Na výlet k Bismarckově rozhledně v Aši, pak vlakem přes železnou oponu do Hofu a nakonec do Marktredwitz v české Horní Falci.

První ranní vlak vypravený přímo z Mělníka ve 4.50 směrem do Ústí nad Labem odjížděl v pracovní den jenom se mnou. Teprve od Štětí v něm začal život.

Byli jste někdy v nejzápadnějším koutu naší vlasti ve městě Aši ? Já se tam dostal prvně a naposled skoro omylem v roce 1985. Tančili jsme s kamarádem v Bohemce v Ústí, nechtělo se nám domů, ani čekat tři a půl hodiny na první ranní vlak do Mělníka, tak jsme využili jakési spoje v jednu hodinu do Chomutova, kdy jsme se trochu prochrupli a potažmo přestoupili v polospánku na vlak do Chebu vstříc novým dobrodružstvím. Jenže, to ještě Luděk Munzar nepropagoval rozhledny v televizním seriálu ( Rozhledny 1998) a člověk měl trochu jiné zájmy :-).

Bismarckova rozhledna Háj u Aše.

A tak i pod vlivem zajímavé historie Ašska, které si drželo jakousi samosprávu snad ještě v roce 1850, pod vlivem krásné kamenné rozhledny a pod vlivem návštěvy dalšího výběžku republiky ( Šluknovsko, Frýdlantsko..) došlo k rozhodnutí v rámci Jízdenky na léto zavítat i konečně zase sem.

Vlak z Mělníka vyjížděl už ve 4.50, ale vždy se vstává lépe ve 4 hodiny ráno, když jedete na výlet, než když jedete do práce :-). Přesedáte v Ústí nad Labem- západ, kam přijedete v 5.51 a pokračujete v 6.01. vlakem od Děčína směrem na Most, Chomutov a Kadaň. Přesednout můžete třeba v Chomutově ( můžete až v Kadani), kam dojedete v 7.18 a rychlík Větruše vás s odjezdem v 7.48 ( skoro 30 minut času) v 9.29 doveze do Chebu. Rychlík Větruše staví mimochodem také jinak v Kralupech nad Vltavou, a pak až v Roudnici nad Labem, což nám tady v Mělníku moc platné není. Vraťme se tedy do Chebu, kde už na vás čeká mezinárodní vlak Marktredwitz- Cheb-Aš-Hof, ( 9.37) kterým jedete do Aše na hlavní nádraží ( 10.07). Každá spoj má tady přípoj motoráčkem, který vás za 4 minuty doveze do stanice Aš- město. Přes info centrum v Aši, to jsou na rozhlednu cca 2 km. Po čase stráveném v infocentru i trošce bloudění jsem někdy na poledne konečně dorazil k rozhledně.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Bismarckova_rozhledna_(H%C3%A1j)

Větrné elektrárny.

Výhled je tu nádherný, jen na Krušné hory trochu vadí vzrostlé stromy, ale jde to. Možná vás překvapí množství větrných elektráren z nichž valná část už patří sousedům, ale ne všechny. Kromě veselého setkání s dalším majitelem Jízdenky na léto z Jindřichova Hradce jsem zde v rámci svého určitého hobby provedl i kontrolu ( bandscan) pásma VKV a DAB+ , což mě vše zdrželo, ale  ještě jsem stihl navštívit okolí místního regionálního muzea, kde najdete množství náhrobků i smírčích křížů z okolí.

Deska u vchodu do rozhledny.

Smírčí kříže a náhaobky.

Znak města Aše.

Po letmé prohlídce areálu muzea jsem již zrychleně pokračoval na nádraží, odkud právě odjížděla přípoj na hlavní ašské nádraží ( 13.40). Tady už jsem v klidu koupil za 200 Kč jízdenku Egro-net, která opravňuje i k cestování po přilehlé oblasti Německa, což je zpravidla 50 km, ale i někde více za hranice. Vlak do Hofu měl menší zpoždění a odjížděl ve 14.15.

Od Aše se krajinka k Selbu svažuje.

