Rozhledna je něco, jako Bohyně. O dvou kráskách našeho okresu. Velká fotogalerie.

Jak jsem v neděli slíbil, tak dnes činím. Představuji vám dnes dvě opravdové krásky našeho okresu, kterými bezesporu naše rozhledny jsou.
V neděli jste měli možnost se podívat, jak lidé přiváželi do Kadlína kameny do základní podezdívky. Dnes na to navážeme a představíme si rozhlednu Hradišť u Kadlína v celé své kráse, včetně malého povídání. Zde jsem ostatně čerpal z http://rozhledny.kohl.cz/rozhledna-hradist-u-kadlina

Dozvídáme se, že nápad se zrodil v hlavě místního kronikáře pana Vlastimila Čecha a rozhledna vznikla na místě, které bylo kdysi obýváno Kelty. Budovala se údajně v období červenec až září 2006 a oficiálně byla otevřena pro veřejnost dne 9.9.2006. Díval jsem se schválně na datum fotografií z minulého článku, kdy sem byly přivezeny kameny do základu..... 17.7.2005.

Rozhledna imituje středověkou strážní věž někdy ze 14. století. Stojí na vrchu Hradišť 314 m.n.m., celková výška činí 19 metrů, výhledová plošina je v 15, či v 16 metrech ( podle zdroje informací) a na vrch vede 56 schodů.

Jak jsem již zmínil, tak poblíž vchodu do rozhledny je umístěna tabule, se jmény dárců s čísly kamenů, které dovezli.

Na obrázcích níže jsou ony očíslované kameny a tuším, že zrovna ta 55- ka je od nás.

Ten kámen s číslem 76 si jistě možná také pamatujete z valníku v minulém článku. A možná, že ten velký hranatý kámen z Chorušic trochu připomíná ten ze Stránky, který přivezl na trakaři pan starosta Dvorščík.

Opravdu krásně zpracované.

Koníčky pana Brože potkávám všude :-). Ať je člověk v Mělníku, u Macháče, nebo v Kadlíně.... je to milý pozdrav z domova :-).

Samozřejmě, že zdokumentovat je potřeba vše, včetně interiéru, který voní dřevem a novotou.

Do centra Kadlína je to vzdušnou čarou 690 metrů ( náves) s klesáním 21 metrů.

Co můžete vidět ? Ačkoliv není kupříkladu i díky větší vzdálenosti výhled na Bezděz tak impozantní, jako z Vrátenské hory, tak vězte, že i odtud je vidět Ještěd,Ralsko, Říp, nebo i Krkonoše.

Zde pohled na Housecké vrchy za 7 km vzdáleným Mšenem.

K ochozu vede 55 schodů.

Když zapracuje zoom.

Na místě rozhledny na Vrátenské hoře stávala už kdysi dřevěná věž, ale tato kráska je přece jen o něčem jiném a patří k nejkrásnějším rozhlednám u nás. Za hojné účasti byla veřejnosti slavnostně otevřena dne 28.10.1999 a sám jsem se z mnoha důvodů této události zůčastnil. Mimochodem, měl bych mít někde v archivu ještě fotografie neopláštěné rozhledny.

Z hlavy si pamatuji, že vrchol samotné Vrátenské hory má nadmořskou výšku 508 m.n.m. Rozhledna má výšku 44 metry a vyhlídkový ochoz je ve 25 metrech. Do něj vede 125 schodů, a jak vidíte, tak je dnes plná antén.

Ale, abych se přiznal, tak i já tu kdysi na přelomu tisíciletí stavěl s přáteli antény a bavil se radiospojeníčky do ostatních koutů republiky :-). Obvykle jsme vysílali od paty rozhledny, jen pár metrů od místa, kde dnes stojí velký balvan s nápisem základní kámen, ale někdy si člověk vyšlápl i 4x za noc těch 125 schodů, aby porovnal  rozdíly v kvalitě signálu.

Vrátenská hora nabízí úchvatné výhledy, kterým zde v kopcích na hranicích našeho okresu může konkurovat snad jen výhled z vrchu Nedvězí. Zde máme hřeben Ještědu, ale když se zadaří, tak je vidět až do Krkonoš.

