Seriál: Lyžování na jihu Evropy

Možná už máte dost lyžařských areálů které jsou pár kilometrů od domova, ale ceny odpovídají Alpám. Třeba máte problém s komunikací právě v Alpách. A nebo by jste chtěli zkusit něco jiného.

Co třeba lyžování na pláži? Ano. Při sjíždění sjezdovky koukáte na moře a odpoledne si v podzimní bundě můžete dopřát procházku po nábřeží.
Vybrali jsme pro vás lyžařské lokality v Chorvatsku. Bosně a Hercegovině a Řecku. Do všech zemí se dostanete pouze s občanským průkazem. Jen u Bosny si dávejte trochu pozor, ale o tom až v dalším díle.


SKI ZAGREB - Sljeme Medvednica

Zhruba 7 hodin jízdy od Mělníka je Zagreb. Do Zagreba se dostanete skoro celou cestu po dálnici. Já jen doporučím vyhnout se Slovinskému úseku dálnice přes silnice první třídy. Hned za hraničním přejezdem sjedete na čerpací stanici Petrol. Následně se držíte ukazatelů na Maribor. Během Mariboru sledujte ukazatele na Ptuj nebo Zagreb. Není důvod se bát zabloudění. Cesta je krásně značená a s pomocí spolujezdce nemůžete sjet z trasy.

Po příjezdu do Zagrebu nechám volbu ubytování na vás. Množství hotelů, jejich cena i kvalita je na úrovni Prahy. Například na www.booking.com naleznete velký výběr.

Samotný Skiareal se nachází nad Zagrebem. Ze sjezdovek je krásný výhled na celé město. Celková délka sjezdovek 5 km sice není nijak ohromující ale zase možnost okolního vyžité je víc než veliká. Kvalita a upravenost sjezdovek je ohromující. Samozřejmostí je kabinková lanovka a noční osvětlení. A kdo ví, třeba potkáte na svahu Ivicu Kostelice.

V Zagrebu následně doporučíme Náměstí Svátého Marka. Jízdu Lanovkou. Park Maksimir nebo obyčejnou procházku po centru spojenou s návštěvou jedné z mnoha kaváren.



Ceny od 50 Kn na den. V přepočtu 180 Kč. Možnost i placení EUREM oficiální měna je ale stále Kuna.

V zemi platí Evropské zdravotní pojištění. Helmy pro děti nejsou povinné. Toleranci alkoholu na sjezdovkách je nulová. Na silnici 0,5% promile pro řidiče nad 24 let.

Země je v EU ale není v Schengenském prostoru. Proto jsou zachovány hraniční kontroly pasů nebo občanských průkazů.

Odkaz: www.sljeme.hr

Takto skonal vysoký komín mělnického cukrovaru. ( Fotogalerie)

Stav před bouráním komínu.

Když jsem včera večer hodnotil článek, jehož první část vznikla někdy v sobotu po poledni .....

Malé povídání o mělnickém cukrovaru a současně vzpomínka na rok, kdy kolem nás vše hořelo.http://soutok.blogspot.cz/2015/01/male-povidani-o-melnickem-cukrovaru.html

...., tak jsem  netušil, jaká překvapení mě ještě čekají.

Nejde o to, že měl článek k tomuto okamžiku 185 návštěv, z nichž několik je  mých, ale vzpomněl jsem si na bývalého komentátora nejen závodů Formule1 Luboše Pecháčka, který poutavě vyprávěl během závodu úplně o veškerém dění  nejen na trati, ale i o zákulisí, o jezdcích apod. Když komentoval Zlatou přilbu, tak se v depu neustále vyptával na něco jezdců. Tentokrát jsem si tak trochu připadal také, jako nějaký lehce zainteresovaný  moderátor, který zjišťuje nějaké, ještě bližší informace :-)))

Jenže to nebyl konec všemu. Když mi zaslal pan Martin Klihavec zprávu, že shlédl článek i můj dotaz na pád vysokého šedesátimetrového komína a poslal mi fotky i s popisem akce, tak už jsem si připadal, jako když dáváme dohromady nějakou lehce odbornou knížku od více autorů, jak to někdy bývá :-))).

A ani to nebyl konec, protože jsem před chvíli zjistil, že i já mám k disposici ještě nějaké snímky z demolice i části, které dnes již nestojí. Do sobotního článku to již dávat nechci. To je minulost a tam přídavky dávat nebudu, ač jste si možná někteří všimli, že v rozmezí dvou dní doznají některé články ještě určité změny. To znamená, že první čtenáři jsou například ochuzení o nějaké fotografie, nebo aktualizace, ale s tím už se v rámci času, povinností, případných komentářů i nálady nedá nic dělat.

Aby však toho cukrovaru nebylo už příliš, tak jsem se rozhodl, že to udělám trochu jinak. Dnešní článek bude věnován pouze komínu a doplním jej něčím úplně jiným, co by se dalo snad nazvat alegoriemi ve fotografii  a s průmyslem to nebude mít nic společného. Však uvidíte.

Podle informací, které se mi tedy dostaly od pana Klihavce, byl komín mělnického cukrovaru ubouráván postupně v termínu od 23. srpna do 1. listopadu 2008.
Ubourávat se začalo ručně a suť se házela do komína. Když byl komín ubourán do poloviny, byl již plný suti a zkázu komínu nakonec dokončila motorizovaná pozemní technika.

Na tomto snímku je komín ubourán již do poloviny ...

...... a zde již zbyla jen hromada suti.

