Pokud jde o naši řeku Labe, tak vypjaté situace na ni byly sledovány vždy s velkým zájmem místními i výletníky. Obvykle šlo o povodně, ale letos jsme blízko opačnému rekordu.
Je to tak, jako se vším. Někdo o mimořádné situaci nemá ani páru, jiný tomu nepřikládá velkou váhu a další se zájmem sledují dění a čekají na každou novou zprávu. Když jsem se dnes od dobrého řečníka dozvěděl, jak se situace má, a že hladina poklesla o další metr a má tedy být už snad na 50 centimetrech, tak jsem dal po práci přednost návštěvě dotyčných míst a nebyl jsem sám, kdo tak učinil.
Trošku jsem si nadával, že jsem si v pondělí opomněl přečíst nějakou novou zprávu, ale vzhledem k tomu, že dnes žádná nová nebyla, tak sem dávám odkaz na zprávu, která situaci i plán vysvětluje.
Na místě byla změna znát, ale řeka svojí šíří i přes neviditelnou malou hloubku stále připomíná na naše české poměry spíše ještě velkou řeku, než nějaký potok. Nicméně můžete na úvodním snímku vidět, že zatímco v neděli odpoledne jsem mohl ještě stát pouze decimetry od začátku klasického vodočtu, tak nyní to byl již pěkný kus.
Úvod fotografování patřil našim již dost nakloněným molům. Když vidím ten spád o obrázek níže, tak mi to pomalu připomíná velkofilm Titanic, kde se loď také nakláněla :-).
I pilíře již máme celé odhalené a dokonce i dřevěné zábrany proti nárazům případných předmětů do nich, se nám na malinkých ostrůvcích kolem nich zcela odhalily.
Během dne jsem byl také informován, že v Rybářích došlo k nezdravému naklonění různých motorových člunů, z nichž unikal olej a bylo třeba instalovat zábranu proti úniku a znečištění vodní hladiny.
Tentokrát jsem se vypravil již jenom na okraj mostu, ačkoliv jsem si uvědomoval, že by mohl být zajímavý pohled i na uvízlý tlačný remorkér s vanou u hořínských komor a samozřejmě bychom i odhalili jejich další spodní část, která je nám jinak běžně ukrytá pod vodní hladinou. Inu, uvidíme, zda ještě bude příležitost, byť je v zájmu pochopitelně rychlá oprava a opětovné zvýšení hladiny.
Soutok Labe a Vltavy se vždy měnil, což zejména vynikalo na pohledech. V suchých letech byla na poloostrově velmi protáhlá zelená špička a v čase vyššího vodního stavu, se nám hladina nejprve dotýkala několik desítek metrů vzdáleného lužního lesa.
Pod modrou tabulkou s přikázaným směrem plavby vidíte číslici 4. Tedy hodnotu v kilometráži 837.4 km od ústí do Severního moře. I od něj tu máme zásluhou Martina Klihavce letos několik fotografií.
K podzimu patří i měnící se barevné listí. Také jej občas rád fotografuji, ale musím se přiznat, že tady mě spíše motivovala mladá fotografka, která mě od toho soustředění jenom převážně na řeku poněkud pomohla.
Nedaleko bývalých starých lázní, nebo spíše mé oblíbené vrby je taková miniaturní písková pláž, kde to občas zejména v létě žije mládeží, nebo i případně vodáky, kteří se netradičně pustili po Labi. Je to zase úplně jiný pohled, než na ty balvany, které nám lemují oba břehy řeky, laterálního kanálu i Vltavy.
Slezl jsem až co nejvíce, ale velmi opatrně k vodní hladině, kde už jsem měl v písku předem připravené různé stopy, abych zachytil tu prudkost svahu.
Na samotný závěr vedly mé kroky k zámku. Jen kousek od Vrázovy vyhlídky jsem byl svědkem tematického hovoru. Cyklistka v penzijním věku, se svěřovala svému známému, že se právě vrací od komor v Dolních Beřkovicích z místa havárie. Inu, Mělník a okolí teď žijí nízkou hladinou řeky, a každý pochopitelně ty své případné návštěvy řeky koná dle svých možností.
To je tedy z úterního večera vše a jsem zvědavý, zda se zítra situace zase nějak změní. Třeba již bude opraveno a hladina bude utěšeně stoupat, nebo také ne. To je jako s tou kočkou pana Schrödingera.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Schr%C3%B6dingerova_ko%C4%8Dka#Popis_experimentu
Také poznáme výsledek až při spatření :-). Ale, třeba k nám již během dopoledne od někoho, nebo z něčeho doplují nějaké informace.
Pohodový týden.
Žádné komentáře:
Okomentovat