte na značení a dostanete se do chládku lesa. Žlutá značka vás dovede na rozcestí zvané Andělský mlýn rozcestí poblíž bývalého mlýna. Žlutá značka zůstane na stejné straně potoka, ale my přejdeme potok, kde je po 10 metrech naprosto stejná obdoba na zelené značce. Tady najednou začne přibývat fandů turistiky a mnohdy to jsou jenom ženy. Když jsem potkal čtveřici žen tak po čtyřicítce, tak na můj dotaz na pánskou účast mi bylo řečeno, že jsou líní a raději zůstali doma snad něco kutit.
Je to až k nevíře, ale vyhlídka Králův stolec je dosažena s předstihem asi 40 minut. Raduji se. Vždyť bude více času v cíli na pivo. Jenže, na vyhlídce sedí nějaký zajímavý manželský pár z Orlických hor, který je jinak ubytovaný v hotelu kdesi ve Znojmě a je o čem mluvit. Později se míjíme na trase, paní vyndavá mobil a ukazuje mi záběry ze včerejšího výletu, který právě vedl na Sealsfieldův kámen. Unešeně mi ihned hlásí : ,, Toto je fakt nádhera. Podívejte se na ty fotky ze včerejší vyhlídky. Tam je jen trošku vidět voda, nikde nic, a pak jdete po sestupu pořád podle řeky monotonní trasou, až po dlouhé době dojdete dolů pod město. Tam nic nevidíte, ale tady, to jsou výhledy."
Mám radost, jak jsem to vymyslel a opravdu se tu vysoko nad řekou nabízejí překrásné výhledy k městu i na skály a řeku. Pak ještě potkám několik rodin a hlavně kolegu z vlaku i busu, který jde v protisměru. Ukazuje se, že kolega přijel z Prahy a bylo o čem diskutovat. Náhle zjistím hroznou zprávu. Časovou úsporu jsem díky rozhovorům na vyhlídce i tady u další vyhlídky prohospodařil a naopak jsem v tísni. Ba co víc, terén si tu se mnou pohraje a v horku je to tuplem zabíračka, ale zlatý trénink během dovolené.
Prudce scházím dolů k potoku, kde je hejno much, jak v Amazonii a zase vzhůru do části, kde se říká Hradiště. Je tu krásně, úžasné rozhledy, ale už není čas. Jen prohodím několik vět s podobně starými lidmi z Liberce, kteří mají radost, že to u nich znám a už mi dávají informaci, za jak dlouho bych asi mohl dojít k pivovaru. Čeká mě totiž sestup podle křížové cesty k dalšímu potoku a další stoupání již do finiše.
No, to je ,,paráda". Tak mám tak půlhodinku na jedno, pak přeci ještě rychle na rozhled k rotundě a v 15.17 hodin mi jede výlukový autobus opět zpět. Mohl bych jet o dvě hodiny později, ale po zkušenosti s loňským problémem v Jihlavě již nechci riskovat. Jenže jsem asi měl. Cesta domů jde až do Kolína, jak po másle. Tak tedy : Okříšky 16.58/ 17.07, Jihlava 17.33/ 17.37, H.B. 17.57/ 18.01 a Kolín v 19.10. Jenže rychlík od Brna už měl zase 7 minut zpoždění a v Kolíně jsme byli v 19.22.
,,Kde je náš RegioJet ? Má jet v 19.14 a nemůže 10 minut počkat ?" rozčiluji se. Napadá mě aspoň pozdější osobák se zastávkou v Poděbradech. Nasedám, a pak se divím, že se vracím. do Kutné Hory. Průvodčí mi vysvětluje, že jsem sice byl na správném nástupišti a vlezl jsem do jiného vlaku. Jak by ne, když mě to tak rozčílilo. Budu úplně zbytečně o dvě hodiny doma později až zase skoro před jedenáctou. V K.H. tedy musím půl hodiny počkat a vše se opakuje. Tentokrát již přijíždím do Poděbrad a mám asi 40 minut na procházky. Fontána nádherně svítí, ale začalo slušně pršet.
No nazdar, a aby toho nebylo málo, tak náš rychlík pojede odtud místo ve 21.29 ve 21.39 s příjezdem ve 22.25 na Mělník. ,, No, tvl. tak tohle vědět, tak jsem fakt snad mohl jet ze Znojma o dvě hodiny později. Ostatně, kdyby to v Jihlavě opět neklaplo, tak mi pojedů bratia Slováci autobusem z Vídně do Prahy :-). Později se dozvídám, že mám číst výlukové řády. Po čas výluky některých zastávkových vlaků u Kolína čeká RegioJet kromě posledního spoje pouhé tři minuty.
Jak říká Žižkovské divadlo Járy Cimrmana : ,, Můžeme s tím nesouhlasit, ale to je tak vše, co s tím můžeme dělat." Na lidi se dlabe, ale hlavně že jsou dohody a je to v řádu. Tak snad jsem na nic nezapomněl. Tedy, zase byl pátek, jako loni :-). Snad vás to pobavilo i poučilo a já si výlet užil díky psaní znovu. Na poznání co nejvíce míst republiky je jízdenka na léto bomba a někteří penzisté si ji kupují hned dvakrát. Snad jen, že letos ČD pustily trať Břeclav - Znojmo a příště to snad má být trať Znojmo - Okříšky. I tak ale pořád na degradované jízdence uspoříte několik tisíc Kč oproti základnímu jízdnému.
Zámek Moravské Budějovice z autobusu.
Kašna v Poděbradech.
Žádné komentáře:
Okomentovat