Pramen Sprévy pod Kotmárem střeží dva strážci připomínající vojáky z druhé světové války :-). Nápis však hlásá: Našim padlým 1914-1919.Čili, jakýsi pomník padlým 1. světové války. Pod ním nápis Spreequelle.
Kdysi mi řekla jedna paní z Mělníka: ,,Člověče, proč bych měla vědět, kde je nějaká Lhotka, nebo Vysoká? U nás je vše na jedno brdo. Jo, dovolená ve Splitu u moře, to má smysl." Doufám, že je to jen veselá historka a většina lidí ví, kolik máme u nás všelijakých krásných míst.
Pak jsou ale místa zvláštní, kam se ani tak nejezdí kvůli soutěskám, či skalním městům, nebo krápníkovým jeskyním, ale jejich kouzlo je zeměpisné. Už školáček, který vidí prvně mapu naší republiky, je zaujat dvěma výběžky na severu, které vypadají při troše fantazie, jako ouška nějakého zvířete a čumáček můžeme udělat v Aši.
Pohled na vysilač rádia Lausitz.
Cesta do těch dvou severních výběžků je vskutku krásná. Nejprve nás z dálky zdraví namodralá hradba blízkých i vzdálených kopců a už si můžeme nechat zdát o krásách, které hory nabízejí. Jakmile hory překleneme a cesta se rozeběhne s kopce jakoby směrem k Baltu, začne se krajina tvářit zemědělsky, jako kdesi u nás, ale přec jen je taková kopcovitější a odlehlejší. Pro leckterého výletníka tu zase nic tak zvláštního není, ale program se určitě vytvořit dá. Dnes už totiž není potřeba hledět na hranici, jako na cosi důležitého a klidně můžeme namíchat cíle z obou stran hranice do jednoho programu.
Kopce na Děčínsku.
Díky dost dobré silnici mezi Mělníkem a Českou Lípou, a ještě lepší a rychlejší obchvatové silnici do Rumburka, jste za pouhou hodinku a čtvrt na samotné hranici, která dělí český Jiříkov a německý Ebersbach. Nahoře na kopci nad Ebersbachem je nekrytá rozhledna s nádherným kruhovým rozhledem, odkud si můžete prohlédnout Ještěd, Hvozd,Luž, Klíč,Jedlovou, kopce na Děčínsku i kopce v Lužici. Určitě nepřehlédnete kopec u města Lobau, kde je umístěn vysilač rádia Lausitz, které na 107.65 MHz leckde chytíte i na Mělníku. Krajem by vás měla zprvu provázet červená značka, ale značení je hrozné. Rozhodně jsem užil mapu a celkem se lze orientovat pohledem v terénu.
Ještěd od severozápadu.
Červená vás dovede asi po třech kilometrech k prvnímu ze tří pramenů německé národní řeky Sprévy. Druhý pramen je o dva kilometry dále před koupalištěm v Neugersdorfu. Objevil jsem tu velkou zahradní železnici a je neuvěřitelné, že téměř každý dům má někde saskou, nebo německou vlajku. A to třeba i na střeše boudičky pro dětskou skluzavku. K poslednímu pramenu na úpatí hory Kotmár (Kottmar) jsme museli ještě dalších pět kilometrů po zelené, a tak ten okruh nakonec dělal asi 15-18 kilometrů. V samotném závěru cesty mě fascinovalo zabezpečení stanoviště hromadného odpadu. To má člověk jen vztek, jak někde něco tak s jednoduchostí vyřeší a u nás je vše drahé, předražené a vlastně i zbytečný problém. Nač dávat někam k pramenu Labe koš, když je tam lavička, přístřešek, člověk si může vzít upatlaný obal od tatranky do batohu a je úspornější napsat na tabuli větu o ochraně přírody, že?
Němci s oblibou zdobí své domy výjevy z místní krajiny.
Nyní jsem mohl výlet defakto ukončit, ale jen kousek odtud leží nejsevernější město ČR Šluknov a hlavně stávalo 6 kilometrů od něj zaniklé městečko Fukov, které bylo ze tří stran obklopené Německem a jen jedna silnice jej do roku 1960 spojovala s republikou. Pak bylo zničeno. Tudy k nám údajně přijel i Adolf Hitler. Kdo chce naposled ještě něco objevit z historie, tak by si měl pospíšit, protože tu brzy možná bude stát větší tropy-park, než je v Berlíně a podobná ves, jakou plánuje Lobkowicz kolem Býkve. Územím prochází nejsevernější železniční trať na našem území, byť německá a protéká tu asi v délce 1 200 metrů německá národní řeka Spréva. I krávy na pastvě, se ukázaly být německé a krmič mi přitakal, že jsme na českém území. To ostatně dokumentují hraniční kameny. Dalo by se jet dál, ale pozdní hodina, 30 kilometrů v nohách a vidina pondělí rozhodla, že dnes to stačí a do 90 minut byl člověk v královském městě na soutoku dvou největších českých řek. Neseďte doma, poznávejte naši zem, okolí, a třeba si přivezete zkušenosti, které budete moci aspoň někdo nějak uplatnit.
První pramen Spreequelle u Neugersdorfu. Ten byl vyzdoben mnoha erby.
I dětské hřiště nepostrádá německou vlaječku. ( vpravo).
Na kameni je znázorněna cesta řeky Sprévy. Vede podle ní cyklotrasa, která je dle odborníků zajímavá pouze do Budyšína.
Ano, takto lze zabezpečit místo hromadění odpadu proti rozšiřování špíny do okolí a zamezit přístupu nežádoucím osobám. Jak jednoduché. Už slyším hlasy:,, Zbytečnost, nelidové, chudáci bezdomovci, nic si neodnesou. Nebo konstatování, že jsou u nás zakázky předražené a finito."
SŠ
Žádné komentáře:
Okomentovat