Vrátenská hora je krásná v každé roční době a návštěvu rozhledny můžete spojit s mnoha cíli v okolí. Třeba při zpáteční cestě můžete navštívit Romanov s jeho Cinibulkovou stezkou, nebo si pěšky ještě zajděte na nedalekou Housku.

Závěrem se můžete podívat ještě na několik romantických fotografií ..... k severu

.... k západu

.... na Housecké vrchy

.....na úchvatný detail Bezdězu, který je snad odtud nejhezčí.

Antén každým rokem přibývá, což aspoň napomáhá údržbám rozhledny.

Poměrně mladého data je také Libovický kříž, jen kousek pod parkovištěm, o kterém jsem zde již také někde někdy psal.

To je tedy pro dnešek vše a snad vás článek motivoval k návštěvě našich dvou okresních rozhleden. Pan Luděk Munzar kdysi v roce 1998 ( Bože, to to utíká) moderoval seriál s názvem Rozhledny a velmi správně připomněl, že z jejich ochozu, se díváme na život jinak, tak nějak povznešeně. A tak snad to honosné slovo v názvu je oprávněné, jak se na stavbách určených k dalekému výhledu do kraje můžete ostatně sami přesvědčit.

Aktualizace 4.2. 2015 v 18 hodin :

Málem bych zapomněl na velmi důležitý odkaz http://www.kokorinsko.info/kalendar/vratenka-cam/ . Na rozhledně jsou totiž webové kamery, které snímají on-line, takže předem můžete zjistit, jaké tam je v okolí počasí a co je vidět.

SŠ.

Nové tabule v parku Podolí a opravený areál zřejmě nevydrží, ale zde určitě. Nedělní pohodička.

Nedělní odpolední sluníčko vytáhlo lidi ven a nebylo vůbec od věci mimo jiné zavítat do parku, o kterém se nyní psalo v místním tisku v souvislosti, se zpevňováním břehů i překrmováním a přemnožením nutrií.
Ano, ať se to někomu líbí, nebo ne, tak skutečně nejpopulárnějšími zvířátky v našem parku poblíž autobusového nádraží jsou už léta docela obyčejné kačky a nutrie. Zvlášť v těchto chvílích můžete zahlédnout na vodní ploše i poblíž roztomilá mláďata těchto hlodavců.

Jenže, park, to nejsou jen výše jmenovaná zvířata, ale při pohledu na nové informační tabule, se dozvídáme, co vše bychom tu mohli v průběhu roku vidět. Tedy, zatím to můžeme na těchto tabulích vidět, než přijdou opět nějací sprejeři či vandalové, kteří toto tradičně znemožní, nebo v lepším případě znesnadní.
A tak mě samozřejmě napadlo, že je dobré toto zavčasu zaznamenat a dát to tam, kde to bude sloužit k dobrému účelu veškeré veřejnosti, která bude o to stát.

Na následujících fotografiích si tedy můžete kdykoliv prohlédnout, co naši přírodovědci v 17 let starém parku ( založen 1998) již zpozorovali a co můžete při troše štěstí, nebo bedlivém naslouchání a pozorování spatřit také, pokud si najdete čas a chuť poznávat místní přírodu.

Všechny tabule poblíž jezírka jsem doplnil o snímky čtivějších detailů textů. Na jednom ze snímků spatříte jakési řezbářské dílo připomínající žirafu. Vězte, že je to jedna z nejstarších památek parku a původně tu bylo takových výtvorů více ( snad by se našly v archivu). Snad měly společně s tehdy ještě nevysokými keři zaplnit prostor s absencí stromů a není bez zajímavosti, že výsadbu stromů v počátcích zakládání parku zprvu dokonce hatili žháři, kteří tu několik stromů najednou podpálili. Snad i proto působí značná plocha parku poměrně holým dojmem, ale do jisté míry dává prostor výhledům. Nejvyšším bodem parku je takový vršek nad heliportem, kde se kdysi zvažoval jakýsi altán, ale nakonec zůstalo jen u plánu.

