Už to tak nějak chodí, že když se blíží léto a přichází čas dovolených, tak řada lidí brouzdá internetem a hledá dlouhodobější ubytování v penzionech ve vyhlášených turistických oblastech. Jiní se zase vydávají pod stan, třeba i na vodu a každý večer nocují někde jinde. Jenže těch možností je pochopitelně více.
Takovým hitem je už právě pět let nejlepší jízdenka v historii Českých drah, která nese název Jízdenka na léto. Tato jízdenka má tu výhodu, že například za 1190 Kč na ni můžete jezdit vybraných 14 dní v červenci, nebo v srpnu po celé ČR a nikoho nezajímá, zda někde přespáváte, uděláte nějaký pěší výlet a zase jedete o nějaký kus dále, nebo zda se vracíte po každém výletu domů a podle situace vyrážíte buď už druhý den na další výlet, nebo si dáte den, či dva odpočinku.
Soutok si oblíbil takové jednorázové výlety do různých koutů naši země, ke kterým si najde vždy nějakou záminku, a které často směřují i do odlišných směrů. Pokud první letošní výlet vedl daleko na východ do Beskyd a druhý hlavní zase na jih do Slavonic a Telče, tak třetí už byl na sever k nedaleké Milešovce a zbýval západ.
Ani jsem si nějak neuměl představit, že bych měl vynechat letos cíl, který by byl buď na Šumavě, nebo v Českém lese. Vždyť předloni to byla především návštěva Domažlic a pohoří Hoher Bogen doplněná ještě výletem na Třístoličník a loni návštěva vrchu Velký Ostrý na hranici s Bavorskem, kterou jsem završil u druhého vesnického orloje v obci Hojsova Stráž na Železnorudsku.
Letošní cesta přes Domažlice na vrch Čerchov byla takovým docela logickým plánem. Přece jen už má člověk v kapse skalpy Poledníku, Pancíře, Velkého Javoru i Velkého Ostrého a má to i jinou rovinu.
Prvně jsem v těchto končinách pobýval v roce 1972 a hned dvakrát. Naše třídní učitelka z tohoto kraje pocházela, a tak to tentokrát nebyla jen záležitost Trabantu, ale i školního autobusového výletu :-).
A když si vezmete, že u nás hrál a tančil loni na Vrkoči soubor právě z Domažlic, tak jsem se sem těšil.
Rozhodl jsem se, že i tentokrát pojedu prvním pracovním autobusem ve 4.07 do Prahy a budu pokračovat Západním expresem s odjezdem v 5.45 z hlavního nádraží do Domažlic. Západní expres jezdí v taktu každé dvě hodiny do Mnichova a staví nově pouze na Smíchově, v Plzni, Holýšově a v Domažlicích, kam přijede za dvě a čtvrt hodiny jízdy ( 7.59).
Spojení je téměř bezhlučné, rychlé, klimatizované s internetem., a velmi často bývá tato spoj poloprázdná, oproti pozdějším spojům. Z Domažlic jsem v 8.05 již pokračoval regionovou směrem k Tachovu. Asi čtvrtou zastávku jsem vystoupil v obci Trhanov ( 8.19)
Abych zbytečně neplýtval silami, tak jsem nešel po turistické značce do Chodova, ale vydal jsem se nejkratší cestou po silnici do obce Pec, kam jsem skutečně dorazil někdy v 9.10 hodin. Plánovač ukazuje, že jsem ušel tři kilometry po silnici, kde projela snad jen dvě auta a překonal jsem komické stoupání 52 metrů.
Byla to pastva pro duši. Kolem klid, pohoda, rozhled na louky a lesy, a právě první dva snímky křížku jsou z této první etapy. U rozcestníku v obci se již dozvíte, že jste v nadmořské výšce 500 metrů a čeká vás skoro 5 km a převýšení cca 515 metrů.
V obci jsem dal první rozhovor dne s jakousi ženou, protože šel kousek přede mnou asi půl kilometru jakýsi pes tuláček a já se dozvěděl, že tento tvor, který z dálky připomínal lišku, jenž vyšla z lesa je zcela neškodný známý místní tuláček.
Lidé jsou tu velmi družní, rádi se baví a třeba vám i řeknou to, že je to tu občas takové smutnější, ale jinak se tu cítí šťastní a je tu krásně. To mohu jen potvrdit. Všude, kde jsou kopce je krásně, ale jen do chvíle, kdy zjistíte, že se slunce chystá za ně odpoledne schovávat. To není posezení za mělnickým zámkem, kdy se můžete třeba i dívat, jak tam ve 21.15 zapadá slunce.
