Nedávno mi tu v nějakém komentáři pod jedním článkem napsal náš radní zastupitel a místostarosta města pan Martin Klihavec, že články na Soutoku nejsou pro něj jenom inspirací k výletům, ale jsou také inspirací k tomu, co by třeba bylo ve městě dobré opravit, nebo nějak vylepšit.
Když jsem dnes na poledne přišel do části parku v blízkosti autobusového nádraží, tak jsem si nemohl nepovšimnout určité pozitivní změny od chvíle, kdy jsem tu právě nedávno tato místa v jednom článku zkritizoval. Jako, kdybych slyšel tu Martinovu odpověď přetvořenu v první počin. Na vrchním snímku máte zcela nový mostík a pěšinka vedoucí na něj je opatřena zábranou s upozorněním, že průchod je zde zakázán. Ostatně, na té cestičce je ještě co opravovat.
Ať už je to jak chce, tak vidíte, že určité nářky nemusí zůstat jen výkřikem do prázdna, když dojdou k očím a uším těch správných aktivních lidí, kteří nemohou být pro svoji pracovní zaneprázdněnost všude a nemusí vždy hned také nějaký problém zaznamenat, či objevit. Ovšem, jak jsem se tak na místě zastavil, tak mě tak napadlo, zda by to vůbec celé nechtělo předělat a motivoval mě k tomui stav posledních suchých let.
Vždyť se opravdu poslední dobou díváme neustále na nepříjemně zelenou lehce zapáchající vodu a bahnité dno nenabízí leckdy také žádné krásné pohledy. Krom toho mám pocit, že ani ty kachny v teplém počasí moc netouží do takové vody vkročit a raději tráví čas pod korunami stromů. Což se tak nějak pokusit o malý zázrak, aby mělo jezírko nějakou cirkulaci vody ?
Vím, že říčka Pšovka bohužel už celá léta trpí neskutečně nízkým stavem vody, ale snad by zde mohlo být nějaké řešení a třeba by i pomohlo prohloubení dna jezírka. Voda by sem pak mohla přitékat třeba nějakým potrubím z potoka Pšovky a podobně se do ní zase vracela. Neznám situaci současného provedení a je to samozřejmě záležitost studia pro odborníky, ale zejména v posledních letech mě tak napadá, že tato vodní plocha není často tím, čím bychom ji asi tak rádi viděli. To je tedy nyní takový náhlý poznatek Soutoku.
Nádražní ulice. Kdo by si jen nepřál, abychom se již brzy dočkali nějakého výsledku a pokud možno pozitivního. Navíc jsou vždy komunikace v blízkosti vlakových nádraží určitou vizitkou každého města. Někde se daří dokonce vytvořit podzemní tunely pod takovou komunikací ( Poděbrady, Olomouc..) a jinde jde o světelné přechody. Zajímavé, že nadchodů se mnoho nedělá, ale talé znám tento případ třeba z Mikulova.
S Mělníkem je to horší, protože se zde neustále navrhují nejrůznější varianty, kde se ruší téměř všechny přejezdy, přemýšlí se o křížení v úrovních, zvažuje se občas i přestavba vlastního nádraží a dokonce tu byla i varianta propojení s levobřežní labskou tratí snad někde u přístavu. Nic tu jakoby není finálním řešením a je to na celá desetiletí podobně tak, jako ten obchvat, který již pomalu ani nemá kudy jít. Ale, třeba bude jednou z nějakých důvodů na té silnici zase volněji :-). Je až strašné, když čtete, jak se šrotují někde nákladní vagony. Ono stačí jenom to, že lokálkám se na severu v Ústeckém kraji daří, ale ve Středočeském kraji, se za současného vedení prostě ruší.
Rozdílná politika dvou mimochodem sousedních krajů jednoho státu. Podívejte se nyní na obrázku níže na takovou zajímavost.
Tak tento úryvek je z roku 1940 z níže uvedené kapitoly i sborníku. Stáří 85 let, ale jako kdybych slyšel mnohde naši českou současnost. Ostatně, nevím, zda nějaká část mělnických historických sklepů byla opravdu někdy něčím zasypána, ale v roce 2005, se o takových úmyslech tehdy zmínil Tep regionu, když se uvažovalo prý í o směsici jakéhosi elektrárenského popílku s něčím.
