Připomínka dnešního výročí vzniku Československa vás zavede do světa posledních průvodů Mělnického vinobraní. Malé Pele-mele.

 

Přátelé, nevím jaký je váš názor, ale myslím si, že tento prodloužený víkend díky státnímu svátku, se alespoň co do počasí nepovedl. Sníh k nám do nížiny sice ještě nedorazil, ale ukázalo se po delší době, že nás venku neobtěžují jen zcela vyjímečné nepříjemné blesky a různé déšťové přeháňky, nýbrž pěkné peklo dovede venku způsobit i vítr.

To mě nakonec přinutilo k tomu, abych byl rád za krátkou malou městskou procházku a urychleně si později během ní spakoval i nádobíčko, na které občas testuji dálkový příjem rozhlasu FM. Ani tady nebyla dobrá předpověď, ale volný čas si mnozí nevybereme. V hučícím a silnějším větru to venku opravdu nešlo. Naštěstí je doma co zajímavého číst, a tak jsem ani dění na webu Soutok nijak neřešil, ale nakonec mi to stejně nedalo, abych sem nezkusil zase něco přidat.

Ono je zajímavé přijít urychleně i s nějakou myšlenkou. Víte, že je dnes státní svátek, média o něm jistě leckde píší a Soutok ( tedy já :-)) k němu za těch 13 let už také lecos napsal. Ostatně, není nic jednodušího, pokud to někoho zajímá, než si za pomoci časové záložky vpravo na hlavní stránce ty články vyhledat. Tak to často i u různých téma děláte.

Mě nějak napadlo, že jsme tu v nedávné historii měli na Mělníku něco, co je vlastně krásně a nenápadně skryto, ale ono se to vztahuje k dnešnímu výročí. Opět mě fascinuje, jak vše souvisí se vším, a jak jsou věci na tomto světě různě propojeny. Nebyl jsem nedávno v Nymburce ? Nebyl jsem tam také na historickém průvodu ? Nebývá podobný průvod i součástí Mělnického vinobraní ? Nebyl tu i ročník zřejmě 2018, kdy jsme tu měli v průvodu i toto červené auto s prvorepublikovými osobnostmi ?

Považte, že nejen to. Stejné auto tu jelo v průvodu i v roce 2019. Tyto čtyři fotografie jsou z těchto dvou ročníků průvodu Mělnického vinobraní a vy si dokonce můžete oba ročníky prohlédnout komplet.

https://soutok.blogspot.com/2018/09/osmdesate-melnicke-vinobrani-2018.html

https://soutok.blogspot.com/2019/09/melnicke-vinobrani-2019-slavnostni.html

Ba co víc ? Ono je tu jistě těch zejména odpoledních průvodů Mělnického vinobraní zdokumentováno především fotografiemi jistě více. Jen se zájemce musí probrat časovou roletou k různým zájmům svého pátrání. Nu, prostě si skromně řekněme, že tu za těch více než 13 let už množství fotografií z nejrůznějších akcí nejen v našem městě a i z různých výletů prostě v elektronické podobě je. Aspoň zatím, než dojde k nějakému elektronickému karambolu.

Ještě sem dám odkaz z důvodu souvislostí na ten Nymburk, a kdyby to člověk věděl, tak měl vlastně všechny ty panovníky ( účastníky průvodu) vyfoceny i pojmenovány v programu, který byl k sehnání v tamním TIC. Je zajímavé, jakými způsoby lze informovat diváka třeba i o tom, na koho se v průvodu dívá. Někdy je to forma transparentu před samotným panovníkem a jindy lze zase i jinak, třeba ve speciálním programu. Inu, různé nápady.

https://soutok.blogspot.com/2025/09/nymburk-slavil-750-vyroci-zalozeni.html

Snad se vám nápad připomínky dnešního slavného výročí bude líbit. Já se půjdu opět oddávat četbě, které mám dost a hned níže je jeden tip. Skvělá publikace, která má prý asi po 20 letech druhé aktualizované vydání vypráví o postupném vzniku železnice u nás až po současné výhledy různých lokálních tratí. To je také historie, či dějepis, který zajímá lidi, kteří aspoň občas železnicí rádi někam jedou..

