Milí čtenáři, člověku dala příroda do vínku jednu vlastnost, kterou žádný jiný známý tvor neoplývá, a která způsobila to, že dnes máme plno vědeckých poznatků a žijeme ve velmi technickém světě. Přesto všechno nám stále není přáno proniknout za některé hranice lidského poznání a zůstáváme u určitých možných teoriích vzbuzujících spekulace. Ostatně se zdá, že nám příroda dává leckterá svá tajemství v určitých indiciích, ale víme, že nic nevíme, jak praví klasik.
Jedno však víme zcela určitě. Nyní žijeme nějaký svůj léty ohraničený osud, a když se zamyslíme, tak najednou zjistíme, že je celá řada možností, jak s ním naložit. Tak třeba včera. Bavím se s jedním člověkem o tom, jak jel někdo známý k moři a on najednou povídá : ,, Víš, mně všechny ty rekreace, výlety a hotely připadají tak, jako ztráta času. Já už se po příchodu domů těším na to, jak se třeba dneska zase pustím do podlahy, a pak .....
Zkrátka, ta rozmanitost lidských tužeb je neuvěřitelně široká. I ten kdo rád cestuje a jezdí rád na výlety, tak i tady se to dělí dále. Někoho táhne zahraničí, jiného tuzemsko, které prý nelze za celý život prozkoumat a i tady jsou další rozdíly. Někdo chce objevovat stále nová místa a jiného to táhne pořád tam, kde to sice zná, ale líbí se mu tam.
To je asi i můj případ, byť nutno dodat, že občas vymyslím i něco dále, nebo jde opravdu o místo, kde jsem ještě nebyl. Je to tedy jakýsi vztah k určitým místům, která nejsou nijak daleko a ještě jsou spojena třeba i s určitou momentální zálibou. Když tedy řeknu, že jsem v neděli vyjel na výlet na své oblíbené Nedvězí, odkud je prý vidět až třetina Čech a kde také pobývala často naše swingová zpěvačka paní Eva Pilarová, tak asi leckomu docvakne, že to nebylo jen kvůli krásné turistické trase a výhledu prvního řádu, ale také hodně kvůli rádiu, na které samozřejmě otestuji dálkový příjem v pásmech FM a DAB+.
Nechci vás v tomto článku zatěžovat nějakým příjmem multiplexů, nebo zahraničních rozhlasových stanic, protože ani tady nejsme v našem hobby všichni stejní. Řada nadšenců má ráda samotu, kde se ničím nerušeně mohou věnovat svému hobby a pohoršují se nad tím, že na některých krásných místech je plno turistů. Já to naopak vnímám tak, že to lepší nebude a není třeba jen ladit rádio, ale je i zajímavé občas s někým prohodit několik slov.
Asi to někdo neumí, nebo to nechce umět a raději zaleze dle možnosti třeba i na nějaké méně atraktivní místo, kde bude mít klid, ale navazování kontaktů není žádná věda, když trošku odhadnete člověka. Konečně, hloupí a zlí lidé nejsou obyčejně ochotní někam jezdit do přírody a případně se někam ještě pěšky sápat. Stačí vám jen jedna věta a ještě se mi nestalo, že by mě někdo z těch lidí někam poslal. Spíše naopak. Uvítali snahu o konverzaci i fakt, že se třeba i něco dozvědí. Ta věta zní : ,, Odkud jste ?" Samozřejmě ji podle situace upravíte tak, nebo i s dodatkem, aby oslovený pochopil, proč se ptáte.
V každém případě potěšíte i obyvatele velké metropole, když mu řeknete, že tam jsou hezká místa a nemusí to být vždy jen vyloženě ve středu města. Další návštěvu si nakloníte třeba jednoduchou větou : ,, No sláva, konečně tu máme změnu, protože jinak tu byly zatím všechny návštěvy z Prahy. Výhodou je samozřejmě to, když to v místě bydliště dotyčného znáte, třeba i on u vás a rozjede se i větší konverzace.
Další kategorií jsou cyklisté a motoristé. Tam se zavděčíte nejlépe tehdy, když slíbíte společný snímek jejich mobilem a rovněž rádi prohodí krátce o svém bydlišti a zejména o průběhu své etapy. Můžete si občas i myslet co chcete, ale pokud chcete mít hezký zážitek, tak zapomeňte na negativa.
Poslední kategorie je zvlášť výživná. Potkáváte cizí lidi, kteří vám mohou být svým způsobem sympatičtí a přitom nemáte ani šajn, kam vás konverzace s nimi může dovést, pokud si vy sami nezačnete. To byl i případ mé předposlední návštěvy. Prý jsou z Benátek nad Jizerou. Začal jsem o zubrech, kteří tu žijí v ohradě ( dva výlety jaro 2017), přešel jsem na občasnou ,, Traktoriádu" ( přehlídka traktorů a zemědělských strojů) v Kropáčově Vrutici a nakonec bylo bydliště upřesněno na jistou vesnici s údajně krásným výhledem.
Hned jsem zavzpomínal, že až z této vesnice k nám jezdil kdysi do práce člověk, což znamenalo velký úsměv a ujištění, že dotyčný ještě žije a bude tedy pozdravován. Když navíc zjistíte, že jde o společenský pár s několika podobnými zájmy, tak si ze setkání odnesete i milý a příjemný zážitek. Jenže to sólokapr ještě pořád nebyl, a ten stál za to. Dva docela obyčejní mladí muži si dělali legraci, že přijeli z opravdu velké dálky. Vesnice ležela 12 km odtud a nakonec ji ovšem brzy rychle přiznali.
Nenapadlo mě nic lepšího, než vzpomenout hlavně na vrstevníky a smutně dodat, že už bohužel ani jeden z nich nežije. U jednoho z nich se objevil šibalský úsměv, zatímco druhý téměř zkoprněl. Řekl jen : ,, Tvl. on znal mého tátu a zná i moji mámu." Odpovídám mu : ,, Jo, to jsi byl ještě školáček, když tobě a bráchovi máma dávala svačinu na cestu do místní školy a já měl ještě před vojnou :-). No, skoro půl století jsme se neviděli :-)." Pak jsme se shodli zase ještě na řadě dalších společných známých, ale přišlo mi milé, jak je ten svět občas malý, a jak jedna věta dokáže převést setkání se zcela cizími lidmi na úplně jiný level
Přátelé, je před námi první celý zářiový víkend. Je všude plno akcí podle chuti každého jedince, ale také žel ještě prý bude horký. Užijte si jej a vězte, že hezké zážitky můžete mít i na výletě a někdy stačí na vhodném místě někoho jen i trefně oslovit. Zejména na vyhlídkách, se potkávají lidé z různých míst.
Žádné komentáře:
Okomentovat