O naši republice se říká, že je malá, krásná a je roztomile i účelově obehnána různě vysokým horstvem. Někdo se s tím spokojí, ale pokud máte rádi mapy, tak jistě znáte určitá specifika našich výběžků i Ostravska.Dnešní výlet zahájím poněkud zvláštně, ale snad se vám to bude líbit. Psal se asi rok 2018, když jsem stanul na bájné hoře Říp, kterou máme nedaleko našich domovů a kam rád občas jezdím. Najednou jsem spatřil tři opravdu krásné mladé slečny orientálního původu, jejichž národnost jsem určil na první dobrou. Vůbec již nevím, jak se mi povedlo zahájit konverzaci, byť tu určitá opatrnost i jistý odstup z jejich strany byly, ale dozvěděl jsem se, že jedna z dívek žije i pracuje v Roudnici nad Labem
a pozvala si příbuzné z Krnova, aby jim ukázala bájný Říp i kouzelný pohled na naši krásnou vlast. Pokud se chcete o Krnovu něco dozvědět, tak není nic snazšího, než zapátrat na internetu. Před druhou světovou válkou zde převládalo německé obyvatelstvo a muži rukovali do Wehrmachtu. ¨Dnes žije v Krnově i početná řecká komunita, která zde pořádá během roku i kulturní akce.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Krnov
https://www.facebook.com/p/%C5%98eck%C3%A1-obec-Krnov-m%C4%9Bsto-%CE%95%CE%BB%CE%BB%CE%B7%CE%BD%CE%B9%CE%BA%CE%AE-%CE%9A%CE%BF%CE%B9%CE%BD%CF%8C%CF%84%CE%B7%CF%84%CE%B1-%CE%A0%CF%8C%CE%BB%CE%B7-%CE%9A%CF%81%CE%BD%CE%BF%CE%B2-100066310733992/?locale=cs_CZ
https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%98eck%C3%A1_men%C5%A1ina_v_%C4%8Cesku
Díky fantastické letní Jízdence na léto jsem nejprve navštívil v této oblasti město Český Těšín společně s polským Těšínem, které od sebe dělí pouze říčka Olše. Snad už o rok později přišla na řadu Ostrava. Později došlo i několikrát na Bruntál, Praděd, vodopády na Bílé Opavě, Karlovu Studánku i Rešovské vodopády s Rýmařovem a k mé radosti jsem mohl konstatovat, že kromě hezké Olomouce jsem aspoň trošku prozkoumal i krajinu na sever od tohoto města, která má něco do sebe.
To vše ale čtenáři Soutoku vědí a všechny ty cestopisy zejména pod měsícem červenec tu najdete. Jenže mi pořád něco chybělo. Už když přijedete někdy ráno před devátou hodinou do Olomouce a míříte k severu do Bruntálu, tak vám nejpozději dole v podchodu k patřičnému nástupišti neunikne, že váš rychlík Praděd pokračuje dále přes Krnov a Opavu do Ostravy. Ovšem, také tady se pořád něco někde buduje, a tak bylo dlouho nutné v Bruntále vystoupit, což bylo pro mé akce do okolí Pradědu dostačující.
Je trošku škoda, že hlavní festival řecké hudby, se koná v Krnově vždy v červnu, kdy nemohu využít Jízdenky na léto a cestování vlakem na takové vzdálenosti je pak zbytečně drahé, ale program dostal určité seznamovací téma. Měl jsem přijet někdy v 10.52 do Krnova, prozkoumat město, vydat se na zdejší rozhlednu Cvilín a pokračovat po zelené turistické značce na krásnou kamennou rozhlednu Hanse Kudlicha do Úvalna.
Odtud jsem měl pokračovat na vlak, který mě měl vzít do Opavy. Polsko je od vlakové zastávky Úvalno tak blízko, že jsem se zprvu k hranici i vydal, ale čas odjezdu mého vlaku mi dovolil spíše jen vycházkový náznak. Na druhou stranu musím říci, že i tak malá obec, jakou Úvalno je, měla přímo u železniční ,, stanice" i posezení s občerstvením a zmrzlinou. Nemluvím o restauraci u nedaleké hlavní silnice, kterou jsem musel přejít.
Krajina mi tu trošku připomněla naše Polabí. Na vršku je nějaký hřbet, který bychom ve zdejších podmínkách připodobnili k Turbovickému hřebeni. Jen je pravda, že tu je méně příležitostí k výhledům. Když už se vám to někde občas povede, tak zejména k severu a severovýchodu hledíte do míst, kde tušíte mezi stromy řeku Opavu a za ní už jsou polské obce a městečka. Hranice je tu neskutečně blízko a právě tady jsme u jednoho takového specifika, o kterém jsem výše psal.