A abychom si od toho průmyslu a demolic odpočinuli, tak se zkusme podívat na fotky, které jsou tak trochu i určitými alegoriemi. Zde máme takovou krajinářskou romantiku.

Toto by mohla být alegorie času. Kdo z nás si na mostíku mesi Starákem a Hadíkem všiml této stoupající stezky k vile  na Pražské ulici ? Obvykle bývá téměř vždy zarostlá a nepleťme si ji s podobnou vyšlapanou cestičkou asi o 150 metrů blíže k cukrovaru.

Pravda, že romantiku tu už máme, ale není tohle zákoutí, či zátiší s pramičkou přímo stvořené pro foto, nebo dokonce pro obraz ?

Tohle je  snad alegorie tužeb. Ať už to byl nějaký sklad, nebo garáž, tak tady by člověk rád viděl nějakou romantickou restauračku, třeba i s tanečním parketem, a ani bych se nedivil, kdyby to tu kdysi bývalo, protože naši předci to prý na Mělníku uměli rozbalit. Z vyprávění vím, že bývalo běžné, že pod Mělníkem prý plula občas na večer loď  s hudbou i tancem a snad až ke Štětí a zpět.

To je dnes vše a příště si tedy dáme nějaké ty záběry z časů demolice, kterými snad ten cukrovar aspoň na čas uzavřeme :-).

SŠ.

Starosta Mšena informoval občany na webových stránkách města ohledně současného dění na lokálce.

Regionova před stanicí Mšeno ve směru od Mladé Boleslavi v červnu 2013.

Věřím, že řada z vás si již říká : ,, Dobrá, tak koleje mezi Mělníkem a Mšenem jsou sneseny, ale co bude dál ? Co se teď vůbec děje? Na co se čeká? Kdy bude nějaké pokračování? " Jak jistě víte, tak Soutok vám průběžně přinesl nějaké obrázky demontážních prací přímo z terénu, a tak myslím, že není vůbec od věci vám přiblížit zprávu z níže uvedeného webu města Mšena o stavu současné situace.

Ve zprávě se píše, že dne 19.12.2014 byly předány petiční archy za obnovu ,, mšenské lokálky" generálnímu řediteli SŽDC ing. Pavlu Surému na Masarykově nádraží v Praze. Původně jsem sem chtěl zprávu zkopírovat i s uvedením zdroje a jsem přesvědčen, že by to nebylo v rozporu s autorským zákonem číslo 121/ 2000, ale přece jen je webb Soutok médiem trochu opatrným a podrobnosti získáte koneckonců níže  na webové adrese města.

Pro nás je teď důležité vědět, že věci jsou zhruba v měsíčním skluzu a projektová dokumentace bude vyhotovena snad na konci ledna. Jednání s projektanty nad PD, se má uskutečnit 2.2 2015 na krajském úřadě. Znamená to tedy, že si musíme ještě počkat, ale hned, jak bude na stránkách SŽDC objevena zakázka ( výběrové řízení), nebo budou nějaké další informace, tak o tom jistě rád něco napíšu.

http://www.mestomseno.cz/index.php?cmd=page-single&type=102&action=2&news_id=1159&webSID=9ce5c9292fc7db59a9fb589bae3d9de3

SŠ.

Malé povídání o mělnickém cukrovaru a současně i vzpomínka na rok, kdy kolem nás stále něco hořelo.

Cukrovar od labské promenádní stezky.

Bezmála již 150 let stojí pod městem mezi řekou Labem a frekventovanou Pražskou ulicí mělnický cukrovar. Pro někoho je to jen strategický cestovní bod, který v mnoha případech nelze minout, jiný kolem prošel nesčetněkrát a leckdo i vstoupil do jeho areálu, případně na pozemek internátní školy, která při něm později vznikla. Jak už to tak bývá, tak někomu je zcela ukradený, ale najdou se samozřejmě i lidé, kteří chtějí aspoň něco vědět.

V takovém případě je dnes již díky internetu přece jen přístup k různým materiálům a zájemce, se tak může dočíst leccos z technologie výroby bílého zlata, nebo o podniku samém. Jenže, řekněme si upřimně, že současná  společnost Tereos TTD, se na svých webových stránkách zabývá tou historií závodu  celkem pochopitelně jen velmi stručně ( http://www.cukrovaryttd.cz/vyroba/zavody/balici-centrum-melnik/historie-cukrovaru-melnik/ ) a ty nejkrásnější webové stránky o mělnickém cukrovaru, jsou stránky obyčejné knížky pana Františka Purše, se jménem Náš Mělník.

Tady se čtenář dozví  nejen všeobecně známé věci, jako byl vznik cukrovaru v roce 1869. Nebo, že byl cukrovar v určité chvíli jedním z pěti největších cukrovarů v zemi a největší rafinerií cukru ve Střední Evropě, ale třeba také to, jak předal budovu v Cukrovarské ulici do služeb školství a dítka tak již nemusela z Rousovic docházet do Velkého Borku, kam Rousovice tehdy školsky spadaly.

Tři ocelová sila s kapacitou 30 000 tun byla vystavena v letech 1972-1975.

 Zde se člověk dočte o garážích, o oplocení takzvaného řepného placu, který vlastně přehradil původní starou cestu mezi centrem a pozdější čtvrtí ( od roku 1923 tzv. velký Mělník), která kdysi probíhala někde mezi Mladoboleslavskou a Pražskou ulicí. Můžete se v knížce i dočíst, že železniční spojení závodu vzniklo v roce 1889, což je 15 let poté, co se pod Mělníkem objevily první železniční koleje na trase z Lysé nad Labem do Ústí nad Labem a o 8 let dříve, než se zrodila nyní diskutovaná lokálka do Mšena a Dolního Cetna.

