Rychlík Kysucan v Návsí.
Vše souvisí se vším, a tak si na začátku vysvětlíme určitou rovnici o hudbě a zeměpise v dnešním článku:-).
Rád s oblibou říkám, že mě populární hudba přestala zajímat na konci 80. let, ale pravdou je, že i později mě tu a tam něco zaujalo. Stačilo jen zahlédnout nějaký videoklip, nebo skladbu, která zaujala. Takovou hvězdičkou byla na čas třeba mladičká kanadská rocková hvězdička Avril Lavigne.
Nám snad tady podobná mladičká rockerka od dávných časů Petry Janů, nebo Věry Špinarové chyběla, a tak Ewa Farna byla vítaným objevem. Samozřejmě se veřejnost hned začala zajímat, kdo vlastně je nová objevená mladičká zpěvačka, která má plno koncertů i v sousedním Polsku. Pokud máte rádi zeměpis tak, jako já, tak jenom dodám, že Vendryně a Třinec by se snad trošku dala přirovnat k sousedství Mělníku a Velkého Borku. Pokud máte rádi skloňování ,, Mělníka" tak, jako já, tak jenom dodám, že je to dost vžitý výraz , ale nespisovný.
Ewu Farnou na Mělníku mám zrovna třeba tady dole: http://mujmelnik.webzdarma.cz/2008.html
.... a jak jsem tak čekal na zpáteční autobus, tak zrovna stálo na plakátu, že bude zpívat 28.7. v sousedním Jablunkově :-).
Mezi oběma nádražími je asi 60 metrů.
Když jsem v roce 2012 přijel k Nordkapu České republiky severozápadně od Šluknova ....
...., tak jsem se velmi podivoval, že toto významné geografické místo ČR tu označili turisté až ze Vsetína a zatímco z Německa sem vedla naučná stezka, tak od nás sem šel člověk po neznačených pěšinách. Tehdy jsem nevěděl, že si význam těchto geografických bodů i u nás vezme někdo v budoucnu k srdci a za dva roky vyroste na severu důstojné místo s důstojným značením, které jsem ještě nenavštívil.
Pochopitelně, že už tehdy jsem věděl, že taková místa jsou v naši republice čtyři, ale když máte vícero zájmů, i pracovní povinnosti, tak ani netlačíte na pilu a spíše přebíháte v zájmech od jednoho k druhému. V jiné situaci je už například takový doslova profesionální cestovatel a spisovatel Jan Hocek, který zasvětil celý život cestování a navštívil asi 80 států. Právě jeho současné knihy věnované České republice mají zásluhu na určité osvětě těchto geografických bodů, kde začínají jeho pěší etapové trasy i končí.
V těchto knihách se čtenář také dozví, jak snadno podléháme masovým dezinformacím. Řada lidí žije v omylu, že západní bod styku Bavorska, Saska a Čech v Ašském výběžku je nejzápadnějším bodem ČR. Podobně si to myslíme o styku tří zemí na východě republiky. Když potom zvětšíme a přiblížíme tato místa, tak si opravdu ověříme, že to nejzápadnější i nejvýchodnější místo ČR je ale úplně jinde.
Opět ty dvoujazyčné názvy.
Již jsem tu nedávno naznačil, že mě letošní značně navýšená cena ( z 1290 Kč na 1990 Kč) za Jízdenku na léto neodradila a i desátou letní sezónu v řadě jsem se rozhodl opět cestovat po železnici. Děkuji právě i Janu Hockovi, který ve mně opět probudil určitou touhu poznat ta mimořádná geografická místa ČR.
Nebylo co řešit. Běžná železniční jízdenka do Návsí by vás stála 748 Kč a ještě to musíte násobit pro cestu zpět. Když k tomu přidáte první ( minulý) výlet na Gutštejn, tak jste již lehce v plusu. Sice jsem si koupil navíc hned raději čtyři jízdenky PID pro čtyři pásma po 40 Kč na RegioJet z Mělníka do Kolína, ale to se jistě vyplatí. Kdy jindy využít výhod možnosti dálkového cestování po železnici, než právě během vybraných 14 prázdninových dní ?
