Dlouho jezdila auta brodem a pěší a cyklisté mezi Velkým Borkem a Malým Újezdem po této lávce.
V sobotu v podvečer jsem si při pohledu do mapy čapích hnízd uvědomil, že nastal čas k velmi důležité kontrole čapího hnízda ve Velkém Borku. Vždyť se mapa ČR nejen již dostatečně modrala od čerstvých úspěšných pozorování, ale i kamera v Mnichově Hradišti na mém oblíbeném on-line místě již ukazovala dospělého čápa a prvně za dobu mých občasných návštěv se stalo, že i sídlo v Příšovicích nám ukázalo kamerou čápy. Tato dvě hnízda společně s Kněžmostem sdílí kamerové přepínání.
Časem se ukázalo, že někteří lidé čápy sice vyhlíží, ale obvykle vůbec nic nevědí o nějakém oficiálním monitorování čápů a obvykle svůj případný úspěch sdílí na facebooku. Tím ovšem nepomohou ani ornitologické organizaci, která se monitorováním ptáků zabývá a ani dalším registrovaným pozorovatelům, kteří nahlíží do záznamů, kdy a kým bylo hnízdo naposledy kontrolováno a s jakým výsledkem. Měl jsem tedy o svém nedělním odpoledním programu jasno.
Konečně, bylo v danou chvíli relativně krásně a hlavním bodem procházky tedy byl mokřad s čapím hnízdem ve Velkém Borku. Jenže, ač tu prý loni někde čáp poletoval, tak ani dnešek nepřinesl úspěch a není samozřejmě jisté, že se nám vůbec v krajině, nebo dokonce na připraveném stožáru objeví. Co dále ? Byl tu takový nápad na pokračování v okružní procházce, kterou jsem tu již kdysi čtenářům navrhoval. Dojít do Malého Újezda, odkud sice jezdí vlak a občas i autobus, ale my se samozřejmě budeme vracet po Turbovickém hřebeni.
Když jsem došel k zemědělskému poli před obcí, tak jsem utrpěl krásný neuvěřitelný šok. Cože, Malý Újezd ? Nechal se inspirovat Velkým Borkem ? Mno, tak to je přesně ten případ, kdy se někdo nechá inspirovat sousedy. Krásná ukázka principu vylepšování našeho okolí. Jenže je fakt, že tady se nám tedy opravdu utvořil megalomanský projekt obřího parku s několika jezírky.
To by asi naši předci koukali, co tady bude na bývalém bramborovém poli za 50 let. Nu, až se to tady bude zelenat a aspoň trošku stromy povyrostou, tak tenhle úsek mezi Velkým Borkem a Malým Újezdem bude stát za to a možná ty čápy opravdu přitáhne. Uvidíme. Zatím jen i letos buďme optimisty.
Co jsem měl tedy dělat ? Samozřejmě jsem vše v rychlosti prochodil, dostupná fotografická technika se snažila, a pak rychle dále, protože bylo moc kilometrů do cíle a člověk podléhající mnoha dalším povinnostem prostě pořád něco musí. Snad bude jednou na vše dost času a bude se to tu už i hezky zelenat. Dalších několik snímků tedy ponechám bez komentáře.
Na státovce mě zachytil silný vítr, který málem nesl i drobné kapky, ale podle ní jsem se opravdu vracet nechtěl. Vždyť vršek nese poklid, rozhledy a spokojenost, že i tam vzadu to mám prozkoumané a člověk se dle libosti může kamkoliv vypravit. Teoreticky, kamkoliv. Fotky jsem ani neupravoval, není čas a málokdo to dnes již dělá.
A jsme u Válků. Asi již někteří víte, že se tu 26. dubna slavnostně otevírá vinařský podnik přímo ve vinici s posezením, terasou a krásnými výhledy do kraje. Více bylo v reklamě v nedávném článku ,, Po stopách vladyky Beše IX."
Jak vidím tento křížek jen kousek nad Skuhrovem, odkud je vidět do všech stran, tak jsem zase ve světě rozhledů a dálkového šíření rozhlasových vln, ale to dnes nechám být. Ne však tak docela, protože dnes vás vezmu na závěr článku do světa krásné neznámé muziky a mám k tomu velmi radostný důvod.
Nejbližší vodopád na říčce Pšovce leží již v katastru Mělníka. Jen kousek před regulačním korytem.
Tento víkend mě také potkalo několik příjemných věcí, které jsou důkazem toho, že člověk se může těšit opravdu z maličkostí. Včera jsem vám sem dal článek, kde jsem představoval hudbu ze Švýcarska. Dnes tu mám parádní věci z Portugalska, Brazílie, ale i z oblíbeného Madagaskaru. Tím posledním tedy začnu, protože rádio Paradisagasy již znáte, melodické písničky budou vždy skvělé a je tu tedy první víkendový pozdrav v podobě dvou písniček z tohoto tropického ostrova.
Interpreti si říkají Nina's a Jerry Marcos.
Teď pojďme to Portugalska, kde jsem objevil tuto nejen pěknou vypalovačku, ale i zpěvačku. Ana Moura.
A Brazílie ...
No, není to paráda ? Jak málo té hudby kolem nás známe. Jenže ten zlatý hřeb přišel ve 23 hodin a jmenuje se Rádio Estáncia FM 87.9 . Musel jsem si svoji bývalou oblíbenou brazilskou stanici zase najít a přidat do rádia, protože zase nebyla vůbec v nabídce. Nevím, zda jsem měl to štěstí, ale oni mi na té stanici hráli hudbu, která se blíží tomu, co u nás hrávali slavní Kučerovci. Jenže toho bylo prostě moc a nechyběly i havajské kytary a další.
Níže si stanici můžete pustit a snad bude hrát pěkně a samozřejmě to, co u nás málokdo vůbec zná.
Pohodový týden !
Aktualizace 1.4. v 19.50 SELČ :
Tak mi bylo divné, proč se mi na displeji rádia zobrazuje nápis Radio Planalto AM - ARAGUARIMG a ukázalo se, že to někdo na webu zmršil a přiřadil Rádiu Estáncia streamovací adresu pro jinou stanici. Poslouchám tedy v rádiu stanici Rádio Planalto, což není zde zmíněný odkaz a potvrdil jsem si to i poslechem z obou zařízení.
Jo, je to věda. Kdejaký manuál nového rádia vám napíše větu, že si můžete přidat stanici, pokud znáte streamovací adresu, ale už nikde nezjistíte, jak ji objevit a musíte sami pátrat po netu. Nakonec tam může být i chyba.
Rádio Planalto tedy poslouchám zatím občas pozdě večer a bohužel jsou mezi pěknou hudbou někdy delší reklamy apod. Ale, je to prostě parádní muzika, která se hodně podobá tomu, co u nás představili populární Kučerovci. Najít na youtube krásné nahrávky jmenované skupiny je vzhledem k době největší slávy problém. Buď poznáte originály zlaté doby, kdy celé LP uvidíte statické obrázky a zvuk z LP od osobností Václava a Marty Kučerové, což moc hlasů pro dnešní mládeži zcela neznámou skupinu nesbírá, nebo uvidíte jejich už několikátou generaci pokračovatelů, což je vždy trošku divný pocit.
To je, jako když si pustíte Smokie bez Chrise Normana, nebo The Sweet bez Briana Connolyho.