Ovšem objevil jsem vedle poměrně přesných informací i určité rozpory. Pana Jáchymstála napadlo, že je sice zajímavé udělat propagaci  ( pro mě dosud neznámému webu) s historickými fotografiemi Mělníka, ale není od věci zmínit i některé zajímavosti ohledně cukrovaru, který jsem zmínil v nadpisu článku. A tím mi vlastně pomohl přijít s novým téma na článek.

 Já si stránku http://fabriky.cz/kominy/schornsteinbau.htm opravdu prohlédl ( tu důležitou část)  a zde se dočtete, že oba hlavní komíny měly výšky 58 a 59 metrů, přičemž jeden z nich byl odstřelen v listopadu 2008. V knížce pana Purše se píše o výškách 61 a 65 metrů, postavených k novým kotlům Oschatz a Sládek. To je ovšem nepatrný rozdíl.

Nákladní vrátnice. Když ve směru od  centra odbočíte za cukrovarem vpravo, dostanete se na nenápadnou silničku vedoucí k Hadíku. V její vrchní části nejprve spaříte vlevo památný strom, u kterého se při obou mých posledních výpravách do těchto končin vždy zastavilo auto a fotili se lidé. Jen o kus níže vpravo je nákladní vrátnice.

 Velmi pěknou připomínku měl pan Jáchymstál k tomu třetímu menšímu komínku a vy si to můžete najít nejlépe ve wikipedii pod heslem Spodium ( uhlí z kostní moučky). Bohužel se mi nepodařilo nikde na netu zjistit, kdy vlastně vznikla ona tři obrovská ocelová sila u odbočky k Hadíku, ale domnívám se, že to muselo být někdy po roce 1970. Na starých fotografiích z 20. let 20. století, se také někde objevuje ještě čtvrtý komín přes silnici, který ovšem patřil  již cihelně, která někdy v 50. letech ustoupila stavbě hotelu Ludmila.

Dalším takovým rozporem, nebo spíše trošku zmatkem, je vznik odborné školy při cukrovaru. Na stránkách se dočtete toto: http://www.isstechn.cz/cz/o-skole/ , čili 50. léta, ovšem v knížce se uvádí rok 1963.

Na snímku jsou ještě patrné nosníky odkalovacího potrubí z 90. let a za nimi již bývalá čistička odpadních vod, podle které pokračuje cyklotrasa do obce Kly.

Co už budete hodně těžko hledat, tak to jsou velké požáry gigantů v okrese Mělník v roce 1986. Pan Purš to má ve své knížce velmi pěkně zpracované na dny. Protože jsem to tak nějak také zažil, tak to mohu říci, že to byl zvláštní rok a téměř nikdo neví, jaké rebelie, nebo co za tím vlastně bylo.

 Vlastně začalo všechno už na jaře Černobylem. Nevím, kdy hořela ta benzínka v Líbeznicích, když si lidé mysleli, že snad hoří Spolana ( Neratovice), nepovedlo se mi najít na netu nic o požáru v Kaučuku v Kralupech nad Vltavou toho roku, ale vše zakončil noční požár v mělnickém cukrovaru v listopadu 1986, o kterém pan Purš píše v knížce detailně. Po zkušenostech, se mšenským letadlem jsem přesvědčený ( jiný článek), že Kaučuk ten rok opravdu hořel, jen to dosud zase nedal nikdo na webb.

Pohled na cukrovar z pravého břehu řeky Labe. Dům vpravo u břehu je bývalá občasná občerstvovna v lokalitě Hadík.

Dalo by se vtom dále vrtat a zjišťovat, kdy vlastně vznikly ty nevzhledné roury, které vedly kolem Hadíku a Staráku tam k té čovce u cesty na Kly, nebo, kdy to všechno zase bylo zlikvidováno, ale ten čas a pohoda, to je peklo. Žijeme v uspěchané době plné i drobných povinností.

Hezký víkend a pokud bude čas a potřeba, tak třeba přijde i nějaká aktualizace.

Aktualizace 17.1.15 ve 23.12

Když zvážíme, že se píše rok 2015 a dostáváme se zpětně až do roku 1986 i více, tak se vlastně pohybujeme pomocí vlastních vzpomínek, případně zachovalých textových materiálů, které máme k disposici nějakých 30 let i více v čase. Rozhodl jsem se sem vřadit příspěvek pana Jáchymstála, protože se mi líbí, jak se nám to povídání o cukrovaru a jeho novodobější historii téměř skvěle dotvořilo.

Mám dojem, že benzínka v Líbeznicích tehdy ještě nestála a zamněňujete to s požárem tranzitního plynovodu u Kojetic. Tam tuším že koncem dubna 84 došlo k prasknutí vysokotlakého potrubí a následnému požáru plynu, kdy plamen dosahoval údajně výšky až 120m

Téměř stoprocentně správně. Bylo to opravdu v dubnu na jaře 84, plameny byly vysoké, spatřitelné odkudkoliv z Mělníka ( zámek, Starák) a napovídá tomu i čtvrtý údaj shora na této webové stránce... https://www.google.cz/webhp?sourceid=chrome-instant&rlz=1C1AVNC_enCZ606CZ606&ion=1&espv=2&ie=UTF-8#q=po%C5%BE%C3%A1r+trafa%C4%8Dky+v+kojetic%C3%ADch+v+roce+1984&start=0

Zprvu se dost spekulovalo, co to může být. Pokud jde však o ten požár Kaučuku, tak to je mi opravdu záhadou, že se o něm nikde nic nepíše, protože tady si jsem podstatně jistější a skutečně se hledala u těch požárů, zvlášť těch dvou fabrik na okrese určitá možná souvislost. Tedy, úmyslné zapálení.