Autobusové stanoviště u nádraží je jen asi 60 metrů souběžně s hlavní silnicí ve směru na Slovensko.
Vyjel jsem tedy tradičně ráno v 5.40 hodin rychlíkem do Kolína, kam vlak přijíždí v 6.39 hodin. Odtud už vás veze z Prahy vypravená Silesia v čase 6.54. , která míří do Varšavy. Tentokrát jsem neměl vůbec šanci pozorovat krajinu. Až do Kolína jsem si povídal se známým, který jel zrovna také za dobrodružstvím, pak přišlo internetové období v kupé, kde to kupodivu chodilo, a když jsem se rozhodl trošku pospávat, tak mě probrala možná ani ne 30 letá dívenka, která přisedla v České Třebové.
Nějakou chvíli jsem vydržel být tím tichým pospávajícím cestujícím a dotyčná pořád něco psala na mobilu, ale ve chvíli, kdy ho odložila a začala se usmívat, tak už byl čas na tradiční zvědavost. Ostatně, jela z Vamberku ( známé krajkářské město v podhůří Orlických hor) na návštěvu k rodičům do Olomouce.
Vy víte, že se snažím, aby nebyl Soutok jenom suchým cestopisem, jako typ na výlet někde v novinách, a aby vás pobavil, ale rozepisovat se tu o obsahu rozhovoru by bylo trošku zvláštní a článek by to jen protahovalo. Prostě musíte vědět co a jak, aby se lidé zase s úsměvem rozloučili.
Moje linka číslo 781 mě odveze za 53 Kč do nejvýchodnější obce Hrčava.
Za Olomoucí jsem měl čas již zase na krajinu a užíval jsem si to, protože na Ostravsko jsem už delší čas zase nejel a za Lipníkem nad Bečvou se objeví krásné město Hranice na Moravě, na kopcích asi dva impozantní hrady a již hojně před Ostravou vykouzlí řeka Odra řadu romantických vodních ploch. Mimochodem, v Ostravě na hlavním nádraží jste již v 9.48 hodin, bylo hezky, vlak je klimatizovaný a tiše uhání rychlostmi kolem 140 km/hodinu i více.
Jsou lidé, kteří se bojí velkých nádraží a přestupů, ale myslím, že když to dělají rozumní lidé, tak to jde. V takovém Kolíně je to trošku složitější, protože vždy půjdete do tunelu a ke správnému nástupišti, ale máte tam ráno čas v minutách a ještě na vlaky na nástupištích čekáte. Jedno je vyhrazeno Ostravě a druhé směru na Havlíčkův Brod.
V Ostravě stačilo vystoupit a čekat, až Silesia odjede a za chvíli přijede na stejnou kolej rychlík Kysucan ze stanice Ostrava - Svinov. I tak mi byla dlouhá chvíle a zašel jsem aspoň nahoru do proskleného tunelu, odkud je slušný rozhled po celé stanici.
Hospoda U Sikory. Tady vám prodají i turistickou vizitku obce a Trojmezí.
Kysucan přijede v 9.55 a končí v Žilině. Staví ve stanicích Bohumín, Karviná, Český Těšín, Třinec - centrum a Návsí, kde má železniční cesta končí. Krajina za Ostravou je zase úplně jiná. Je relativně taková plochá s řídkým porostem, ale i tady není nouze o četné vodní plochy. Jen to uhlí se už nějak vytratilo. Zcela jistě vás zaujme elektrárna Dětmarovice, která má čtyři chladící věže, a pak už přichází Karviná.
