Za krásnou krajinou nemusíme nijak daleko a máme šanci ji lépe rozumět. Na mělnické hory, aneb jak snadno zabloudíte mezi Vrátenkou a Houskou.

 

Dovolené se nám rozjely a je celkem zajímavé vidět, jak si jejich trávení kdo představuje. Je to totiž neskutečná všehochuť myšlenek. Myslíte si, že nastal čas k výletům, nebo k delšímu pobytu někde mimo domov ? Tak si to většinově představujeme a přesto je dost lidí, co aspoň část dovolené věnují nějaké práci doma. To tu ovšem řešit nebudeme a podíváme se na část rekreační.

Máme totiž sice řadu lidí, kteří se už vidí někde u moře, nebo ,, aspoň" na pobytu někde u nás v Čechách, ale také jsem se zejména u těch starších ročníků setkal s názorem, že si nejvíce odpočinou doma, kde mají minimální starosti a k tomu si občas udělají nějaký výlet do relativně nedalekých míst, kde to už znají, v poklidu si to tam užijí a za chvíli jsou už zase doma ve svém. Mimochodem, vyjde to logicky levně.

Soutok je známý tím, že jeho autor ( moje maličkost) jezdí už 9 let na nejlepší jízdenku v historii Českých drah po republice. Dostal jsem letos otázku, zda zůstanu Jízdence na léto věrný i v jejím 10. jubilejním ročníku, když tak moc podražila. Zůstanu.

Ovšem, tentokrát jsem začal úplně jinak a ono to má vše své opodstatnění. Uvědomil jsem si totiž, že až na několik vyjímek toho člověk moc přes rok nenacestoval a on je to docela slušný zásah do života, který přináší jisté starosti, ale také určité filosofie.

Nechci dnes psát o těch starostech, když jedete autem 25 km za město, ale jak uvidíte, tak také nemusí vše vyjít hladce, a to nemluvím o nějaké případné závadě na vozidlu. Vyzvednout však musím filosofickou stránku věci. Vám se může líbit kdekoliv a můžete klidně obdivovat krásný výhled z nějaké rozhledny kdesi na Vysočině, ale dost pravděpodobně zůstanete pouze u toho konstatování, že to je prostě jen hezké.

Zcela jinou situaci můžete zažít, pokud si jenom tak vyjedete na Vrátenskou horu. Mimochodem, vede na ni i několik oficiálních turistických tras, které umožňují přístup i z takových vzdálenějších míst, jako je obec Skramouš na ,,Mšence",  městečko Dubá na státní silnici, číslo 9, či  z nádražíčka Bezděz, ale také několik cyklotras.

Nejpohodlnější cesta je ovšem autem na parkoviště. Na rozhledně vás možná překvapí zvednuté vstupné z dosavadních 30 Kč na 50Kč, ale co dnes nezdražuje. Pak zjistíte, že se tam budují nějaké sociálky, ale to bylo také vše, co mi mohla mladá brigádnice v pokladně k tomu říci

Jezdím sem velmi rád a je myslím zbytečné, abych tu už po stopadesáté psal, co vše jsem tu zejména díky svému rádiovému hobby zažil. To víte, když znovu šlapu těch 125 schodů  do ochozu rozhledny a vzpomínám, co jen jsem se jich tu zejména večer našlapal, když jsem byl o polovinu života mladší, tak je to těžká nostalgie. Poslední dobou je to většinou jen za rozhledy, nebo aspoň pro pohodu v duši, ale to má úplně jiné grády, než někde ve vzdálené krajině.

Tady prostě víte, na co se koukáte ,jak je to daleko a někdy je i zážitkem poslouchat chvíli dohady těch mladých lidí, kde se kromě dohadů nad jmény kopců občas ještě někdo najde, komu se do ochozu ani moc nechtělo a leckdy už přemýšlí na cestu dolů.

Na snímku máte pasáž známou i od našeho zámku. Milešovka a Kletečná.

Sedlo tu už není tak majestátné, jako od nás, ale pořád je to nejvyšší kopec východní části Českého středohoří.

Bezděz se nedá vynechat. Měl jsem tu čest, se na něj dívat z Prahy- Kbel, kde v cestě není opravdu nic. Pamatujete na nedávný článek o Mělnickém hroznu ? Ti kluci byli právě ze Kbel a rozhodli se, že na něj půjdou stejně tak, jako chodil Karel Hynek Mácha.

V dáli se občas blyštila restaurace na Ještědu, pod kterou vylézaly z anonymity obce na jeho úpatí.

Krásným objektem je větrný mlýn u Vrátna, kde jste už také se Soutokem byli na návštěvě.

Za Bělou pod Bezdězem byly vidět  Drábské světničky i Kozákovský hřbet.

Dnes jsem měl však v plánu i menší tůru k zámku Houska.

Zatímco Krkonoše byly matně vidět, tak jsem jen marně čekal několik minut, zda vítr neučiní zázrak. Stačilo jen odfouknout mraky a pustit na obrys hor sluneční paprsky, které by jistě odhalily známé horské stavby na Cestě česko- polského přátelství, ale tentokrát zůstalo jen u přání.