Kolej tady utíká celou dobu pěkně s kopce a já si vzpomněl na Jaroslava Huťku a jeho seriál Příběhy železné opony. Ano, to je přesně ta kolej, kudy kdysi uteklo díky vlaku několik cestujících za železnou oponu, a která se v roce 1989 stala opět slavnou díky obrovské migraci v rámci pádu opony.Krajina je tu všude krásná. Samá políčka, lesy, kopce i říčky, větrné elektrárny, rozhledny, vysílací věže. Jedete také kolem porcelánky v Selbu.

Mezinárodní vlak ( linka 148 v řádu ČD).  Dříve ( donedávna) vnitrostátní linka Cheb- Františkovy Lázně- Aš- Hranice v Čechách. Dnes jede z Aše hlavního nádraží přes Aš město do Hranic jedna spoj denně v obou směrech a ještě odpoledne. To jsou místa, kde se nachází nejzápadnější bod republiky i hranice Saska, Bavorska a Čech.

V Hofu jsem si náš mezinárodní pěkně vyzdobený vlak vyfotil. Město má asi 45 tisíc obyvatel, nějaké památky, ale především jde o tržní město. Samé obchody a obchody, stánky, jinak snad až nic tak zvláštního v tomto bavorském městě nehledejte. Měl jsem na Hof jen něco málo přes hodinku, což bylo akorát na to, abych koupil pohledy a prošel si hlavní pěší třídu. Jen škoda, že jsem nevěděl, že kdybych šel jen o asi 50 metrů dále, tak jsem spatřil onu slavnou krásnou radnici, na kterou jsou místní tolik pyšní.

Hof.

Hof pěší zona.

Můj vlak do Bad Rodach. Asi osmá zastávka je Marktredwitz.

Legrační situace nastala v 15.55, když jsem chtěl jet do městečka Marktredwitz, ale po Německu. Kdybych jel přes Čechy ( Aš,Cheb), tak si velmi zajedu. Ve stanici svítilo spoustu nápisů, jako Bad Rodach, Dresden, Nurnberg atd. Co teď ? V Německu má naštěstí každý vlak své pevné stanoviště a všude najdete tabuli odjezdů a příjezdů. Když zachováte klid a podíváte se na první vlak, který jede v 16.00 do Bad Rodach, tak se ve sloupečku dočtete i zastávky přes které jede. Ano, to byl můj vlak. Mimochodem, v každém vlaku jsou na chodbách přihrádky s jízdními řády i dalšími propagačními materiály, jak jsem již kdysi psal. Když jsem si vzal sešitek s jízdním řádem do Bad Rodach, tak jsem se nestačil divit, kde toto nenápadné zašité městečko až je. Rozhodně by ho člověk nepovažoval na první pohled za cílovou stanici nějakého spoje určité linky.

Cyklovlak. Zastávky tu připomínaly naši dnešní ,, Mšenku". Z Röslau to je jen 14 km k prameni Ohře.

Podobné je to i u nás, jen nám chybí právě ty pevné stanoviště vlaků. Pravidelní cestovatelé však u nás již vědí, z jakých nástupišť to obyčejně kam jezdí.

V Marktredwitz jsem byl v 16.25 a čas jsem měl do 18 hodin. Horní Falc nám patřila ( 1353-1373) za krále Karla IV. celých 20 let, než ji vyměnil za Braniborsko.

Ředkvice, jak se správně česky nazývá je malebným útulným městečkem, přes které v dávné historii ČSAD jezdily dvě dálkové  linky. Praha- Frankfurt nad Mohanem a Praha-Hamburg ( historické řády).

Aniž bych to čekal, tak příjemným zpestřením byla tato zajímavá taxi-služba ...

... i roztomilý dětský koutek se zvířátky.

V 18 hodin pak jel přímý vlak bez zastávek do Chebu ( příjezd 18.20), a tam ze stejného nástupiště, kam jsme přijeli odjížděl asi v 18.35 vlak přes Plzeň do Prahy. Příjezd do Prahy ve 21.40. Vzhledem k tomu, že má člověk na jízdenku předplacené cestování po železnici ( na 14 dní), tak jsem počkal na vlak Praha Vršovice- Mělník s odjezdem ve 22.48 z Prahy ( 6. nástupiště sever) a příjezdem do Mělníka ve 23.50.

Velká přestavba nádraží v Plzni.