To je poslední stanice, kde najdete jenom český název. Odtud už je snad všude všechno ve dvou jazycích. Nejen názvy stanic, ale i úředních budov a ulic. Pro nás je to určitá lehká exotika, která nám snad může připomínat historii, ale tady prostě žije početná národnostní menšina, kterou bychom mohli přirovnat lehce k situaci na jihu našeho východního souseda.
Po Ostravě jsem opět v Českém Těšíně ožil, protože jsem po několika málo letech viděl stavby, které už mi prostě něco říkají. Vždyť jsem tu chodil pěšky a máte na Soutoku články.
Hospoda U Sikory.
Na našem území staví Kysucan ještě v Mostech u Jablunkova, ale mně to internet vymyslel jinak :-). Přijel jsem již plný dojmů v 10.40 do Návsí a zde jsem měl dvě možnosti. Už doma jsem vymyslel, že nejprve pojedu do obce jménem Hrčava, která je turisticky vyhlášená, a kde koupím vizitky, pohledy a ještě budu za chvíli na Trojmezí. Autobus mě vzal tedy v 10.58 hodin za 53 Kč do Hrčavy a šlo o vyhlídkovou jízdu.
Nejprve jsem si prohlédl Jablunkov, poté Mosty u Jablunkova, kde jsme různě i zajížděli do okrajových částí a na závěr přišlo táhlé stoupání po velmi úzké silnici lesem, kdy se neustále objevovali překvapení řidiči osobních vozů a náš autobus, se jim s ledovým klidem vyhýbal v některých svých částech doslova o centimetry.
Měl jsem z domova trasu tak naučenou, že už jsem věděl, kam od cílové zastávky vyrazit, abych měl pohledy i vizitky ( pohledy měli s omluvou již jenom zimní) a nakonec jsem neplánovaně došel na konec této cesty, kde se nabízely překrásné záběry do kraje, ale zároveň také most, který byl již na Slovensku. Když mě došel řidič autobusu a pronesl větu : ,, Tady je krásně, co ?", tak jsem jej rozveselil větami : ,, Už vím, proč se to tu jmenuje Mosty u Jablunkova. Všude samý most." Nejen tady u Hrčavy.
Hrčava je krásná typicky horská obec. Kde není na horách krásně, když tam jsme jenom na návštěvě ? Jenže, tady už to má takový ten styl, který voní trochu tím Slovenskem. Však i tady byla prodejna sýrů a viděl jsem později řadu milé domácí hospodářské zvířeny. Zde nabízeli prodej věcí ze dřeva.
Kostel sv. Cyrila a Metoděje v Hrčavě. Tady mě zastihla naštěstí jediná přeháňka dne, a to jsem sebou nebral ani deštník. Letos mě to počasí nějak celkově nebaví :-). Ještě štěstí, že se tu bylo kam schovat pod přístřešek.
Představte si, že jsem měl z domova trekové boty do nepohody i kvůli různým kalužím a ono vedlo celých snad 14 kilometrů po lesních asfaltkách. Měl jsem jich jít méně, ale však uvidíte.
Jak vidíte, tak všude mnoho lidí i asfaltu, ale bylo výhodou, že se člověk nikde necítil osaměle a dokonce i cestou přes jednu polskou vesnici.
To už je v Polsku.
Každá lampa tam měla svoji sluneční baterii.
Konečná autobusu v Polsku.
Kostel Matky Boží Frýdecké v Jaworzynce.
V Jaworzynce před kostelem, se měnil směr trasy k západu. Někteří Poláci zdravili foneticky slovem ,,Dóbry", jiná stará dvojice u jednoho domu působila spíše dojmem : ,,Už tady zase lezou", ale nám to bylo jedno. Hlavně, že všechny ty party jsou naši a už jdeme zase na své území.
Pohled ke Slovensku.
Směr Polsko.
Královna Moravskoslezských Beskyd. Lysá hora ( 1324 m.n.m.) je odtud vzdálena necelých 30 km.
Tam do Bukovce půjdu na autobus, ale nejdříve musím ještě k nejvýchodnějšímu místu republiky.