Logo společnosti Tereos TTD na cisterně automobilu parkujícího v prostoru benzinové pumpy u závodu.

Sila na rafinádu byla vystavěna v letech 1972 až 1975. Jejich kapacita je celkem 30 tisíc tun cukru. 
K požáru cukrovaru došlo opravdu v r. 1986, a to před půlnocí 7. listopadu.
Čistírna odpadních vod v lokalitě Hadík byla vystavěna v letech 1991 a 92.
Jan Jáchymstál

Jak jsem se již zmínil, tak průběh událostí v listopadu 1986 popsal detailně pan Purš ve své knize a je myslím fajn, že i přes určité osobní domněnky, nebo údaje s dostupné literatury ( příklad: na počátku 70. let), že se myslím díky komentářům ještě více přibližujeme upřesňujícím datům, nebo i snad případně nepublikovaným.

Tady by tedy snad už jen stačila doplnit data o rozebrání potrubí k ČOVce a přesném datu zastavení provozu cukrovaru ( s vyjímkou balírny) a snad to máme už komplet. Tedy, teď už víme, že některý den v listopadu 2008 byl sbourán onen jeden komín, ale protože to tuším bylo někdy dopoledne snad před 11 hodinou, ale hlavně jsme mnozí byli v práci, tak by to bylo možné také nějak někým oprášit. Zda to bylo náloží a nebylo to třeba nadvakrát. Přece jen je to v zástavbě a dokonce snad tuším, že to bylo večer ve zprávách. Ale, on se stále někde někdo loučí se starými komíny, tak to člověku splývá. Komín je přece jen takovou určitou dominantou, i když již nekouří a někdy slouží i čápům, ale samozřejmě je na prvním místě stav komína a bezpečnost.

Dnešní pohled na cukrovar od hotelu Ludmila již není tak romantický, jako na historických fotkách. Ve výhledu především brání na různých místech stromy i keře a bylo by nutné vkročit za účelem lepších fotografí do vyšších pater okolních budov.

Všechny komíny Cukrovaru a rafinerie Mělník stavěla společnost Fischer a spol, sídlící v Letkách u Libčic nad Vltavou. http://fabriky.cz/kominy/schornsteinbau.htm
Dva vysoké komíny (z nichž jeden dosud stojí) sloužily pro kotelnu. Třetí, nižší, jež se nacházel zhruba v polovině budovy rafinerie, na nádvoří , sloužil jako odtah z pecí na regeneraci spodia. Spodium bylo tzv. kostní aktivní uhlí a sloužilo pro filtraci cukerných roztoků při rafinaci cukru. Po určité době používání se spodium nasytilo tzv. necukry z filtrovaných roztoků a aby je bylo možné opět použít, zachycené nečistoty se ve spodárně vypalovaly (regenerovaly) při vysokých teplotách právě v těchto pecích.
Komín byl zbořen po požáru v listopadu 1987.

Zde je tedy ten proces popsaný, případně je o něm i něco ve wikipedii. Dovolil jsem si ještě připojit odkaz na jednu knížku, která může být také zajímavá.

http://czechfolks.com/plus/2011/01/29/pavel-pavek-zbourane-pivovary-a-cukrovary/

Závěrem snad jen mohu potvrdit slova pana Purše, že jsme, jako kluci opravdu rádi koukali na lanovky a ten tep života v Rousovicích mněl díky cukrovaru něco do sebe. Druhá věc je, že v době kampaní to byl pěkný hluk, náklaďáky, bláto i různé pachy apod. Tehdy sice byl čilý provoz i na vlečce do závodu, ale zřejmě to nestačilo. Na druhou stranu třeba i připomenout, že lodní doprava odpadla v 60. letech, jak víme z jednoho článku zde, který směřoval na videoklipy z nakládky lodí. Dnes už toto řešit nemusíme.

Aktualizace 2 ( 18.1.15 v 16.30)

Poslední řepná kampaň v mělnickém cukrovaru byla v r. 2003. V následujících letech byla většina zařízení rafinerie demontována a přestěhována do cukrovarů v Dobrovici a Českém Meziříčí. 
V letech 2004 až 2008 bylo demontováno i ostatní, nevyužitelné zařízení, tedy i potrubí do ČOV. Přesné datum ale nevím, protože po ukončení výroby cukru v Mělníku jsem se přestal o dění v cukrovaru zajímat.
Jan Jáchymstál

Přiznám se, že jsem  původně, jak jistě víte, chtěl jen nějak vtipně přitáhnout čtenáře k novému blogu s historickými fotografiemi Mělníka a napadla mě pro část názvu minulého článku věta ,, Víte, že měl náš cukrovar tři komíny ?" Právě komentář pana Jáchymstála mi vnukl myšlenku, že by se snad dalo o tomto závodu zkusit něco napsat a člověk by se mohl přitom ještě dozvědět něco více, byť tak rád poukazuji zejména na díla našeho předního historika pana Františka Purše

. On totiž není mělnický cukrovar jen tak nějaký podnik a hlavně jeho prapor stále ještě drží balírna. Mnozí jsme tu pracovali, nebo naši strýcové, dědové, kamarádi a i fakt, že se tu bude bez přestání za čtyři roky už 150 let stále něco vyrábět, je významný. A významný je koneckonců i tím, že se občan Mělníka ani neubrání tomu, aby kolem něj neprošel, nebo neprojel autem, či autobusem. Za čtyři roky bude cukrovar slavit 150 let a tak trochu předpokládám, že by snad při té příležitosti mohl být aspoň nějaký ten den otevřených dveří.