Pohled na Aš z vrchu Háj. V pozadí pohoří Smrčiny.

Článek byl aktualizován 14.7. v 9.56 a obohacen o spousta dalších informací, které z nedostatku času postrádal. Ovšem, to čtenáři Soutoku vědí, že zábavu lze dělat, když je na ni čas, někdy i po částech, a proto někdy ty dodatečné úpravy některých článků.

V republice máme dvě vyhlášené restaurace v podobě obřího sudu. Do Lázní Libverda je výborné spojení.

Panorama Jizerek od severu.

Sudy a soudky v člověku vždy vyvolávaly pocity příjemné pohody, protože si je především spojoval se dvěma nápoji, ke kterým většina z nás vzhlíží s určitou úctou. Jde samozřejmě o víno a pivo, a že jde o nápoje vskutku královské, tak o tom svědčí nejen jejich historie, ale i fakt, že do dnešních dní jejich tvůrci soutěží o jakousi prestiž a nikdo z nich nechce slyšet nepříjemnou kritiku.

Romantika Frýdlantska.

Soudky a sudy jsou tedy odjakživa něčím, co oku lahodí a nezůstalo jen u ozdob, nebo především obalu nápoje, ale tu a tam, se sudy prezentují také jako restaurační a ubytovací zařízení. Které sudy z těch obřích tedy jsou u nás v republice ty nejznámější ?

Začnu obřím sudem, který tu také již byl, ale posléze vyhořel a teprve v nedávných letech byl znovu obnoven. Jde o obří sud na Javorníku ( 684 m.n.m.) a najdete ho nedaleko obce Jeřmanice na Liberecku, což je zhruba severně od známější obce Hodkovice nad Mohelkou.V jeho blízkosti je především lyžařský areál.

Lázně Libverda.

My se dnes však podíváme na výlet k obřímu sudu v katastru obce Lázně Libverda a to z několika důvodů. Jsou tu malé lázně, poblíž městečko Frýdlant s nádherným zámkem, spousta značených cest do krás Jizerských hor a především suprové železniční spojení. Od nádražíčka k sudu jsou to snad jen 2 km.

Jak je sem tedy nejlepší jet ? Ráno rychlíkem do Všetat v 7.39. Odtud rychlíkem Kamenice ( jede až do Tanvaldu) v 8.07, který přijede do Turnova v 9.12 . Další rychlík z Pardubic, nebo Hradce nás pak v 9.21 odveze z Turnova do Liberce, kam přijedeme v 9.58 hodin. Tady máme skoro půl hodiny volno, které můžeme využít k různým aktivitám.

Oproti minulosti dnes odpadá nutnost dalšího přesedání v obci Raspenava, neboť přední cyklovagon jede do Nového města pod Smrkem a zadní putuje do Bílého Potoka, což je stanice za naším cílem v obci Hejnice. Odjezd bývá z Liberce v 10.29 a příjezd do obce Hejnice je v 11.11. Zrovna vidím, že je tam mezi Libercem a Raspenavou nějaká výluka, což způsobilo, že tento úsek nyní obsluhuje autobus s odjezdem z LB už v 10.15.
.

Lázně Libverda.

Vozy jsou velmi pohodlné, nepostrádají jak světelné informace, tak akustické, a cestující se tak dozví, na kterou stranu ve směru jízdy má vystupovat a zda jde o zastávku na znamení, kdy je nutno výstup signalizovat stisknutím tlačítka u dveří apod. Krajina Frýdlantského výběžku je nádherná, ale nejen tato.

K tomu, abych stihl dojít z obce Hejnice do sousedního městysu Lázně Libverda, zkontroloval zrovna uzavřené info centrum ( 6.7.), došel k obřímu sudu a zpět mi stačily necelé dvě hodiny a už někdy ve 12.40 jsem mířil vlakem zpět do vnitrozemí. Nepřišel jsem zkrátka. Naštěstí je přesně v blízkosti sudu soukromý stánek se suvenýry a tam jsem uspěl. I v obřím sudu mi totiž řekli, že už žádné turistické vizitky nemají, protože jsou právě vyprodané. Aspoň jsem tu dokonce se svolením nafotil  několik fotek z nitra sudu. Ostatně, pro podnik je to jedině reklama, tak nevidím důvod, proč by tomu neměli být rádi :-).

