Přátelé, minulá sobota byla nejen svátkem žen, ale už několik dní předem bylo jasné, že bude parádní počasí, které je třeba o víkendu využít. Měl jsem zcela jasno. Jaro obvykle startuji pěší akcí, která našla svůj název a myšlenku v knize s titulem Na Mělníku. Kniha se ke mně dostala na Vánoce 2014 . Je prakticky stále k sehnání a bájnou pověst o založení Mělníka jsem tu již několikrát popisoval.
Je až neuvěřitelné, že se mi toto obvykle první jarní putování roku tak zalíbilo, že šlo letos již o devátý ročník. Samozřejmě nepočítám lednovou veřejně vyhlášenou místní masovou akci Zimní přechod vrchu Nedvězí, která měla letos již 50. výročí.
Jak vlastně šla historie mého osobního pochodu ? Zkusil jsem to seřadit do jakéhosi odstavce a jen díky rychlému pohledu do časových záložek Soutoku. Tam je všechny najdete.
I. ročník 23.3. 2015, II. ročník 13.3. 2016, absence v roce 2017, III. ročník 26.3. 2018 , IV. ročník 2.3. 2019. V covidovém roce 2020 mám celkově druhou absenci. V. ročník dne 29.3.2021, VI. ročník připadá také na termín 8.3. 2022, VII. ročník 20.3.2023, VIII. ročník 6.4. 2024 a IX. ročník 8.3. 2025. Život tak utíká, že už je to celá dekáda ( 2015 - 2025).
Samozřejmě jsem nezapomněl přibalit do batohu hlavně dvě rádia pro příjem FM a DAB+. Vlak mi odjížděl z mělnického nádraží v 11.06 hodin. Jen se dal do pohybu, tak už mi začalo dobrodružství . Sedím tak na sedačce za dveřmi, dívám se na batoh před sebou, rychle kouknu na sedačku přes uličku, ale již si připravuji ke kontrole jízdenku a v myšlenkách kontroluji, zda mám opravdu vše.
Vtom vejde žena nastupující chvíli po mně a já si uvědomuji, že nese květinu. ,, No jo, vždyť ono je vlastně přesně dnes MDŽ" pravím si pro sebe trošku překvapeně nahlas, jako člověk, který již svátek považuje po pátečním odpoledni za ukončený. Pohyb mé pusy zpozorovala přes uličku sedící mladá žena, která jen o něco dříve prohodila krátký lehký úsměv, sundala sluchátka a pronesla větu : ,, Říkal jste něco ?" Měl jsem zkrátka zase jednou štěstí na velmi komunikativní mladou ženu z Milovic, která by si evidentně ráda povídala dále, ale Všetaty byla v 11.15 hodin má konečná stanice.
V takových chvílích si vždy uvědomím, jak je ta komunikace na cestách a často i ve vlaku snadná, když není člověk omezený prostorem svého automobilu a rád to přednáším těm vždy udiveným mladým aspoň občasným řidičům, kteří mají život teprve před sebou. Ostatně, v 80. letech 20. století jsme si mnohdy povídali v pondělí v práci o tom, co bylo v televizi o víkendu za legraci, ale to dnes už nejde. A tak lidé různého věku aspoň pronesou, co že asi tak dělali a lehce neobvyklé situace samozřejmě zaujmou jednou tu a jindy druhou stranu.
Venku už sluníčko dovádělo a byla to radost i harmonie v duši. Na snímcích jistě poznáváte Košátecký potok, krásný přívorský barokní zelený mlýn, nádražní budovu s restauračkou a níže sokolovnu v Přívorech. Za ní se pak již dostáváte do té oddechové parkové části při potoku, která vás dovede s lehkou nadsázkou prakticky na druhou stranu této dlouhé obce.
Pořád je na co se dívat a ačkoliv tu mám některé fotografie snad už aspoň devětkrát, tak mě to tu pořád svádí fotit stejné věci a poslední dobou ( už i loni) sbírám materiál na svůj youtubekanál. Jenže, pořád někde něco musíte a výroba dokumentačních videosekvencí opravdu zabírá moc času a máte na to teoreticky čas vždy jen někdy o víkendu. Dále se přeneseme textem o několik snímků dále.
