.: Z Prahy do Kralup třeba pěšky a na Mělník autobusem. O překrásném výletu s fotogalerií.

Vstupní brána na výstaviště v Holešovicích.

Jak jsem již včera psal, tak jsem poněkud zaneprázdněný povinnostmi a nemusím řešit náplň dne :-). Na druhou stranu máte díky tomu možnost shlédnout, co se dá zažít v jednom takovém krásném květnovém dni mezi Prahou a Mělníkem, nebo spíše lépe řečeno, mezi Prahou a Kralupy nad Vltavou.

Bitva u Lipan. Maroldovo panorama.

Praha je místem, kam někdo musí za zaměstnáním, ale někdo sem také přijede za kulturou, obchody, nebo jen, jako turista, či projíždějící turista.
Nejlákavějšími místy Prahy je pochopitelně historický střed, který lze také nazvat vnitřní Prahou . Neprojít se někdy po Václaváku, nepoznat uličky Starého města s Orlojem, Karlovým mostem, Hradčany, Kampu, Petřín, Národní divadlo, přístaviště parníků, či restauraci U Fleků, to je zkrátka hřích. Praha má však leckde i krásné okolí, byť se nám to někdy nemusí zdát.

Dnes se vydáme na jeden takový krásný výletík, který nám pomůže prozkoumat okolí řeky Vltavy mezi Prahou a Kralupy nad Vltavou, neboť další pokračovaní k Mělníku podle této řeky již většina z nás tak nějak zná.

Zámeček Praha-Trója.

Nebudeme si dělat násilí, pěkně se v sobotu vyspinkáme a stačí tak kolem deváté hodiny odjet do Holešovic, kde jsme snad za nějakých 35 minut. Nepohrneme se do metra, ale vyrazíme pěšky po rušnější třídě vedoucí k Letné, až po vstupní bránu výstaviště. Za areálem přejdeme silnici a vejdeme do PP Královská obora. Asi po 400 metrech dojdeme k takzvanému Maroldovu panorama bitvy U Lipan.

Vstup sem je za doslova symbolické vstupné. Chodba vás dovede na takové rozhledové místo, kde se stanete účastníkem této veleznámé středověké bitvy. V popředí kruhového panoramatu jsou skutečné plastické předměty, které se nenásilně ztrácí v nástěnné malbě dokreslující obzor bitvy.http://cs.wikipedia.org/wiki/Bitva_u_Lipan_%28panor%C3%A1ma%29

Kousek za ZOO můžeme nedaleko Suchdolu objevit tuto velkou kolonii racků.

Panorama bychom rozhodně neměli vynechat a jde o zdržení asi 10 minut, které můžeme samozřejmě libovolně natáhnout. Dále pokračujeme příjemnou zelení Stromovky, až k lávce vedoucí přes plavební kanál a samotnou Vltavu k areálu zámeckého parku v pražské Troji .Pokud si vzpomínám, tak sem to byla z Holešovic snad hodinka chůze.

Mimochodem, celá trasa má cca 26 km délky, což je asi kolem 7 hodin chůze, kterou však lze téměř kdykoliv ukončit. To hlavně umožňuje železnice na druhém břehu Vltavy a několik přívozů na řece.

Vyhlídková věž v pražské ZOO.

Od zámečku pokračujeme stále podle řeky po pohodlné rovinaté a mnohdy i vyasfaltované cyklotrase, která se po celou dobu trasy s turistickou cestou tu a tam rozchází a opět spojuje, ale převážně je stejná. Nemyslím, že by jízdní kola byla nějak na obtíž.

Prosmýkneme se kolem jižních partí ZOO a již jsme u prvního přívozu do Podbaby a zakrátko Sedlece.

Jeden z mnoha přívozů na Vltavě ještě v Praze.

Vltava je v těchto místech zaříznuta do hlubokého údolí a nad našimi hlavami se objevují skály a neustále i různé přírodní parky. PP Bohnické údolí, PP Drahaň-Troja, ústí Drahanského údolí, Přír. park Dolní Povltaví. Brzy již vidíme na druhém břehu vlaky, poznáváme městečko Roztoky u Prahy a můžeme přes řeku spatřit i ústí Únětického potoka, o kterém jsem tu již kdysi psal. Zde se údolí přece jen trochu rozšíří, vidíme přívoz i první komory v Klecánkách, chatky a spějeme k osadě Husinec.