Zatímco jiní opět usedli do aut a vypravili se k domovům, tak já si jen vyndal na parkovišti z auta směrovou anténu a vyšel jsem pěšky k zámku Houska. Jak jen vystoupíte z lesa, tak jste jako někde v pohádce. Housecké vrchy jsou prostě krásné kopečky na hranici dvou krajů. S určitou nadsázkou by se dalo říci, že to jsou vlastně ,, mělnické hory :-)"

Jen kousek pod Vrátenkou je takové krásné místo  s křížkem a lavičkou. Ačkoliv tu vede taková krásná úvozová cesta, tak je třeba se mít na pozoru. Na jednom starém stromě jen špatně poznáte, že po ni nemáte jít pořád, ale asi jen 50 metrů.

V době, kdy jsem fotil toto foto jsem ani netušil, že správná cesta  ( pěšinka) vede někde poblíž té aleje vlevo. Jak cesta padala dolů, tak už mi bylo vše jasné. Došel jsem potažmo až na silnici vedoucí z Housky do obce Kruh, kde koukal do mapy jeden cyklista z Mělníka, který měl ovšem i elektrický pohon. Ten nějak nechtěl věřit tomu, že by ho cesta, po které jsem přicházel dovedla opravdu do Nosálova. Ve Vojetíně   byl málokdo, ale opravdu nemám čas ho navštívit a zacházet si tak.

Podle známé hospůdky šlo vše už podle plánu, ale já zažil jednu poučku, která mi připomněla historický velkofilm Království nebeské. Ještě štěstí, že jsem jel jenom sem kousek za Mělník.

Jeden chlapec tam dostane od hlavního hrdiny pořádnou facku a nechápe proč. ,, Tu jsi dostal proto, aby jsi si tuto velkou chvíli navždy zapamatoval !" Já totiž přišel na to, že mám sice rádio i anténu, ale nechal jsem doma dvoumetrový propojovací kabel. Ještě štěstí, že jsem na to nepřišel třeba někde ve vlaku na Pálavu, kam jezdí občas nadšenci za dálkovými záchyty na FM a  hlavně  DAB+ z Balkánu. Slovince jsem tam v minulosti sice na teleskop již chytil, ale jen s velkým chvilkovým štěstím.

Tady  na vyhlídce vedle zámku Houska je takový pěkný výhled na Lužické hory, odkud jsem v minulosti na teleskop již oba braniborské muxy z Calau chytil, ale nebylo jisté, zda to není jen podmínkové. Ukázalo se, že ne. Teleskop pobral všechny zde možné německé multiplexy a anténa nebyla vůbec třeba. Naštěstí. Až budu podstatně dále od domova,  a také za účelem dálkového lovu, tak už se nesmí toto stát. Snad si to budu pamatovat tak, jako ten mladík, co dostal facku.

Není u nás snad krásně ? To už jdu na místní vyhlídku na horu Říp. Lidí tu bylo všude dost.  Protože jsem na vyhlídce na Říp zákonitě ulovil bavorské muxy, tak mě napadlo, že někde poblíž mezi stromy bude možná zas  klidné místečko s výhledem k severu a jinými možnostmi.  Přesně z takového směru se vracela dvojice, která na tomto zalesněném kopci také hledala ještě nějaký výhled.

Nakonec se ukázalo, že ne, a že je dvojice z Kolína nad Rýnem.

Tady u zámku jsem zase reagoval na dotaz dvou turistek z Valašského Meziříčí, které sem prý přijely k mému překvapení nějakou linkovou autobusovou spojí a než jim jel autobus zpět, tak chtěly ještě navštívit jezírko v Dolní Housce. Neměl jsem chuť zjišťovat podrobnosti

Všeobecně se ví, že Houska je sice opředena pověstmi, ale jinak má skromné vybavení. Kdysi jsem ji snad navštívil. Obvykle skončím u tohoto snímku.

To už je zpět z cesty na Vrátenku. Tentokrát jdu už správně a bylo třeba tuto cestu učinit, abych obnovil po mnoha letech její znalost. Právě tady jsem si uvědomil, že i turistickou vizitku zámku Houska jinde neseženete, než na zámku, ale už bylo pozdě. Stejné, jako na Kokoříně, kde jsem se pro ni o Velikonoce zastavil.

Když jsem šel na Housku, tak tady seděl pár, který se po čase vydal za mnou. Teď tu nikdo nebyl. Není to snad místo se svým genius loci ?

Jinak snad nemusím případným návštěvníkům Soutoku dodávat, že následovala zastávka u pivovaru Lobeč pro ležáček, kde byla zahrádka přímo přeplněna a nakonec ještě u mšenské školy, kdyby se snad ten obzor kolem Krkonoš rozfoukal. Tak tedy skončila poslední prověrka před relativně dálkovými výlety a už teď vám mohu prozradit, že hned ten první mě svým způsobem lehce nadzvedl, protože jsem zase viděl  jednoduchou věc pro veřejnost, která jinde jde, ale na Mělníku samozřejmě zase problém, nebo to spíše někoho vlivného nenapadlo a jiným je to jedno.

Jednou mi tu kdosi napsal, že prý ta moje propagace města na veřejnost i okolí na tomto webu a služby tomuto městu jsou spíše medvědí službou ( že městu a snad momentálním radním občas spíše škodím).  A kritika něčeho, co se mi , jako občanovi města nelíbí je věc špatná ? Většinou ty věci bijí do očí. Co se mi líbí, tak to rád chválím, ale musí se s mírou.

Ostatně, pokud by měl člověk jenom něčemu tleskat a dávat palce vzhůru, tak by to snad ani nebylo zajímavé. Spousta dobrých věcí uspělo v historii lidstva proto, že je někdo někde okoukal a dopravil do své domoviny. Dorazilo to později, ale dorazilo to.

Mějte se pohodově.