Kousek za tímto historickým domem pak ze silnice odbočuje vpravo cesta, kde ještě v roce 2014 vedla značená turistická trasa do Záboří.
Na konci obce pak máme tento včelín a je opravdu asi lepší se tu zdržovat v čase, kdy ještě nejsou žádná vedra a příroda se teprve probouzí, byť jsme již prakticky na místě, které má něco do sebe.
Právě tady kus od této tabule se nabízí výhled, který vám může nabídnout dálky, ale také jen romantiku. Článek s výhledy najdete na ...
... ale nakonec jsem pro porovnání dal i nějaké fotky na samotný závěr tohoto článku. Ty poslední čtyři fotky už jen dle oblohy jsou právě z roku 2019 a znalci jistě poznají, co na nich je. Ti neznalí a zvědaví, se to dočtou v článku v odkazu.
Letos to tedy bylo hlavně na radost z jarního dne a bez dálkových výhledů. Ani Kostelec nad Labem ( cukrovar) jsem nemohl v oparu objevit. Mám ale naštěstí i svá další hobby, a tak jsem tu kvůli monitoringu rádiových vln zůstal až skoro neplánovaně dvě hodiny a přijal jsem asi i čtyři návštěvy z nedalekých úlů, které zřejmě lákaly i ty podivné předměty, které se tu opatrně hýbaly.
Radost mi udělalo na 88.1 MHz Hitrádio Orion ze 190 km vzdáleného Pradědu, které jsem v té skrumáži stanic na kmitočtu identifikoval. Blíže k Mělníku již k zachycení nebylo pro příliš silné signály Evropy 2. Na panelce výše pak už byl jen Čro - Olomouc ze stejného vysílače ( 106.8) a 247 km vzdálená Poznaň. To už jsem však byl v časové tísni, protože ono není jednoduché skloubit turistiku a dixing ( lov vzdálených rozhlasových signálů).
Teď hodně letí ten DAB+, tak jen doplním, že nebyly podmínky. Pardubice mi na pendrek ( teleskop) nedolétly, což mě zajímalo v Přívorech situovaných k východu nejvíce. Samozřejmě, že pro běžného zdejšího posluchače, který bere ty samé stanice z pražských vysílačů je to naprosto zbytečná zajímavost, ale někdo se tím zajímavým a někdy i jen dočasným, či přechodným výskytem vln z jiných oblastí baví. Ještě bych málem zapomněl zmínit chvilkový poslech stanice Antenne Brandenburg ( 98.6) ze 158 km vzdáleného Cottbusu ( vysílač Calau), který v podmínkách spíše večer bývá i na Mělníku a pokud jde o pásmo DAB+, tak přilétl signál i z jihočeské Kletě.
Tentokrát jsem tedy prvně vynechal vrch Záboří, ale nebyl důvod se tam cpát. I v relativní časové tísni by nevadilo, že na odbočce bylo plno bláta, ale hlavně tam řvaly terénní motocykly. Těch fandů do tohoto způsobu trávení času je už moc a žel to leckde moc příjemné setkání není. Jen na tomto krátkém úseku mezi vrchem a obcí Záboří jich bylo šest.
Jak můžete vidět, tak nám tentokrát slunce opravdu krásně kostel osvítilo. Kostel Narození Panny Marie. V rámci některého staršího DED jsem interiér již navštívil a kostel bývá téměř pravidelně kromě bohoslužeb při této akci zpřístupněn. Opravdu zajímavý kostel.
Neznám účel, ale i takto se získává energie a nejen na střechách domů, nebo v oplocených blocích velkých vlastníků.
Poslední info mám z vinice od Válků, kde jsme byli s MOOS.
A to je dnes vše. Přeji pohodový víkend, a když budu mít čas, tak se chci nějak pustit i do téma, které tu pořádně nemáme a ani nikde jinde jsem o něm v podstatě žádný článek nečetl.
Žádné komentáře:
Okomentovat