Přívoz mezi Klecánky a Roztoky.

Husinec je taková zapadlá rekreační obec, odkud můžeme zpozorovat i přemyslovské hradiště Levý Hradec na levém břehu řeky a místo má tak nějak své osobité kouzlo. To jsme již dospěli po červené značce do městečka Řež, které je proslavené svým výzkumným ústavem. Je to malé útulné městečko, které má snad blíže k obci. Právě tady končí linky pražské PID a v mysli mi utkvělo hlavně krásně posečené fotbalové hřiště s tribunami a venkovní restaurací.

Výzkumný ústav Řež.

Výzkumák je až na samém konci civilizace. Zde najdete jedinou lávku přes řeku mezi pražskou Trojou a Kralupy. Nevede nikam jinam, než na vlakovou zastávku na druhém břehu. Nad ní se totiž vypíná vysoký strmý břeh a i podle tratě není již místo na pěšinu. To je trochu škoda, protože když jsem jednou plánoval, zda by se dalo dostat bez velké námahy, krásnou krajinou a co nejkratší cestou na jízdním kole k ruzyňskému letišti, tak mi cesta vyšla přes horkovod u Zelčína a Odolenou Vodu právě tudy k Úněticím a Statenicím do Kněževse.

Pěší lávka v Řeži.

Zůstáváme na pravém břehu na červené značce a ocitáme se v poměrně divoké krajině. Cesta je úzká, vede vysoko nad hladinou zde velmi hluboké Vltavy a později vidíme přes řeku celý areál městečka Libčice nad Vltavou i s kdysi slavnou šroubárnou, kostelem a fotbalovým hřištěm.

Cesta tu vede vysoko nad řekou.

Jak sami vidíte, tak cesta je v těchto končinách opravdu vysoko nad řekou a jízda na kole mi připomíná téměř až hazard. Od přívozu Máslovice- Libčice , kde je i pěkná restaurace, však již vede krásná rovinná asfaltová cyklostezka a stále jsme již v civilizaci. Mimochodem, v Máslovicích mají i muzeum másla.

Co by to bylo za výlet bez nějakého roztomilého zvířátka :-) ?

A tak mě napadá, že bych měl možná dodat, že jsme na cyklotrase číslo 2, ale nikoliv tady někde u Vrbna, Zálezlic, Bukole, či Veltrus, ale zkrátka trošku dál.

Rozsáhlý zámek Chvatěruby.

V Chvatěrubech se právě opravoval zámek a odtud vedla do kralupského Lobečku již opravdu krásná cesta i pro in-line brusle, vedoucí příjemným a již rozšířeným údolím.

Na samý závěr obrázkové galerie tu mám oblíbený stroj značky Komatsu, který se ovládá ze břehu vysílačkou a slouží k bagrování říčního dna.

Vidět most v kralupském Lobečku a stíhat nějakou autobusovou přípoj, tak to je výhra. Povedlo se mi stihnout linku, která mě ještě povozila přes takové obce, jako je Zlosyně,Újezdec, Kozárovice a přes Štěpán domů. Kdo to zná, tak ví, že to byla pěkná projížďka s mnoha zajížďkami, která by možná vyšla zrovna tak časově nastejno, jako kdybych jel z Kralup přes Neratovice a Všetaty do Mělníka vlakem, ale na druhou stranu bylo nač koukat a poznávat místa, kam člověk mnohdy moc nepřijde, i se svými obyvateli a tamním ruchem.

Aktualizace ve 20.40:

Málem bych zapomněl. V článku ,, Víte, že měl mělnický cukrovar tři komíny" došlo k důležité změně. Změna webové adresy sběratelky historických fotografií !
Máme tu jeden rekord. Za pouhých 90 minut rovných 50 čtenářů. To je na přídavek, co říkáte :-) ?