A tak se jezdilo přes Mělník v letech 1970- 1976.

Matně si vzpomínám, že jsem se v nějakém článku nedávno zmínil, že jak skončí volby a po nich několik komentářů k nové koalici, tak se pravděpodobně bude hodně diskutovat kolem dopravní situace ve městě.

Na Mělníčku se už téma objevilo a to je mi určitou inspirací. Což si tak zavzpomínat na Mělník před rokem 1976, kdy mu byla vtisknuta dnešní tvář, kterou i dnes po tolika desetiletích proklínáme?

Stará silnice k mostu byla hlavní tepnou veškeré dopravy na levý břeh Labe i Vltavy.

Nové obchodní domy na náměstí Karla IV. totiž nejen hyzdí toto náměstí, ale významně ovlivnily dopravu. Zvýšená pěší terasa v Pražské ulici a šikmé stání na části vozovky způsobily to, že dnes máme v tomto místě z Pražské ulice jednosměrku a pokud je zde zaparkován nějaký delší osobní vůz, je nutno projíždět touto částí zvlášť opatrně. Podobná situace je mimochodem mezi poštou a Karlovým náměstím.

Jak to bylo v 70. letech ? Nejdůležitější silnicí byla stejně tak, jako dnes silnice z Prahy do České Lípy. Ta přicházela do města tak, jako dnes, ale Italská a Cukrovarská ulice, to byly jen bezvýznamné pokojné spojovací uličky. Žádná jednosměrka po celé trase nebyla. Auta jela od cukrovaru po Pražské ulici až na Karlovo náměstí, kde docházelo k pozvolné změně směru do obousměrné Tyršovy ulice, která je vyvedla na Pšovku, odkud pokračovala po Českolipské ulici do Mlazic. Největšími vozidly tehdy byly bezesporu vozy Tatra 111 a 138, které mnohdy nepostrádaly nemalý vlek. Také autobusové školní a pracovní spoje měly vlek. Převládaly autobusy známé, jako Škoda 706 RTO s polskými vleky značky Jelcz.

 Poslední vzpomínka na nejbližší městské rameno neregulované říčky Pšovky. Tam padala strouha do vodárny.

Na Karlově náměstí, tam kde je cukrárna, byla důležitá křižovatka. Odtud se totiž jezdilo kolem školy a parkoviště nad Vrázovou vyhlídkou ke starému mostu. Provoz tu byl velmi hustý, protože se u Cítova a ve Vlíněvsi těžil písek, a i autobusová doprava byla hustější. Pro autobusy však platilo, že ve směru od starého mostu do centra, se nad Vrázovou vyhlídkou odpojovaly do jednosměrné ulice  Nad Soutokem , Jiráskova a přes křižovatku přímo vjížděly do Fibichovi ulice, která byla nejhlavnější částí starého autobusového nádraží.

Od Mladé Boleslavi, se jezdilo stejně tak, jako dnes na světelnou křižovatku u dnešního autobusáku, ale tady se hlavní lehce stáčela do Krombholcovi ulice a u soudu pod značkou dání přednosti vstupovala ve směru na Lípu a Slaný do Pražské ulice. Autobusy pochopitelně odbočovaly do Fibichovi ulice.

Fibichova ulice aneb starý autobusák.

Od Kokořína a Mšena, se jen velmi málo jezdilo na dnešní křižovatku u Schellky, kde se dávala přednost. Hlavní tah od Blat totiž za můstkem přes říčku Pšovku nabral topolovou alejí přímý směr do té světelné křižovatky, kde sice nemusel měnit směr do Krombholcovi ulice, ale tuším, že dával přednost vozům od Mladé Boleslavi. Celý tento trojůhelník, kde dnes stojí obchodní domy byl útulným obrovským parkem, kterým protékalo další rameno strouhy a právě tady stávaly cirkusy.

Silnice spojující křižovatku s Pražskou ulicí příliš velký význam neměla a také pokračování na Podolí mělo význam jen k Jarošově ulici. Jarošovkou totiž zpravidla jezdily dolů autobusy na Blata i Rousovice ( na Boleslav), které měly odjezdová stání v široké ulici 28. října, která byla shora ke KD jednosměrná a jen pro autobusy. Autobusáci se často rozhodovali, zda mají jet dolů Krombholcovou, nebo Jarošovkou. Jarošovka se společně s Vodárenskou ještě koncem 70. let uzavíraly pro sáňkování pro děti.

Ulice 28.října . Odtud jezdily autobusy hlavně ve směru na Blata a Rousovice, ale také na Roudnici nad Labem,či Horní Počaply.

Diskutovaná křižovatka pod Lidovým domem, kam ústí Vodárenská, Nová a tehdy i průjezdné Karlovo náměstí nebyla zdaleka tak důležitá, jako dnes. Autobusová doprava byla totiž z Fibichovi ulice odváděna tou dnešní pěšinkou pro pěší mezi dvěma obchoďáky a tudy najížděly i autobusy od Mlazic. Takže, opět široká dvojsměrná ulice vedle hotelu Modrá Hvězda. ( logické prodloužení ulice 28. října)  Novou ulicí se jezdilo ještě méně, než Jarošovkou, protože, i když ve zbytku Fibichovi ulice bylo pouze jedno stanoviště na Prahu od České Lípy ( číslo 4), tak dálkové autobusy ze severu ihned za starou zubárnou ( proti Pražské bráně) odbočily vlevo dolů a místo, které dnes není průjezdné projely, a pak samozřejmě pod úhlem devadesáti stupňů zabočily do Fibichovi ulice.

Řekněme, že novostavby z let 1976-80 citelně vzaly městu široké ulice. Do sekretariátu KSČ, se později nastěhovala ODS, podnikatelská škola i zdrávka. Ten areál naproti snad zčásti slouží mladým a nočnímu životu, ale asi tu bude ještě hodně nevyužitých místností, které snad mají sloužit nějakým školením.

To samé v jiný den. Proměna ulice vlivem počasí.

Kdoví, jak by se změnil provoz v centru, kdyby toto vše nějakým způsobem doznalo změn, po kterých se léta volá. Jisté je jen to, že dnes už není moderní, normální a ani by to nešlo, tahat přes centrum kamionovou dopravu a vůbec náklad. A někdy se mi při troše nadsázky chce říci, že to tu může dopadnout, jako ve Venezii ( italské Benátky). Tam se může jen pěšky, nebo na gondolách :-). A jak jsou krásné a populární.

Zcela vyprázdněná Fibichova ulice. Vlevo byl vyhlášený bufet, v patře pak lepší restaurace. Sousední budova měla také restauraci, v patře byl taneční sál a  pod zemí vinárna. Na konci bloku u uličky pro pěší byly informace. ( seriál o dopravě)

Závěrem připomínám pro zájemce, že v listopadu 2011 ( roleta vpravo) jsem zde publikoval seriál o dopravě na Mělníku i pod ním, jehož první část je věnována starému autobusovému nádraží a čtenář se i dozví, z jakého čísla kde kam co jezdilo.

Hlavní budova nového autobusáku mi díky těm hodinám připadá urbanisticky zdařile.

SŠ.