Pohodový zbytek svátku a pokud máte rádi staré komedie, tak dnes se přestěhovaly ze speciálních TV kanálů i na hlavní programy televizních společností.

Ještě jeden dárek. Tak po půlnoci a zejména ze soboty na neděli ( ověřeno poslechem), se tam již opravdu mnohem více hraje. Při troše štěstí ale i dříve a často pěkná oddechová melodická líbivá hudba. Město Araguari najdete přibližně 569 km severně od Sao Paulo a časový posun proti ČR je mimochodem 4 hodiny.

https://www.radios.com.br/aovivo/radio-planalto-1110-am/63005#google_vignette

V závěru ještě nějaké obrázky, které mi poslední dobou přišly do cesty. Vodárenská ulice a malá zvědavost z Polabí.

Aktualizace v 16.20:  Z písní sobotní půlnoci. :

https://www.youtube.com/watch?v=TBrRMPkbvZc&list=RD0ZqxOTadXYI&index=2

https://www.youtube.com/watch?v=0ZqxOTadXYI&list=RD0ZqxOTadXYI&start_radio=1

https://www.youtube.com/watch?v=RKHJ3HPYMwU&list=RDRKHJ3HPYMwU&start_radio=1

Drsná změna času je opět tu. Na výstavišti v Lysé nad Labem začínají asi nejlepší výstavy roku. Seriál Klenoty s vůní benzínu (II).

 

Možná vás to překvapí, ale mámeli věřit wikipedii, tak se sezónní změny času týkají v průběhu věků vlastně především jen Evropy a severu Ameriky. Máme tady k tomu dokonce i mapku :

https://cs.wikipedia.org/wiki/Letn%C3%AD_%C4%8Das

Dalo by se říci, že i takové věci rozdělují léta lidskou společnost, a protože lidstvo nemá moc dobrou paměť, tak lze jen prohlásit, že si matně vzpomínám, že změny času byly velikým téma Evropy v čase před covidem-19. Tehdy se nejvíce společnost vyjadřovala v diskusích, zda máme nechat jenom jeden čas, který vůbec, a jestli nám to střídání času zdravotně škodí, nebo jak jsme změnám přizpůsobiví, a že to již nemá ekonomické důvody. Dokonce to tehdy bylo pojato tak, jako sonda do zájmu národů, aby se danou věcí začali zabývat v Bruselu.

Nebylo to vůbec jednoduché. Středoevropský čas, který je časem přirozeným spíše ocenila starší generace, která jej pamatuje. Ta rovněž upozornila, že pokud bychom měli celoročně letní čas, tak nám bude slunce v prosinci vycházet až v 9 hodin, což není příjemné ani v dopravě do zaměstnání a ani samotnému pracovnímu dopolednímu nasazení. Mladší generace, která poznala již jen střídání času, tak byla často naopak skálopevně přesvědčena, že se dá vše zvládnout a letní čas je výhodnější.

Téma nakonec vytlačilo naléhavější téma covidu 19, který bohužel nebyl ojedinělým dramatickým problémem, jímž se tehdejší Evropa byla nucena zabývat. A zajímavé je i to, že to bylo ve fázi, když už se asi opravdu zdálo, že bude tedy vybrán ten přirozený čas. Evropa má  dnes jiné starosti a nutno říci, že za ta deseliletí jsme si i my starší zvykli, že tu máme přes léto prostě příjemný dlouhý bílý den, který se nám tak dlouhý i někdy hodí, pokud nemusíme jít brzy spát, ale jedna věc mě přeci jen v posledních dnech napadla.

Letní čas tu máme ( pro moji generaci) od roku 1979, ale až teprve nařízením EU z roku 1996  je o měsíc delší. ČR je členem od 1. května 2004. Nekončí nám tu posledním víkendem v září, jak bylo u nás kdysi zvykem, ale posledním víkendem měsíce října. Co myslíte, není to už pozdě ? Myslím, že si teď budeme hůře zvykat na odpolední tmu všedního dne, než kdyby ke změně došlo dříve a ráno bude zprvu možná jen chvíli menší tma. Nu, jsou to úvahy, které stejně nic nezmění a aspoň pro můj ročník budou možná brzy bezpředmětné. Dovolil jsem si s tím ale přijít právě z toho důvodu, že kdyby ten covid- 19 přišel později, tak jsme možná opravdu již třeba byli ochuzeni o střídání času a možná bychom se dnes sami sebe ptali, co bylo lepší, ač za pět let bychom si třeba na změnu času již ani nevzpomněli.