Že tu jsou lidé šťastní, tak o tom svědčily jejich domky, upravené zahrádky s množstvím ozdobných artefaktů a vždy mám radost, když tu potkám domácí zvířenu. Toto bylo snad poslední stavení obce. Vedla tudy turisticky označená zkratka, kterou jsem cestou zpět dolů minul a kozenky jsem bohužel už jenom zaslechl. Ale což, zvířátka tu mám, a to všechno dokresluje tu krásnou barevnost života v celé své šíři.
Jen kus za obcí už bylo plno náprstníků a připomnělo mi to trochu Krkonoše. Ale mám dojem, že tady jich bylo mnohem více.
Náprstník červený ...
https://cs.wikipedia.org/wiki/N%C3%A1prstn%C3%ADk_%C4%8Derven%C3%BD
Vůbec to byla krása pozorovat, jak se se vzrůstající nadmořskou výškou fauna mění.
Stanovat na divoko se tu jistě sice nesmí, ale kdo by se sem šplhal, aby tady vysoko nad obcí zkusil někoho vyhmátnout :-). Jeden z party na mě hleděl ze zavěšené sítě mezi stromy a zbytek byl ve stanu. Kdo by tehdy tušil, že až půjdu dolů, tak je asi půl kilometru pod kopcem potkám sedět na zemi a dáme řeč.
Byli z Českých Budějovic, přijeli už včera vlakem, dali v obci nějaké pivko, přespali, dopoledne věděli, že je fotím, a teď sbírali zbytky sil na finální výstup k rozhledně. Hrozně se smáli tomu, že někdo může ráno daleko odtud vstát po třetí hodině ranní, ještě být na vrchu dříve než oni a nevěřícně kroutili hlavou, že jsem přijel prakticky jen na otočku :-).
Tak, jiný věk, jiné zvyky, jiné povinnosti.
Také jsem tam našel takový krásný krytý posed.
V 11 hodin jsem dospěl k vrcholu a dlužím vám jednu zajímavost. Vedle Kurzovy rozhledny ( vpravo) je autobusová zastávka a přes sezónu sem jezdí dvakrát denně o víkendu cyklobus. Vyjíždí z Furt im Wald a staví v 9.40 v Domažlicích u nádraží ČD.
http://www.csadplzen.cz/?ob=cerchov&ls1=menu_cyklobusy
I tak se sem dá jet a zcela bez námahy. Ale, jen o víkendu a časem nelze mrhat.
Ta věž vlevo je funkční. Jde prý o jakousi věž, která má na starost předpověď počasí pro vojenské účely. Potkal jsem se tam s párem z České Lípy a pán mi vysvětlil, že tu vojákoval a poučil mě právě o té druhé věži.
Navíc jsem vám zde již napsal, že jsou tu lidé družní, a tak mi jeden občan obce Pec hned po pozdravu sám vyprávěl, jak se o vrchol kopce nějak mezi sebou dohadují tři obce, a který pán odkud slouží na té druhé věži :-). Sice mě to bylo tak nějak trošku šumák, ale věřte, že je to krása, když se s vámi v nějaké vsi na konci republiky kdesi pod velkými kopci dá někdo do řeči.
Lidský kontakt nemůže žádné čučení do elektroniky nahradit a naštěstí to ještě spousta lidí zejména starší generace ví. Přijmout informace ano, ale koukat na film, když si můžu prohlédnout krajinu, nebo pokecat s někým jiným a něco se dozvědět ?
Ve věži je všechno. Snad ani netřeba to rozebírat. Vše, co turista potřebuje.
Vystoupat musíte kamennou věží po svých a hlavním místem je tento ochoz. Čerchov má nadmořskou výšku 1042 metry. Fakt jsem někde četl jednou v pravidlech pravopisu, že se to skloňuje podle poslední číslice, byť to zní nepřirozeně a hovorově se to nepoužívá :-). Ale, někoho to možná jistě zaměstnává.
Zde máme tedy tu vojenskou věž.
Potkal jsem se v ochozu s mnoha lidmi a občas mě to zdržovalo od pokusů s rádiem. Jedna paní ze Starého Plzence se mě pořád ptala, zda jsem navštívil nějaké památky kolem Plzně. Snažil jsem se jí vysvětlit, že to tak prostě už je, že lidé v první řadě navštěvují něco významného především na okraji republiky ( Šumavu, Krkonoše), ještě hlavně ty vrcholové hřebeny a zbytek si případně nechávají na penzi.
Hned mi řekla, že je dnes na prvním výletě v penzi a začala se smát :-).