Na úplný závěr bych rád poděkoval panu Ing. Jáchymstálovi, že se s takovým nadšením rád zapojil do článku a podělil se o své znalosti s veřejností, čímž nevznikl jen článek s odkazy, obrázky a do jisté míry za použití literatury populární, ale vdechl mu i určitou část zajímavých, nebo upřesňujících dat a  určitou osobní lidskost. Dle mého názoru vznikl určitě ne nezajímavý článek na bázi připomínající novinářský rozhovor.

Bonus: 

Skladovací sila na rafinádu nejsou ocelová, jak píšete. 
Jejich konstrukce je z armovaného betonu se speciální úpravou vnitřního povrchu. Z vnějšku jsou opláštěna trapézovým plechem, přičemž mezi železobetonovou stěnou a opláštěním je tepelná izolace z minerální vaty. Je to z důvodu zamezení kondenzace vzdušné vlhkosti na betonové stěne, což by způsobovalo nálepy cukru na jejím povrchu. Silo je uvnitř vybaveno důmyslným systémem, umožňujícím vhánění filtrovaného vzduchu do uskladněného cukru. To slouží k zamezení jeho tzv. spékání.
Dále je uvnitř sila instalována zvláštní komora, nazývaná raketa (někdy též keson). Ta slouží obsluze a pohonu zařízení na vyskladnění cukru. Model sila, jakož i jiné cukrovarnické (a nejen cukrovarnické) technologie lze spatřit v muzeu cukrovarnictví, lihovarnictví a řepařství v Dobrovici (http://www.dobrovickamuzea.cz/), jejichž návštěvu vřele doporučuji.

Jan Jáchymstál

S.Š.

Jubilejní 40. ročník přechodu vrchu Nedvězí se blíží. ( 24.1.) Tuto sobotu můžete do Zelčína na hody.

ZIMNÍ PŘECHOD NANGA-DUBÁ-NEDVĚZÍ se blíží !

 Odjezd autobusu v sobotu 24.1. v 8,30 hod. od vlakového nádraží v Mělníku
Trasy 13km Dobřeň- Nedvězí- Střezivojice
17km Jestřebice- Nedvězí-Střezivojice
Na vrcholu Nedvězí obdrží každý odznak akce, diplom a razítko akce.
Největší odměnou je ale nádherný kruhový rozhled.
Předpokládaný odjezd ze Střezivojic je 14,30 hod.

 Cena 50 Kč pro členy KČT a děti do 15 let
60 Kč ostatní

 Srdečně zveme !

Předtím ale ještě můžete....
V sobotu 17.1.2015 se projdeme do Zelčína (zabijačkové hody).
Sraz v 9.00 hod. na náměstí u Knihy.
Trasa asi 10 km

Převzato z http://kct-vht-melnik.webnode.cz/news/sobotni-pochod/

Zimní přechod jistě ještě aktuálně připomenu ;-).

SŠ.

Víte, že měl náš cukrovar tři komíny ? Další fantastický webb s historickými fotografiemi Mělníka !

Někdy má člověk pocit, že už ho snad nemohou historické fotografie Mělníka překvapit. Vždyť už bylo tolik výstav, vydalo se tolik materiálů od pohledů až po knihy, a mělnickým kronikářem není nikdo jiný, než známý sběratel a vystavovatel historických pohledů města pan Martin Klihavec.

A přece jen taková malá debata u pivka způsobila, že jsem se doma na netu dopátral od dvou historických fotek našeho cukrovaru ( na webu zde sídlící společnosti), až po úplně pro mě neznámou sběratelku, jejíž webb přestal žít (poslední aktualizace) asi 4 měsíce před narozením Soutoku ( 2011), ale stojí za to. Věřím, že i pro vás budou některé fotografie dosud ještě nespatřené a třeba tímto propagačním činem potěším i autorku webu paní Petru Nápravníkovou.

Adresa webu je http://www.kalendariky.cz/pohledy/default.htm ( sekce kalendáříky a fotky Mělník)

Aktualizace 24.1.2015 v 16 hodin : Důležité!!!!

Změna webu : Autorka upozorňuje, že starý odkaz přestane brzy platit. Nová adresa je
http://www.pohledy-melnik.cz/ a je již doplněna o nové pohledy!!!

SŠ.

Strašák jménem povodeň. V září 2013 měl Hořín již protipovodňovou zeď, ale i tak se bylo čeho bát a voda zničila domy i kanál.

Tento pohled již nikdy neuvidíme. Jedině povodně měly na svědomí, že se ještě občas odkrývaly staré koleje do bývalého mělnického přístavu ( známe ze starých fotografií, také film Mys dobré naděje 1975). Dnes se plocha zastavuje.

Pokud čekáte na nějaký nový a nejlépe aktuální článek, či nabídku nějakých akcí, nebo výstav, tak vás musím trochu zklamat, ale na druhou stranu mě potkal před hodinou aspoň takový nápad, za který vděčím televizi i starším fotkám z archivu a myslím, že není ani tematicky, ani po zajímavostní stránce vůbec od věci. Vítejte tedy ve fotogalerii, kterou bychom měli míti stále na paměti.

