Strašák jménem povodeň. V září 2013 měl Hořín již protipovodňovou zeď, ale i tak se bylo čeho bát a voda zničila domy i kanál.

Tento pohled již nikdy neuvidíme. Jedině povodně měly na svědomí, že se ještě občas odkrývaly staré koleje do bývalého mělnického přístavu ( známe ze starých fotografií, také film Mys dobré naděje 1975). Dnes se plocha zastavuje.

Pokud čekáte na nějaký nový a nejlépe aktuální článek, či nabídku nějakých akcí, nebo výstav, tak vás musím trochu zklamat, ale na druhou stranu mě potkal před hodinou aspoň takový nápad, za který vděčím televizi i starším fotkám z archivu a myslím, že není ani tematicky, ani po zajímavostní stránce vůbec od věci. Vítejte tedy ve fotogalerii, kterou bychom měli míti stále na paměti.

Záplava v Hořínském parku.

Povodně jsou nebezpečné stále, udeří nečekaně, a i když se zdá, že momentálně nic již nehrozí a Labe bude v nejbližších chvílích kulminovat na hranici prvního povodňového stupně kolem rovných 4 metrů, tak voda může kdykoliv v průběhu roku opět udeřit. Mnozí máme v paměti ještě poslední nebezpečnou povodeň z června 2013, kdy na mělnické Pšovce a v Mlazicích čelila živlu právě dostavená protipovodňová zeď a vrata do říčky Pšovky se prvně naostro zavřela. Lidem se vybavily vzpomínky na ty největší povodně z let 2002 a 2006, a všichni doufali, že tentokrát bude scénář lepší. Byl, ale bylo to drama.

Dnes je z tohoto domu v Hoříně již krásná obytná budova, ale situace ze září 2013 ještě odkrývala otisk vodního sloupce z červnové povodně.

Mělník je sice město na kopci a jeho historický střed se nachází až o 60 metrů výše, než teče řeka Labe ( u Pšovky má řeka 154 m.n.m), ale hlavní silniční komunikace pod ním jsou místy i jen 7 metrů nad jeho hladinou. ( kruháč na Pšovce)

Po pravdě řečeno, jen těžko si lze představit, že tato včas postavená zeď v Hoříně při povodni v červnu 2013 i tak jen o pár centimetrů nestačila a stav domů si mnoho nezadal se situací v letech 2002 i 2006.

Při pohledu na tento snímek se zdá, že je situace již v normálu, ale kdo by jen tušil, že voda je již jen výše v komoře, ale zbytky vodního kanálu si našly náhradní trasu protrženou hrází přes Mrkvici, aby se o něco níže vrátily zpět do koryta.

Takovéto jezero se utvořilo v prostorách bývalého sadu na poloostrově Mrkvici.

Řeka sebou nese trávu i větve, aby jimi ozdobila třeba i takovéto lodní molo, kde kotvily tlačáky i filmové lodě.

Asi nejhrůznější připomínkou povodně byla ještě v září protržená hráz laterálního kanálu nedaleko komor, kudy stále proudila voda.

Když jsem v roce 2005 zasílal takovéto podobné foto do redakce deníku Tepu regionu, tak se na to vzhlíželo, jako na určitý unikát Bylo tehdy třeba provést určitou údržbu kanálu, odbagrovat nánosy bláta a to se vskutku dělá jednou za X let. Kde by mě jen napadlo, že už za 8 let budu znovu stát na samém dně laterálního kanálu a fotit téměř stejný záběr.

Zemina ze stráně.

Nad komorou téměř sucho. Vzácná chvíle.

Mnohokrát jsme mnozí zde obdivovali proplutí různých plavidel. Od tlačáků, přes výletní lodi, kolesové parníky, čluny, až třeba po loď s květinami pro Václava Havla ( článek 31.prosinec 2011).

Pamětní kámen výstavby hořínské zdi.

Dodatek:   Nevzpomínám si, že by voda v minulosti tolik potrápila lidi, jako poslední dobou. Vzpomínám na povodeň z roku 1993, ale když se zrodila apokalypsa na Moravě v létě 1997, tak se tomu nechtělo ani věřit. Nám se to přece nemůže stát, protože máme na Vltavě přehrady. A stalo se. Jen dva měsíce po strašné vychřici v roce 2002, která kosila stromy na Polabí i v Hořínském parku přišla povodeň i sem. Kdo selhal? Od té doby nám dává vodní živel stále někde lekce. Ve Frýdlantském výběžku, na Mandavě ve Varnsdorfu, na Šumavě, Labi i tady v Polabí.

Závěrem nezbývá, než popřát úspěšný vstup do dalšího pracovního týdne roku 2015.

SŠ.