neděle 14. července 2019
Program RMM na zbytek prázdnin. V mělnickém muzeu mají v létě sraz vodníci !
V mělnickém muzeu mají v létě sraz vodníci!
20. 7. – 3. 11. 2019
Interaktivní program pro rodiny s dětmi 25. 7. 2019 Regionální muzeum Mělník
Z malého sálu Regionálního muzea Mělník se stane během letních prázdnin rybník při výstavě Brekeke! aneb V Mělníku není konec vodníků. Dostaveníčko si tady dají vodníci jak historičtí tak současní, které přímo pro výstavu vytvořili žáci ZUŠ Mšeno.
Expozice představí naši nejznámější pohádkovou postavu spíše v její přívětivé formě. Nebude chybět akvárium s živými rybkami, které pro výstavu zapůjčí Vivarium Mělník. Pro dokreslení atmosféry bude využita muzejní sbírka malovaných hrnečků. Děti se můžou těšit na herní koutek a doprovodnou soutěž, při které budou pátrat po zlatých kapřících vodníka Šploucha a přitom poznávat krásy Mělníka
. Výstavu doplní sbírka fotografií vodníků z okolí Jihlavy p. Jarmily Včelové i fotografie z dalších míst ČR. Návštěvníci budou moci zaslat své vlastní vodnické snímky do soutěže „Miss vodník“ na muzejním Facebooku.
Vernisáž se koná ve čtvrtek 18. 7. od 17:00 hodin. Těšit se můžete na vodnický příběh a setkání s mělnickým vodníkem Brčounem Vrbičkou. 25. 7. proběhne doprovodný program k výstavě pro děti s vodníkem Brčounem Vrbičkou a kouzelnou muzejní dílničkou.
Kontakt: Kristýna Frelichová – odd. PR a propagace frelichova@muzeum-melnik.cz, tel. 728 620 651, tel. 315 630 923
Regionální muzeum Mělník, příspěvková organizace Středočeského kraje nám. Míru 54, 27601 Mělník Otevírací doba: celoročně, úterý – neděle 9:00 – 12:00 a 12:30 – 17:00 hodin http://www.muzeum-melnik.cz/
Třetí ročník Dnů lidové architektury Středočeského kraje ( 20.7. - 28. července) bude mít po Vysokém Chlumci a Přerově nad Labem své slavnostní zahájení v sobotu ve Lhotce u Mělníka. Jde o poměrně velkou akci nadregionálního významu konanou hned na několika místech obce !
Dny lidové architektury Středočeského kraje
20. – 28. července 2019
se slavnostním zahájením v obci Lhotka v sobotu 20. 7.
Po dvou úspěšných ročnících Dnů lidové architektury Středočeského kraje v Muzeu lidových staveb středního Povltaví ve Vysokém Chlumci (2017) a v Polabském národopisném muzeu v Přerově nad Labem (2018) se v letošním roce uskuteční jejich 3. ročník, tentokrát se slavnostním zahájením v sobotu 20. července v obci Lhotka na Kokořínsku – v romantické krajině pískovcových skalních měst, tajuplných zákoutí i prosluněných borových lesů, hlubokých kaňonů a strží, zde zvaných doly, ...
.. v místech, kde se setkával a vzájemně ovlivňoval český a německý živel, v regionu zemědělsky nepříliš úrodném, dříve však proslulém pěstováním chmele, v oblasti, jíž se prakticky úplně vyhnul průmysl i větší dopravní tepny včetně železnice, a v níž se díky tomu dochovala nedotčená příroda a rovněž nebývalé množství unikátní původní, převážně roubené lidové architektury i celých vesnických sídel rozložených v členitém terénu náhorních plošin i strmých roklin.
Co jsou Dny lidové architektury?
Jejich cílem a smyslem je upozornit co nejširší veřejnost na fenomén historického vesnického stavitelství, které je i přes značný úbytek v období od Druhé světové války dosud stále početnou a důležitou složkou venkovské zástavby – ať už jde o drobné roubené chalupy, rozlehlé selské grunty či zděné usedlosti a domy, mlýny, sýpky, hospodářské, technické a sakrální stavby nebo i celá venkovská sídla se zachovalou půdorysnou a prostorovou skladbou.
