Legiovlak v Mělníku zaujal o víkendu poměrně dost návštěvníků. Vrátenská rozhledna je vždy pohádkovým zážitkem. Nedaleko nádražní budovy byly zahájeny bourací práce. Troška potěšení od jezírka.

 

V 90. letech ještě neexistovaly pro mladé rodiny žádné výhodné skupinové speciální železniční jízdenky, neintegrovaná veřejná doprava nebyla tak levná, jako dnes a mladí lidé, kteří zařizovali domácnost měli často jiné starosti, než někam cestovat. Cestování bylo tehdy občas považováno za určitý luxus. I tak se ale našel volný čas pro nějaký výlet, návštěvu historické památky, nebo muzea.

Z hradní tvrze Jenštejn u Brandýsa nad Labem už to byl jen krok k plánované návštěvě vojenského leteckého muzea v pražské čtvrti Kbely. Ovšem, to se ví, že občan města, kde léta stával slavný tank ,, osvoboditel", tak zatoužil dvojnásobně navštívit i výstavu pozemní vojenské techniky, a tak časem následovala cesta romantickým údolím řeky Sázavy do vojenského muzea v Lešanech.

Ty webové stránky jsou všechny propojené odkazy a tím jsem se již dostal k projektu legiovlaku. Legiovlak křižuje Českou republiku od května 2015 a jeho putování prý skončí minimálně v roce 2026.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Legiovlak

To se ví, že jako určitý fanda železnice a nově částečně i vojenské techniky jsem zatoužil projekt vidět co nejdříve, a tak vznikl článek ....

https://soutok.blogspot.com/2017/05/sobota-135-na-soutoku-para-do-msena.html

..., kde navštívíte slávu na mělnickém nádraží, kouzlo jarních Poděbrad a legiovlak v Kolíně. Tam jsem jej v květnu 2017 navštívil prvně. Pak už jsem očekával, kdy také zavítá vlak konečně k nám pod mělnický kopec, což se stalo o rok později.

https://soutok.blogspot.com/2018/05/do-melnika-dorazil-v-pondeli-legiovlak.html

Jak vidíte na plakátech, tak je toto presentováno s dobovou parní lokomotivou, ale tu se mi nikdy u vlaku nezdařilo spatřit. Také se často uvádí, že postupně občas nějaký ten nový vagon ještě přibude, a tak má návštěvník, který nevidí vlak prvně možnost vzpomínat, které vagony již zná, a který vagon třeba opravdu ještě neviděl. Když jsem vlak viděl v sobotu 30.11. 2024 již potřetí a podruhé v našem nádraží, tak jsem nakonec ani neměl pocit, že vidím něco nového a spíše nám něco ubylo. Co ? Tak to vidíte v předešlých článcích. Hlavně však šlo o nostalgické setkání s interiéry, které mi jsou již známy.

Zájem lidí tu byl, a jak už to bývá, tak i tak jsem znovu vše nafotil a vydalo to na 90 snímků. Tentokrát již nebylo s čím kam spěchat. Doba je jinde. Prakticky každý návštěvník si mobilním telefonem fotí své fotky a ty se brzy objevují na lecjakém fb . I tak mě ale pořád baví dělat web, sledovat statistiky, které se pomalu přibližují k magickému milionu návštěv a i s dobrým vědomím, že ty obrázky i komentáře stále někoho těší a zpříjemňují i tyto nepříliš populární  krátké šedobílé  podzimní dny.

Stalo se nešvarem doby, že lidé dnes raději klikají na fb na palce a do komentářů na starých klasických webech se vloudili návštěvníci, kteří mají za úkol často uměle projevovat zájem a pašovat v komentářích reklamní odkazy, ale co s tím naděláte. Na druhou stranu je mnohdy lepší, když komentáře nejsou, protože osobně vidím, kolik třeba někdy až zbytečného času spolkne taková diskuse, nebo jen odpověď na komentář někde na zájmovém fb. Za tu dobu uděláte mnohem více přínosnějších věcí v osobním životě, nebo i ve své tvorbě.