Nezapomeňte tedy, že dnes si mnozí hodinku příjemně přispíme, ale zítra nám bude ta odpolední brzká tma již poněkud divná.

Jakmile se přiblíží měsíc listopad, tak je to ta správná doba zbystřit a podívat se na krásné akce, které výstaviště v nedaleké Lysé nad Labem nabízí. Výstavy to jsou zpravidla populární, periodické a potenciálním návštěvníkům mohou zpestřit závěr roku.

Pokud tedy nepatříte k lidem, kteří dají přednost pobytu v přírodě, svým zálibám, nebo domácím aktivitám, či chcete nějaké zpestření, tak si můžete vyjet třeba i jen pohodově a levně vlakem do nedaleké Lysé nad Labem, kde na vás v tuto chvíli, ale také v listopadu a konečně i v prosinci čekají vynikající vyhlášené výstavy.

Myslím, že to mohu napsat, protože se mi poslední dobou stává, že mě někdo známý překvapí tím, že mi oznámí svoji výpravu třeba i s rodinou právě na některou z výstav v Lysé nad Labem.

Mnozí máme prodloužený víkend, a tak vězte že teď to žije v Lysé exotikou. To víte, že to bude něco stát a hlavně tu ve volných dnech bude zřejmě dost lidí, ale je to dobrý nápad pro rodiny s malými dětmi, nebo pokud je jakákoliv exotika vašim hoby a třeba si i navíc chcete možná i nějakou masožravou rostlinku, nebo dokonce exotické zvířátko pořídit. Mějte ale na paměti, že pokud tak učiníte, tak o to prosím pečujte a bohatě se vám péče odmění. V opačném případě neúspěch spíše zamrzí.

A listopad, tak to jsou hlavně auta a rychlá kola. Jasně, kdo by to neměl aspoň trošku rád ?  Nu, také tací jsou. Vidím tam i pivní a vinné slavnosti, takže to může být příjemné. Samozřejmě, je tu i jisté zdravotní riziko místa, kde je více lidí, ale to by člověk nemohl nikam. To vše tedy máme od 7. do 9. listopadu, a pak tam jsou takové dvě vybledlé akce, kde je pořadatelem někdo jiný, než samotné výstaviště. Nicméně se akce nesou v podobném duchu. Prostě rychlá kola a zvířátka, jak je v Lysé v listopadu zvykem.

Čím se dnes rozloučím ?  Když se řekne rychlá kola, tak si vzpomenu předně na auta i vlaky. Listopad je tedy kromě exotických zvířátek  a degustaci našich hlavních nápojů věnovaný v Lysé nad Labem předně automobilům. Nedávno jsem zahlédl v televizi náhodně dokumentární seriál, na který by člověk potřeboval klid, čas, pohodu i náladu, ale stojí za shlédnutí a povznese vás i přinese určitou radost. Nemohl jsem se od zrovna vysílaného dílu odlepit.

Nelze tu jmenovat všechny podobné, které jsou podobně kvalitní na mnohá jiná témata a záliby kolem nás, protože by člověk nic jiného nedělal, než se díval jen na televizi, což také není dobře, ale tento se sem fakt zrovna nyní do článku hodí a potěší vás.

Klenoty s vůní benzínu. (II)

https://www.ceskatelevize.cz/porady/13160514709-klenoty-s-vuni-benzinu/

Hezký prodloužený víkend !

Aktualizace v 19 hodin : 

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/zmena-casu-80096#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=zpravy.sznhp.box&source=hp&seq_no=2&utm_campaign=&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz

Nezlobte se na mě, ale to je příšerný článek. Nejsledovanější stránky v zemi a autor s klidným svědomím ignoruje fakt rozdílu mezi Středoevropským časem ( pravým časem) a zimním časem, který tu byl pokusně jednu zimu někdy kolem roku 1946, kdy se naopak oproti standardu hýbalo hodinami opačně. Diskuse je také jedna ,,báseň".

