čtvrtek 16. ledna 2020
Senioři v Neratovicích umí žít. Pan Kalista dává dohromady jízdní retro kola a se svými přáteli již po loňské zkušební jízdě kolem města připravuje jízdu další. I tak se žije život.
Již mnohokrát jsem tu psal, že se na svých zejména letních výletech potkávám mnohdy se zajímavými lidmi, ale také jsem tu zmínil, že mnoho takových lidí potkáte na tzv. masových turistických pochodech, jakými jsou u nás na Mělníku především akce Zimní přechod Nedvězí a Mělnický hrozen, které pro své členy a zájemce o turistiku pořádá Klub českých turistů Mělník.
https://kct-vht-melnik.webnode.cz/
Jak jistě víte, tak už v sobotu 25. ledna, se jde ten prvně zmíněný, ale nyní chci napsat něco o lidech, které tam člověk při troše štěstí může snadno potkat. Jsou to lidé mladí i starší, ale jedno mají společné. Řada z nich už má mnoho životních zkušeností, a protože stáří i smrti nikdo neunikne, tak jde o opravdu cenné rozhovory a informace.
Vždyť se běžně setkávám s tím, že na jedné straně vidím svěží spokojené penzisty, kteří konečně dělají zcela naplno aktivity, které jim přinášejí radost, a na straně druhé lidi mrzuté, kteří si pořád jen na něco stěžují a nemají prakticky co vyprávět, protože buď je pro ně zážitkem čekání někde u doktora, nebo odchod nějakého dalšího známého člověka z tohoto světa.
To všechno je samozřejmě špatně, protože zdravý duch je jen v těle spokojených lidí a je třeba o tu spokojenost bojovat.
Na Nedvězí jsem tedy před léty potkal mimo jiné i pana Zdeňka Kalistu, který tehdy možná neměl ještě ani tušení, co bude dělat dnes. Zaujalo mě tehdy vyprávění jeho přátel, o které se s vámi nyní podělím:
,,V pátek jedeme vždy k nějakým přátelům do jiného kraje republiky. Tam se nás sejde několik rodin, posedíme někde v restauraci, povíme si, kam se kdo chystáme na výlet a jdeme si k hostiteli lehnout. V sobotu se po snídani vydáme každý na své tůry a večer si opět v nějaké restauraci povídáme o svých zážitcích a případně si ještě ukazujeme nějaké fotky, které motivují zase ty jiné přátelé.
Fotky se rozesílají třeba i v týdnu po e-mailu. V neděli se rozjedeme domů a příště je hostitelem zase někdo jiný v jiném kraji. Ovšem, máme to udělané tak, aby byly i volné víkendy pro odpočinek, pro případnou jinou práci, či zábavu a hlavně také pro návštěvu dětí s vnoučaty. "
Prostě mě ta nápaditost dostala, ale je samozřejmě podmínkou být aspoň přiměřeně zdravý.
Těch příběhů by se dalo vyprávět mnoho, protože je známo, že větší skupiny lidí mají leckde různé slevy, a pokud se ti lidé znají, nic je v podstatě neomezuje, mají společný zájem a dohodnou se, tak pořádají i kolektivní výlety.
Jenže může všechno tak trochu unavit, nebo i zevšednět a není od věci udělat i něco jiného. A taková věc napadla pana Kalistu, který mi nedávno po dlouhé době napsal.
Mimochodem, vzpomínáte si na ty krásné fotografie Krkonoš z jednoho panelového domu v Neratovicích, nebo na nádhernou výstavu amerických automobilů na Rakovnicku ?
http://soutok.blogspot.com/2016/01/fantasticke-fotografie-95-km-vzdalenych.html
http://soutok.blogspot.com/2016/02/u-rakovnika-jim-slavne-pivovary-menhiry.html
Ty pan Kalista sice nenafotil, ale poslal mi kontakt na hodného pána Miroslava Bradáče, který mi je rád zaslal. A je hezké, že se pořád ještě najde dost lidí, kteří nemají problém, se o své fotografie podělit s veřejností, byť je to někdy i dost práce navíc.
Já měl samozřejmě z e-mailu radost, jsem rád, že někteří senioři umí žít, jsou příkladem ostatním seniorům i mladším lidem a rád jsem se pokusil k téma udělat článek :-).
Pochopil jsem tedy, že pan Kalista dává doma dohromady stará kola, která můžeme nazvat slovem veterán a loni dne 22. června přizval na zkušební jízdu okolo Neratovic své přátelé. Všichni si to náležitě užili, jak můžeme vidět na krásných úsměvech elegantně a dobově oblečených dam, a navíc se pan Kalista zaobírá myšlenkou letos tuto akci zopakovat.
Pro mě to má všechno opět mnoho kouzla, protože je za vším znovu ta věta, kterou už ani nechci opakovat a přesto je skoro v každém článku. Když jsem si v roce 1993 koupil jedno z posledních jízdních kol kdysi slavné firmy Eska Cheb ....
https://cs.wikipedia.org/wiki/Eska_Cheb
.... tak se toho v České republice mnoho měnilo. Naše značky měly jízdní kola vybavené povinnou silniční výbavou a dokonce už i 18 ,,kvaltů "( 3 na 6), ale místní lid již obdivoval horská kola do Alp s obrovským množstvím převodů, kterým však mnohdy chyběli blatníky a snad i světla. Kola byla dražší a mohla se někomu zdát na naše poměry až zbytečná, pokud jste jezdili republikou do těch časů jen po okreskách, ale zájem o ně byl tehdy obrovský i kvůli pohodlnější jízdě po nerovnostech běžných komunikací.