Někdy mám pocit, že je to taková přebíjená, neboť člověk je tvor soutěživý a žel to končí zejména u mladé generace v krajních případech někdy až tragicky. Pro jedno slavné foto, či statisíci až milióny lidí sledované video na youtube klidně riskují mnohdy zdraví i život, aniž by pomysleli, jak mohou zkomplikovat svůj život po zbytek života nejen sobě, ale také způsobit zármutek svým nejbližším. To vše pro kus pomíjivé slávy, a pro lidi, kterým je to jinak ve své podstatě celkem úplně jedno. ,, Další blázen, co se sápal na výškovou budovu apod. "

Poslední listopadová sobota byla díky počasí  vskutku nádherná. To znamená, že vzhledem k datu krásně svítilo slunce, modrá obloha, teplota málo nad nulu, ale žel také krátký bílý den. V poledne jsem mohl konstatovat, že mám za sebou jednu nutnou předvánoční povinnost, a také pochopitelně zmíněný legiovlak, na který jsem vás tu lákal. Co mi ještě zbývalo ?

Tak pokud nemusíte jezdit autem ani do práce a ani na nákupy, tak nejlepším řešením je aspoň jednou měsíčně dobít autobaterii minimálně padesátikilometrovou jízdou, jak praví teorie. A právě na ni byl nejen nejvyšší čas, ale konečně také počasí. Kam jet ve 13 hodin odpoledne asi tři hodiny před západem slunce ?

Ani na okamžik jsem nezaváhal. Přece někam, kde jsem zanechal kus života a odkud také na spoustu svého dalšího uplynulého života vidím. Asi ve 14.15 hodin jsem stanul v ochozu rozhledny a musel jsem konstatovat, že dnes tu tedy byla návštěva slušná, byť pro mlhavý opar byl například Ještěd spíše tušit, než vidět a podobné to bylo třeba s Mladou Boleslaví.

V ochozu jsem se však tentokrát potkal pouze s jedním mladším sympatickým turistou, když předtím ze dveří rozhledny sestoupily asi dvě čtyřčlenné rodiny. Dozvěděl jsem se, že dotyčný přijel z mělnických Vehlovic, kde je ubytovaný, ale jinak prý žije ve Vrchlabí. Nemyslím si, že když se lidé setkají na takových zvláštních místech, tak by měli jenom mlčet. Naopak je aspoň chvíli o čem povídat, pokud má aspoň jedna strana zájem vyprávět a druhá ochotu poslouchat.

Ostatně, sami vycítíte, kdy je to žádoucí, a kdy ne. Samotáři si však vždy obvykle na krátkou komunikaci rádi najdou čas. Zavzpomínal jsem tak nejen na chvíle, kdy jsem tu byl přes den, jako běžný návštěvník, ale pochopitelně i na dlouhé večery a noci před více než 20 lety, když jsem tu býval s kolegy v roli radioamatéra pásma CB. Mimochodem, zavzpomínal jsem i na zvláštní noční prohlídky, které se tu někdy při měsíčním úplňku konají. Jedné jsem se tu účastnil, ale bylo bohužel příliš mnoho mraků a efekt byl nepatrný.

Zavzpomínal jsem na letní ohňostroje, kdy jsem během jedné noci téměř ve stejnou dobu spatřil jeden u České Lípy, druhý někde u Bělé pod Bezdězem a třetí létal nad Polabím. Ale, také jsem zavzpomínal na něco, co zpravidla vyprávíme tváří v tvář přátelům pro pobavení, nebo úžas a mnohdy to vztah k místu, nebo k příběhu .ještě prohlubuje. Ale, někdy to řeknete i vstříc náhodnému člověku, který vás nezná a nejspíše jej již nikdy neuvidíte.

Dovolil jsem si to  tu tedy dnes okořenit ještě nějakými pro mě vždy milými obrázky, byť ta viditelnost prostě za fotografování moc nestála. Nechť i vás naše česká krajina u nás v okolí potěší.

Na samotný závěr jsem zařadil několik aktuálních milých obrázků z jezírka u autobusového nádraží a poslední dvě fotografie jsou opět dokladem toho, jak se vše vzájemně dotýká. Určitě jste slyšeli, že současná obchvatová silnice vedoucí podle železnice má být z důvodů prací občas uzavřena v předem uvedených termínech. Tak se zdá, že to s tím obchvatem města nebude zdaleka tak rychlé, a tak dojde nejspíše k napřímení toho nepříjemného esíčka nedaleko nádražní budovy, či spíše benzínky na stávajícím obchvatu.

Tam zřejmě dojde ke zbourání těch dnes nevyužitých staveb v areálu ČD, které ještě  před rokem 2015 byly občas obývány zaměstnanci a pozemek posloužil naposledy jako skladové místo při rekonstrukci mšenské lokálky.

Pohodový zbytek víkendu !