Záplava v Hořínském parku.

Povodně jsou nebezpečné stále, udeří nečekaně, a i když se zdá, že momentálně nic již nehrozí a Labe bude v nejbližších chvílích kulminovat na hranici prvního povodňového stupně kolem rovných 4 metrů, tak voda může kdykoliv v průběhu roku opět udeřit. Mnozí máme v paměti ještě poslední nebezpečnou povodeň z června 2013, kdy na mělnické Pšovce a v Mlazicích čelila živlu právě dostavená protipovodňová zeď a vrata do říčky Pšovky se prvně naostro zavřela. Lidem se vybavily vzpomínky na ty největší povodně z let 2002 a 2006, a všichni doufali, že tentokrát bude scénář lepší. Byl, ale bylo to drama.

Dnes je z tohoto domu v Hoříně již krásná obytná budova, ale situace ze září 2013 ještě odkrývala otisk vodního sloupce z červnové povodně.

Mělník je sice město na kopci a jeho historický střed se nachází až o 60 metrů výše, než teče řeka Labe ( u Pšovky má řeka 154 m.n.m), ale hlavní silniční komunikace pod ním jsou místy i jen 7 metrů nad jeho hladinou. ( kruháč na Pšovce)

Po pravdě řečeno, jen těžko si lze představit, že tato včas postavená zeď v Hoříně při povodni v červnu 2013 i tak jen o pár centimetrů nestačila a stav domů si mnoho nezadal se situací v letech 2002 i 2006.

Při pohledu na tento snímek se zdá, že je situace již v normálu, ale kdo by jen tušil, že voda je již jen výše v komoře, ale zbytky vodního kanálu si našly náhradní trasu protrženou hrází přes Mrkvici, aby se o něco níže vrátily zpět do koryta.

Takovéto jezero se utvořilo v prostorách bývalého sadu na poloostrově Mrkvici.

Řeka sebou nese trávu i větve, aby jimi ozdobila třeba i takovéto lodní molo, kde kotvily tlačáky i filmové lodě.

Asi nejhrůznější připomínkou povodně byla ještě v září protržená hráz laterálního kanálu nedaleko komor, kudy stále proudila voda.

Když jsem v roce 2005 zasílal takovéto podobné foto do redakce deníku Tepu regionu, tak se na to vzhlíželo, jako na určitý unikát Bylo tehdy třeba provést určitou údržbu kanálu, odbagrovat nánosy bláta a to se vskutku dělá jednou za X let. Kde by mě jen napadlo, že už za 8 let budu znovu stát na samém dně laterálního kanálu a fotit téměř stejný záběr.

Zemina ze stráně.

Nad komorou téměř sucho. Vzácná chvíle.

Mnohokrát jsme mnozí zde obdivovali proplutí různých plavidel. Od tlačáků, přes výletní lodi, kolesové parníky, čluny, až třeba po loď s květinami pro Václava Havla ( článek 31.prosinec 2011).

Pamětní kámen výstavby hořínské zdi.

Dodatek:   Nevzpomínám si, že by voda v minulosti tolik potrápila lidi, jako poslední dobou. Vzpomínám na povodeň z roku 1993, ale když se zrodila apokalypsa na Moravě v létě 1997, tak se tomu nechtělo ani věřit. Nám se to přece nemůže stát, protože máme na Vltavě přehrady. A stalo se. Jen dva měsíce po strašné vychřici v roce 2002, která kosila stromy na Polabí i v Hořínském parku přišla povodeň i sem. Kdo selhal? Od té doby nám dává vodní živel stále někde lekce. Ve Frýdlantském výběžku, na Mandavě ve Varnsdorfu, na Šumavě, Labi i tady v Polabí.

Závěrem nezbývá, než popřát úspěšný vstup do dalšího pracovního týdne roku 2015.

SŠ.

Devět let jedinečného webu www.melnicek.cz !!!

Na prvním snímku jistě poznáváte velmi oblíbenou pátrací hru, ve které jsme hledali obrázky umístěné vlevo a pomocí křížku ukládali jejich pozici do mapy s přesností + - 50 metrů. To se později jistě stalo předlohou v pátrání po mělnických věžích, které se objevilo v měsíčníhu Mělnická radnice 10/ 2014.

Je to až k nevíře, ale web Mělníček je tu dnes 9 let a mnozí jsme zestárli i s ním téměř o celé desetiletí, což už je v lidském životě podstatná část věku. Nevznikl jen tak sám od sebe, a jak již jsem mnohokrát psal, tak za vším je třeba vidět konkrétního člověka, nebo tým. A nebýt toho, že se to u nás na Mělníku stalo, tak by to tu vypadalo, jako leckde jinde. Měli bychom tu i nadále jeden  mediální deník, jeden týdeník a jeden měsíčník, nad kterými bychom občas sami, nebo před přáteli remcali, případně i něco pochválili, ale asi těžko by nám bylo známo v dnešní hektické době, jak a na co mají názory ostatní spoluobčané a zřejmě bychom měli i podstatně menší přehled o tom, co se kde děje. Stará věc je ta, že je mnohdy třeba i něco několikrát připomínat, natož vyrozumět včas širou veřejnost.

Chtělo by se člověku připomenout veřejnosti právě ty, kterým můžeme nejvíce děkovat za to, že jsme tak skvěle o lecčems informovaní, zvlášť v našem městě i za to, že zde můžeme probírat různá i důležitá témata, vyjadřovat k nim své názory a do jisté míry se tak podílet na našem okolí. Netřeba snad dodávat, že i když se Mělníček mediálně téměř nikde nezmiňuje, tak o něm samozřejmě širá veřejnost, včetně regionálních politiků na radnici ví a znají tak názory občanů na důležité body dění v našem městě. To je myslím pozitivní.