Obří sud 100 x jinak :-).

Vy nemusíte domů, nebo z Frýdlantského výběžku nijak pospíchat a samozřejmě můžete v sudu i posedět. Je tu spousta turistických značek do nitra Jizerských hor a v sousedství i Frýdlant, se svým zámkem. či kamennou rozhlednou nad městem. Mají tam i hezké náměstí. Vlaky tu jezdí v intervalu zhruba každé dvě hodiny v obou směrech. Můžete se samozřejmě i vrátit do Liberce a zorganizovat si jiný program ( lanovka na Ještěd apod.)

 Je dobré jen vědět, že takové poslední dnes uspokojivé spojení je z Tanvaldu v 17.48 hodin s příjezdem ve 20.15 do Mělníka. Z Liberce jede takový ten poslední uspokojivý vlak v 18.02 a v Turnově kolem 18.45 přestoupíte právě do vlaku od Tanvaldu ( rychlík Kamenice).

Výčepní pult.

Na druhém konci Středního Polabí, aneb nenápadná kostnice v Malíně a empírový zámeček Kačina.

 Zvonice kostela sv. Štěpána.

Milí čtenáři, léto, to je pro mnohé z nás čas různých výletů a aktivit. Jízdenka na Léto si navíc získala neuvěřitelnou popularitu, neboť umožňuje výlety do vyhlášených a vzdálených míst, ale také si můžete střihnout výlet podstatně blíže a mnohdy do míst, kam by vás třeba jinak ani nic moc netáhlo a přitom je to škoda. Hezká a zajímavá místa totiž nemusíte objevovat jen ve vyhlášených destinacích, ale najdete je i v relativně blízkém nezajímavém rovinatém Polabí.

Kostel sv. Štěpána.

Do místa dnešního výletu je to pouhá hodinka a deset minut vlakem s jedním přestupem. Vůbec nemusíte vyrážet už v 7.40 ráno do Kolína, ale stačí si přispat a klidně jet až v 9.40. V Kolíně už jen projdete tunelem na jiné nástupiště a až nový vlak zastaví v první stanici s názvem Kutná Hora hlavní nádraží, tak prostě vystoupíte. Nepojedeme však tentokrát vláčkem do stanice Kutná Hora- Sedlec, kde je naše nejslavnější kostnice ( dřívější články), ale vypravíme se pěšky jako-by proti směru, kterým jsme přijeli.

Asi po 200 metrech přejdeme most nad tratí a octneme se v obci Malín, která patří do katastru Kutné Hory. Prý tu v minulosti s velkým úspěchem pěstovali takzvaný Malínský křen. A to je jedině dobře, protože křen je plodina skladná a díky tomu, se tu dochovalo mnoho bran do zemědělských usedlostí, které z důvodu objemnějších nákladů vzaly v jiných, například řepařských obcích často prý za své. Obec byla také před vyvražděním Slavníkovců v roce 995 hraniční tvrzí jejich panství.

Vstupní brána na kostelní hřbitov.

 Můžete zde obdivovat dva krásné kostely. První ( Jana a Pavla) je prý z poloviny 10. století a patří Církvi československé husitské, ale mnohem zajímavější je kostel Sv. Štěpána z poloviny 12. století. Nejen, že vypadá impozantně a zajímavá je i vstupní brána do areálu okolního hřbitova, ale v sousedství je zajímavá zvonice se šindelovou střechou a třemi zvony. To však samo o sobě nedělá Malín tím důležitým. Za kostelem totiž najdete ještě kostnici, která sice není tak okázalá, jako kostnice v Kutné Hoře-Sedleci, Brně, či v Mělníku, ale i zde najdete kosti uložené do ozdobných tvarů.

Zachovalá brána do statku v Malíně.

Neměl jsem zrovna to štěstí, aby tu bylo něco otevřeno ( ani kostel, ani kostnice), ale protože tu byla jakási absence skel v kostnici, tak jsem si mohl nafotit celou řadu interiérových záběrů.

Kostnice v Malíně.

