Kniha je nejlepší přítel člověka. Známé rčení s mnohem větším významem, než si obvykle vůbec uvědomujeme. Přání Soutoku do roku 2025.

 

Někdy stačí v životě něco podcenit a následky jsou minimálně velmi nepříjemné. I když vás třeba takový průvan hned nezklátí, tak aspoň sníží vaši imunitu a po příští návštěvě nějakého větrného místa v terénu si již oslabený imunitní systém neporadí a onemocníte. Tuto možnost jsem tu však již v posledním článku nastínil. Musím tedy konstatovat, že dlouhé volno vlastně užívám v jakémsi vynuceném režimu.

Nicméně je i taková situace výborným námětem pro článek. Však řada z vás je jistě někde v zaměstnaneckém poměru a jistě jste se i již dávno setkali s pojmem zaměstnanecké benefity. Můžete se nad nimi někdy dokonce pohoršovat a tvrdit, že je stejně nijak nevyužijete, ale je pochopitelně v zájmu každého si k nim najít kladný přístup. Je to podobné, jako když někam dojíždíte, nebo docházíte a k celé věci přistupujete nanejvýše negativně.

V první fázi, se opravdu našla řada lidí, která by třeba měnila druh benefitu za jiný a poukazovala na fakt, že jinde ty benefity mnohem rychleji a smysluplněji zaměstnanci vyčerpají. To bylo nejlépe vidět v mělnických supermarketech, kde celá řada lidí platila aspoň část nákupu papírovými kupony. Na druhou stranu čas ukázal, že ne vždy to, co se nám zdá jako skvělé opravdu skvělé je.

Přišel covid-19 a s ním i nový výhodný systém nakupování potravin v podobě dovozu objednaného zboží přímo až k zákazníkovi. Uznejte sami, že je to mnohem lepší způsob, než trávit čas dobíjením autobaterie, její dopravou k vozu a zpět, popojížděním, bezpečným parkováním, překládáním zboží za jakéhokoliv počasí, stáním ve frontách a považte, že i dokonce samoobslužným placením !

To přesně ty nadnárodní společnosti chtěly, abychom kupovali méně kvalitní zboží, občas i to, pro které jsme vůbec nejeli a ještě si ho i sami zaplatili a ony ušetřily za další pracovní síly. Je pravdou, že takový obchod má svoji určitou atmosféru a pro mnohé lidi je i určitým místem milých setkání se známými, ale osobně jsem rád, že dnes už můžeme nakupovat cokoliv zcela jinak.

A tak se vlastně stalo, že ten zásah do našich pracovních životů svými benefity významně ovlivnil naše životy. Kniha byla už v časech mého dětství považována reklamě za nejlepšího přítele člověka, ale člověk volil její výběr podle zcela jiných kritérií. Museli jste ji vidět ve výloze, nebo objevit někde v regálu a musela vás velmi oslovit, aby jste byli ochotní do ni investovat nemalý peníz, který vždy stála, byť to nebylo tak drahé, jako dnes.

Dnes je to zcela o něčem jiném. Právě ten benefit přivedl člověka někam, kam by vás ani nenapadlo se zatoulat. V tu chvíli si uvědomíte, že je to o přístupu člověka k životu. Mladí to vědí, že je tu doba umělé inteligence, že je základem umět na veřejnosti odbavit mnohé služby elektronicky, že to vše budou potřebovat k úspěchu a určitě není na místě si myslet, že toto všechno se týká pouze lidí v pracovním produktivním věku. Naopak, lidé kteří se o nic takového nezajímají, tak aniž by si to uvědomovali, tak pomalu ztrácí kontakt s veřejným děním.

Určitě nikdo z nás nechce skončit, jako člověk bez zájmu, který se již v ničem nevyzná a pomalu se mění v nesoběstačného pacienta s mizivou vyhlídkou na zlepšení. Nehledě, že každá zajímavá informace přináší člověku radost a podpoří jeho vlastní vnitřní energii, která je pro nás tak důležitá. Mnohdy jsem tu propagoval především cestování i turistiku, jakož nástroje, které přináší pro člověka velká pozitiva a viděl jsem to u mnoha takto žijících seniorů, kteří někdy ve svých 80 letech byli na lepší celkové úrovni, než leckterý třeba i invalidní čtyřicátník.

