Přátelé, čas neuvěřitelně utíká. Od roku 2014 tu každý červenec čtete o jednodenních výletech Soutoku na nejlepší jízdenku Českých drah všech dob, která nese název Jízdenka na léto. Byli jsme spolu díky tomuto webu již na mnoha místech republiky a leckteří jste to vítali tak, jako inspiraci. Loni už šlo o jubilejní desátou sezónu a hýřil jsem tehdy nápady. Letos je to vlastně taková oslava letopočtu ( 2014 - 2024), ale bohužel se ve mně mimo jiné perou i určitá hobby, kterým holduji.
Nicméně jsem se tu myslím někde loni zmínil, že mě napadla cesta do Moravské Amazonie, která měla být vyhlášena CHKO, ale zatím k tomu tedy po velkém nadšení nedošlo. Na jejím nejjižnějším konci máme také slavný soutok. Dalo by se skoro právem říci, že zatímco nejslavnější český soutok dvou největších českých řek je pod našim Mělníkem, tak ten moravský máme právě tam ve zcela odlehlé krajině asi 20 kilometrů jižně od okresního města Břeclav.
Nejen, že tam své vody spojují řeky Morava a Dyje, ale zároveň je uprostřed tohoto soutoku bod, kde se spolu dotýkají hranice tří států ( Česká republika, Slovensko a Rakousko). Když se díváte po proudu řeky Moravy do dáli k jihu, tak tvoří již hranici mezi Slovenskem a Rakouskem. Jít až na toto místo z Břeclavi pěšky by bylo po všech stránkách neskutečně náročné a ani sem nevedou žádné turistické značky. Sem vede prostě jen cyklotrasa číslo 4, která nese název Moravská stezka.
Pro mě to tedy byla přesně po sedmi letech příležitost využít služeb zdejší půjčovny jízdních kol ČD, což byla samozřejmě určitá nostalgie. Vždyť tenkrát jsem jel k sousedům do Rakouska, abych tam navštívil místo, kde padl náš král Přemysl Otakar II, který má rozhodující zásluhu na tom, že si letos připomínáme 750. výročí města Mělníka.
Co se za těch sedm let změnilo ? Změnilo se. Dnes provádíte do všech půjčoven jízdních kol rezervaci přes internet. Vyplníte spoustu informací, kde si mimo jiné vybíráte i z nabídky kol a elektrokol, počet kol k vypůjčení, nebo ve které stanici že si kolo půjčíte a kde ho vrátíte. To ještě netušíte, že kromě vzájemné smlouvy o pronájmu svěřené věci dostanete ve stanici také slosovací dotazník spokojenosti, který sice nemusíte vyplnit, ale zbytečně se kvůli asi 8 otázkám zřeknete možnosti třeba i něco vyhrát.
Půjčovny jsou totiž zainteresované v nějaké soutěži, mají zájem být zákazníkem hodnoceny co nejlépe a jednou z otázek kromě spokojenosti je například i to, jak jste se o této službě dozvěděli ( zaškrtáváte možnosti), nebo to, zda jste si v této stanici půjčili kolo vícekrát. Neměl jsem důvod dotazník nevyplnit.
Sluší se však začít od začátku a uvést, jak jsem se do Břeclavi dopravil, byť to díky mým článkům možná někteří již znáte nazpaměť. Kromě Jízdenky na léto ( varianta 14 dní za 1990 Kč) je vhodné si koupit pro každý výlet dva lístky PID za 50 Kč, které budete v rychlíku společnosti Regiojet do Kolína potřebovat. Bohužel se u nás nepodařilo vytvořit obdobnou mimořádnou dlouhodobou jízdenku, kterou by respektovali všichni přepravci.
Rychlík vám tedy jede z Mělníka v 5.40 hodin a v Kolíně jste za hodinu. Zde máte až 20 minut času na přestup. V 7 hodin vám přijede od Prahy rychlík Silesia mířící do Varšavy. Ten vás za další hodinu doveze asi v 7.58 hodin do České Třebové, kde mají opravdu skvělé nádraží. Považte, že nádražní restaurace má otevřeno již od 6 hodin ráno do 22 hodin večer denně a vypadá celkem útulně. Nemusím snad ani uvádět, co vše zde můžete ve stanici pořídit.
V 8.15 přijede od Prahy jeden z našich nejrychlejších vlaků ČD, který míří do Vídně a Grazu. Celou jeho trasu mezi Prahou a Břeclaví lze rozdělit do tří rychlostních částí. Praha - Pardubice ( 140 km/hod). Pardubice - Brno ( kolem 80 km/ hod). Brno - Břeclav ( 160 km/hod). Té střední části moc nerozumím. Nicméně jste v 9.20 v Brně a v 9.52 v Břeclavi. Vzal jsem si tedy sebou z domova přilbu, ale vůbec jsem nevzpomněl na brýle.
Ač byl svátek, tak se mi podařilo na hlavní třídě vedoucí k městečku Lednice sehnat krámek, kde jsem sortiment za 95 Kč dokoupil a měl jsem ještě dost času, protože je ve stanici od 10 hodin do 10.30 přestávka, na což vás internet upozorní. Vyjížděl jsem tedy na trasu v nějakých 10.50 hodin, když jsem byl v depu kol náležitě poučen o příslušenství již známé krosové značky Author, a když byly sepsány všechny náležitosti.
