Je zajímavé, že vždy v září, se obvykle najde ještě jeden opravdu horký víkend, kdy se k nám vrátí léto v maximální plné síle, a když jste na nějaké akci, tak obvykle dojde k tak silnému prožitku, že si jej pamatujete léta. Aby toho nebylo málo, tak mi ranní cesta na mělnické vlakové nádraží připomněla mé letošní dálkové červencové výlety, kdy mě vlastně zase hlavně ve značné míře obklopovaly vlaky a nejrůznější nádraží. Sice jsem jel na tuto velkou akci až o dvě hodiny později, než na zmíněné letošní výlety, ale u Národního dne železnice v nedalekém Nymburku jsem přeci nemohl chybět.
A bylo nás více takových, co jsme si tento svátek vlaků jen kousek od domova nemohli nechat ujít, protože nás s nimi něco pojí. Navíc je to jedinečná příležitost, jak si zase po mnoha letech projít a prohlédnout nejen nejrůznější vagony, ale i útroby různých lokomotiv, se zajímavými stanovišti strojvedoucích.
Odjížděli jsme tedy rychlíkem RegioJetu z našeho nádraží v 7.40 hodin a Nymburk nás přivítal již někdy v čase mezi 8.15 - 8.20 krásným optimistickým slunečným až letním ránem. Nadšení návštěvníků, ale i pořadatelů bylo cítit doslova na každém kroku. V Nymburku je depo, kde se akce konala přeci jen z hlavního nádraží vzdáleno 1.5 km, a tak nikoho nepřekvapí, že v onen významný den tu jezdil zvláštní spojovací vlak, což nebylo vše.
Nymburk totiž letos slaví 750. výročí města a zrovna ve stejný den se konal také historický program hned pod hradbami města, jehož vrcholem byl Průvod králů historickým středem města, který se na pozemek pod hradbami do parku opět vrátil. Místní zastupitele tak napadl docela chytrý nápad, když přišli s mimořádnou historickou autobusovou linkou číslo 1, která měla za úkol všechna tato důležitá centra akcí během spoje v rámci několika minut propojit.
Vzhledem ke krásnému počasí byl jako hlavní perla nasazen autobus Škoda RTO v málokomu známé variantě kabriolet, kterému sekundovala u nás tak známá a populární harmonika ( jezdila na lince Praha - Mělník -Štětí) Ikarus. První spoj však vyjížděla tuším až v 9.05 hodin, a tak první návštěvníci užili jednotku výše na obrázku s odjezdem v 8.30 hodin.
Ani to však ještě nebylo v oblasti speciálních jízd vše. Každého musel předně zaujmout zelený vlak stojící na vedlejší koleji, který je na tratích bez elektrické trakce schopen užít napájení z baterií. Ten pro zájemce skýtal výletní okruh z Nymburku do Nymburku přes Křinec, Městec Králové, Chlumec nad Cidlinou a Velký Osek. Krom toho sem jezdily ještě nějaké nostalgické vlaky z Prahy a z Kolína.
Konečně nesmím zapomenout ani na zřejmě pravidelnou linku do nedalekých Poříčan, která však byla tento den vyjímečně obsluhována parní lokomotivou a dobovými vagony s dřevěnými lavicemi a úložným prostorem pro zavazadla nad sedadly. A abych nezapomněl, tak jsem někde v programu zahlédl i zvláštní vlak směrem na Mladou Boleslav. Píši to z hlavy.
Na fotografii výše můžete vidět, jaká fronta tu stála těsně před devátou hodinou, kdy byla jedna ze dvou vstupních brán depa veřejnosti otevřena. Do depa totiž přicházeli účastníci ze dvou směrů, a když jsem zde zmínil, že je brána depa vzdálena cca 1.5 km od hlavního nádraží, tak ještě dodám, že do míst točny v zadní části areálu je to dalších cca 500 metrů. Poslední zajímavostí je, že některé osobní vlaky i dnes zastavují v neoficiální zastávce Nymburk depo, když jsou cestující ve vlaku předem vyzváni, aby nevystupovali.
