Elektrárna Bogatynia v Polsku je nepřehlédnutelnou dominantou z Lužických hor, Ještědu i Frýdlantské výšiny.
V dnešním třetím dílu seriálu o nejkrásnějších městech na severu Českého království, se podíváme prakticky na samou hranici současných republik Česka a Německa. Nelze zřejmě tentokrát hovořit v porovnání se Zhořelcem, či Budyšínem o kdovíjakých městských skvostech, ale místa sama o sobě za zastavení stojí.
Rozhledna Hochwald na pohraničním kopci Hvozd.
Když chcete zjistit, kudy a kam z Mělníka vyrazit, aby jste dospěli nejkratší cestou do Německa, tak vám program mapy.cz vyhodnotí, jako nejbližší hraniční přechod Petrovice-Lückendorf a jen o 5 km vzdálenější Hřensko-Schöna. V podstatě jde o vzdálenosti 70 a 75 km. To jsou docela zajímavé údaje pro vás, kteří si občas vyrazíte na kole k Máchovu jezeru. Považte, že cesta k jezeru ( ve skutečnosti jde o rybník, protože byl uměle založen) a zpět, se rovná vzdálenosti z Mělníka do Žitavy, která klidně mohla připadnout po roce 1945 k Čechám, jak se dočítáme....
http://poznavani.luzice.cz/home/kulturni/zitava.dot .
Zittau-Žitava.
Ať se již vypravíme přes Doksy, Mimoň a Jablonné v Podještědí, nebo zvolíme poklidnější Jestřebí a Zákupy, tak v obou případech jde o rozdíl cca 3 km a nejkratší vzdálenost do Žitavy 80 km. Před samotnou hranicí v Petrovicích nás upoutá po levé straně vrch Hvozd s rozhlednou. Na ten je ovšem mnohem lepší a kratší výstup z obce Krompach na opačné straně kopce. Na kopečku jste pěšky za nějakých 40 minut po červené značce. Kopec je to vlastně mezinárodní. Na jižní straně je obrovská plošina, odkud se můžete dívat třeba na Varnsdorf, České Středohoří, nebo k Bezdězu i dále, pokud jsou podmínky a samozřejmě k Ještědu. Vedle již stojí německá hospoda s případným venkovním posezením a o 300 metrů dále k severovýchodu spatříme kamennou rozhlednu, ke které dojdeme do pěti minut přes takové nenápadné sedlo, spíše však po rovince.
Obersdorfer see- jezero u Žitavy je zatopený důl.
Byl jsem na kopci velmi brzy ráno, počasí nic moc, rozhledna i hospoda zavřená, ale člověk je tvor vynalézavý. Když rozhlednu obejdete, tak spatříte jakousi nákladní rampu, ze které je krásný výhled k severu. Žitavu i se svým jezerem máte před sebou, o něco dále vidíte známou polskou elektrárnu, na obzoru, pak řadu větrných elektráren a zcela dole v údolí před vámi je skalní hrad Oybin (Ojvín), kde pobýval i Karel IV. Vede sem ze Žitavy známá úzkokolejka a škoda jen, že její pokračovaní na druhou stranu do Frýdlantu bylo v minulosti zcela demontováno. Poblíž Ojvína také najdete další místní proslavenou atrakci, kterou je motýlí dům s mnoha poletujícími exempláři kolem vás. Máme-li však být přesnější, pak je třeba říci, že úzkorozchodky jsou zde dvě. Jedna vede do Kurort ( lázně) Oybin a druhá do Kurort Jonsdorf a to pohoří níže pod námi nese název Zittauer Gebirge ( Žitavské hory).
Skalní hrad Oivín.
Když tak vzpomínám ta místní jezera, tak musím vzpomenout reportáž ČT ( 2011, nebo 2012) o tom, jak se jihozápadně od Zhořelce buduje velký rekreační vodní areál, který má vzít zejména klientelu z Liberecka Máchovu jezeru. Jde samozřejmě o velkou reklamu pro budoucnost a ve skutečnosti je v Libereckém kraji těch možností ke koupání a vodnímu sportu mnohem více. Třeba jen v této části sami vidíte jezero u Žitavy a další jsou u Stráže pod Ralskem či Hamru na jezeře, kde se prý také mělo kdysi točit něco z krajinky do komedie Anděl na dovolené, byť za hlavní místo natáčení jsou považovány Jevany.
Plán středu města.