Památky lidového stavitelství jsou pozoruhodným dokladem řemeslného umu i estetického cítění našich předků a současně představují významný krajinotvorný prvek, uplatňující se jako neodmyslitelná složka životního prostředí a často přímo ztotožněný s pocitem domova.
Dny lidové architektury proto nejsou samoúčelnou akcí, ale mají své hlubší poslání a záměr – nejen představit veřejnosti mnohotvárnou, jedinečnou a mnohdy neprávem opomíjenou historickou architekturu našeho venkova, ale zároveň oslovit, motivovat a inspirovat zástupce státní správy i samosprávy, odborné instituce a organizace, různé neziskové a občanské iniciativy, vlastníky, investory, projektanty, specializované firmy a řemeslníky, odborníky i laiky a další aktéry stavební činnosti na venkově k cílevědomějšímu, ohleduplnějšímu a promyšlenějšímu přístupu k péči o toto jedinečné dochované kulturní dědictví.
Přáním pořadatelů je, aby se Dny lidové architektury staly pro širokou veřejnost podnětem k hlubšímu poznání a pochopení hodnot a významu lidového stavitelství a zároveň impulsem k posílení vědomí odpovědnosti za jeho uchování.
Hlavním centrem letošních Dnů lidové architektury Středočeského kraje se stane nevelká, ale malebná obec Lhotka u Mělníka, ležící na jižním okraji Kokořínska. Tady se v sobotu 20. července v 11 hodin na pódiu na hřišti pod návsí uskuteční jejich oficiální slavnostní zahájení moderované Václavem Žmolíkem, jehož součástí bude křest drobné publikace „Lidové stavby Středočeského kraje – severozápad“.
Celodenní bohatý doprovodný program bude probíhat na více místech. Na hřišti se návštěvníkům představí folklorní soubory Jarošovci z Mělníka a Furiant z Malé Bělé a lidová muzika Osmikráska z Prahy a najdou tu také jarmark s ukázkami tradičních vesnických řemesel (košíkář, hrnčířka, bylinkářka, perníkářka, výroba ze sena a levandule aj.), s prodejem regionálních výrobků a občerstvením.
Na opačné straně vsi ve skalním obydlí (pobočka Regionálního muzea Mělník p.o.) kromě komentovaných prohlídek unikátních ve skále vytesaných prostor a tematické výstavy návštěvníky potěší harmonikář s vystoupením V kokořínském údolíčku a děti určitě zaujme Kouzelná dílnička tetičky Míny. Kyvadlovou dopravu mezi hřištěm a skalním obydlím bude zajišťovat stylový koňský povoz s bryčkou.
Ve společenském sále nedávno otevřeného komunitního centra na návsi bude navíc instalována videoprojekce seznamující návštěvníky s pozoruhodnou vesnickou architekturou Kokořínska. Po 17 hodině bude program na hřišti dále pokračovat dobročinnou akcí pořádanou obcí Lhotka.
Pro zájemce bude rovněž připravena exkurze Putování za lidovými stavbami Kokořínska, během níž navštíví některá vybraná jedinečně zachovalá vesnická sídla a prohlédnou si ukázky typických staveb lidové architektury tohoto regionu (například Olešno, Tubož, Střezivojice, Jestřebice, Dobřeň, Vysoká aj.). Asi tříhodinovou trasu exkurze s odborným výkladem bude možno absolvovat zdarma dvěma přistavenými autobusy s odjezdem v 13:00 hodin ze zastávky na návsi. Účast je možno si rezervovat předem na e-mailové adrese e.henkrichova@foibos.cz nebo na telefonním čísle 777 100 557.
Speciálně pro tyto účely bude vydána skládačka koncipovaná jako tematicky zaměřený průvodce, který návštěvníkům přiblíží nejen trasu Putování za lidovými stavbami Kokořínska, ale také další význačné a často unikátní památky vesnického stavitelství v severozápadních regionech Středočeského kraje (okresy Mělník, Mladá Boleslav – západní část, Kladno, Rakovník a Praha-západ – severní část), jež zpravidla unikají zrakům běžného turisty. Skládačky budou volně k dispozici v infocentrech, v muzeích i na dalších obvyklých místech a samozřejmě též při slavnostním zahájení ve Lhotce.
