Regensburg, město, kde se v létě mluví často i česky.

Dochované zdivo brány římského tábora Castra Regina z roku 186 n.l. Téma Římané u nás je  mimochodem hlavní náplní posledního čísla časopisu Živá historie, a jak se dozvídáme v knize Mělník, tak pravděpodobně mohla být i nějaká jednotka v oblasti pískovny Baraba, což je sice daleko od prokázané linie na našem území, ale nelze to vyloučit.

Také už máte dost toho nikam nevedoucího počasí? Článek o Regensburgu jsem už publikoval zde na ..http://melnicek.cz/node/4485 v roce 2009. Čas utíká, nerad něco opisuji, a tak tu máme něco ale úplně jiného.

 Proč zrovna tento článek? Jednak kvůli tomu, abychom zavzpomínali na lepší počasí. Pak také proto, abychom si připomněli, že sem a domů se jezdí s celou rodinou zejména v sobotu za pouhých 700 Kč a navážeme tak na předminulý článek o levném železničním cestování. A nakonec si povíme i něco o tom, jak je toto město, jako jedno z mnoha dalších u nás i ve světě řešeno. Zájemci o historii pak zajisté vědí, že zde bylo pokřtěno několik českých knížat s vyjímkou naši kněžny Ludmily a Bořivoje, a naše území zprvu spadalo pod zdejší arcibiskupství.

Chtěl jsem zde umístit ofocený plán města z jednoho průvodce, ale neustále se potýkám s problémem  možného porušení nějakých autorských práv, což je zcela zbytečné pokoušet. Konečně, na www.regensburg.de najdete jistě mnoho materiálů.

Vlastnoručně vytvořené panorama z řady snímků z nejstaršího evropského mostu Steinerne Brück.

Do Regensburgu jezdí vlak společnosti ČD z hlavního pražského nádraží každý den v 9.15 hodin. Jedná se o rychlík Franz Kafka, který vás s několika málo zastávkami  doveze ve 13.31 do cíle výletu a pokračuje na konečnou v Mnichově. Mimochodem, pro město Mnichov mají ČD speciální jízdenku, ale to už je o jiných cenách i o jiných časech a na otočku se obvykle nikam nejezdí :-).

Budovy Hauptbahnhof jsou snad v každém německém městě stejné. Velká nádraží s mnoha krámky, restaurací, upomínkovými předměty, cukrárnou, knihou, infocentrem apod.

Regensburg vám nabízí 5 hodin volného času a je na vás, zda je strávíte po památkách, v restauracích, v historickém muzeu, procházkou u Dunaje, či posedáváním na lavičkách, kterých je tu všude hodně i v místech připomínajících třeba okolí Hadíku a Staráku :-).

Hned za nádražím staví především všelijaké autobusy, taxi i jiné samohyby a zpravidla se téměř všude za pomocí semaforů přechází nějaká rušná třída.

Jakmile přejdete třídu, tak zjistíte, že pokračování do centra bývá zpravidla provedené pěší třídou kolmo ke vchodu do budovy nádraží, která bývá v některých případech zprvu lemována parkem a květinami, což má své opodstatnění. Zbavuje to lidi silničního hluku.

Za parkem pak prochází takováto pěší zona s obchody i restauracemi, se kterou vede o nějaký ten blok dále souběžně automobilový provoz. Právě tady jsou mnohé instituce.

Na konci třídy již přicházíte do historického středu, který jsem presentoval na fotkách již v minulosti. Tady rozhodně doporučuji navštívit historické muzeum, které skýtá nejen obrovské bavorské bohatství katolické církve ( je spojeno s kostelem), ale i římské poklady z přelomu letopočtu. Centru dominuje především obrovská katedrála, řada náměstíček s fontánami a posezeními, které občas doplňuje nějaký kulturní pouliční program a lidé přichází také za dochovaným zdivem z časů tábora Castra Regina.

Katedrála a v popředí Schiffahrsmuzeum, což je jakási exposice v historickém parníku.

Po obou březích Dunaje je velmi příjemně a v létě tu slyšíte často češtinu. Právě nedaleko historického mostu je významná venkovní restaurace s pravým bavorským točeným pivkem a klobásou s kysaným zelím, což je v průvodcích bráno, jako specialita. O kus dál je kulatý stůl s modelem středověkého města snad z bronzu, a pak už tu máme velké přístaviště mnoha říčních lodí s množstvím vlajek a zmíněné lodní muzeum. Za kamenným mostem pak najdeme prostředí, které trošku připomíná kombinaci pražské Kampy, včetně venkovního posezení a běžné říční krajinky. Najdete zde park, říční komory i soutok se řekou Regen, která pramení nedaleko našich  dvou šumavských železnorudských jezer a má prameny dva ( Černý a Bílý Regen). Můžete dojít i na místo, kde se všechna ramena řeky spojí a budí to velkolepý dojem. Z tohoto místa jste nuceni se trochu vrátit, a pak už můžete jen setrvat na ostrově, nebo přejít do pomyslné civilizace.

Shiffahrthsmuseum.

Vzdálenější dunajské rameno.

Tento obrázek má nejen připomínat zdejší říční krajinu, ale je zajímavý i pro lidi, kteří si zejména při podzimním mlhavém počasí pohrají někdy trochu s rádiem. Tam úplně vzadu vidíte stožár vysilače na kopci Hoher Linien a Mělník je odtud vzdálený tuším 220 km vzdušnou čarou. Krom toho se mi už myslím také podařilo u nás chytit signál z něj.

Při jedné návštěvě města jsem se právě prošel ještě trochu po toku řeky, než mi zabránil v pokračování silniční obchvat i pokročilý čas. Odměnou mi byl pohled na pěkný železniční most, po kterém se jezdí k nám.

Pohled z proskleného tunelu nad nádražím.

No comment.

Do Prahy vás má rychlík přivézt ve 22.45 a nikdy to nemělo zpoždění.

 Možná vás zaujalo, že vůbec neřeším úsek Mělník-Praha a zpět. Důvod je jasný. Nač vyhazovat peníze za autobus a metro, a riskovat případné zpáteční zpožděné spojení vlaku v návaznosti na autobus k nám, když auto do Všetat moc nevypije a těch 700 pro rodinu běží z jakéhokoliv nádraží. Ráno by-ste mohli jet teoreticky už z Mělníka, ale jak zpět? Proto tedy R 1137 Turnov-Praha v 7.51 ze Všetat a příjezdem v 8.34 do Prahy hl.n.  A zpět ( když jedete sami či s kamarádem, je to sranda) už za nový lístek v neděli v 0.10 z Prahy s příjezdem v 0.55 do Všetat. Tak co, připoměl vám také výlet lepší počasí a skutečnost, že nejen turistikou a cyklistikou můžeme relaxovat, ale i třeba takovýmto určitým lenošením a sledováním krajiny :-) ? Považte, že jste na kolejích strávili 2x 365 km a komu to připadá, že hlavně to cestování ve vlaku musí být dlouhé, nudné a nevydrží tak dlouho sledovat cestu, tak by neměl zapomenout, že dnes je i díky vyspělé technice k disposici spousta zábavy a nejsme jen odkázani na knížky, časopisy, či křížovky, jako lidé kdysi.

SŠ.