A nakonec tedy nahlédněte na několik milých fotografií, které vám přinesou kus včerejší nedělní atmosfery a představí, co vše, se za poslední dobu v parku změnilo.

SŠ.

Před 10 lety jsme si přivezli kameny do základu rozhledny v Kadlíně. (Fotogalerie)

Representační kameny za město Mělník nebyly kdovíjaké šutry. Tento říká, že Mělník stojí na opuce...

Na jaře roku 2005, se v našich schránkách objevilo nulté číslo nového mělnického deníku s názvem Tep regionu. Šéfredaktorem nebyl nikdo jiný, než známý moderátor, moderátor Mělnického vinobraní, moderátor hudebního pořadu Větrník ( stanice Vltava), šéfredaktor časopisu Playboy, osobnost rádia Beat a autor knížky o mělnickém víně Jaromír Tůma.

Deník byl celý barevný a v elektronické verzi, jako první vůbec na Mělníku umožnil čtenářům vyjadřovat se k článkům v komentářích, což bylo do té doby něco nevídaného. Dnes máme tuto možnost pouze u Mělnického deníku, který patří do rodiny okresních a krajských deníků Bohemia.

.... a tento je přímo od soutoku Labe a Vltavy.

A nutno říci, že deník přišel na scénu právě včas. Už za měsíc mě zaujal slogan ,, Jest-li nejsi kůže líná, dovez kámen do Kadlína". To snad muselo zaujmout každého, kdo má smysl pro hru, cestování, určité dobrodružství i krásné nápady, či věci, a tak se oné letní soboty, kdy se v Kadlíně koná Svatojakubská pouť vypravila řada cyklistů z obcí blízkých i vzdálenějších, aby přivezla aspoň jeden kámen do základů rozhledničky a ochutnala zdejší atmosféru, kterou nepocítí, jako návštěvník, nýbrž, jako podílník skvělé myšlenky.

Po celý den se k vrchu Hradišť ( 314 m.n.m.) sjížděli lidé přivážející kameny do základů středověce vypadající rozhledny.

Protože každá akce člověka takříkajíc vtáhne, tak jsem se nespokojil jen tak s tím, že přivezu nějaký kamínek odkudsi, ale pochopitelně jsem na nosič bicyklu naložil kameny representativní :-). To musí zkrátka člověka chytnout a snad mě těšilo i to, že do Kadlína je to na kole přece jen z Mělníka už i trochu projížďka a navíc příjemnou krajinou.

Nevím, zda mám připojit obrázek výsledného díla již do tohoto článku, nebo to nechat třeba napříště. Nejde mi v tomto článku o cestopis, ani o to ukázat, co je kolem nás pěkných věcí, ale chci poukázat na to, co vše jsou někteří jedinci na svých místech schopní vymyslet. Kadlín je jedním z míst, které se zapsalo díky tomuto činu nesmazatelně do paměti, a zase za tím stál člověk. Samo se nic nevymyslí.

Rozhlednička je v porovnání se starší kolegyní na Vrátenské Hoře ( 28.10.1999) maličká, ale výhled z ní je slušný.

Dovolte mi abych při této příležitosti zmínil nápady, které s Kadlínem nemají nic společného a připomněl je pro svoji originalitu.
Svého času i železniční fanoušci zapomenou na koleje i vláčky a jsou schopni udělat aktivitu, kterou by nikdo od nich nečekal, a která dokáže přitáhnout takzvané další lidi, nebo prostě ty náročnější turisty. To se občas stává v Zubrnicích, kde vtipně otvírají své železniční muzeum současně s velikonočním jarmarkem ve skanzenu. Jenže, pokud vás ani tato dabl-akce nenaláká, protože jste tam už zkrátka byli a je dost času na další návštěvu, tak tu jsou i lákadla jiná.

Jedním z nich je prodej pamětního hřebu z roku výstavby tratě v roce 1889. Pro někoho je to možná jen  kus nalakovaného železa, který vám nic neřekne, ale pokud znáte historii, tak teprve doceníte stáří historického artefaktu, který se vám dostane ve velmi pěkné podobě. Vždyť tyto dnes  126 let staré hřeby zde zatloukali italští dělníci žijící v ptačích domcích v Úštěku. Ty sami o sobě patří ke kulturním hodnotám ČR. A pak je to vlastní turistický pochod po tělese bývalé lokálky, který je takto oficiálně naprosto originální.