Další věc, proč mě to oslovilo je nostalgie z trošku jiného soudku. Kdo čtete články na Soutoku pravidelněji, tak jste jistě narazili na ....
http://soutok.blogspot.com/2019/12/neni-klaus-jako-klaus-jako-claus-aneb.html
http://soutok.blogspot.com/2019/12/co-maji-spolecne-vanoce-se-slavnym.html
Píši tam, že by má korespondence nejspíše skončila nejdále v Nizozemí, kdyby ...
Ale, nám to Nizozemí ( prý je Holandsko jen určité území v Nizozemí a Nizozemcům to teď začalo vadit. To je dnes taková móda, že začíná někomu vadit něco, co ho léta nechávalo klidným) úplně do článků stačí.
Pohledy odtud byly tehdy na krásném lesklém papíře ( dnes ho máme na mnoha pohledech také) a kromě obrázků měst se na nich nejčastěji objevovaly motivy se sýry, tulipány, větrnými mlýny, Benátky severu, mořem a právě těmi jízdními koly, která se velmi podobají těm na obrázku.
Poslední, co mě oslovilo je na druhém snímku cukrárna Aja Neratovice . Pokud máte doma tu knížku Karla Březiny ,, Mělník byl první" a aspoň trošku vás motorizmus oslovuje, tak víte, že z těch posledních hvězd dvou kol nemáme doma jenom Jirku Rameše, ale za svého považujeme i bývalého reprezentanta STS Mělník Jirku Švihnose, který cukrárnu provozuje, jak stojí v knize.
Obvykle píši poslední dobou články o více tématech, ale dnes se mi po dlouhé době podařilo napsat dlouhý článek na jedno téma. Někdy se stane, že člověk přemýšlí, tápe, hledá, upravuje a musím být rád, že se to doma toleruje, ale dnes mi všechno sedlo a trvalo to jen 2.5 hodiny :-). Píši to proto, aby si lidé uvědomili, že pokud jsou již fotografie upravené, tak to dlouho netrvá, ale pokud ještě máte dodat text, bez kterého by mě to ani moc nebavilo, tak je za tím kus práce.
A to se netýká jenom mě, ale každého kdo vlastními slovy doprovází nějaké obrázky. Závěrem tedy doufám, že vám čtenářům jsem dal plno inspirace a snad vás i článek potěšil, a vás kteří jste součástí článku snad pohladily fotografie, snad i můj text a možná i to, že ani na starší generaci se nezapomíná.
Vždyť se každý narodil do nějaké doby, někteří mladí dnes dají třeba i v práci výpověď a živí se svými cestopisy, ale všichni se musíme zamýšlet nad tím, abychom i to, co nás nevyhnutelně čeká, tak abychom se s tím uměli co nejlépe vypořádat a vůbec nám nedocházelo, kolik nám už je let :-).
Ještě přidám odkaz, který vás zavede na začátek osmi seriálů na Soutoku:
https://soutok.blogspot.com/2018/02/radikalni-rez-na-soutoku-osm-serialu.html
Zjistil jsem totiž, že vás zejména zajímá seriál o etnické hudbě na téma Afrika a Tyrolsko. Je tu ale i pop a vzpomínka na Ein Kessel Buntes , cestopisy a další.
středa 15. ledna 2020
Z Kampy až na Václavské náměstí. Závěr naší krásné a prakticky královské procházky vede částečně po Královské cestě. Výlet, kdy vám není líto, že tu je blátivá zima.
Jedna jediná procházka po historické Praze a je z toho tolik fotografií, že to vydá na čtyři články. Pro shrnutí připomenu, že jsou všechny vydány během posledního týdne, což je snadné pro hledání a ještě připomenu pořadí.
Zeď Johna Lennona a její proměny, nebo odstrojování stromku na Staroměstském náměstí na nás čekalo v první části procházky.Poté jsme to již vzali od začátku k cíli pomyslné první části, což byla cesta od stanice metra Hradčanská po Loretu. Ve třetí části jsme došli od Lorety ke Karlovu mostu a dnes si nejprve zajdeme ještě jednou na Kampu, abychom prošli později zbytek cesty přes Vltavu těmi nejstaršími částmi Starého Města na Václavské náměstí.
Proč zrovna začít Kampou a nikoliv už rovnou na mostě ? Protože by se tu člověk připravil o mnoho dojmů. Kampa, to je nádherné místo. Nejen krásný veliký park, který je vlastně ostrovem mezi řekou Vltavou a Čertovkou, která z ní vytéká potrubím, aby se do ní v části zvané Pražské Benátky opět vrátila, ale také místo krásných výhledů na stavby, které Prahu dělají Prahou.