K dopravě do a z místa akce lze využít speciálně vypravovaný rekreační Kokořínský rychlík Praha – Mšeno s odjezdem z Hlavního nádraží Praha v 8:35 a příjezdem do stanice Lhotka-zastávka v 10:00 (bližší informace na http://www.kzc.cz/vlak/kokorinsky-rychlik).
Ke Dnům lidové architektury Středočeského kraje se připojí i další kulturní organizace s tematickými akcemi různého druhu. Programovou nabídku všech aktivit s přehledem vybraných zajímavých lokalit, přibližující zájemcům dochovanou historickou venkovskou architekturou, bude k dispozici jednak jako tištěný materiál a jednak na níže uvedených webových adresách.
Organizátory letošních Dnů lidové architektury Středočeského kraje jsou opět Kotěrovo centrum architektury, o.p.s., FOIBOS BOOKS, s.r.o. a Středočeský kraj, jmenovitě pak odbor kultury a památkové péče Krajského úřadu, odbornou stránku zajišťuje Národní památkový ústav a Regionální muzeum Mělník, p. o.
Středočeský kraj, odbor kultury a památkové péče Krajského úřadu, se rozhodl postupně v průběhu 4 let představit zájemcům v rámci Dnů lidové architektury pestré a rozsáhlé bohatství vesnického stavitelství na celém území Středočeského kraje – za centra, kde se uskuteční slavnostní zahájení s tematicky zaměřeným doprovodným programem, byly vybrány příspěvkové organizace Kraje, respektive specializované pobočky muzeí, jež se zaměřují na záchranu a prezentaci lidových vesnických staveb:
2017 – Muzeum vesnických staveb středního Povltaví ve Vysokém Chlumci (pobočka Hornického muzea Příbram, p. o.), 2018 – Polabské národopisné muzeum v Přerově nad Labem (pobočka Polabského muzea Poděbrady p. o.) a v letošním roce 2019 – skalní obydlí ve Lhotce u Mělníka (pobočka Regionálního muzea Mělník, p. o.). Každoročně je zároveň vydávána speciální publikace přibližující vesnickou stavební kulturu příslušné oblasti.
Veškeré programové materiály, propagační a informační tiskoviny ke Dnům lidové architektury Středočeského kraje 2019 budou k dispozici v příslušných regionálních informačních centrech, muzeích, kulturních zařízeních, u partnerských organizacína dalších obvyklých místech v regionu a rovněž na webových stránkách: www.lidove-stavby.cz; www.muzeum-melnik.cz; www.kr-stredocesky.cz; www.npu.cz; www.propamatky.info
sobota 13. července 2019
Nejkrásnější výhled do Čech i Německa je z Čerchova. Shodli se tak na rozhledně turisté, kteří už navštívili další šumavské rozhledny i rozhledny Českého lesa. Na návštěvě v domě spisovatele Jindřicha Šimona Baara.
Už to tak nějak chodí, že když se blíží léto a přichází čas dovolených, tak řada lidí brouzdá internetem a hledá dlouhodobější ubytování v penzionech ve vyhlášených turistických oblastech. Jiní se zase vydávají pod stan, třeba i na vodu a každý večer nocují někde jinde. Jenže těch možností je pochopitelně více.
Takovým hitem je už právě pět let nejlepší jízdenka v historii Českých drah, která nese název Jízdenka na léto. Tato jízdenka má tu výhodu, že například za 1190 Kč na ni můžete jezdit vybraných 14 dní v červenci, nebo v srpnu po celé ČR a nikoho nezajímá, zda někde přespáváte, uděláte nějaký pěší výlet a zase jedete o nějaký kus dále, nebo zda se vracíte po každém výletu domů a podle situace vyrážíte buď už druhý den na další výlet, nebo si dáte den, či dva odpočinku.