Nejvýchodnější české ovce hlídali mezi ploty dva ovčácké psi.( dole vlevo)
Tady jsem vše nějak zvoral a dále jsem si zašel s kopce až na silnici u hranic k celnici. Na naši straně stál krámek, ale když jsem nakoukl dveřmi dovnitř a uslyšel polštinu, tak mi bylo jasné, že tady žádné letní pohledy z těchto míst neseženu.
Musel jsem se tedy pěkně do kopce od celnice snad kilometr vracet až k naučným cedulím hraniční stezky , což byl jediný travnatý úsek. Tu první jsem dokonce fotil, ale nějak mě nenapadlo, že už tady mám ze zelené značky odbočit. Zase prostě to značení :-). Byl jsem ovlivněný i tím, co jsem ještě viděl. Představte si, že i tady bylo přírodní vyasfaltované parkoviště, kde stálo jedno auto, později několik silných motocyklů a ty lidi čekalo snad jen 200 metrů pěšky.
Zprvu mi dělalo dole v údolí u vody v lese problém i sluníčko, a tak jsem přešel i na nejmenší detail. Tady byla obrovská návštěvnost. Střídalo se to tu. Přijela sem například žena na kole až z Hranic na Moravě a chtěla i s kolem foto. Spousta lidí si tu dělalo selfie a já si tu dal jednu ze zásob sušenek, o kterých většinou na výletech žiji.
Trošku se to tu podobá Nordkapu. Za potůčkem už je Polsko. Oficiální cestu sem nemají, ale kdyby někdo vystoupil na silnici, překonal po kamenech nevelký potok, přešel povalový chodník, který tu opravdu je, tak je tu také. Koukám ale, že to mají od silnice skoro 100 metrů neznačeným terénem a není to pro ně zase nějak významné místo. Tuším, že Němci náš Nodkap brali tak, jako nejsevernější místo historického Rakousko-Uherska, a proto ta jejich naučná stezka.
Zpátky na kopečku jsem, pak ještě rychle prohnal na teleskop DAB+ pásmo, ale samozřejmě jen blízké vysílače, jako Katowice, Bielsko-Biala, a nejvzdálenější asi Opole. Slovensko i Morava také, ale to tu dnes nebudu rozebírat. Bylo důležité sejít do obce Bukovec a najít zastávku linky číslo 783
To se vše vydařilo, ale pořád jsem měl skoro 30 minu času volna a sedět v čekárně by mě opravdu nebavilo. Jeden místní děda na mě halekal nějakou větu, a pak mi povídá, že je to polsky. Jak se mi tu prý líbí ? Po pravdě jsem mu musel říci, že moc a zvlášť, když už pěkně svítilo slunce, ale nezapomněl jsem dodat, že všude na horách je krásně. ,, Tedy, pro nás z výhledového města na kopečku a z celoročně velmi teplé nížiny krásně ano, ale jenom tak na čas podívat".
Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Bukovci. Když jsem viděl ve výjezdové stanici Bukovec škola stát dva autobusy a měl jsem ještě 30 minut času, tak jsem si pořád přidával, až jsem došel asi na čtvrtou zastávku již na silnici vedoucí do Polska. Zastávka se jmenovala Bukovec - U Turka ( restaurace). Bylo mi jasné, že si tam už nic nedám a pohledy neměli žel také. Tam jsem právě četl ten plakát o koncertu Ewy Farne.
Kdybych nebloudil u východního bodu a neschovával se v Hrčavě před největším deštěm (dobrých 25 minut) , tak jsem stihl spoj v 15.15, která jela až do Třince a zajížděla i do Vendryně ( pro autobusy stejně slepá silnice, jako třeba Jelenice, kam zajížděla jedna školní spoj. Dnes nevím, ale asi ne)
Ale, zase bych třeba neproladil zvědavě rádio a nepotkal dva fajn sympatické maníky , které jsem měl potkat ještě v Návsí na nádraží a jet s nimi do Karviné. Člověk se potřebuje někdy vypovídat, když se někde splete. Taky se jenom tak toulali a kamarád prý přijel až z Prahy :-).