Nedávno se v Mělníčku například vedli diskuse kolem jednosměrek ve městě a obavy byly velké. Samozřejmě, že každá situace se neustále vyvíjí a nic není konečné, ale vzhledem k tomu, že diskuse na téma utichly, nebo dokonce přišly i pochvalné komentáře, tak se zdá, že se zřejmě něco docela zdařilo a to je vždy příjemné zjištění pro ty zainteresované i pro nás uživatele.

Bývá zvykem, že se leckdy vyzdvihují velcí lidé za něco, co se jim povedlo, za něco, co dokázali a je vždy příjemné, pokud je takový čin vykonán pro veřejnost, nebo dokonce pro širou veřejnost. Kolem vzniku Mělníčku je příliš mnoho ticha i skromnosti a možná by člověk někomu ublížil, kdyby vyzvedl jen jedno jméno, nebo spíše známější nick Raist, ale určitě bych chtěl využít této příležitosti, kterou mám a poděkovat snad nejen jménem svým, ale i mnohých z vás  tvůrcům tohoto pružného média.

Zároveň se čtenářům omlouvám, protože to vše píšu v rychlosti i časové tísni, a abychom si uvědomili, čím vším nás toto médium oslovovalo, tak přináším takový pele-mele fotek s troškou komentářů.

Mělníček, to jsou i typy na výlety a procházky s dětmi.

To je také tak trochu magazín Soutok......

.... I Soutok ..... a další weby, které díky odkazům vlevo dole čtete, ať už jsou z jakéhokoliv média :-).

Mělníček, to jsou i ostré diskuse. Tato je o lokálce....

..... a aby mě někdo neobviňoval z jednorázové roční krásné turistické akce, tak přidám i běžný vlak pro cestující. O prázdniny tu však jezdí i delší vlaky s více vagony a dokonce až z Prahy.

Mělníček, to byla i takzvaná spotřebitelská hlídka, kdy pro vás členi týmu například zakupovali párky v různých prodejnách a po konzumaci je hodnotili podle kvality druhu i prodejce.

Jsou to i různé typy na různé akce. Je to celý kalendář akcí a děláte si ho i vy, čtenáři.

Při některých akcích se podílí na sponzorství, nebo především na reklamě.

Pamětníci jistě vzpomínají i na videomapping na Pražské bráně.

A na závěr ještě jednu žhavou diskusi. Ty politické patří k nejrušnějším.

Lze předpokládat, že budou diskuse kolem průtahu, kolem dopravní situace ve městě, kultuře, podzemí, kolem autobusů do Prahy a třeba i dění v Rybářích, nebo jinde u Labe či na něm.
Diskuse budou, když bude Mělníček. Dovedete si představit mediální scénu bez něj ? Nebyla by to trochu nuda a člověk i tak nějak out ? ( trochu mimo obraz). Přejme mu, ať ten letošní rok před velkým jubileem pěkně prožije.

SŠ.

Žijete na Mělníku ? Jistě jste již vážili cestu k pramenům našich dvou největších řek.

Známý pohled na komplex pramenu Labe.

Těžko říci, zda je to tím, že kdysi měly téměř všechny mělnické podniky chaty pro své zaměstnance především v Krkonoších i Jizerkách, a že především sem podnikaly výlety základní školy z Mělníka, ale pravdou je, že jen málokterý Mělničan nikdy nebyl u pramene Labe.

K prameni Labe ovšem necestujeme jenom my, ale s největší oblibou především turisté ze všech koutů, jimiž tato řeka protéká. V sezóně jsou chvíle, kdy je téměř nemožné vyfotografovat čelně najednou všech 26 znaků měst, jimiž řeka protéká, aniž by někdo nestál mezi vašim fotoaparátem a objektem.

Střední část erbovní výzdoby městských znaků.

Labe pramení v nadmořské výšce 1386 metrů a na své pouti do Severního moře absolvuje 1 154 km, což jej řadí k evropským veletokům ( řeky nad 500 km). Přitom odvodňuje téměř celé Čechy. Protože teče nejprve až do Pardubic směrem jihovýchodním, ke Kolínu západním, a pak teprve s konečnou platností teče převážně k severozápadu, tak pod Mělníkem mají jeho vody za sebou již úctyhodných 250 km a jsou lemovány Labskou cyklotrasou. Původně bývala na kilometrovníku u soutoku s Vltavou labská nula, od které se odvíjely kilometry proti proudu i po proudu a u našich hranic, pak byla nula saské kilometráže. To již několik let nazpět neplatí. Nula dnes leží v Cuxhavenu, kde Labe definitivně končí svou pouť ve vlnách moře a pod Mělníkem naproti starým lázním můžete spatřit číslovku 838, což je počet zbývajících kilometrů na jeho cestě. Mimochodem, pokud si pořídíte vodáckou kilometráž, nebo vodáckou mapu, tak zjistíte, že řeky mají nulu u svého ústí (do řeky vyššího řádu) a kilometry se přidávají směrem k prameni. Protože není žádná řeka splavná od pramene, tak se uvádí místo s kilometráží a za jakého stavu na vodočtu ( kdesi) je možné z něj začít plavbu.