Soutok si oblíbil takové jednorázové výlety do různých koutů naši země, ke kterým si najde vždy nějakou záminku, a které často směřují i do odlišných směrů. Pokud první letošní výlet vedl daleko na východ do Beskyd a druhý hlavní zase na jih do Slavonic a Telče, tak třetí už byl na sever k nedaleké Milešovce a zbýval západ.
Ani jsem si nějak neuměl představit, že bych měl vynechat letos cíl, který by byl buď na Šumavě, nebo v Českém lese. Vždyť předloni to byla především návštěva Domažlic a pohoří Hoher Bogen doplněná ještě výletem na Třístoličník a loni návštěva vrchu Velký Ostrý na hranici s Bavorskem, kterou jsem završil u druhého vesnického orloje v obci Hojsova Stráž na Železnorudsku.
Letošní cesta přes Domažlice na vrch Čerchov byla takovým docela logickým plánem. Přece jen už má člověk v kapse skalpy Poledníku, Pancíře, Velkého Javoru i Velkého Ostrého a má to i jinou rovinu.
Prvně jsem v těchto končinách pobýval v roce 1972 a hned dvakrát. Naše třídní učitelka z tohoto kraje pocházela, a tak to tentokrát nebyla jen záležitost Trabantu, ale i školního autobusového výletu :-).
A když si vezmete, že u nás hrál a tančil loni na Vrkoči soubor právě z Domažlic, tak jsem se sem těšil.
Rozhodl jsem se, že i tentokrát pojedu prvním pracovním autobusem ve 4.07 do Prahy a budu pokračovat Západním expresem s odjezdem v 5.45 z hlavního nádraží do Domažlic. Západní expres jezdí v taktu každé dvě hodiny do Mnichova a staví nově pouze na Smíchově, v Plzni, Holýšově a v Domažlicích, kam přijede za dvě a čtvrt hodiny jízdy ( 7.59).
Spojení je téměř bezhlučné, rychlé, klimatizované s internetem., a velmi často bývá tato spoj poloprázdná, oproti pozdějším spojům. Z Domažlic jsem v 8.05 již pokračoval regionovou směrem k Tachovu. Asi čtvrtou zastávku jsem vystoupil v obci Trhanov ( 8.19)
Abych zbytečně neplýtval silami, tak jsem nešel po turistické značce do Chodova, ale vydal jsem se nejkratší cestou po silnici do obce Pec, kam jsem skutečně dorazil někdy v 9.10 hodin. Plánovač ukazuje, že jsem ušel tři kilometry po silnici, kde projela snad jen dvě auta a překonal jsem komické stoupání 52 metrů.
Byla to pastva pro duši. Kolem klid, pohoda, rozhled na louky a lesy, a právě první dva snímky křížku jsou z této první etapy. U rozcestníku v obci se již dozvíte, že jste v nadmořské výšce 500 metrů a čeká vás skoro 5 km a převýšení cca 515 metrů.
V obci jsem dal první rozhovor dne s jakousi ženou, protože šel kousek přede mnou asi půl kilometru jakýsi pes tuláček a já se dozvěděl, že tento tvor, který z dálky připomínal lišku, jenž vyšla z lesa je zcela neškodný známý místní tuláček.
Lidé jsou tu velmi družní, rádi se baví a třeba vám i řeknou to, že je to tu občas takové smutnější, ale jinak se tu cítí šťastní a je tu krásně. To mohu jen potvrdit. Všude, kde jsou kopce je krásně, ale jen do chvíle, kdy zjistíte, že se slunce chystá za ně odpoledne schovávat. To není posezení za mělnickým zámkem, kdy se můžete třeba i dívat, jak tam ve 21.15 zapadá slunce.
Že tu jsou lidé šťastní, tak o tom svědčily jejich domky, upravené zahrádky s množstvím ozdobných artefaktů a vždy mám radost, když tu potkám domácí zvířenu. Toto bylo snad poslední stavení obce. Vedla tudy turisticky označená zkratka, kterou jsem cestou zpět dolů minul a kozenky jsem bohužel už jenom zaslechl. Ale což, zvířátka tu mám, a to všechno dokresluje tu krásnou barevnost života v celé své šíři.