Jsou lidé, kteří udělají cokoliv, jen aby nestáli v nějaké frontě. I tady bylo na výběr, protože řada stánků stála ještě před branami depa. Nebylo celkem o čem přemýšlet, a že se vyplatilo okukovat nabízený sortiment zboží, tak to vidíte při pohledu na bránu o něco níže a několik málo minut později.
Osobně jsem doplnil nevelkou domácí sbírku pohledů s železniční tématikou a rozhodně jsem nebyl sám. Na druhou stranu se tu našlo spousta dětí, ale i modelářů železnic, kteří si doma v případě možnosti staví svá domácí kolejiště. To je vůbec takový zajímavý kontrast. Fandové aut mají doma spíše auta v běžné velikosti, která opečovávají, opravují a modýlky jsou spíše určeny dětem, byť i zde existují sběratelé. U železnice je to obráceně. Tam jsou modýlky určeny i dospělým a největší model má zpravidla rozměr zahradní železnice, když je někdo kumštýř a takříkajíc od fochu :-).
Železniční modelařina je poměrně náročná věc. Potřebujete pro ni prostor. Dále to není zrovna levná záležitost a ještě to stojí spoustu přemýšlení, shánění nejrůznějších komponent mimo samotných vagonů i lokomotiv a hlavně spolkne spoustu času. Je to jako vše o prioritách každého člověka. Někoho to nesmírně těší, když to má doma a třeba to i rád ukazuje jiným lidem. Jiný se na to velmi rád někde jednou za čas podívá, ale je spíše zvyklý vidět častěji tu skutečnou železnici.
Je pravdou, že snad nejvíce se návštěvníci těší na vyjímečnou možnost si projít interiérem nejrůznějších lokomotiv a lákavá je i komentovaná přehlídka jednotlivých strojů na točně, ale to, že můžeme vůbec po železnici celkem bezpečně jezdit je zásluhou mnoha pracujících zaměstnanců v depech, kteří nejen opravují lokomotivy a vagony, ale i mění opotřebované věci za nové. Přitom je důležitá i důkladná strojová kontrola těchto dílů, aby se snad někde neobjevila nějaká oku skrytá prasklina materiálu. Velice namáhanou součástí jsou podvozky. Na obrázku níže máte zatěžkávací zkoušku pružení a uznejte, že nejde o žádná malá pérka, jak můžete vidět ještě o jeden obrázek níže. :-).
Dílenští mistři se zájmem sobě vlastním rádi přibližovali návštěvníkům nejrůznější procesy, ale můj program byl nabitý a zpřístupněnou halou jsem spíše prošel.
Snad nic nelákalo tolik, jako lokomotiva Vectron od firmy Siemens ( nahoře) a TRAXX MS3 od firmy Alstom ( níže). Dozvěděl jsem se, že celý Národní den železnice si kompletně můžete prohlédnout v televizním pořadu Pozor vlak ! , který dává v současnosti naše televizní stanice A11 a jehož díly jsou rovněž na youtube.com. K oběma lokomotivám aspoň odkazy :
Konečně vás musím pozvat i na vlastní kanál, kde se videa z akce katapultovala hned jako novinky mezi má nejsledovanější videa. Inu, už to tak je, že akčnost mívá navrch před romantikou.
Další z mnoha odkazů : https://www.youtube.com/watch?v=WOc5ZuVc05M
Takové krásné království mají dnešní strojvedoucí nejmodernějších lokomotiv. Jenže, práce strojvedoucího je sice svým způsobem svobodné povolání, jak se říká, ale na druhou stranu i neskutečná odpovědnost, bdělost v každém počasí a díky pracovním turnusům a spánku po ubytovnách i něčím, co je pro většinu z nás zvyklých na rodinný život, cestování, turistiku a plno nejrůznějších zálib těžko představitelné. Přitom by bez těchto lidí naše výlety a cesty po železnici nebyly možné.
Z hygienického zařízení je tu umyvadlo a kanistry na čistou a odpadní vodu.
Interiér někdy vyplňuje elektronika a jindy velké silné naftové motory, ale vždy to má svoji atmosféru a je co obdivovat.
Dieslová lokomotiva Sergej byla v 70. letech 20. století doslova postrachem obyvatel žijících i 200 metrů od trati. Než došlo k její protihlukové úpravě, tak se třásly celé domy. Níže si můžete prohlédnou její interiér.
