Mapa doprovázející odpočívadla na zřízené cyklostezce.
Před několika lety se na Mělníčku objevila zpráva, kterou málokdo dokázal pochopit. Cyklostezka do Horních Počapel ? Kudy? Ono se dá podle řeky jet ? Jenže, ona to nebyla fáma, ale vskutku realita, která potěšila mnoho místních obyvatel. Od této chvíle jsme mnozí vyráželi do terénu zjišťovat, jak akce pokračuje, co ještě chybí a objevovaly se i první fotky z cyklotrasy.
Jakýsi základní kámen počátku cyklostezky na krajské hranici.
Jak napovídá cedulka na kameni, tak cyklotrasa byla vybudována v období 12/ 2009 - 11/ 2010. Ti znalejší pak věděli, že cyklostezka, kterou nám můžou leckde u Labe i jinde závidět, je pouze součástí dálkové cyklotrasy číslo 2. Jenže, lidé si rádi pojmenovávají vše, co je nějak významnější a cyklotrasa číslo 2 nese na severu pojmenování Labská cyklotrasa. Ovšem, tato dvojka zde pokračuje podle Vltavy do Prahy a Labská cyklotrasa ve směru z Mělníka do Staré Boleslavi nese číslo 24.
Určitým způsobem je to rozumnější. Jsou sice v Německu lidé, kteří bydlí u Labe a rádi se zajedou podívat aspoň jednou v životě k jeho pramenu, ale cyklisté nejsou jen tito zvědaví Němci od řeky a Praha má celkově větší mezinárodní význam. Mimochodem, vždyť naše lodní šífy pendlovaly vyjma zásobování chvaletické elektrárny právě mezi Hamburkem a Prahou. A tak se utvořil i lidový název pro cyklotrasu Praha-Hamburk, což už je samo o sobě pořádná dálka. Však také v Německu získáte leckde zdarma brožuru s názvem Elberadweg ( moře- naše hranice) a u nás se také narodila pro naše území již nějaká propagace. Této problematice byl věnován jeden říjnový článek.
Odpočívadlo na cyklostezce nepostrádá stojan na kola, odpadkový koš, mapu i kryté posezení.
Kdo se však vydá třeba jen procházkou k nějakému odpočívadlu na trase a spatří tam mapu, tak může být pěkně zaskočený. Labská cyklotrasa je jen součástí jedné ze 12 evropských dálkových cyklotras a nese název Eurovelo č. 7, Sluneční trasa, North Cape - Malta, 7 305 km. Vlastně jde o cestu z nejsevernějšího místa Norska a kontinentu vůbec, až na malý ostrovní jihoevropský stát ve Středozemním moři.
Soutok vám přinesl již několik reportáží z trasy. V seriálu Toulky to byla část od Mělníka po Ústí nad Labem a v říjnu pak seriál o cestě z Dolního Žlebu do Drážďan. Nedávno jsem zde zmínil, že také opráším Mělnický vltavský cyklookruh. Podrobný článek najdete v Mělníčku a možná, že jsem ho presentoval i zde v seriálu Toulky. Člověk už ani neví. Považte, že těch článků tady je již celkově 461 !!
Když si tento obrázek zvětšíte, tak si možná vzpomenete na horor Loutka :-).
Zvláštní nápad přírodního autora.
Půlku okruhu až do Veltrus k mostu tvoří právě současná cyklotrasa č.2 . Pak ale přejdeme most, sjedeme do Miřejovic a po místní komunikaci se dostaneme do Starých Ouholic. Odtud nás již pěkné eurosilničky protáhnou pod dálnicí do Vepřeku, ze kterého nás již jen přes pole ( kdysi tu byla silnice) zavede naše trasa na bývalou hlavní silnici vedoucí přímo dolů do Mlčechvost. zde podjedeme železniční most do Vraňan a po poklidné silnici pokračujeme do Lužce nad Vltavou, odkud můžeme pokračovat dále do Zelčína, nebo po vltavské navigaci, která je považována za jednu z variant cyklotrasy číslo 2.
A nakonec si nemohu odpustit rýpnutí. Pro koho jsou ty mezinárodní cyklotrasy? Pro pracující? Často tam vidím nizozemské i německé penzisty. Ti musí být odpočatí a mít elán, odvahu i fyzičku ( a na to i finančně). Anebo, že by byli mladší a méně nemocní, než ti naši důchodci, co se mají starat jen o vnoučata ?
SŠ.
Žádné komentáře:
Okomentovat