Ty nejkrásnější pohledy patří zejména zlaté kapličce národa, jak se také říká Národnímu divadlu a Karlovu mostu, po kterém se projdeme.
Někdy se stává, že návštěvník přijde od Staroměstského náměstí přes Karlův most, projde celou Kampu a buď vyrazí na Petřín, nebo se vrací přes most Legií nad Střeleckým ostrovem zpět na pravý břeh řeky, ale naše trasa je poněkud jiná, a tak jsem zde vlastně dělal takovou smyčku.
Z vyhlídky od Vltavy,se vydáte kolem památného platanu až na Maltézské náměstí.
Mezitím přejdete Čertovku a zároveň vpravo uvidíte mostek, přes který také půjdete.
Z Maltézského náměstí trasa pokračuje na Velkopřevorské náměstí, kde se nachází ona Lennonova zeď z prvního dílu procházky. Přes druhý mostík dojdete kolem Velkopřevorského mlýna zpět do zastavěné části Kampy a brzy vystoupáte po schodech na Karlův most.
Karlův most je součástí tzv. oficiální Královské cesty ....
https://cs.wikipedia.org/wiki/Kr%C3%A1lovsk%C3%A1_cesta
a má tolik webových stránek, že jsem nakonec vybral jednu, která se týká soch na něm. Existuje samozřejmě i Wikipedie.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Sochy_na_Karlov%C4%9B_most%C4%9B
První co jsem tu vyfotil je právě čtvrt Pražské Benátky.
Nejzajímavější je tato fotografie. Za restaurací, která je jen několik centimetrů nad hladinou řeky, se totiž Čertovka vrací do Vltavy a Soutok byl přímo u soutoku :-) o Vánocích 2018, jak tu v jednom dílu píši i s odkazem. Tam právě můžete potkat loďky již zmíněné společnosti, která má základnu u Staroměstské mostecké věže a končí plavbu na Čertovce pod Karlovým mostem.
Snímky soch nechám bez komentáře, ale zaujalo mě, jak je každá jinak barevná.
Přejít po mostě a nevyfotit malířské výtvory je nemyslitelné.
V pozadí je Staroměstská vodárenská věž a u Vltavy je Muzeum Bedřicha Smetany.
Hra na orientální nástroj.
Staroměstská mostecká věž. Hned si zase vzpomínám na jednu soutěž z Mělnické radnice, kdy pro nás Martin Klihavec připravil pátrací hru po mělnických věžích a věžičkách. Vít ještě, kolik jich bylo ? Jedna však později vyhořela při požáru v bývalém areálu STS v Rousovicích.
Ani wikipedie nic neříká o tomto znaku na nároží blízké budovy, kde jsou v habsburské orlici zasazeny znaky českého království i s Horní a Dolní Lužicí ( před rokem 1635).
https://cs.wikipedia.org/wiki/St%C3%A1tn%C3%AD_znak_Rakouska-Uherska
https://cs.wikipedia.org/wiki/Heraldick%C3%A9_znaky_%C4%8Desk%C3%BDch_zem%C3%AD
Znaky Horní a Dolní Lužice najdete třeba právě na Staroměstské mostecké věži. Více se o historii bývalých českých zemí, kde dodnes najdete dvojjazyčné nápisy v jazycích srozumitelných a podobných tomu našemu dočtete třeba na ....
http://www.luzice.cz/home/o-luzici/dejiny-luzice.dot
https://cs.wikipedia.org/wiki/Lu%C5%BEice
Karel IV. v Praze . Vždy si vzpomenu na naši sochu.
Pohled na Hrad i do míst, kde se vrací vody Čertovky do Vltavy.
Kostel Nejsvětějšího Salvátora je součástí areálu Klementina. Založen roku 1578.
Nárožní dům mezi ulicemi Seminářská a Karlova.
Bývalé slavné železářství U Rotta.
To nás již naše pouť dovedla ke Staroměstské radnici, kde jsem již tolikrát fotil. Nejvyhledávanější atrakcí Prahy je Orloj.
http://orloj.eu/sim/index.php
https://drifted.in/horologium-app/
Tentokrát jsem přišel ve chvíli, kdy zrovna probíhal průvod apoštolů a stihl jsem dva záběry z nichž jeden vidíte. Pochopitelně pro velký dav lidí vyfocený z úhlu.
Orloji dominuje astrologický číselník ve kterém se snadno vyzná i laik.
Celou Královskou cestu vlastně uzavírá Pražská brána.
Králové ke korunovaci vyjížděli z místa, kde dnes stojí Obecní dům.
Jindřišská věž,
A jsme konečně na konci pouti na Václavském náměstí. Praha má tu zvláštnost že na malém kousku je tolik věcí k obdivu a fotografování, že musí uspokojit každého, kdo nemá rád dlouhé pochody, nějaká stoupání a umí se vypořádat i s přítomností občasných davů, což je daň za krásu památek a určitou atmosféru. Rozhodně vás nezklame ani ve smutnějším ročním období, jako na venkově, kde si přece jen uvědomujete podstatně více roční období a blátivou zimu nahradí pouze uplynutí času.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)



