Jen kus za obcí už bylo plno náprstníků a připomnělo mi to trochu Krkonoše. Ale mám dojem, že tady jich bylo mnohem více.
Náprstník červený ... https://cs.wikipedia.org/wiki/N%C3%A1prstn%C3%ADk_%C4%8Derven%C3%BD
Vůbec to byla krása pozorovat, jak se se vzrůstající nadmořskou výškou fauna mění.
Stanovat na divoko se tu jistě sice nesmí, ale kdo by se sem šplhal, aby tady vysoko nad obcí zkusil někoho vyhmátnout :-). Jeden z party na mě hleděl ze zavěšené sítě mezi stromy a zbytek byl ve stanu. Kdo by tehdy tušil, že až půjdu dolů, tak je asi půl kilometru pod kopcem potkám sedět na zemi a dáme řeč.
Byli z Českých Budějovic, přijeli už včera vlakem, dali v obci nějaké pivko, přespali, dopoledne věděli, že je fotím, a teď sbírali zbytky sil na finální výstup k rozhledně. Hrozně se smáli tomu, že někdo může ráno daleko odtud vstát po třetí hodině ranní, ještě být na vrchu dříve než oni a nevěřícně kroutili hlavou, že jsem přijel prakticky jen na otočku :-).
Tak, jiný věk, jiné zvyky, jiné povinnosti.
Také jsem tam našel takový krásný krytý posed.
V 11 hodin jsem dospěl k vrcholu a dlužím vám jednu zajímavost. Vedle Kurzovy rozhledny ( vpravo) je autobusová zastávka a přes sezónu sem jezdí dvakrát denně o víkendu cyklobus. Vyjíždí z Furt im Wald a staví v 9.40 v Domažlicích u nádraží ČD.
http://www.csadplzen.cz/?ob=cerchov&ls1=menu_cyklobusy
I tak se sem dá jet a zcela bez námahy. Ale, jen o víkendu a časem nelze mrhat.
Ta věž vlevo je funkční. Jde prý o jakousi věž, která má na starost předpověď počasí pro vojenské účely. Potkal jsem se tam s párem z České Lípy a pán mi vysvětlil, že tu vojákoval a poučil mě právě o té druhé věži.
Navíc jsem vám zde již napsal, že jsou tu lidé družní, a tak mi jeden občan obce Pec hned po pozdravu sám vyprávěl, jak se o vrchol kopce nějak mezi sebou dohadují tři obce, a který pán odkud slouží na té druhé věži :-). Sice mě to bylo tak nějak trošku šumák, ale věřte, že je to krása, když se s vámi v nějaké vsi na konci republiky kdesi pod velkými kopci dá někdo do řeči.
Lidský kontakt nemůže žádné čučení do elektroniky nahradit a naštěstí to ještě spousta lidí zejména starší generace ví. Přijmout informace ano, ale koukat na film, když si můžu prohlédnout krajinu, nebo pokecat s někým jiným a něco se dozvědět ?
Ve věži je všechno. Snad ani netřeba to rozebírat. Vše, co turista potřebuje.
Vystoupat musíte kamennou věží po svých a hlavním místem je tento ochoz. Čerchov má nadmořskou výšku 1042 metry. Fakt jsem někde četl jednou v pravidlech pravopisu, že se to skloňuje podle poslední číslice, byť to zní nepřirozeně a hovorově se to nepoužívá :-). Ale, někoho to možná jistě zaměstnává.
Zde máme tedy tu vojenskou věž.
Potkal jsem se v ochozu s mnoha lidmi a občas mě to zdržovalo od pokusů s rádiem. Jedna paní ze Starého Plzence se mě pořád ptala, zda jsem navštívil nějaké památky kolem Plzně. Snažil jsem se jí vysvětlit, že to tak prostě už je, že lidé v první řadě navštěvují něco významného především na okraji republiky ( Šumavu, Krkonoše), ještě hlavně ty vrcholové hřebeny a zbytek si případně nechávají na penzi.