Labe má ještě jednu zvláštnost. Od Mělníka ke Štětí by se mělo jmenovat již Vltava,( až po Severní moře) ,protože přitéká pod Mělník z kratší vzdálenosti, než Vltava. V tomto je naše řeka určitým unikátem, ale zde hodně rozhodl fakt, že keltský název Elv pozměněný Germány na Elb a Elbe, se zkrátka vžil.

A jak se k prameni Labe nejlépe dostanete ? S hromadnou dopravou to dnes není nic moc a navíc je způsobů více. Jednou z častých možností je dojet automobilem na parkoviště Horní Mísečky, odkud vás kyvadlová doprava doveze na Zlaté návrší. Odtud pokračujete již po turistické značce kolem známé Hančovi mohyly. Pokud máte možnost ubytování v některém horském středisku ( Rokytnice nad Jizerou,Harrachov, Špindlerův Mlýn) a nebojíte se trošku chůze do kopce, pak není nic lepšího, než pomalu stoupat, vnímat, jak stromky ztrácí svoji výšku, přibývá lišejníků, balvanů, bunkrů válečného opevnění i  opravdu dálkových výhledů přes 100 kilometrů.

Pohled tak milý. Příroda a spokojeně se volně pasoucí skot.

Vltava je naší národní řekou, a protože i ona teče směrem k Mělníku poněkud složitěji, tak je její délka kolem 430 km. Pramení nedaleko našeho nejvýše položeného sídla, kterým je meteorologii znalým lidem městečko Kvilda, kde bývají často ještě větší zimy, než v jizerské osadě Jizerka s dalším meteozařízením. Kvilda si zahrála především ve filmu Král Šumavy. Mezi Železnou Rudou a tuším Volary, jezdí v sezoně cyklobusy, které samozřejmě v Kvildě staví také. Odtud poté pokračujete po turistické značce zprvu lehce otevřenou krajinou a později lesem.

Vltava má ve skutečnosti oficiální prameny dva, ale to si ještě povíme. Pramení na východním svahu Černé hory v nadmořské výšce 1 172 metry v malém rozvodnicovém vrchovišti. Odtud se vydá k severu do zmíněné Kvildy, kde razantně mění tok k jihovýchodu. V tomto úseku sluje názvem Teplá Vltava.

U pramene Vltavy najdete plno informačních tabulí i přístřešků.

Vltava se stává Vltavou až nedaleko městečka Volary, kde přibírá kratší pravostranný přítok z Bavorska s názvem Studená Vltava. Kolem roku 1800 byl v této části Šumavy vybudován umělý kanál pro splavování dřeva, který je znám, jako Schwarzenberský plavebí kanál. Dřevo se po něm plavilo jihovýchodním směrem do rakouské řeky Grosse Mühl, odtud do Dunaje a po něm do císařské Vídně. Po jeho dokončení, pak byla vybudována ještě odbočka, kterou najdete pod názvem Novopecký smyk, a která ústí do Lipna. Ta umožnila i pozdější plavení šumavského dřeva do Prahy i dále, což známe například z historického televizního cyklu Vltava v obrazech, nebo si vzpomeňme na staré pohlednice Mělníka, kde je dokonce i takovýto vor. Řeky vždy sloužily, jak osobní dopravě, tak přepravě velkých nákladů. Jen si myslím, že vždy a všude  je potřeba nastolit takové podmínky, aby si každý rozmyslel, co je pro něj kdy výhodnější. To ostatně vídáme v sousedním Německu a rozhodně nechci tvrdit, že jde o konec kamionové dopravy, ale o rozprostření i nákladní dopravy na železnici a lodě.
.

Pramen ( Teplé) Vltavy je méně okázalý ( žádné městské erby), než pramen Labe, ale jeho prostá krása sem nějak zapadá.

Za Lipenskou přehradou ( délka 48 km), se stáčí Vltava k severu a tento směr již téměř až na malé výkyvy nemění. Posledním takovým výkyvem, který zejména nás tady zajímá, je drobné odbočení do Kralup nad Vltavou, které způsobuje hluboké kaňonovité údolí na sever od Prahy. Příjemnou rovinatou krajinou poté dospěje až pod naše město, které má svá jasná TOP.

Mělník je výborně strategicky umístěn ( k Praze i na cesty). Je branou do kopců i do nížiny. Má jeden z nejkrásnějších výhledů do kraje. Je tu téměř nejtepleji z celých Čech. Slunce tu lidem svítí po celý den a neschovává se za kopce. Je městem českých královen a základem našich dějin.

Ale, pojďme ještě na Vltavu. Má vůbec smysl zde zmínit všechna ta krásná města a místa, kterými na své pouti protéká? Krumlov v Unescu, Budějice s Masnými krámy i krásnou výstavou Země živitelka, Hlubokou, Zvíkov s Orlíkem i pražskou krajinu ? To vše jistě každý notorický ví. Jen mít čas a .... :-)).

V každém případě k nám hladina této řeky přináší pod město pověst o kultuře a krásách naši vlasti, ve které žijeme.

Kolem pramenu je takzvaný povalový chodníček. Pokud by vás zajímal pramen v Bavorsku, tak jej jistě najdete na netu, ale také byl součástí DVD edice Krásy Čech, Moravy a Slezka, a kterou jste si mohli v našich supermarketech a trafikách tuším předloni za pár korun zakoupit.

První metry Vltavy otevřenou krajinou v krátkém úseku před Kvildou.

Kvilda. Dnes významné středisko turistiky.

Mějme vztah k městu a místům, kde žijeme, ale také se snažme najít čas na věci, které nás obklopují a mezi které patří i další kouty naší vlasti.

SŠ.