I ve Šluknovském, nebo Frýdlantském výběžku máte mezi obcemi stále nějaké ty drobné kopečky a terénní nerovnosti, která ty určité dvě země svým způsobem rozdělují, ale tady to rozděluje pouze řeka a může to někomu připomenout miniaturní podunajskou hranicí mezi Slovenskem a Maďarskem za Bratislavou.
Přiznám se vám upřímně, že na Opavu už jsem neměl čas. Nejlepší by bylo z vlaku vůbec nevystoupit a v poklidu se v Ostravě připravit na rychlík Silesia, který má v Kolíně ve 21.15 hodin parádní přípoj k nám domů s příjezdem někdy ve 22.15. Jenže, to bych nesměl být já, abych se s tím nezkusil trošku poprat. Když tu mohla být kdysi na výletě babička, tak abych tu nebyl také já :-).
Jak vlak zastavil, tak jsem již utíkal s foťákem v ruce nejkratší cestou do centra a přitom jsem hlídal hodinky, abych věděl, kdy mi jede vlak, který už musím chytit, a kdy případně obrátit. Byla to hrůza, ale když vítězíte, tak vám pot a ani ruch nevadí. Nejhorší to bylo u nějakého semaforu na jakési hlavní tepně na Ostravu. Pak už jsem vtrhl do info centra někde v blízkosti hlavního náměstí, posbíral různé vizitky i pohledy a jal se zběsile fotit cokoliv, co se mi jen trošku líbilo.
Rozhledna nad Krnovem byla nakonec v rekonstrukci ( hrana termínu dokončení), a tak jsem musel vzít za vděk dílčími výhledy.
Zpáteční cesta k vlaku ucpaným městem byla sama o sobě těžkou zkouškou, ale když jsem se dozvěděl, že dále žádný vlak nejede a musím k hlavnímu vchodu nádraží na výlukový autobus do Ostravy, tak to bylo něco. Nicméně, ono je někdy z autobusu vidět více, než z vlaku, pokud je zrovna uvězněný v nějakém úvozu. Začala stíhací jízda do ostravského nádraží Svinov, odkud jel můj vlak.
Byl to dramatický zážitek. Snad každé okno v letním dni pootevřené, autobus to po rovince rval, co to šlo a snad jen nedobrovolně občas zastavil na několika výlukových zastávkách. Před námi byla pořád táhlá nekonečná rovina a silnice si tu mnoho s dálnicí nezadá. Pořád jsem vyhlížel trať z centra Ostravy a díval se na hodinky. Náš autobus nebyl jediný, který tu takto ujížděl v našem směru.
Rozhledna Hanse Kudlicha.
Úvalno z rozhledny.
Cestička do Polska.
Nádražíčko tu zdobil tento starý vagon.
V místě, kde již vidíte ceduli s nápisem D1 jsme téměř nekonečně sjížděli dolů k nádraží Ostrava- Svinov. Náš vlak z Polska a z Ostravy už tam stál a někteří cestující ve vlaku už snad měli i nemístné poznámky na čekání. Teď jsem si konečně mohl vydechnout a snad už do dvou minut vlak odjížděl. Kde by mě tehdy jen napadlo, že za dva roky právě zde zažiji něco podobného, když se budu vracet tentokrát vlakem jedoucím ze Žiliny na své cestě k nejvýchodnějšímu bodu republiky.
Dlouho jsem o letní dovolenou v roce 2021 přemýšlel, jak tento cestopis vlastně zpracovat, až jsem na něj možná pro množství dalších výletů zapomněl. Nyní, když se tolik díky povodním opět mluví o Krnovu a o Opavě, tak jsem si vzpomněl, jak jiná jsou po stavební architektonické stránce, jak zajímavou mají minulost, jak jiná je zdejší krajina. Opět jsme u toho, proč nás některé věci vezmou takříkajíc více u srdce, protože k nim máme osobní vztah, byť jde jen o letmý časový dotyk.
Pohodový týden !
Opava v poklusu. Jen jízdní řád by mi možná odpověděl, že jsem měl na cestu do centra a zpět sotva hodinu a zvlášť na jednom signalizačním přechodu pro chodce to bylo v obou směrech dlouhé. Přitom jdete prakticky za nosem rušnými ulicemi, kde jste nikdy nebyli, snažíte se sledovat informační směrové značky pro chodce, či případně i nějakou turistickou značku a v hlavě máte jen jakousi představu, kterou jste možná v předvečer odjezdu nastudovali z PC a v lepším případě ji ještě prohlédli ve vlaku před příjezdem do stanice.
Žádné komentáře:
Okomentovat