O podobné pochody, se občas snaží i někteří jedinci, a tak se například skupinka pěti lidí vydá jednou za deset let po tělesu trati Skalsko-Chotětov, dělají fotografie a sepisují současný stav. To pak objevíme my ostatní na netu, pokud nás to náhodou zrovna zajímá. Rozdíl je právě ten, že v prvním případě přichází v rámci reklamy šírá veřejnost a na své si přijdou v daný den i restaurace v okolí bývalé trati, případně i Ti, kteří umí prodat nějaký ten suvenýr.

V tomto snímku je snad zachyceno vše.

Krásných akcí je celá řada a stále i někde někdo přijde na nějaký dobrý nápad.  Smutné je, že někdy je ta hranice mezi prázdnem a krásným výsledkem tak tenká, že si to ani neuvědomujeme. To mě napadne téměř vždy, když na mělnickém vlakovém nádraží vidím rozesmáté rodiny s dětmi obdivující čmoudícího železného oře, nebo když, se například v Lobči z rozpadlé stavby klube na svět krásný staronový pivovárek, který tu kdysi stával. Stále je kde co k obdivování i k radosti, ale jediná chyba může nenávratně zničit pozdější naděje. A tak si závěrem přejme hodně lidí s krásnými nápady pro šírou veřejnost a také těch, kteří si uvědomují, jak včasná záchrana starých chátrajících nemovitostí může místo nenávratné likvidace přinést ještě mnoho prosperity v podobě turismu ( články o Polabském mlýnu, staveb na říčce Pšovce a jejich využití atd. atd.)

Související příspěvky:

http://soutok.blogspot.cz/2012/03/toulky-14.html

http://soutok.blogspot.cz/2014/10/bude-pri-obnove-lokalky-z-melnika-do.html

http://soutok.blogspot.cz/2012/11/zive-pomniky-socialismu-u-nas.html

http://soutok.blogspot.cz/2011/11/opomijena-historie-na-ricce-psovce.html

Někdy příště ( brzy), se můžete na Soutoku těšit na článek, který věnuji oběma rozhlednám stojícím v našem okrese.

Přistavený valník sloužil k nakládce již převážených a očíslovaných kamenů.

Každý kámen dostal své číslo. Jen o rok později zde bude stát veliká tabule, kde každý dárce najde své jméno i s čísly kamenů, které přivezl. A pak už nezbývá, než si dát trochu práce a zkusit v podezdívce najít to, co jste sem přivezli.

Atmosfera byla srdečná. V pozadí překrásná silueta obou Bezdězů.

Nejtěžší kámen daroval starosta Stránky.

Až dosud zde stála jen vodárna. Za rok tu bude rozhledna, cyklostezka a naučná pěší stezka s několika zastaveními.

Trakař, jako připomínka starých selských časů.

Valník se pomalu plní.

Některé darované kameny zaujmou zvlášť vaši pozornost.

Kameny s čísly budou odolávat povětrnostním vlivům, ale za rok ty své bezpečně poznáte.

Starosta Stránky Štefan Dvorščík přiváží osobně největší kámen.

Ten muž vpravo v klobouku není nikdo jiný, než starosta Kadlína pan Zdeněk Šesták, který v roce 2005 pozdvihl bezvýznamnou obec na obec turistického ruchu.

Vrch Hradiště od Kadlína. Brzy získá novou dominantu.

Kadlín, to byla především na Mšensku vyhlášená Svatojakubská pouť.

Dnes má obec kromě rozhledny, cyklostezky a naučné stezky ještě i otevřené muzeum drobných zemědělských nástrojů.

Řetízák býval vždy symbolem vesnických poutí

Období žní má i dnes svoji romantiku.

V Kadlíně dostal každý účastník akce podomácku vyrobený perníček se symbolem rozhledny.

SŠ.