Hned mi řekla, že je dnes na prvním výletě v penzi a začala se smát :-).
Potkal jsem tam také starší manželský pár z Regensburgu a zasmáli jsme se tomu, že oni to sem mají vlastně blíže, než já. Pán byl zvědav, jak dlouho mi bude vlastně trvat k našemu soutoku dvou největších českých řek cesta.
To jezero se jmenuje Drachensee a leží kousek za hranicemi před městem Furt im Wald, které je pod vámi. Když jedete vlakem do Německa na Regensburg a Mnichov, tak jedete kolem. Vrch na pozadí je známé pohoří Hoher Bogen, kam jsem šel předloni z Furtu pěšky ( cca 15 km tam) a vlevo je vidět Velký Javor u Železné Rudy a další kopce.
Tady vlevo vedle věže mohou být vidět i Alpy.
Příjem jsem si užil, byť skutečné podmínky už týdny nebyly. Šly prakticky všechny bavorské muxy ... https://www.ukwtv.de/cms/deutschland-dab/bayern-dab.html
... až na Unterfranken, který sdílí stejný kanál 10A, jako zde velmi silný Oberbayern šířený s alpského vysílače Wendelstein. Vysílač Wendelstein ( 1838 m.n.m.) je odtud 195 km vzdálený a šíří ještě multiplex 7A Voralpenland.
Až to jednou při podmínkách, či zimní inverzi půjde na teleskop i u mělnického zámku, tak to bude zase radosti :-). Tady to sice potěšilo, ale kdyby byly ty správné podmínky, tak by tu člověk měl chytit Hesensko, Bádensko, či dokonce Švýcarsko. Jinak byl už v minulosti u našeho zámku na FM několikrát Wendelstein zachycen, ale v DAB+ čeká na premiéru. A snad budu u toho :-).
https://de.wikipedia.org/wiki/Sender_Wendelstein
To jsou ti mí sousedé z České Lípy. Pokud jste ještě vydrželi sledovat nyní velmi zaneprázdněný web ( výletů bylo moc), tak vás tímto zdravím ! :-)
Legrační bylo, že jsme vlastně oba bývalí vojáci z těchto končin, tak si bylo i co ukazovat. Tady ty ( Vy), tam já :-).
Ani vám nepovím, co na těch miniaturách mám. Tady bylo vidět snad vše. Kamsi k Mariánským Lázním, k Plzni, Šumava i německé dálavy.
Tak jsem si odtud přitáhl 12 km vzdálené Domažlice ( vzdušnou čarou).
Kurzovu věž jsem opustil asi ve 14.30 a do Pece jsem dorazil o hodinku později.
Měli tam takový krásný mlýn.
Tak se jevil Čerchov ze silnice k Trhanovu.
V Trhanově jsem objevil tyto krásné sluneční hodiny, ale vlak mi jel až za půl hodiny. Do Domažlic ? Naštěstí ani ne. Ještě jsem vyrazil asi v 16.10 jednu stanici do Klenčí pod Čerchovem, kde je rodný dům Jindřicha Šimona Baara.,, Jo, Českolípáci, našel jsem váš zápis v knize návštěv. Kdo jiný by tam asi byl z České Lípy . Mám pravdu ?"
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jind%C5%99ich_%C5%A0imon_Baar
Ne, to není předek hvězdy stříbrného plátna Lídy Baarové :-).
Vstup asi 20 Kč, zařízení krásné. Nevím, přijde mi divné, abych tady dával nějaké interiéry a už jsem to vysvětloval mnohokrát. Když, tak jen propagačně, abych pomohl návštěvnosti objektu a udělal mu určitou reklamu. Ještě jsem chtěl stihnout Výhledy, kde má pomník Jan Sladký Kozina, ale už nebyl čas a ještě to bylo do kopce.
Zpátky mi to jelo v 17.30 s příjezdem do Domažlic v 17.45. Zde jsem si zase pěkně popovídal s průvodčím, který jinak pěkně pracoval. Jak vidí chlapa s batohem, tak už je tu otázka: ,,Tak co ? Byl jste na hoře? A jak ? Výšlap, co ?" Chodové jsou prostě společenští, lidoví a mají to u ,,mě dobrý" :-). A hned mě napadl ten název filmu.