Měl jsem původně velké oči a moje trasa měla mít 70 km přes tři státy, ale zároveň jsem věděl, že si to ještě rozmyslím, protože jsem letos podruhé na kole a mám za sebou asi 36 km. Tím jsem vše trošku zamotal a raději jsem platil výpůjčné na celý den ( 250 Kč), ze kterého mi byla ještě sražena cena za užití Jízdenky na léto do místa půjčení a platil jsem tak pouhých 210 Kč na den. Vratná kauce je tisíc korun pro obyčejné jízdní kolo. Tu zaplatíte společně s cenou při vypůjčení kola a po navrácení kola vás z depa telefonem nahlásí a paní vám ji zase vrátí.
Vyjel jsem tedy po důvěrně známém cyklochodníku směrem k městečku Lanžhot, abych však pokračoval po zelené turistické značce na Pohansko, kterou jsem loni prošel. Myslím, že je tak nějak zbytečné, abych tu něco popisoval, protože je vše na fotografiích a myslím, že to mé psaní stejně jen málokdo ocení. Taková je dnes doba, že se hraje hlavně v FB skupinách na fotky a na palce. Zkrátka jsem dojel po cyklotrase číslo 4 na soutok, kde jsem byl asi ve 12.45 hodin.
Tam bylo na malém kousku neskutečné množství cyklistů a myslím, že jsem to vše již vystihl na svém youtube kanálu v komentářích k videím. Tady tedy máte pro ochutnání atmosféry ta videa i s popisem:
https://www.youtube.com/shorts/zGi4y0sR5x0
https://www.youtube.com/shorts/8PndqR3luA8
Až se úplně divím, kolik lidí od jejich vydání je již navštívilo.
Je tu tedy ještě zajímavý hraniční kámen z dob Marie Terezie a opravdu tu byla všude džungle, kde však nejvíce převládaly kopřivy. Místní cyklistický povalový chodník k soutoku leží na odbočce a má přes 900 metrů délky. Provoz je tu velký a vyhýbání obtížné. Divím se, že to to dřevo zvládá. U soutoku se všichni fotí a budete si připadat, jako u nějaké relikvie. Žádné rozjímání. Rychle se podívej, udělej pár fotek a pusť další. Mnoho skupin tu dělalo různá skupinová fota.
Asi ve 13.15 jsem tedy pokračoval dále, ale již podle řeky Moravy. Zatímco Dyje byla zbarvena do zelena, tak Morava byla hnědá zřejmě od bláta po povodních. I přes krosové kolo byla cesta po cestě náročnější, než ta od Břeclavi po občasném méně kvalitním asfaltu. Jelo se však příjemným širším údolím s výhledem na řeku, za kterou jste mohli vidět občasné slovenské rybářské boudy, které se zase trošku lišily od těch na rakouské straně Dyje.
Když jsem podjel dálniční most na Bratislavu, tak mě čekal ještě jeden na bývalé hlavní silnici z Lanžhotu do slovenské obce Kůty. Tady jsem se trpce rozhodoval, že nebudu nic přehánět a důvodů byla celá řada. Ono je vše pěkné, dokud si to užíváte, ale jakmile začnete cítit fyzické problémy a časovou tíseň, tak už je to špatně. Uznal jsem, že pokud bych si chtěl někdy udělat projížďku z Břeclavi na slovenskou stranu vodní hranice tří států a vrátit se přes rakouské Hohenau zpět, tak bych si tu skoro 30 km dlouhou zajížďku do Amazonie odpustil.
Další věcí bylo, že jsem si ještě pořádně neprohlédl nejjižnější moravské město a docela se i rýsovala možnost na posezení u pivka v restauraci u nádraží a dřívější odjezd domů, který ještě skýtal možnost pohodového domácího večera. Jel jsem tedy nejkratší cestou po silnici do městečka Lanžhot, které jsem si trošku prošel, a pak nejkratší trasou s kopce, ale proti slušnému větru do Břeclavi. Kolo jsem odevzdával asi v 15.15 hodin, a protože jsem neměl tužku, tak jsem ještě u okénka s půjčenou vyplnil dotazník.
Bylo to tak akorát, že jsem ještě v oblíbené hospodě u nádraží stihl jedno a vlak naštěstí přijel včas. Jak tedy domů ? Oblíbený Railjet z Grazu jezdí každé dvě hodiny. Odjedete v 16.07 a asi v 18.08 jsme byli v Pardubicích. Proč pospíchat z vlaku již v České Třebové, když se jede dobře ? Pokud se nechcete zbytečně a zdlouhavě vracet přes Prahu, tak prostě musíte nejpozději v Pardubicích vystoupit. Vlak ze Žiliny jménem Ostravan má sice odjezd v 18.35, ale pořád se někde u Přerova na koridoru už docela dlouho pracuje, a tak odjezd byl asi v 18.43.
Lidé mají obvykle při přestupování takový nepříjemný pocit, že musí pospíchat, když je zpoždění a návazný vlak má odjíždět. Když si máte navíc na nástupišti ještě zabíhat ke strojku pro označení PID lístku, je to ještě nepříjemnější a člověk opravdu utíká. Nakonec ale u vlaku svítilo 5 minut zpoždění, protože zpoždění měl ještě i patrový vlak od Havlíčkova Brodu.
Mnoho lidí na cestování po železnici nadává, ale když studujete konkrétní příčiny, tak je to velmi složité. Stává se totiž, že ty vlaky mívají zpoždění z důvodů opoždění jiného vlaku již v zahraničí. Pak to jsou samozřejmě různé výluky, nebo jiné příčiny ( havárie) u nás. Je pěkné, když se daří dodržovat JŘ, ale někdy to prostě nejde. I Soutok již tvrdě narazil, ale to si dáme jindy.
Mějte se a pokud máte volno, tak užívejte.
Žádné komentáře:
Okomentovat