Od restaurace U Turka jsem tedy odjížděl za 29 Kč v 16.31 hodin a v 16.55 jsem byl v Návsí. Vlak Kysucan mi měl jet v 17.19, ale už ze Slovenska byl na příjezdu o 15 minut opožděný. Co teď ? Tu spoj z Ostravy - Svinova v 18.22 musím stihnout, když nechci mít velké a zbytečné starosti. Zrovna jel asi v 17.15 nějaký regionální vlak do stejné stanice a všichni šli na něj, ale dle řádu bych dobře neudělal, protože neměl být ve Svinově dříve, než můj rychlík a neměl vůbec stíhat vracející se Silesiu z Polska.
Naštěstí vlak přijel od Slovenska opravdu jenom o 15 minut později z důvodu čekání na nějaký spoj a lehce stahoval čas. Internet má sice krásné služby, kde vidíte pozici vlaků i jejich případná zpoždění, ale už se nedozvíte, co na vás bude čekat a jen se to rozhodnutí odhaduje.
Kousek před stanicí Ostrava- hlavní nádraží vydal vlakový rozhlas dost netaktické hlášení. ,,Přípoj ( vlak Silesia) na cestující do Prahy počká ve stanici Ostrava - Svinov na třetím nástupišti, což je mimochodem nástupiště, kam přijede náš vlak." Nebylo by lepší místo tyto rychlé lakonické informace mluvit trošku pomaleji, srozumitelně, již několikrát před Ostravou a stroze oznámit, že vlak na Prahu bude stát na stejném nástupišti vedle našeho vlaku ?
Lidé po sobě koukali, vzájemně se ujišťovali, že slyšeli správně a všichni si oddechli, když přestoupili na vlak, na který jsme měli my 10 minut čekat, a ne on na nás. Však mi také nějaký nervózní cestující odpověděl na otázku : ,, Je to na Prahu?" - ,, Jo, je . Akorát nevím, kdy to pojede, protože tu už čumíme 20 minut. Zasra.. České dráhy ! S těmi tak zase pojedu !" Mělo cenu mu vůbec říkat, že za to ČD nemůžou, když zpoždění vzniklo už na Slovensku ? A víme vůbec proč ?
Vždyť i v Domažlicích se čekalo na vlak z Německa. To tak prostě je. Vlak ale jel velmi rychle, tiše a celkem trošku zpoždění snad i stahoval. Jinými slovy jsme místo v 18.22 vyjeli v 18.31 a v Kolíně jsme byli místo ve 21.07 ve 21.17, což je čas, kdy už nám mohl RegioJet z Kolína před minutou klidně ujet.
To se obvykle nestává, jen tu člověk musí raději popoběhnout do tunelu a rychle k pátému nástupišti. Pokud by to tady však opravdu nevyšlo, tak ve 21.27 jel vlak do Prahy a ve 22.40 z Masarykova nádraží k nám. Takto jsem byl doma na nádraží opravdu někdy ve 22.13. S jízdenkou PID nebyl problém. Prostě jsem jim v RegioJetu řekl, že už nebyl čas jít na první stanoviště označit jízdenku, oni to pochopili a ručně dopsali.
Cesta k východnímu bodu ČR je tedy za mnou a možná je to pozvánka do budoucna, abych zase nějaký takový bod do sbírky někdy navštívil. Jen vizitku tohoto místa na rozdíl od Trojmezí neměli.
Průjezd kolem elektrárny Dětmarovice poblíž Karviné.
Výtvory řeky Odry kousek pod Ostravou směrem k Hané.
Mějte se pěkně a užívejte léto !
Žádné komentáře:
Okomentovat