Z Domažlic to mělo jet v 18.01, ale bylo 20 minut zpoždění, které mi celkem nevadilo. Tedy, nějaký čas. Vlak má přijet do Prahy ve 20.16 a najednou je 20.35. Autobus vám jede ve 21 hodin, a když vám u metra prolétne drobná mince až dolů, tak máte zaděláno na skutečnost, že vám dole spoj ujede a nemusíte to chytit. Nakonec se zdařilo i tak a ve 21.40 byl člověk doma na Mělníku.
pátek 12. července 2019
Za krásnou architekturou do Slavonic a Telče. Víte, kolik máme památek zařazených do Českého dědictví UNESCO ?
Víte, kolik máme památek zařazených do Českého dědictví UNESCO ?
Najdete je zde na ....
http://www.unesco-czech.cz/mapa/
Motivů k tomuto výletu jsem měl několik. Ve Slavonicích jsem nikdy nebyl, byť jsem je viděl na reklamních obrázcích a v televizi. Už i skutečnost, že hned za nimi probíhá hranice s Rakouskem má něco do sebe. Vždyť i tady jsou němí svědkové v podobě řopíků ( bunkrů) a nedaleko odtud na JZ leží území jménem Vitorazsko, o které bylo svedeno ve středověku mnoho bojů ...
https://cs.wikipedia.org/wiki/Vitorazsko
Další věcí je samozřejmě rádio. Jednomu známému se tu asi před pěti lety podařilo na jednom místním kopečku zachytit na autoanténu stanice dokonce ze Slovinska. Teď mluvím o FM, tedy VKV. A poslední věc je čistě osobní. Každý máme nějaké příbuzné, kteří se buď někde narodili, nebo někde vyrůstali.
O Telči si napíšeme později.
A tak jsem v pátek 5. července vyrazil na Jízdenku na léto v 5.40 vlakem do Kolína. Nebyl to den na cestování zrovna šťastný, protože některé vlaky ten den nejedou a musíte i pečlivě zkoumat, co je kde vlastně otevřeno, ale o dovolené nemůžete mrhat časem, zvlášť když máte konkretní představy svých cílů.
Vlak přijede do Kolína v 6.40, byť je tam malé zdržení z důvodu provozu po jedné koleji na posledních kilometrech. V 6.47 potom jede vlak na Brno, přes Havlíčkův Brod, kde v 7.57 vystoupíte. Odtud jezdí po jedné koleji do hlavního města Vysočiny Regionova, která odjíždí v 8.05 a už v 8.40 jste na nádraží Jihlava-město.
Byl jsem tu loni a nezaujaly mě ani tak sklepy pod náměstím, jako krásná místní ZOO dole v údolí. Bohužel, jak jsem již napsal, tak v Jihlavě bylo asi 45 minut času, kdy jsem si aspoň došel na historické náměstí a zpět. První snímek je právě z Jihlavy.
V 9.25 se přihnal od Brna elektrifikovaný rychlík do Strakonic, který mě přeplněný na chodbičce u dveří dovezl jednu stanici v 9.40 do Kostelce ( u Jihlavy) Se mnou tu vystoupilo plno cyklistů, žen i dětí a přišlo další čekání. Zde bylo 40 minut času. Došel jsem si k řece jménem Jihlava, která je tu jen takovou větší strouhou, neboť toho za sebou mnoho nemá. Ta se vlévá až jako velká řeka do Novomlýnských nádrží pod Pálavou do Dyje.( Druhý obrázek)
Do Slavonic jel vláček kodrcáček v 10.18 a já jen vzpomínal na pohodovou jízdu naší lokálkou do Mšena. Když už jste téměř na konečné, tak spoj ještě stojí 20 minut v Dačicích a do Slavonic přijedete ve 12.07. Cestu mi vylepšila parta kytaristů, kteří neustále hráli trampské táborové písně a vDačicích jsem i vzpomněl i na pomník s kostkou cukru. Tak, jako se u nás dělaly homole, tak zde byla údajně dána světu kostka cukru.
https://www.dacice.cz/mesto/svetove-prvenstvi/?ftresult=kostka
Dále již vlak nikam nejede a městečko připomíná velikostí nanejvýše Mšeno. Projdete kolem krásného hřbitova, přejdete místní potok a jste v centru na náměstí.
