úterý 28. října 2025
Připomínka dnešního výročí vzniku Československa vás zavede do světa posledních průvodů Mělnického vinobraní. Malé Pele-mele.
sobota 25. října 2025
Drsná změna času je opět tu. Na výstavišti v Lysé nad Labem začínají asi nejlepší výstavy roku. Seriál Klenoty s vůní benzínu (II).
Možná vás to překvapí, ale mámeli věřit wikipedii, tak se sezónní změny času týkají v průběhu věků vlastně především jen Evropy a severu Ameriky. Máme tady k tomu dokonce i mapku :
https://cs.wikipedia.org/wiki/Letn%C3%AD_%C4%8Das
Dalo by se říci, že i takové věci rozdělují léta lidskou společnost, a protože lidstvo nemá moc dobrou paměť, tak lze jen prohlásit, že si matně vzpomínám, že změny času byly velikým téma Evropy v čase před covidem-19. Tehdy se nejvíce společnost vyjadřovala v diskusích, zda máme nechat jenom jeden čas, který vůbec, a jestli nám to střídání času zdravotně škodí, nebo jak jsme změnám přizpůsobiví, a že to již nemá ekonomické důvody. Dokonce to tehdy bylo pojato tak, jako sonda do zájmu národů, aby se danou věcí začali zabývat v Bruselu.
Nebylo to vůbec jednoduché. Středoevropský čas, který je časem přirozeným spíše ocenila starší generace, která jej pamatuje. Ta rovněž upozornila, že pokud bychom měli celoročně letní čas, tak nám bude slunce v prosinci vycházet až v 9 hodin, což není příjemné ani v dopravě do zaměstnání a ani samotnému pracovnímu dopolednímu nasazení. Mladší generace, která poznala již jen střídání času, tak byla často naopak skálopevně přesvědčena, že se dá vše zvládnout a letní čas je výhodnější.
Téma nakonec vytlačilo naléhavější téma covidu 19, který bohužel nebyl ojedinělým dramatickým problémem, jímž se tehdejší Evropa byla nucena zabývat. A zajímavé je i to, že to bylo ve fázi, když už se asi opravdu zdálo, že bude tedy vybrán ten přirozený čas. Evropa má dnes jiné starosti a nutno říci, že za ta deseliletí jsme si i my starší zvykli, že tu máme přes léto prostě příjemný dlouhý bílý den, který se nám tak dlouhý i někdy hodí, pokud nemusíme jít brzy spát, ale jedna věc mě přeci jen v posledních dnech napadla.
Letní čas tu máme ( pro moji generaci) od roku 1979, ale až teprve nařízením EU z roku 1996 je o měsíc delší. ČR je členem od 1. května 2004. Nekončí nám tu posledním víkendem v září, jak bylo u nás kdysi zvykem, ale posledním víkendem měsíce října. Co myslíte, není to už pozdě ? Myslím, že si teď budeme hůře zvykat na odpolední tmu všedního dne, než kdyby ke změně došlo dříve a ráno bude zprvu možná jen chvíli menší tma. Nu, jsou to úvahy, které stejně nic nezmění a aspoň pro můj ročník budou možná brzy bezpředmětné. Dovolil jsem si s tím ale přijít právě z toho důvodu, že kdyby ten covid- 19 přišel později, tak jsme možná opravdu již třeba byli ochuzeni o střídání času a možná bychom se dnes sami sebe ptali, co bylo lepší, ač za pět let bychom si třeba na změnu času již ani nevzpomněli.
Nezapomeňte tedy, že dnes si mnozí hodinku příjemně přispíme, ale zítra nám bude ta odpolední brzká tma již poněkud divná.

neděle 19. října 2025
Mšenské Švýcarsko a jeho klenot Bludiště je nejen obzvlášť hojně navštěvován, ale dokonce i ze zahraničí. Vrátenská hora nás v barevném podzimu nechala nahlédnout velmi daleko.
Skalní Bludiště u Mšena bylo vždy velikým klenotem našeho CHKO Kokořínsko - Máchův kraj, byť zdaleka svojí velikostí nemůže ani trochu konkurovat mnoha skalním vyhlášeným městům v celé naši republice. I tak jsme ale za ten malinkatý okruh u města Mšena moc rádi a je konečně i turisticky výhodné, že se do Mšena lze dostat také vlakem.
Bludiště je součástí 11 km dlouhé vyhlášené Cinibulkovy naučné stezky, kterou celou v pohodě projdete za cca 2.5 hodiny. Obyčejně je považováno za její klenot a i cestu sem z města si lze zkrátit pěšky údolním parkem Debř, ale upřímně lze říci, že je krásná v celé své délce a vždy uvidíte něco jiného.
Jednou to jsou krásné dálkové výhledy z polní aleje na město, a pak si prohlédnete úžasnou horolezeckou skálu Faraón a slavný zdejší útvar Hlava a žába. Pak je to již zmíněné Bludiště, kde je ta koncentrace návštěvníků nejvyšší, ale neméně krásná je i část, která nese název Vyhlídky a Prolezovačky. V prvním případě čekejte spíše romantiku, než nějaké dálkové pohledy. Na ty tu máme hlavně nedalekou rozhlednu na Vrátenské hoře. A pokud jde o Prolezovačky, tak jejich krásu oceníte především tehdy, když si úsek trasy projdete. Konečně, výlet lze zakončit v restauraci Zlatý lev ve Mšeně, kde jej zejména při železničním výletu můžete krásně zapít.




























