Potkal jsem tam také starší manželský pár z Regensburgu a zasmáli jsme se tomu, že oni to sem mají vlastně blíže, než já. Pán byl zvědav, jak dlouho mi bude vlastně trvat k našemu soutoku dvou největších českých řek cesta.
To jezero se jmenuje Drachensee a leží kousek za hranicemi před městem Furt im Wald, které je pod vámi. Když jedete vlakem do Německa na Regensburg a Mnichov, tak jedete kolem. Vrch na pozadí je známé pohoří Hoher Bogen, kam jsem šel předloni z Furtu pěšky ( cca 15 km tam) a vlevo je vidět Velký Javor u Železné Rudy a další kopce.
Tady vlevo vedle věže mohou být vidět i Alpy.
Příjem jsem si užil, byť skutečné podmínky už týdny nebyly. Šly prakticky všechny bavorské muxy ...
https://www.ukwtv.de/cms/deutschland-dab/bayern-dab.html
... až na Unterfranken, který sdílí stejný kanál 10A, jako zde velmi silný Oberbayern šířený s alpského vysílače Wendelstein. Vysílač Wendelstein ( 1838 m.n.m.) je odtud 195 km vzdálený a šíří ještě multiplex 7A Voralpenland.
Až to jednou při podmínkách, či zimní inverzi půjde na teleskop i u mělnického zámku, tak to bude zase radosti :-). Tady to sice potěšilo, ale kdyby byly ty správné podmínky, tak by tu člověk měl chytit Hesensko, Bádensko, či dokonce Švýcarsko. Jinak byl už v minulosti u našeho zámku na FM několikrát Wendelstein zachycen, ale v DAB+ čeká na premiéru. A snad budu u toho :-).
https://de.wikipedia.org/wiki/Sender_Wendelstein
To jsou ti mí sousedé z České Lípy. Pokud jste ještě vydrželi sledovat nyní velmi zaneprázdněný web ( výletů bylo moc), tak vás tímto zdravím ! :-)
Legrační bylo, že jsme vlastně oba bývalí vojáci z těchto končin, tak si bylo i co ukazovat. Tady ty ( Vy), tam já :-).
Ani vám nepovím, co na těch miniaturách mám. Tady bylo vidět snad vše. Kamsi k Mariánským Lázním, k Plzni, Šumava i německé dálavy.
Tak jsem si odtud přitáhl 12 km vzdálené Domažlice ( vzdušnou čarou).
Kurzovu věž jsem opustil asi ve 14.30 a do Pece jsem dorazil o hodinku později.
Měli tam takový krásný mlýn.
Tak se jevil Čerchov ze silnice k Trhanovu.
V Trhanově jsem objevil tyto krásné sluneční hodiny, ale vlak mi jel až za půl hodiny. Do Domažlic ? Naštěstí ani ne. Ještě jsem vyrazil asi v 16.10 jednu stanici do Klenčí pod Čerchovem, kde je rodný dům Jindřicha Šimona Baara.,, Jo, Českolípáci, našel jsem váš zápis v knize návštěv. Kdo jiný by tam asi byl z České Lípy . Mám pravdu ?"
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jind%C5%99ich_%C5%A0imon_Baar
Ne, to není předek hvězdy stříbrného plátna Lídy Baarové :-).
Vstup asi 20 Kč, zařízení krásné. Nevím, přijde mi divné, abych tady dával nějaké interiéry a už jsem to vysvětloval mnohokrát. Když, tak jen propagačně, abych pomohl návštěvnosti objektu a udělal mu určitou reklamu. Ještě jsem chtěl stihnout Výhledy, kde má pomník Jan Sladký Kozina, ale už nebyl čas a ještě to bylo do kopce.
Zpátky mi to jelo v 17.30 s příjezdem do Domažlic v 17.45. Zde jsem si zase pěkně popovídal s průvodčím, který jinak pěkně pracoval. Jak vidí chlapa s batohem, tak už je tu otázka: ,,Tak co ? Byl jste na hoře? A jak ? Výšlap, co ?" Chodové jsou prostě společenští, lidoví a mají to u ,,mě dobrý" :-). A hned mě napadl ten název filmu.
Z Domažlic to mělo jet v 18.01, ale bylo 20 minut zpoždění, které mi celkem nevadilo. Tedy, nějaký čas. Vlak má přijet do Prahy ve 20.16 a najednou je 20.35. Autobus vám jede ve 21 hodin, a když vám u metra prolétne drobná mince až dolů, tak máte zaděláno na skutečnost, že vám dole spoj ujede a nemusíte to chytit. Nakonec se zdařilo i tak a ve 21.40 byl člověk doma na Mělníku.