Ano, jedno pouhé náměstí, dvě brány a vyhlídka z věže stačí k tomu, aby městečko získalo pomyslnou slávu v podobě velkého turistického ruchu. Snad i díky blízkosti Rakouska tu bylo mnoho motocyklistů.
Slavonice proslavily především štíty jejich renezančních domů na náměstí, ale chlubí se kromě výhledu z věže třeba i podzemím. Jenže, sklepy jsou na obrázcích úzké, zaplavené vodou a návštěvníci si musí vzít holínky a baterky. Nelákalo mě to a ani nebyl čas.
Ve věži byla i bezplatná výstava na téma gramofonová deska.
Jen to náměstí a kolem pole a lesy. Zvláštní :-).
Asi ve 13 hodin jsem šel na jeden kopec těsně nad hranicí, odkud byl krásný výhled na nějaké kopce v Rakousku ( město je v dolíku), ale tím vás tu nebudu zatěžovat. Rakouské stanice na FM a muxy z Lince ( Lichtenberg) a Vídně ( Kahlenberg) ( 6D a 5D) nepovažuji z této vzdálenosti za úspěch.
Co bych tu tedy dělal? Mám se zase jiný den kodrcat do Telče, kde jsem 46 let nebyl ? Ne, je dnes hezky a můžu to spláchnout na ráz. Odjíždím vlakem na obrázku v 15.06 a už v 15.58 jsem v Telči.
Tak to je ona. Památka UNESCO od roku 1992. Měl jsem tentokrát štěstí, protože když jsem tu byl v roce 1973, tak pršelo. Že si to tak pamatuji ?
Objeli jsme tehdy Moravu ( Velké Ďářko - Punkevní jeskyně- Kopřivnice- Věstonice-Břeclav- Mikulov- Znojmo- Telč- Jihlava-Mělník) Trabantem, kdy benzin stál necelých 8 Kčs litr a táta vše točil kamerou.
Krásné obrovské náměstí tady obklopují jakési rybníky a pokud se vydáte podle plánku po vyznačené trase, tak prakticky za 2,5 hodiny vše obejdete.
Udělal jsem jen takový náhlý výtažek z mnoha fotografií. Třeba sem ještě něco dám. Jde se tu například po takové krásné dlouhé lávce. Sil i času jsem měl ještě tolik, že jsem se vydal i k jedné rozhledně jménem Oslednice, kde literatura slibuje občas dokonce Alpy.
Inu, už bylo vše v 17.30 zavřeno.
Z Telče se už jelo dobře. V 18.23 odjezd do Kostelce s příjezdem v 18.59. Jedete kolem známé továrny Kostelecké uzeniny a.s. Na etiketě je to ten panáček s párkem v puse.
V Kostelci nasednete do vláčku, který vás přímo odtud v 19.04 odveze až do Havlíčkova Brodu, kde jste v 19.52. Od Brna vás potom veze ve 20 hodin vlak, kterým by stačilo jet v jakýkoliv jiný den jen do Kolína a ve 22.15 budete v Mělníku.
Bohužel, zrovna 5. července tento vlak nejezdí, a tak musíte přijet ve 21.50 až do Prahy. Následuje samozřejmě za 62 Kč jízdenka na metro+ autobus, a protože je svátek a jezdí to každou hodinu, tak odjíždíte až ve 23 hodin. Doma jste tak ve 23.40.
Ale, nedejte to, když si můžete s volným časem dělat co chcete, vše máte v cestovatelském paušálu Jízdenky na léto a jste tak vlastně několik dní zdravým penzistou. Jednoho pravého, zdravého, cestovatelského a veselého ve věku 72 let jsem potkal o několik dní později, ale to už je zase jiný příběh.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)