Vlastní Žitavu jsem však navštívil během svého železničního jednodenního putování po Lužici a zbývala mi na ni asi hodinka. Mezi Zhořelcem a Žitavou byla právě výluka na trati, a tak nás vezl autobus kolem zmíněného obrovského jezera u Zhořelce a nakonec i dost blízko od elektrárny v Bogatynii.
V podvečer jinak slunečného dne jsem stačil udělat několik záběrů, z nichž jsem několik vybral do článku, ať potěší oči i ostatních lidí. Pokud se sem vydáte, tak si můžete z historických důvodů říkat, že jste vlastně doma a minimálně kráčíte po stopách našeho mělnického otce Karla IV. s jehož podobou, se můžete setkávat za mělnickým zámkem, a kterého budeme kolem 28. září v sobotu navečer mnozí zase bujaře zdravit na akci Mělnické vinobraní.
To je prostě s určitou nadsázkou naše Lužice, zem hlásící se ke slovanství, vlastní kultuře i k Čechám, jako vedlejší země Koruny České. Je sympatické, že v dnešní Evropě bez hranic, se tu v míru, pokoji a s úsměvem mezi sebou druží národy.
Vlakové i autobusové nádraží.
U stanice úzkokolejky.
Zámek Frýdlant.
A protože by bylo trochu bláznivé věnovat krátkou samostatnou kapitolu městečku Frýdlant, hodí se přiřadit městečko právě sem. Městečko má velmi hezké náměstí, ale to jsem tentokrát opomenul zvěčnit. Důvodem, proč sem však návštěvníci jezdí, je hlavně tento zámek, který byl také sídlem Albrechta z Valdštejna. Hrad se zámkem patří právem k nejnavštěvovanějším u nás a již dávno vévodil tomuto kraji za pásem Jizerských hor. Místní nadmořské výšky okolních obcí, již nemají daleko k těm v blízkosti Mělníka, a právě ten obrovský rozdíl mezi Smědavou ( 1000 m.n.m.) a místními obcemi ( 300 m.n.m.) způsobil v minulosti na říčce Smědá v tomto kraji již několikrát doslova katastrofu. Na několika kilometrech tu voda padá o 700 metrů níže a dobře to dokládají místní mapové lentikulární pohlednice, které bývají v místních infocentrech k dostání.
Pohled do údolí říčky Smědé.
Nad Frýdlantem se ještě nachází kamenná rozhledna s názvem Frýdlantská výšina, odkud jsou také zajímavé rozhledy. Vždyť Česko leží odtud směrem k jihu a na západ za elektrárnou v Bogatynii spatříte spíše již kopce ponejvíce ze Šluknovského výběžku. Ovšem, rozhledna ztratila tak trochu na důležitosti, neboť nová rozhlednu na kopci Smrk 1125 m.n.m. dává díky nadmořské výšce i své kolosální stavbě zcela jiné možnosti. V okolí Frýdlantu, pak patří k oblíbeným zastávkám turistů lázeńské městečko Hejnice, tamní restaurace Obří sud, četné skalní útvary, vodopády , přehrady.... zkrátka.... Frýdlantský výběžek je i přes rekreační boom stále ještě krásnou panenskou přírodou na severu republiky.
Jizerské hory i nitro republiky jsou odtud na jih.
A nějaké odkazy na závěr:
http://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%BDitava
http://poznavani.luzice.cz/home/kulturni/zitava.dot
http://cs.wikipedia.org/wiki/Fr%C3%BDdlant
http://www.mesto-frydlant.cz/cs/mesto-frydlant/webkamery.html
Wuhladko- Lužyca Lužické magazíny v německé televizi ve vašich domovech!
Nejčastěji v sobotu od 11.30 do 12 hodin na MDR.
http://cs.wikipedia.org/wiki/Wuhladko
Pořady vás seznámí v tamních nám srozumitelných jazycích s místními městy, vesnicemi, zvyky, problémy atd.
Možná někoho překvapí, že před nějakými 40 či 50 lety se některé třídy ZDŠ v obou zemích navštěvovaly a třeba si i žáci vyměňovali dětskou literaturu a jiné předměty. To jen taková hodně matná vzpomínka na knížku, kterou mi tehdy ukazoval jeden známý. Dnešní situaci samozřejmě neznám, jen to, že srbských škol neustále ubývá, což se místním moc nelíbí. Připomínám opět adresu
http://www.luzice.cz/ , která je snad hlavní adresou těch, kteří lužicko-českými vztahy takříkajíc žijí.
4.díl..
http://soutok.blogspot.cz/2014/03/nejkrasnejsi-mesta-na-severu-ceskeho_7.html
S.Š.
+-+kopie.jpg)
+-+kopie.jpg)