Snad to mělo být prováděno někdy v devadesátých letech, ale nakonec k tomu naštěstí nedošlo, a tak jsme mohli prvně v roce 2005 zajít do středověkých sklepů města a můžeme tam i nyní díky aktivitám předsedy MOOS. Ostatně, není bez zajímavosti, že právě v 90. letech jsem coby člen Pegasu jednu báseň sborníku Mělník veršem i obrazem věnoval právě středověkému sklepení a nějaké nadšení kolem některých dnes do jisté míry oživených myšlenek jsem tedy nezaznamenal. Pojďme ale zpět k železici.
Na severu dával Muzejní železniční spolek ze Zubrnic horko těžko do provozu v roce 1978 zrušenou slavnou lokálku z Velkého Března do Úštěku, kterou by dnes Úštěk turisticky uvítal, ale za současné situace budou rádi, když trať obnoví aspoň do Lovečkovic. Podobná situace je i na zbytku ,, Kozí dráhy" a tamní lokálky v turistickém Českém středohoří prosperují.
Ve Středočeském kraji jsou také CHKO, a také tam jezdí lokálky, ale je tu prostě nějaký jiný zájem. Přeci není normální dělat první průzkum obsazenosti tratí v čase covidu - 19, který nám sebral každodenní provoz lokálky, a pak si vybírat takové termíny, kdy je to na té trati prostě slabší a bez turistů, aby se mohlo říci, že se nevyplatí. Přitom se kdekoliv jinde snaží, aby tam ten turistický ruch dostali pokud možno ve slušném množství. Ale, to je všude o lidech, kteří rozhodují.
Pojďme však k normální železnici, která užívá tratí obvykle ve vlastnictví Správy železnic.
Okolní státy si udržují své národní dopravce, ale management našeho ČD nechává každý rok několik tratí s lehkým srdcem konkurenci. Přitom se ví, že ČD je možná sice o něco dražší, ale leccos i díky zkušenostem dokáže zvládat lépe. Ovšem, to jsou zase zbytečné dohady pro odborníky na speciální dopravní weby, kde má v diskusích každý svůj názor.
Zavítal jsem po delší době do budovy. Na obrázku je jakýsi automat pro výdej jízdenek společnosti RegioJet. Je pozitivní, že celá řada častějších cestujících dnes už ví, že nejlepší variantou pro cestování vlakem jsou dnes zpravidla integrované jízdenky různých regionů. Nejlépe někdy i celodenní varianty. Smutné je, že má oblíbená Jízdenka na léto, je rok od roku stále více degradována a příští rok půjde nově dokonce o tak důležitou trať, jako je ta z Kolína, přes Havlíčkv Brod do Brna. Obávám se tak, že až se konečně dostanu mezi ty, kteří si ji dnes mohou, a také kupují během prázdninových měsíců i dvakrát, tak to již opravdu nebude mít cenu.
Vidím tam nějaký tradiční ostrůvek, který se používá na velmi širokých silnicích. Jsem sám zvědavý, jak se to zde kde bude přecházet, ale tam vzadu mi to přijde skoro daleko a poněkud trochu mimo hlavní trasu od hlavní příchozí cesty ( ulice Jiřího z Poděbrad). Takto z dálky to dokonce vypadá, že tam je nějaký odstavný pruh pro zastavení autobusů a skoro se zdá, že tam nemusí být díky tomu menšímu ostrůvku mezi oběma směry jízdy dostatek prostoru pro nějaký větší kamion.
Těžko to takto z dálky hodnotit a k místu samotnému by vlastně člověk došel přes perón nádraží a průchodem. S těmi přechody to tedy bude zajímavé. Nebo, že by opravdu tady poblíž nadchod ? To by bylo možná zajímavé po zkušenosti z Mělnického okruhu 2019, ale nevím, co by tomu říkali staří lidé. Za mě by to ale mělo něco do sebe a Mělníku by to přineslo možná i určitou originalitu. Měst se semafory je dost a vždy je nějaká strana nervozní a je to i méně bezpečné a snad i atraktivní výškový pohled.
Válec je pro mě i takovou vzpomínkou na dětství. Kolik malých chlapců mělo jen mezi autíčky aspoň jeden parní válec ?
Dále jsem na procházce našel takový pozemek s parkováním pěkných autobusů. Že by ten níže sloužil i naši fotbalové reprezentaci ?
A nakonec oddechová místa, kde se aspoň trošku zastavil čas.
Pohodový zbytek neděle a úspěšný vstup do dalšího pracovního týdne !