Mšenské Švýcarsko a jeho klenot Bludiště je nejen obzvlášť hojně navštěvován, ale dokonce i ze zahraničí. Vrátenská hora nás v barevném podzimu nechala nahlédnout velmi daleko.

 

Skalní Bludiště u Mšena bylo vždy velikým klenotem našeho CHKO Kokořínsko - Máchův kraj, byť zdaleka svojí velikostí nemůže ani trochu konkurovat mnoha skalním vyhlášeným městům v celé naši republice. I tak jsme ale za ten malinkatý okruh u města Mšena moc rádi a je konečně i turisticky výhodné, že se do Mšena lze dostat také vlakem.

Bludiště je součástí 11 km dlouhé vyhlášené Cinibulkovy naučné stezky, kterou celou v pohodě projdete za cca 2.5 hodiny. Obyčejně je považováno za její klenot a i cestu sem z města si lze zkrátit pěšky údolním parkem Debř, ale upřímně lze říci, že je krásná v celé své délce a vždy uvidíte něco jiného.

Jednou to jsou krásné dálkové výhledy z polní aleje na město, a pak si prohlédnete úžasnou horolezeckou skálu Faraón a slavný zdejší útvar Hlava a žába. Pak je to již zmíněné Bludiště, kde je ta koncentrace návštěvníků nejvyšší, ale neméně krásná je i část, která nese název Vyhlídky a Prolezovačky. V prvním případě čekejte spíše  romantiku, než nějaké dálkové pohledy. Na ty tu máme hlavně nedalekou rozhlednu na Vrátenské hoře. A pokud jde o Prolezovačky, tak jejich krásu oceníte především tehdy, když si úsek trasy projdete. Konečně, výlet lze zakončit v restauraci Zlatý lev ve Mšeně, kde jej zejména při železničním výletu můžete krásně zapít.

Jak jistě víte, tak jsem v nedávné minulosti dával přednost spíše místům s rozhledy, což má na svědomí můj vztah k dálkovým pohledům do kraje i moje radiohoby v oblasti dálkového příjmu stanic. Neznamená to ale, že bych se občas nechtěl projít lesem, někde v blízkosti vodní hladiny, nebo i někde mezi skalami. Lidé jsou různí a o tom by se dalo dlouhosáhle vyprávět.

Zrovna jsem se potkal na výletě se zajímavými lidmi, se kterými si bylo co říci a shodli jsme se nakonec, že jsou lidé neuvěřitelně rozdílní. Někdo se rozplívá nad přírodou a nad výhledy do kraje, zatímco pro jiného je výletem cesta do obchodního centra, kde se může probírat nejrůznějším zbožím. Jeden se těší z českých luhů a hájů, zatímco druhý se vidí třeba i v nějakém zahraničním letovisku a mysl mu putuje kolem nejrůznějších gastronomických pochutin.

Každých čtvrt roku je v přírodě znát, a tak to tentokrát byla i cesta za ještě stále barevným nespadaným listím. Nevím už, kdy jsem byl ve mšenském Bludišti napodledy, ale ta chuť opět místo navštívit tu již delší dobu byla. Jen je tu problém, že dnes si již téměř nevyberete dobu, aby tu byl takový klid, jako kdysi. Kdo to zde již trochu znáte, tak máte velkou výhodu.

Jak později uvidíte, tak tu máme místo, které je již pro některé lidi téměž neschůdné a v komentáři jsem někde objevil, že jej lze obejít. Abych byl přesnější, tak pískovcové schody v průběhu času trpěly tak, že nejprve bylo riskantní absolvovat trasu po nich shora dolů a dnes je uměním je vystoupat i vzhůru.

Nakonec jsem trasu vzhůru ovšem dal a musím se přiznat, že i kvůli ne příliš kvalitnímu značení jsem část okruhu absolvoval znovu, ale stálo to za to a potěšilo to. Několik fotografií nechám bez komentáře. Vždyť je to hlavně pro oči a hezké pocity.

A jsme tady na nejkrizovějším místě okruhu. To víte, že jsem se neubránil různým pozdravům i drobným rozhovorům s lidmi a většina z nich přijela z Prahy. Protože vždy v červenci po té naši republice na železniční Jízdenku na léto tak nějak jezdím, tak jsem se neubránil určitému zklamání, které jsem ovšem vysvětlil.

