Sice nám meteorologové slibují opět ochlazení a s ním i určitý návrat k zimnímu rázu počasí, ale počasí posledních pěti dní, které o tomto víkendu vyhnalo teploty až k 15 °C již nenechalo nikoho na pochybách, že jsme se dočkali jara a bylo to vidět všude kolem nás.
Ostatně, zima ještě může trošku zlobit, ale už dávno tu nejsou 70. léta 20. století, kdy klidně napadl vyjímečně sníh i v květnu a opravdu jsme ještě jinak mimochodem měli čtvero ročních období. Naopak nám nedávné dekády ukázaly, že v květnu již můžeme mít někdy i letní teploty připomínající africký kontinent a ve výhodě je ten, kdo si s nimi nějak poradí.
Ani já si neuměl již v týdnu představit, že bych měl nějak o tomto víkendu setrvat v interiéru a navíc se domnívám, že i na sílící slunce je třeba se zdravotně připravovat. Řada mladších přátel sice už dávno jezdí mnohem dále, sportují buď ještě po horách na na lyžích, nebo už vyjíždí do okolí na první cyklovýlety, ale moje pojetí již tradičně začíná v tomto období takzvaně za humny.
A nejinak tomu bylo i o tomto víkendu. Z časových důvodů jsem se rozhodl začít dneškem, protože to byl oproti včerejší sobotě již takový slabší odvar. Jak jistě víte, tak podléhám nejrůznějším zájmům, a když přijde na věc, tak je ze mě rázem ornitolog, který jde, nebo jede prozkoumat čapí hnízdo. Došlo to před několika lety tak daleko, že jsem asi dvě letní sezóny dokázal občas sledovat on-line kamerou jedno hnízdo v Mnichově Hradišti a nakonec jsem se na místo i vypravil vlakem .
Díky aktivitě ve Velkém Borku však jakoby znovu vše ožilo, a tak jsem měl na dnešní den naplánovánu takovou oddechovou nedělní procházku k tamnímu loni vybudovanému opravdu krásnému mokřadu a zajímalo mě i letos vybudované místo pro případný čapí párek s určitou ambicí na ne zcela nereálné pozorování. Vždyť mě již čápi provázeli leckde a určitě by to byl silný zážitek, kdyby šlo o takzvaně domácí vody.
Kromě toho, že se tato myšlenka zrodila již v době, kdy zde byl instalován stožár s hnízdní podložkou, tak to celé okořenily i další aktivity. Netřeba slov. Stačí jeden odkaz.
Však každý se může podílet na pozorování a na mnoha hnízdech tomu tak opravdu je. Přejděme rovnou na detail boreckého hnízda, které má již i své identifikační číslo.
Tak samozřejmě, někdy je veškerá snaha marná a zatímco hnízdo v Mnichově Hradišti má historicky každoroční čapí návštěvnost, tak nedaleké Příšovice, na které bylo možno on-line kameru z Hradiště přímo přepínat mi ještě nikdy čápa neukázaly. I to se může stát, ale buďme optimisty. Třeba se tu nějakému čápovi zalíbí a bude mít v okolí i dostatek potravy. Bohužel jsou osudy těchto tvorů někdy skutečně kruté a nejen u mláďat.
Starým hrozí blesky, kroupy i neskutečné průtrže a u mladých je to někdy tragédie, když jich je moc, potrava se k nejslabšímu a obvykle k nejmladšímu mláděti ani nedostane a někdy je nemilosrdně shozeno s hnízda. To pak leckoho z pozorovatelů zasáhne, jako každá taková tragédie, ale nakonec je úspěch, když ti mladí rostou a nakonec i odletí do světa.
Mohl jsem svoji procházku vést tou nejkratší cestou, ale to není snad ani účelem procházek. Naopak jsem si znovu rád prošel rodná Blata, odkud je krásný výhled na celý mělnický kopec i blízké okolí. Je úplně neskutečné kolik dekád života člověk těmto všem místům už věnoval, zatímco jiní lidé byli zaváti do zcela jiných míst, odkud pak třeba ještě putovali do dalších míst.
Navíc to všechno bylo za krásného slunného a téměř jarního dne velmi příjemné. Jen ten nedělní syndrom trošku zlobil. Tím zkrátka trpí od školních let plno lidí, kteří vědí, že druhý den po určité svobodě zase něco musí.
Prohlédněte si tedy krásu místních mokřadů, která je dokladem toho, že už dlouho nepršelo, ale naštěstí to není zase až tak hrozné.
Ve Velkém Borku mají každou chvíli nějaký nápad a za tím jsou i výsledky.
Když jsem tak přemýšlel, kterou cestu nazpět zvolím, tak jsem vybral cestu přes dávno zrušený železniční přejezd. Na Vánoce 2023 jsem psal dva články ke 150. výročí naši trati a určitou část jsem věnoval i místním přejezdům. Myslím, že právě tento zrušený u Zahrádek jsem myslím nevyfotil, a tak to tímto napravuji. První odkaz je na takové místní povídání i o přejezdech a ten druhý pak odkazuje na dění po celé té magistrále od Děčína po Znojmo. Ve skutečnosti jsem v časové posloupnosti psal ten ve druhém odkazu, jako první článek.
Pokud půjdete proti toku říčky Pšovky od samotného Labe, tak až do čtvrti Rousovice vám bude průvodcem regulační koryto říčky. Pak dostane říčka přírodní ráz a představí nám všelijaké zapomenuté až místy romantické kouty, které mnohdy kazí nějaký ten předmět, který do vody nepatří, nebo i příliš mnoho náletových dřevin. Mnohdy se do těch míst cestou přes nějaký most ani neotočíme, ale jsou tam.
Nezůstalo logicky jen u toho, protože ty možnosti jsou přímo neskutečné. Díky Googlestreet, se prakticky přenesete téměř kamkoliv, kde tato auta projela, a tak můžete buď hledat nějaký dům v nějakém městě, nebo si třeba projet i celou trasu z Prahy do Bratislavy, jako v opravdovém autě. To by ovšem bylo na moc dlouho. Nicméně se dá na etapy třeba i takto cestovat, když je nálada.
Dlouhá léta se zdálo, že jediné Německo a Rakousko toto nepovolilo, ale před pár dny jsem díky náhodě zjistil, že už to není pravda. Pokud jste například někdy jeli vlakem, nebo na kole z Děčína do Drážďan, tak jistě máte z levého břehu řeky Labe vše prozkoumané. Ovšem, díky společnosti Google máte nyní třeba možnost si projet trasu od Hřenska, přes Bad Schandau do Königsteinu a poznat tak náš pravý břeh, který je velmi zajímavý a je součástí Saského Švýcarska.
Netřeba dodávat, že se můžete podívat třeba i do Řezna ( na obrázku), kam je z Prahy krásné spojení na výhodnou víkendovou jízdenku a připomenout si ulice a památky, kde jste třeba i chodili, nebo se podívat na silnice do Alp atd. Prostě se počítačem můžete toulat i po těchto zemích, když je k tomu vůle a nálada. Může se vám někde stát ( třeba hranice Hřensko), že vás program nebude chtít pustit dále, ale to lze vyřešit posunutím panáčka o něco dále, kde již kamera z vozu opět funguje.