To jsem se již přesunul k točně, kde se odehrávalo od 10.30 hodin první představení lokomotiv. Jedinou, ale pro mé fotografování nepříjemnou věcí byl fakt, že se fotilo proti slunci.
Samozřejmě tu nemohlo chybět občerstvení a akce byla pochopitelně po všech stránkách zajištěna. I podle ohlasů od lidí, kteří byli na akci prakticky se mnou, se akce zdařila, moc se líbila a hodně pomohlo i počasí, které má občas na takovéto gigantické akci obrovskou moc.
Nespokojený se sluncem proti sobě jsem se rozhodl, že na točnu zkusím zajít později, až bude slunce trošku z úhlu. Už jsem pomalu mizel do prostor, kde jsem ještě nebyl, když jsem zaregistroval příchod ministra dopravy Martina Kupky, který tu měl mít jakýsi zahajovací proslov. Mimochodem, posledního politika Sašu Vondru jsem potkal 28. září na mostě mezi Starou Boleslaví a Brandýsem nad Labem. Také nečekaně. Tentokrát to ovšem připomíná, že volby jsou už za dveřmi.
Tady jsem byl již na cestě do toho severního neprobádaného sektoru, kde měly být autobusy. Byly, ale za těmi historickými jsem musel druhou vstupní branou do areálu od města. Naše brána, kterou jsem fotil ráno byla určena jen návštěvníkům od vlaku a jinak se z naši strany nebylo k ní možné dostat.
Součástí akce bylo i představení současné regionální dopravy autobusů PID.
Populární motorák Hurvínek.
I toto bylo jedním z velkých lákadel, proč jsem zajel do Nymburka. Na autobus v 11.15 hodin bych se ještě dostal a musím si přiznat, že jsem udělal chybu. Prostě zvítězila myšlenka zde udělat video pro youtube. Ve 12.45 jsem se již nechytal a myslím, že plno lidí stálo ve frontě zbytečně. Na ty čekala zatím odstavená harmonika ( Ikarus). To bych ale předběhl v čase, když jsem byl nucený jít pěšky asi 1.5 km do centra města. Opravdu nerad na něco čekám, byť bych se možná zřejmě svezl aspoň nostalgicky harmonikou.
Na Mělníku známá nostalgická harmonika provozovala v 80. letech linku Praha - Mělník -Štětí.
Tradiční bufet na kolejích s možností posezení venku patří k železničním akcím rovněž.
Když vidím něco hezkého, tak je mi jedno o co jde. Chtěl jsem sem dát ještě jeden snímek motocyklu a místo toho se mi rozhodil redakční systém. Místo dvou fotek se jich nahrálo snad 60. Tak tu máme zase bezčasovou směsku, ale snad prominete. Vlastně na tom vyděláte :-). Těch fotek jsem opravdu nafotil hodně přes 400 a hodně i z interiérů lokomotiv. Ty ale asi neuvidíte, protože nejprve jsem chtěl vše neplánované smazat, a pak jsem zjistil, že je lepší z časových důvodů raději už ty nahrané fotky nechat.
Nu, když jsem vycházel od beznadějně obsazené zastávky historických autobusů asi ve 12.45 k městu, tak jsem byl maximálně spokojený. Sice jsem již kvůli horku 31°C a pokročilé době, jakož další akci u hradeb nakonec představení lokomotiv na točně ve 13 hodin vynechal, ale zase jsem viděl křest 20. lokomotivy Traxx pro ČD Cargo a bylo docela příjemné zase změnit prostředí. Sice tu nebyl vlak TGM, ani France Jozefa, jako kdysi v Olomouci, ale to mi ani trošku nevadilo. Bylo to prostě super.
Tak, odborníci si jistě všimli, že tu ze světa parních i moderních lokomotiv, které jsou třeba i jen 20 let staré nebylo vše, ale to konečně není ani účel a je to další důvod jezdit vlaky, nebo zase někdy navštívit nějakou podobnou krásnou akci. Já se pak vydal na malém kousku naši krásné české země do zcela jiného prostředí, ale to si necháme na příště. Pohleďte na tu krásnou říčku Mrlinu, kterou tu lemuje zahrádkářská kolonie a již brzy se tu vlévá do Labe.
Žádné komentáře:
Okomentovat