Tu se jedné ze dvojice žen rozzářila tvář a pravila : ,, Tak, teď v Praze žijeme, ale pocházím od Moravského krasu. " K oboustranné spokojenosti jsme se tedy pobavili i o jiné části republiky, a to jsem ještě netušil, že teď to začne. Díky mému zabloudění ve skalách jsem se znovu dostal do kontaktu se čtveřicí na obrázku výše, která se chovala, jako kdyby ani neuměla mluvit. To jsem již nevydržel a ptám se : ,, Germany, English, Spain ?" Dotyční po sobě koukali, až muž na schodech pravil: ,, Hungaria ".

Přišlo mi zvláštní, že vůbec neuměli jiný jazyk, ale povedlo se mi z nich dostat aspoň to, že jejich bydlištěm je přímo Budapešť. Tak ty bych tady v říjnu nečekal. Zajímavé bylo, že ačkoliv znám několik maďarských slovíček, tak jsem si v danou chvíli nemohl vzpomenout téměř na žádné.

Pokud jste tu tedy někdy objevili článek, kde jsem mšenské Bludiště již představoval, tak si všimněte, jak se ty schody za ta léta proměnily. Ale, chtělo se to nebát a v rámci možností to zkusit.

Pak jsem spatřil tuto černovlásku, která se schody pokoušela sejít opačně a evidentně byla v rozpacích. Ihned jsem ji to rozmlouval a dočkal jsem se odpovědi : ,, Je to možné absolvovať opačně ?" Uspokojivá odpověď nás za chvíli lehce spřátelila a považte, že tato dívka byla z Popradu. Není to tu zrovna nějak kvalitně značené, a tak jsem raději dotyčnou dovedl až k místu, kde jsem asi před hodinou scházel do Bludiště já.

Kdysi by mi to snad ani nepřišlo, ale věděl jsem, že si to tu chci sice trošku opět znalostně obnovit, ale také chci navštívit i Vrátenskou horu a Lobeč. Zajímavé bylo, kolika lidem tu v Bludišti ta Vrátenská hora s rozhlednou vůbec nic neříkala, a když jsem popsal výhledy, tak mi moc děkovali za doporučení.

Je tady jedno takové krásné místo, odkud je na Vrátenku vidět. Dnes jsem byl o to spokojenější, že byla sobota, a že tam za několik minut také budu.

Na návštěvu jsem měl tentokrát ještě hodinku, protože teď v říjnu mají otevřeno do 16 hodin a výhled nebyl sice extrovní, ale hodně uspokojivý. Také zde bylo plno automobilistů. Tady jsem se poznal se skutečnými znalci. Když vám někdo začne vyprávět o rozhledně v Kadlíně, tady o Vrátence, o kopci Nedvězí a pamatuje památné dokumentární seriály s Munzarem z konce milénia, tak je to síla. To tím spíše, že ti lidé byli z Kladna, znali kdejaký kopec a ještě mi dole u paty rozhledny hlásili, že nová pokladna je tu prý již 8 let a oni pamatují ještě tu uvnitř věže při dveřích, když tu byli naposledy.

Opravdu jsou neskutečné rozdíly mezi znalostmi různých návštěvníků. To se ví, že ani tady jsem neodolal vyfotit své oblíbené objekty.

Tantokrát bylo vidět i vysoko na hřbety Krkonoš, ale oblačnost bohužel nedovolovala spatřit známé vrcholové objekty, byť se v jednu chvíli zdálo, že stavba Sněžné jámy se matně vynořila. To by musel člověk vozit sebou ještě triédr.

Housecké vrchy i naše domovina níže vždy potěší.

Na závěr jsem ještě vytáhl již zastaralý rozbitý Canon, abych zkusil aspoň něco přitáhnout.

Tady je zase jiný výhled, než ze Řípu. V centru fotografie máte hrad Házmburk, ale Klínovec najdete vpravo na pozadí fotografie. Vězte, že je odtud 120 km vzdálený. Sněžka je odtud vzdálena 82 km, ale nebývá vidět tak často. Tak, to by bylo z krásného říjnového víkendu vše. Hezký zbytek neděle a pohodový vstup do pracovního týdne.