Vezměte tedy následující záběry, jako pozvánku na výlet, který jsem pojal, jako pěší výlet. Z Malína pokračujete po červené turistické značce do obce Nové Dvory. Jde to dobře, až na jednu silniční křižovatku, kde byl opravdu problém přejít. Nové Dvory jsou krásnou obcí jen kilometr od Malína.

Ve zdi hřbitova.

Z kostnice.

Kostel sv. Martna v Nových Dvorech.

V obci vás nejvíce zaujmou dvě památky. Je to kostel sv. Martina se zámeckou chodbou vedoucí od barokního zámku, a pak vás tu zaujme kostel sv. Anny s rezidencí malostranských dominikánů.

Kostel sv. Anny.

Červená značka tu odbočí ze silnice a povede vás poli a lesem k empírovému zámečku Kačina. V poklidu zeleně dokráčíte anglickým parkem k zámku Kačina a je to sem z Kutné Hory nějakých sedm až osm kilometrů.

Empírový zámek Kačina.

Měl jsem smůlu, protože přesto, že byl 5.7. a 6.7. svátek, tak tu prostě drželi zavírací pondělí. Přitom si to mohli mezi víkendem a svátky odpustit, ale bohužel. Ostatně, bylo velmi zajímavé, jak si všude dělali co chtěli. Někde šli vstříc létu, prázdninám, cestovnímu ruchu a otevřena byla některá info centra, jinde naopak bylo zavřeno a třeba i o sváteční den. To bychom však předbíhali.

Kačina, to je zámek s několika prohlídkovými okruhy. Hlavní jsou asi dva okruhy. Jeden je klasicky věnován životu místní šlechty a prohlídce určitých komnat zámku. Zámek je známý i jakousi výstavou zemědělské techniky, které je věnovaný druhý okruh. Bohužel jsem tu byl po 42 letech, zrovna měli zavřeno, a tak vám k tomu více neřeknu. Také mám jen nějaké matné vzpomínky na malotraktory apod. Mimochodem, nezapomeňte na blížící se zářiovou výstavu v Kropáčově Vrutici.

Železné hory.

Mým hlavním cílem byla kostnice Malín a tak mě zavřená Kačina moc nerozhodila. Podíval jsem se na Železné hory a z obce Svatý Mikuláš ( zde Kačina leží) pokračoval do Svaté Kateřiny a do obce Starý Kolín na vlak.Počasí přálo a kromě dálkových výhledů na Krkonoše a Železné hory bylo možné spatřit i stoupající dým z elektrárny Chvaletice.Procházka po poklidných silnicích to byla pohodová.

Kostel sv. Ondřeje ve Starém Kolíně.

Ze Starého Kolína jede každou hodinu vlak do Kolína, odkud už můžete přímo domů, nebo se zastavit stejně, jako já v oblíbených Poděbradech na kolonádě. Pokud toho chození nemáte ještě po nějakých 13 kilometrech dost, tak můžete ještě místo relaxace v Poděbradech poznávat například historický Kolín.

Dlouhodobá výstava ,, Už si zase hrajou, aneb návrat modelů a hračiček do muzea" byla slavnostně zahájena. Obrazem.

Milí čtenáři, Náměstí Míru bývá plné různých aktivit a Soutok to někdy zužitkuje na nějaký ten článek zde na webu. Tentokrát jsem šel kolem právě ve chvíli, kdy zde probíhalo pouštění lodiček, ale neměl jsem na zastavení se, ani na fotografování čas. Přišel mi však materiál s velmi pěknými obrázky od pracovnic muzea a velmi rád vás v následujícím článku díky zaslaným materiálům seznámím s právě zahájenou dlouhodobější výstavou.

„Už si zase hrajou, aneb návrat modelářů a hračiček do muzea“
7. 7. – 28. 8. 2016

Ve čtvrtek 7. července byla ve velkém sále Regionálního muzea Mělník slavnostně zahájena výstava modelů a puzzle s názvem „Už si zase hrajou“. Samotné vernisáži předcházelo pouštění modelů lodí v kašně na náměstí Míru, o které se postaral Modelklub z Mělníka. Na výstavě však tentokrát najdete modely z celé České republiky a ruku k dílu přiložily i ženy, které dodaly puzzle všech velikostí, a to i 3D.