Jenže, ne vždy se může člověk například díky nemoci, počasí, nebo i povinnosti pracovat věnovat tolik potřebnému rekreačnímu pohybu, a pak je jakákoliv vlastně vzdělávací kniha opravdu dobrým počinem, který přinese radost a pozvedne sebevědomí. Na poslední den roku jsem vybral tři knihy, o kterých mohu říci, že první jsem přečetl, druhá mě čeká a poslední mám rozečtenou.

V posledních letech jsem tu velmi rád představoval knihy Jana Hocka o dálkových pěších cestách vedoucích naší republikou. Jedna z nich dokonce vede od Nodkapu ČR přes Mělník až k nejjižnějšímu místu ČR. U obou jste již se Soutokem byli, stejně tak, jako u těch zbývajících. Letošní díl završil sérii cest Via Czechia putováním po Slezku a zavedl mě i do míst, která jsem v minulosti navštívil. Takové čtení je milé nejen tím, že ve vás vyvolá vzpomínky, ale vždy také říká větu : ,, Můžeš se někdy přijet zase podívat a navštívit staré krásné věci, nebo i něco, kde jsi ještě nebyl.

 Jsou vůbec dny, kdy je právě leden, zase budete vycházet dlouhé dny ráno do tmy a je třeba si připomínat, že to snad už brzy někdy skončí a budete se snad moci konečně leckde někde příjemně toulat. Zajímavé je, že dozadu to neskutečně utíká. Ne nechci teď psát, že před rokem jsem tu psal články ke 150. výročí naši hlavní trati pod městem, ale vzpomenout na září 2023, kdy jsem navštívil nejzápadnější bod ČR v Ašsku., nebo na léto 2022, kdy jsem byl naposledy na Domažlicku. Dejte si ty dva roky naopak do budoucnosti a je to nekonečná doba.

Následující knihy jsou právě tím pokladem, který by si jinak asi člověk ani nepořídil a přitom jde o knihy vzdělávací a zajímavé. To ostatně bylo smyslem tohoto článku přivést čtenáře k myšlence, že i zdánlivě nevýhodné věci mohou být výhodou a žádná náhoda se neděje jenom tak, ale má svůj důvod. Vždyť žijeme v kolektivně propojeném vesmíru.

Do roku 2025 vám přeji hlavně pevné zdraví, ale i inspiraci a plno životního poznání. Jsou jistě věci, které nás netěší, ale se vším se dá snad něco dělat. Každý máme k něčemu blíže a k něčemu dále. Navíc vám občas místo pomoci hází někdo klacky pod nohy, ale tak to prostě je. Já tu loni nabízel ke 150. výročí železnice pod městem dva články ....

https://soutok.blogspot.com/2023/12/pred-rovnymi-150-lety-prijel-na.html

https://soutok.blogspot.com/2023/12/pred-150-lety-vstoupila-zeleznice-do.html

Je věcí čtenářů posoudit, jak dalece se povedly. Osobně se domnívám, že je vůbec úspěchem, že si na výročí někdo vzpomněl, a že k tomu někdo něco napsal. Možná to tak někdo nevidí, není to jeho šálek čaje, a tak si prostě ty dva články musím propagovat sám.

Chtěl jsem se letos začátkem delšího vánočního volna vypravit do jednoho nedalekého železničního archívu, abych si objasnil, ve kterém roce, že přesně se zrodil nápad, aby ranní rychlík končil v Jihlavě, a kdy a na jak dlouho došlo k tomu, že vlak končil v červenci a srpnu až ve Znojmě. Myslíte, že mi vůbec někdo hodlal odpovědět na e-mail , kde jsem se tázal na potvrzení návštěvní doby i samotného faktu, že disponují kolekcí jízdních řádů?

Bohužel, on hlad po digitalizaci starých jízdních řádů je velký, ale jak rychle tento nápad vznikl, tak rychle se zasekl a není síly na internetu vám říci, kde se dá k takovým materiálům vůbec jinak přijít. Jen s tím dnes zase někdo obchoduje na aukru, protože ty nejpovolanější v průběhu let napadlo, že by se celé kolekce daly prodávat, jako soubory na CD nosičích .Jenže s příchodem flash karty to zase nějak zapadlo. Takové dva zajímavé odkazy mám, ale nechme je do nějakého článku roku 2025.