Vernisáž proběhla za účasti starosty města Mělníka MVDr. Ctirada Mikeše a všech 3 hlavních autorů výstavy Milana Tesaře z Centra papírových modelů, Jana Zelenky z Modelklubu Mělník a Tomáše Hobzíka – mělnického modeláře a sběratele. Novinkou oproti minulé výstavě, kterou jste mohli v mělnickém muzeu shlédnout v roce 2014, jsou modely Klubu mladých vynálezců z Neratovic, které jsou postavené z Lega či netradiční modely 12letého Marka Suchého, který lepí objekty z kartonu již od svých 4 let. Zajímavostí je také „vesmírný koutek“ papírových modelů T. Hobzíka, kde můžete mimo jiné vidět sondu JUNO, která 5. července dosáhla oběžné dráhy Jupitera. K vidění jsou i tradiční papírové modely hradů a zámků, rozhleden, kostelů, majáků a mostů, letadla, auta, lodě z papíru, dřeva i plastu. Nechybí také miniaturní modely Vista i velká letadla.

Nejen děti si mohou vyzkoušet letecký trenažér nebo si zahrát hru „Filmové okénko“. Předlohy modelů architektury, autíček, vlaků, letadel a pro holky i oblékací panenky je možné zakoupit v pokladně muzea.

V sobotu Mělníkem opět proplula Labská princezna, aneb fotky jinak. V Lysé nad Labem bude festival věštění a květy 2016. Mšeno a Cinibulk.

Nejsledovanějším článkem Soutoku všech dob, se stal květnový článek o nejdelší osobní lodi na Labi s více než třemi a půl tisíce návštěvami. Když jsem se v sobotu podíval na hodinky a chystal jsem se na malou procházku, tak mě tak napadlo, že by to bylo docela terno, kdyby zrovna pod Mělníkem plula Labská princezna ( Elbe princess ). Věřte, že jsem vůbec nic nezkoumal, ale prostě jen vyrazil ven a vyšlo to.

V okamžiku, kdy jsem dorazil na vyhlídku, tak zrovna proplula pod starým mostem, a protože na místě, kde posledně přistála už stála druhá nejdelší místní loď Florentina, zakotvila princezna vedle ní.

Díky tomu, že jsem tentokrát stál u zámku, tak se mi naskytly zase zcela jiné záběry, než přímo od vody. Zde například můžete porovnat rozdíl v délce mezi oběma nejdelšími osobními loděmi brázdícími Labe pod Mělníkem.

Po necelé půlhodince stání, se opět kolesa roztočila a loď vyplula k Berlínu.

Po celkovém ptačím pohledu na loď na řece ...

... můžeme tentokrát spatřit mezi kolesy francouzskou vlajku, která v době prvního článku na zádi lodi chyběla.

Až příliš pozdě mě napadl takový ten záběr na loď v pozadí s Řípem, ale ono by to díky mostu a druhé lodi zase tak romanticky asi nevypadalo.

Od zámku z vyhlídky na Středohoří lze spatřit řeku ještě za novým mostem směrem k Vlíněvsi, ale to by již i nejdelší loď byla, jako malý nenápadný trpaslík.

Zajímavou akci chystá v sobotu 16. července město Mšeno a je určena lidem z okolí blízkého i vzdáleného. Pokud máte doma dobové oblečení, jaké se nosilo před více než 100 lety, tak jste zvlášť vítáni. Ve Mšeně si totiž  připomenou nezvyklou vycházkou do místní přírody 140. výročí narození J. B. Cinibulka, kterému byla na jeho domě letos odhalena pamětní deska. Máme jí tu v dubnovém článku o páře do Mšena.

A nakonec je tu prakticky  poslední letní pozvánka na výstaviště do Lysé nad Labem, kde mají potom až do září pauzu. V polovině měsíce tu proběhne souběžně populární výstava Květy 2016 a jistě ne nezajímavý Festival věštění 2016, kde si dokonce prý můžete nechat vyfotografovat svoji auru a dozvíte se, co která barva v tomto záření našeho těla znamená ;-) :-).

FESTIVAL VĚŠTĚNÍ 2016...

14.07.2016 - 17.07.2016
Festival věštění 2016
Více

KVĚTY 2016...

14.07.2016 - 17.07.2016
Květy 2016
Více